La Fontaine. Bajka francouzského básníka 17. století. Překlad Gustav Francl. Připravil Rudolf Matys. Režie Jaroslav Kodeš.
Účinkuje Jiří Hromada.
Natočeno 2017 (?). Premiéra (?) 4. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 0:00 h) v cyklu Sny. Slova ze sna a do snů.
La Fontaine. Bajka francouzského básníka 17. století. Překlad Gustav Francl. Připravil Rudolf Matys. Režie Jaroslav Kodeš.
Účinkuje Jiří Hromada.
Natočeno 2017 (?). Premiéra (?) 4. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 0:00 h) v cyklu Sny. Slova ze sna a do snů.
Ludvík Němec. Milostné dialogy ze světové i české literatury vybral a sestavil Ludvík Němec. Dramaturgie Ludvík Němec. Režie Radim Nejedlý.
Účinkují Jana Štvrtecká, Michal Bumbálek a Zdeněk Junák.
Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 3. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Repríza 19. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).
Připravil Pavel Sladký. Slovenský dokumentarista Miro Remo boduje – jeho film Nepoznaný o Richardu Müllerovi bude soutěžit na festivalu v Karlových Varech a na Letní filmové škole uvede celou svou retrospektivu. O filmech Nepoznaný a Cooltúra mluví v Čajovně.
Natočeno 2017. Premiéra 4. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:15 h). Repríza 3. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:15 h).
Hodina plná zajímavého povídání, písniček a soutěží. Sobotní Klub Rádia Junior bude samý Znak a náznak – to je totiž podtitul společné hodinky. Dozvíme se, co jsou šlechtické znaky, jak vzniká znaková řeč, ale taky se budeme koupat a plavat „znak“. Když někoho rozbolí zub, může to být náznak, že zub má kaz. Ale co se stane, když rozbolí zuby krokodýla? Dozvíme se to v minutové pohádce. A chybět nebude ani pohádka od Hajaji O opičce Fenisaně. Připravila a moderuje Romana Růžičková.
Natočeno 2017. Premiéra 3. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 19:00 h) v cyklu Klub Rádia Junior.
Ondřej Hanus. Výběr z knihy Volné verše. Pro rozhlas připravil a uvádí Martin Stöhr. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Účinkuje Jiří Valůšek.
Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 3. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.) v cyklu Svět poezie.
Připravil a uvádí Stanislav Motl. Celé roky se o nich spíše mlčelo. V době Velké války, v letech 1914 až 1918, bojovali totiž za rakousko-uherskou monarchii. Za císaře pána. Zůstali věrni až do konce. Nepřeběhli na druhou stranu. Nevstoupili do legií. Nevybojovali republiku. Nebyli to však zrádci. Sami sebe považovali za poctivé profesionální vojáky. A byli to paradoxně právě oni, kdo se významně podíleli na budování základů nové Československé armády. Byly jich tisíce a dnes už jsou zpravidla zapomenutí. Zcela zapomenutý donedávna byl i generál Josef Slunský. Dramaturgie Bronislava Janečková. Technická spolupráce Jitka Borkovcová a Tomáš Gsöllhofer. Spolupráce na scénáři a režie Vlado Príkazský.
Hovoří publicista a badatel František Trávníček.
Natočeno 2017. Premiéra 3. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 16:04 h) v cyklu Stopy, fakta, tajemství… (322) .
Lit.: Motl, Stanislav: Josef Slunský, generál z rodu moravských Charvátů. In web ČRo 2 Praha, 3. 6. 2017 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Byli jich tisíce, dnes jsou zapomenuti. Donedávna mezi ně patřil i generál Josef Slunský.
Celé roky se o nich spíše mlčelo. V době Velké války (1914 až 1918) totiž bojovali za rakousko-uherskou monarchii. Za císaře pána. Zůstali věrni až do konce. Nepřeběhli na druhou stranu. Nevstoupili do legií. Nevybojovali republiku.
Nebyli to však zrádci. Sami sebe považovali za poctivé profesionální vojáky. A byli to paradoxně právě oni, kdo se významně podíleli na budování základů nové Československé armády.
