Victor Hadwiger. První české překlady německého expresionisty z okruhu Jung Prag. Připravila Petra Hynčíková. Překlad Miloš Kučera. Režie Jakub Doubrava.
Účinkuje Marek Adamczyk.
Nastudovala Plzeň v roce 2017. Premiéra 10. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.) v cyklu Svět poezie.
Připravil a uvádí Stanislav Motl. Lidický muž, který se odmítl vzdát. V době ohnivé lidické apokalypsy rozehrál nebezpečnou a riskantní partii o svůj život. Třebaže tušil, že nemá v podstatě žádnou šanci. V atmosféře všeobecného strachu nemohl počítat s dlouhodobou pomocí. Ukrýval se, kde se dalo. Nakonec to bylo v lesích nedaleko Unhoště. Právě tady se odehrálo poslední dějství jeho tolik dramatického příběhu. Byl to doslova hon. Hon na bezbranného člověka. Štvanice, kdy pod dozorem pobavených německých gestapáků, užívajících si nedělní siestu, museli čeští četníci štvát a posléze i uštvat – Čecha. Posledního unikajícího lidického muže. Františka Pitína.
Natočeno 2017. Premiéra 10. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 16:04 h) v cyklu Stopy, fakta, tajemství… (323).
Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz. Než se mu v devětatřiceti letech navždy zastavilo srdce, žil a tvořil na plný plyn. Básně francouzského spisovatele, dramatika, scenáristy, překladatele, herce, malíře a patafyzika Borise Viana doprovází písně francouzského jazzového hudebního skladatele, trumpetisty a zpěváka Borise Viana. Připravil Dominik Mačas. Překlad Jiří Dědeček. Režie Jakub Doubrava.
Účinkuje Bronislav Kotiš.
Nastudovala Plzeň v roce 2017. Premiéra 10. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:45 h.) v cyklu Jazzový podvečer. Repríza 14. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 18:00 – 18:30 h.) v cyklu Jazzový podvečer.
62. díl z cyklu Historie českého zločinu. V prvních mírových dnech roku 1945 byly v Československu zatčeny desetitisíce osob a po dalších bylo vyhlášeno pátrání. František Policar jako konfident Gestapa patřil k těm, kteří měli na svědomí smrt desítek lidí na Jihlavsku a v okolí. Při vyšetřování vycházejí najevo další otřesná fakta o člověku, který chtěl být někým jiným než byl. Případ, který řešil lidový soud v roce 1945, zpracovala Bronislava Janečková. Scénář Bronislava Janečková a Laděna Plucarová. Zvuk Petr Šplíchal. Režie Jaroslav Kodeš.
Účinkují Pavel Batěk, Tomáš Pavelka, Lenka Zbranková, Anna Theimerová, Eva Kodešová, Kateřina Fixová, Petr Oliva, Ivo Theimer.
Natočeno 2017. Premiéra 10. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 15:30 h) v cyklu Historie českého zločinu. Repríza 14. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).
Lit.: Janečková, Bronislava – Erhart, Michael: Práskač. Z jeho hospody se šlo rovnou do koncentráku. In web ČRo 2 Praha, 14. 6. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Z Policara (nebo i Politzara) se za protektorátu stal pan Někdo. Němečtí důstojníci si ho předcházeli, obyčejní lidé se ho báli.
Bývalý legionář za protektorátu ochotně pomáhal s odhalováním odbojářů. Jako hostinský z Horní Cerekve na Pelhřimovsku udával i naprosto nevinné a nevědoucí. Jeho synovec, který mu pomáhal, se po válce nejspíš stal špionem SSSR.
Za 1. světové války vstoupil František Policar jako zajatec na ruské frontě do československých legií. Působil snad i jako politruk v Rudé armádě. Za protektorátu ale na svou bolševickou minulost zapomněl a stal se konfidentem gestapa s krycím jménem Kapitán. Udal kolem 230 lidí z okolí Jihlavy, Pelhřimova, Jindřichova Hradce a Havlíčkova Brodu. Na svědomí pak měl smrt více jak 50 z nich.
Obchodník Jan Pechar vyprávěl v Policarově hospodě o náletu na Škodovy závody. Podle Policara prý popisoval, jak Němci stříleli do prchajících dělníků. Gestapáci pak Pecharovi uřízli kus prstu a poškodili páteř. Po devíti měsících vězení zhubl o 44 kg.