Brigádní generál Josef Slunský
Jako příslušník zeměbrany u LIR Nr. 8 v Praze, v hodnosti poručík, absolvoval válečnou školu ve Vídni, během I. světové války byl nasazen na ruské frontě v Haliči a Bukovině. Válečné tažení ukončil na italské frontě a od listopadu 1918, jako náčelník zpravodajského oddělení čs. vojsk na Slovensku, započala jeho kariéra čs. důstojníka.
Pocházel z rodu Slunských, kteří koncem 16. století přišli z dnešního Chorvatska na moravsko-rakouské pomezí, aby zde našli nový domov. Jeho předci – Moravští Charváté – byli většinou rolníci, sedláci, starostové obcí. On se rozhodl pro kariéru vojáka.
Podílel se na výstavbě jednotek horské pěchoty v Ružomberoku a Popradě. Velitel pěších brigád ve Znojmě a Lučenci. Zemřel v Bratislavě v roce 1934. Jeho hrob časem zanikl, ale po 82 letech byl znovu objeven. Brigádní generál Josef Slunský byl navržen in memoriam čestným členem Klubu generálů OS SR.
V pořadu citujeme z knihy Františka Trávníčka Se sokolem na klopě a z předmluvy k této knize od Jindřicha Sitty.
Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz. Křesťanské motivy v poezii afrických a severoamerických černochů doprovázejí černošské spirituály v podání Jessye Normanové, Louise Armstronga, Pete Fountaina a Orchestru Buda Danta. Hudební spolupráce Vladimír Truc. Režie Markéta Jahodová.
Účinkují Valérie Zawadská a Luděk Munzar.
Natočeno 2010. Repríza 3. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:45 h) v cyklu Jazzový podvečer; 25. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 17:45 h) v cyklu Jazzový podvečer a Africké léto.
61. díl cyklu Historie českého zločinu. Kde je tříletý Jindřich? Jednoho dne zmizel a pátrají po něm desítky četníků a detektivů v Brně a okolí. V kriminálním případu z jara roku 1914 nejde jen o vinu člověka, který stane před soudem, ale také o vinu všech, kteří mohli tragédii zabránit a neudělali to. Zapomenutý příběh ze starých soudních spisů zpracovala Bronislava Janečková.
Natočeno 2017. Premiéra 3. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 15:30 h) v cyklu Historie českého zločinu.
Antonín Cekota. Četba na pokračování z knihy, která odhaluje mnohá tajemství ze života Tomáše Bati i klíčové okamžiky světoznámé firmy. Pro rozhlas připravila Blanka Kostřicová. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Čte Martin Sláma.
Natočeno 2017. Premiéra 1. dílu 4. 6. 2017 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha. Repríza 1. dílu 23. 3. 2026 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Obsah: Díl první: Zrození podnikatele. V roce 1876, kdy se narodil Tomáš Baťa, byl Zlín malým podhorským městečkem venkovského rázu. Tomášův otec byl obuvník, stejně jako jeho dědeček, pradědeček… Osm generací Baťů-ševců předcházelo devátému Tomášovi, který již jako předškolní chlapec vyráběl z odřezků kůže botičky pro panenky a snažil se je prodávat na jarmarcích. Později založil svůj první samostatný podnik na výrobu obuvi – s bratrem a sestrou.
Díl druhý: Boj s dluhy. První pokus Tomáše Bati o podnikání v obuvnické výrobě, který učinil společně se dvěma svými sourozenci, skončil neúspěšně – velkým zadlužením, které plynulo z nedostatku zkušeností. Devatenáctiletý Tomáš vyvinul nadlidské úsilí a dluhy splatil (i za bratra, který mezitím narukoval). Podnik se stává jeho vlastnictvím.
Díl třetí: Od Tolstoje k továrně. Mladý Tomáš Baťa byl hodně ovlivněn četbou L. N. Tolstého. Snil o tom, že až si po splacení dluhů něco vydělá, koupí si malou zemědělskou usedlost a bude mít jen tolik, kolik bude potřebovat pro sebe a svou rodinu. Názor změnil v Německu, kde poprvé uviděl obuvnické stroje a uvědomil si, že blahobyt země pochází od těchto „ocelových obrů“. V tomto se utvrdil na další cestě – do Spojených států.
Díl čtvrtý: Inovace továrny. Tomáše Baťu inspirovala zkušenost z americké cesty zejména ve dvou aspektech: jednak si všiml vztahů mezi lidmi v továrně, kde továrník vždy říkal „my“, nikoli „já“ jako v Evropě; jednak ho zaujala vysoká míra specializace v americkém obuvnickém průmyslu. Rozhodl se obojí zavést i ve Zlíně.
Díl pátý: Svatba a růst podniku. V roce 1912 se Tomáš Baťa oženil s Marií Menčíkovou, dcerou ředitele c.k. knihovny ve Vídni; v roce 1914 se manželům Baťovým narodilo první a jediné dítě, syn Tomáš. Léta 1912-14 lze považovat za období určité harmonizace, kdy zkušený podnikatel nabyl mistrné schopnosti zhodnotit celek a nepřehlédnout detail, kdy ovládl podnikání jako umění. Rozhodl se obojí zavést i ve Zlíně.
Díl šestý: Léta válečná. V srpnu 1914 Tomáš Baťa cítil, že jeho dvacetiletá práce se hroutí. Normální obchod skončil. Baťa přesto udržoval podnik během války v provozu; navíc organizoval ve velkém svépomoc – především se snažil zabránit hladu ve Zlíně. Úspěšně. Ke konci války založil malou továrnu v Pardubicích a začal připravovat otevírání vlastních prodejen, které by mohly zajistit práci po válce.
Díl sedmý: Boje poválečné. S rozpadem monarchie zdědilo Československo hospodářské i sociální problémy hrozivých rozměrů. Řada let po 1. světové válce nepřinášela Tomáši Baťovi nic než nadlidskou práci, bez naděje na zisk. Cennějším kapitálem však pro něj byla – jako vždy – osobní čest, která „nařizovala“ vytrvat, pracovat s napětím fyzických i duševních sil.
Díl osmý: Léta rozvoje. Tomáš Baťa zavádí ve svém podniku originální systém účasti pracovníků na zisku – čímž zaměstnanci získávají pocit, že pracují na svém. Toto zařízení se velmi osvědčuje. Počátkem 20. let přivádí „touha tvořit“ Baťu do obecní politiky. Jeho strana Baťovci s velkou převahou vítězí ve volbách.
Díl devátý: Starosta města. Tomáš Baťa je zvolen starostou Zlína. Usiluje o výstavbu moderního města, v němž jsou samozřejmostí vodovod, elektřina nebo asfaltové silnice. Vynalézá a realizuje nové typy továren, usiluje o splynutí města s přírodou, o propojení průmyslu a zemědělství.
Díl desátý: Stavitel, exportér, výrobce. Tomáš Baťa koncipuje a realizuje projekt proslulé kolonie rodinných domků pro dělnictvo – s moderním vybavením, se zahrádkami, finančně dostupné. V továrně zavádí systém decentralizované výroby. Počátkem 30. let, v období hluboké hospodářské krize, hledá nové trhy v severní Africe.
Díl jedenáctý: Učitel a vychovatel. „Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte napřed sebe,“ doporučoval Tomáš Baťa na přednášce studentům Vysoké školy technické v Praze. Na tomto principu stavěl i svoji proslulou Baťovu školu práce, jíž prošly tisíce mladých mužů a žen. Podobným způsobem vychovával i svého syna.
Díl dvanáctý: Nástupce. Oslavy 1. máje. V synovi vychoval Tomáš Baťa zdatného nástupce, který díky otcově výchově dokázal zvládnout vše nepředstavitelné, co zemi i podnik očekávalo. Ve 20. letech se oslavy 1. máje staly komunistickou demonstrací nenávisti. Tomáš Baťa, který nesnášel násilí všeho druhu, se rozhodl proměnit ve svém podniku tento svátek v přátelské setkání pracovníků továrny.