Ještě v prosinci 1944 ochotně asistoval gestapákům při pátrání po autorovi nápisu „Ať žije Stalin!“ na mostě v Cerekvi. Gestapo tehdy exemplárně zatklo 25 lidí. Tři z nich na Policarovu přímluvu sice propustili, tři náhradní jim už ale hostinský přivedl sám. Někteří z těchto náhodně zatčených nebožáků se konce války nedožili.
Past na odbojáře
Ne náhodou mu gestapáci tolik věřili. O pár měsíců dřív se totiž osvědčil. Na příkaz nacistů zorganizoval falešnou povstaleckou buňku: v lese si vybudoval zemljanku, ve které se (coby kapitán československé armády) sešel s opravdovým partyzánem Františkem Krejčím z Pelhřimova. Krejčí mu uvěřil.
Na příští schůzku přivedl další dva odbojáře. Další schůzku už ale Krejčí zrušil. Že prý mají ve skupině práskače. Že to je Policar, neuvěřil do poslední chvíle. Gestapo už ale znalo vedení partyzánské skupiny. A nakonec si přišli i pro řadové členy. Celkem 180 lidí.
Zařídil mu provaz
Některé zastřelili hned, jiné po krutém mučení. Další desítky zahynuly v koncentráku. Dva Krejčího kolegové z osudné schůzky nepřežili. On sám se po válce stal klíčovým svědkem mimořádného lidového soudu. Ten začal 29. listopadu roku 1945 v Táboře. Nahlédněte do spisu na další Policarovy zločiny.
Odsouzen k trestu smrti byl František policar hned druhý den. Rozsudek byl vykonán ve 21:00 na nádvoří táborského soudu. Za rok a půl byli popraveni i dva gestapáci, se kterými při honu na partyzány spolupracoval: Franz Drewo a Karl Kirschner.
V bezpečí na Východě
Naopak další Policarův pomahač, jeho synovec Bohumil Bušta, byl k smrti odsouzen pouze v nepřítomnosti. Je důvodné podezření, že utekl na východ a stal se spolupracovníkem sovětské NKVD.
Práskač. František Policar měl jako konfident Gestapa na svědomí smrt desítek lidí na Jihlavsku. Při vyšetřování vycházejí najevo další otřesná fakta. Zpracovala Bronislava Janečková.
Do 30. let minulého století přenese diváky inscenace Čapek, která bude mít premiéru v pražském Divadle Rokoko. Původní hru napsala dramaturgyně Věra Mašková společně s režisérem Pavlem Khekem.
Natočeno 2017. Premiéra 1. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h).
Lit.: Schusterová, Kamila – Feltlová, Marina: Inscenace Čapek: Pokud stavíme velkým lidem pomníky z jejich slabostí, ospravedlňujeme si svůj malý dnešek. In web ČRo 3 Vltava, 1. červen 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vycházeli v ní z dobových materiálů a dokumentů. Jejich snahou bylo vytvořit divadelní rekonstrukci významných okamžiků z let 1935-38. Kromě bratří Čapků se v ní setkáme s Olgou Scheinpflugovou, Klausem Mannnem, Edvardem Benešem, T. G. Masarykem, ale také – mimo zákony času a prostoru – s Václavem Havlem. Ústřední roli Karla Čapka si zahraje Jiří Hána.
Inscenace Čapek se záměrně soustřeďuje na období 2. poloviny 30. let, které svou atmosférou, nejen v Československu, ale i v celé Evropě, lecčím připomíná současnou situaci, říká dramaturgyně Věra Mašková.