Díl třináctý: Příznaky zemětřesení. Představa Tomáše Bati o světě sjednoceném hospodářsky vzájemnou výměnou zboží, materiálů, služeb, plateb a styků nevyhnutelně předpokládala a potřebovala světový mír. Víra v uskutečnění této představy však brala koncem 20. let pozvolna za své.
Díl čtrnáctý: Boj s krizí. Tomáš Baťa se snažil čelit světové krizi po svém: usilovnou prací, snahou o zlepšování výroby, rozvoj podniku, zvýšení exportu. Koncem 20. let se stal také nadšeným obdivovatelem letectví – což částečně souviselo s jeho obchodními cestami.
Díl patnáctý: Ten červencový den 1932. Začínal lehkou mlhou. Tomáš Baťa se chystal na obchodní cestu do Švýcarska. Mlha ve Zlíně neustupovala, avšak okolní obce hlásily jasno. Baťa se zkušeným pilotem tedy vyletěli. Několik vteřin po startu letadlo havarovalo. Tomáš Baťa i pilot byli na místě mrtvi.
Lit.: Kostřicová, Blanka: Geniální podnikatel Tomáš Baťa. Příběh krále obuvi složený z jeho deníku i vzpomínek blízkých. In web ČRo Plus, 23. 3. 2026 (článek). – Cit.: Poctivost, čest, osobní příklad a schopnost pracovat až do úmoru. To jsou vlastnosti, kterými proslul Tomáš Baťa (1876–1932). Jeho cestu od ševcovského verpánku po krále obuvi a starosty Zlína vypráví Antonín Cekota, který v legendárním podniku sám začínal a později se stal ředitelovým blízkým spolupracovníkem. V knize Geniální podnikatel Tomáš Baťa dokládá, jaké hodnoty šéf zastával, jak překonával překážky a srovnává to s tím, z jak skromných poměrů pocházel. (…)
Lit.: Kostřicová, Blanka: Tomáš Baťa: podnikatel, génius a dříč. In Týdeník Rozhlas 22/2017 (článek).
Host: scénárista, textař a herec Zdeněk Svěrák. Budu šťastný, dokud bude divadlo, a dokud mi neseberou řidičák. Moderuje Martina Kociánová.
Natočeno 2017. Premiéra 1. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 11:05 h). K poslechu zde.
Lit.: Kuchyňová, Zdeňka: Zdeněk Svěrák: Budu šťastný, dokud bude divadlo, a dokud mi neseberou řidičák. In web ČRo 2 Praha, 1. 6. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: I když Zdeněk Svěrák loni oslavil 80. narozeniny, hraje v Divadle Járy Cimrmana 16 představení měsíčně. V hlavě nosí všech 15 her. Se synem dokončuje sedmý společný film Po strništi bos a s Jaroslavem Uhlířem se chystá oslavit 50 let spolupráce koncertem v O2 aréně.
Co ho momentálně nejvíc těší? „Asi to bude divadlo Járy Cimrmana. Jaroslav Weigel teď špatně dýchá a někdy si netroufá hrát představení Akt. Tak jsme udělali studio mladých. Místo 85 letého tam jde 81 letý Svěrák.“ Bude divadlo stát a padat s tímto souborem? „Já si to myslím. Ale třeba se mýlím. Je to autorské divadlo a myslím, že diváci budou chtít, aby tam ti autoři byli.“
Vstup do vlastního muzea? Někdy si připadáte, že už jste mrtvej
V Čechách pod Kosířem vzniklo Muzeum Zdeňka a Jana Svěrákových. Jaký je to pocit vstoupit do vlastního muzea? „Na jedné straně je to pocit hezký, že vaše dílo zaplní muzeum. Každému filmu je věnována jedna místnost. Na druhou stranu si připadáte, že už jste mrtvej.“
Je v muzeu nějaký zásadní exponát? „Syn Honza chtěl, abych do muzea věnoval svůj psací stroj. To je opravdu cennost. Já jsem na něj psal od dětství. Říkal jsem: Honzo, pro mě je to tak cenná věc, že jestli to někdo ukradne, tak budu nešťastný. Slíbil, že bude přišroubovaný.“ (more…)
Powered by WordPress