„V uplynulých desetiletích čelila historie brutální ideologizaci, posledních 25 let čelí velké bulvarizaci, tedy skryté ideologii. Většina velkých událostí je líčena z negativních stránek, obezličkou se říká, že velké postavy jsou ukazovány z lidských stránek. Tím, že stavíme velkým lidem pomníky z jejich slabostí, ospravedlňujeme si svůj malý dnešek, nezodpovědnost a selhávání. A právě selhávání elit, kultury a inteligence je nejzásadnějším tématem, které přinášíme.“
Režisér Pavel Khek k tomu dodává. „Evropou se valila vlna migrantů, kteří prchali před Göbbelsem a Hitlerem. Ostatní státy měly problém jim pomoct. Kromě Čapkova osudu sledujeme také osudy mladých českých studentů, kteří se radikalizují. A dnes se děje to samé.“
Pro režiséra je postava Karla Čapka výjimečná zejména v tom, že se i v těch nejtěžších chvílích, ať už osobních nebo společensko-politických, snažil najít konsensus a humánní řešení. „V dnešní době překážek, rozporů a rozbitých vztahů je to oživující a uklidňující, že to byl člověk, který chtěl demokraticky a konsensuálně vyjít s bližním. To je největší devíza inscenace.“
Hlavní postavu v inscenaci Čapek ztvární Jiří Hána, v dalších rolích se představí Milan Kačmarčík, Máša Málková, Viktor Dvořák nebo Jitka Smutná. Premiéra je v sobotu od 19 hodin v Divadle Rokoko. Repríza je na programu v pondělí 5. června.
Dokumentární pásmo o dramatikovi a spisovateli Jerzym Krzysztońovi. Připravili Dorota Gacek a Elżbieta Łukomska.
Hovoří autorova dcera Joanna Krzysztoń, Janusz Krasiński a Wacław Tkaczuk.
Natočeno 2012. Repríza únor 2017 (Polskie Radio Dwójka).
Lit.: anonym: Jerzy Krzysztoń: Obłęd i marzenia. In web Polskie Radio Dwójka, 1. 2. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Człowiek, który nie miałby w życiu chociaż jednego marzenia, nie żyłby, tylko przeczekałby życie od narodzin do śmierci. Nikogo nie jest mnie tak żal, jak ludzi do marzenia niezdolnych. Są to tak zwani realiści – twierdził Jerzy Krzysztoń, pisarz przez lata związany z radiową Dwójką.
Według Jerzego Krzysztonia marzyciele należą do ludzi najbardziej praktycznych – pragnienia pchają ich do działania, motywują i nie pozwalają osiąść na laurach. On sam w pełni angażował się w swoją pracę w radiu, która była też dla niego formą twórczego spełniania się.
Według Joanny Krzysztoń, córki pisarza, to jego książki najlepiej obrazowały go jako twórcę. Jako przykład podała między innymi głośny „Obłęd“, książkę o szpitalach psychiatrycznych i o ludziach, którzy do nich trafiają (ściśle wiążącą się z życiem jej autora). Janusz Krasiński, który otrzymał jeden egzemplarz, podzielił się ze słuchaczami dedykacją, którą napisał mu Krzysztoń. „Januszku, nauczyłeś mnie kiedyś pięknej piosenki, pamiętasz? ‚Lancę na dwie części złamię, szablę cisnę na dno morza, sam się skryję w lisiej jamie, gdzieś na stepach Zaporoża‘. I dzięki Ci, że odwiedziłeś mnie w tych cholernych Tworkach. Daruj, że byłem jeszcze wtedy w kiepskiej formie. Warszawa, Anno Domini 1980 r., Jerzy Krzysztoń“.
– Jerzy był taki hemingway’owski, mocny człowiek. I to było zdumiewające – że właśnie taki mocny człowiek, wydawałoby się, że wewnętrznie dobrze zbudowany – nagle pęka w środku. Nigdy nie dawał po sobie poznać kompleksów, mimo braku ręki i przeżyć wojennych. Hemingwayowski typ – podkreślał niezwykłość pisarza Janusz Kamiński.
Zmarły w 1982 roku prozaik, dramaturg, autor słuchowisk i tłumacz, w Polskim Radiu pracował od 1964 roku aż do tragicznej śmierci. W Programie Drugim prowadził „Pocztę literacką“ – audycję, w której omawiał nadesłane przez słuchaczy utwory poetyckie i prozatorskie. Był autorem słuchowisk prezentowanych w Dwójce. Na tej antenie czytane były także fragmenty jego najgłośniejszych powieści: „Obłęd“ i „Krzyż Południa“.
W audycji o Jerzym Krzysztoniu, do której wysłuchania zapraszamy, opowiadali: jego córka – Joanna Krzysztoń, Janusz Krasiński i Wacław Tkaczuk.
Program przygotowały Dorota Gacek i Elżbieta Łukomska.
Jerzy Krzysztoń. Rozhlasová hra. Realizace Andrzej Brzoska. Hudba Eugeniusz Rudnik. Spolupráce Janusz Krasiński. Rozhlasová úprava a režie Janusz Kukuła.
Obsada: Kryštof (Krzysztof Gosztyła), Helena (Marzena Trybała), Jo (Krystyna Kozanecka), důstojný volající (Henryk Machalica), andílek (Ewa Domańska), profesor lékařství (Marek Bargiełowski), vrchní (Marek Obertyn), plebejská vévodkyně / Mateczka (Krystyna Królówna), gnóm (Maria Opania), vévoda (Krzysztof Kołbasiuk), Kolos (Sylwester Maciejewski), Sokrates (Bronisław Pawlik), Dmowski (Arkadiusz Bazak), ramenatý (Jan Prochyra), Lunonauta (Tomasz Marzecki), Sowiński (Włodzimierz Press), svatý Jan od Chromosomů (Krzysztof Stroiński), markýz de Sade (Stanisław Brejdygant). Dále účinkují Ewa Ziętek, Krystyna Tkacz, Antonina Girycz, Joanna Jędryka, Ryszard Jabłoński, Jacek Jarosz, Sławomir Pacek a Wojciech Zagórski.
Natočeno 2009. Premiéra 1. 8. 2009.
Jerzy Krzysztoń. Rozhlasová hra.
Natočeno 1973.
Egon Erwin Kisch. Překlad Stanisław Wygocki. Rozhlasová úprava Andrzej Wiktor Piotrowski. Režie Wiesław Opałek. Hudba Zbigniew Wiszniewski. Zvuk Teresa Szopówna.
Osoby a obsazení: Kisch (Jerzy Wasowski), Wagner (Edmund Wichura), Schober (Franciszek Dominiak), Steidl (Mieczysław Czechowicz), Ebinger (Wiesław Michnikowski), řidič (Mieczysław Pawlikowski), Redl (Czesław Kalinowski), plukovník Urbański (Igor Śmiałowski), generál von Hoetzendorf (Andrzej Szalawski). Dále účinkují Rudolf Gołębiowski, Zbigniew Oksza, Zdzisław Salaburski, Włodzimierz Rzeczycki a Stanisław Woliński.
Natočeno 1964.
Jerzy Krzysztoń. Rozhlasová hra. Realizace Andrzej Pruski. Režie Andrzej Pruski.
Osoby a obsazení: vypravěč (Bronisław Pawlik), matka (Maria Żabczyńska), lékař (Józef Kondrat), Stenz (Tadeusz Fijewski), otec (Bronisław Dardziński), Krzyś (Zofia Raciborska), Stefan (Mariusz Dmochowski), Michal (Mieczysław Stoor), Josef (Józef Nalberczak), dělníci (Ryszard Pikulski, Roman Wilhelmi), sestra Maria (Antonina Gordon-Górecka), Antoš (Witold Kałuski), kněz (Tadeusz Woźniak).
Natočeno 1961.
Pozn.: Scena Wspomnień – archiwalne słuchowisko z 1961 r. „Sekret”, słuchowisko o tematyce psychologiczno-filozoficznej. 21-letni Paweł przebywa w sanatorium z powodu gruźlicy. Wie, że umrze. Rozmyśla o „przyszłości” – nagrobku, który wkrótce będzie jego nowym domem, ale i o przeszłości – w scenach retrospekcyjnych dowiadujemy się, jakim człowiekiem jest Paweł. Gnębi go wspomnienie z przeszłości – z zazdrości o dziewczynę pozbawił kolegę wzroku.
Do sąsiada z sali, Stenza, przychodzi ksiądz, który próbuje przekonać Pawła, by wyznał swoje grzechy. Jednak jak oczekiwać przebaczenia od Boga, skoro sam sobie nie może przebaczyć, pyta retorycznie Paweł.
Paweł oczekuje na śmierć. Nie boi się jej. Mimo swojego młodego wieku dojrzale podchodzi do sytuacji, w której się znalazł. Rozlicza siebie – wobec tego, co uczynił i wobec ludzi, których spotkał na swojej drodze.
Powered by WordPress