Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

29. 4. 2017

Vypravěč: vlastní životopis (2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 10:44

Frederick Forsyth. Audiokniha.

Čte Jan Hyhlík.

Natočeno 2017 (Knihárna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana) Vydalo Tympanum, květen 2017 (1 CD MP3, celková délka 12 h. 45 min.) v edici Načteno.

Pozn.: „Během svého života jsem těsně unikl hněvu obchodníka se zbraněmi v Hamburku, za občanské války v Nigérii na městřílel MiG a ocitl jsem se uprostřed krvavého převratu v Guineji-Bissau. Zatkla mě Stasi, postarali se o mě Izraelci, IRA mě přiměla ke spěšnému přesunu z Irska do Anglie a jistá přitažlivá agentka československé tajné policie – její počínání bylo zkrátka trochu intimnější. A to je jenom začátek,“ říká Frederick Forsyth, světoznámý autor špionážních románů, který proslul především legendárním Dnem pro Šakala. Ve své zpovědi Vypravěč, jejímž je autorem i hlavním hrdinou, předložil tento mistr thrilleru a bývalý agent MI6 realitu, která si atraktivitou nezadá s dokonalou fikcí!

Příběhy slavných – Jiří Kodet 1/5 (2017)

Filed under: Radiodokument — Martin @ 10:14

Zuzana Ptáčková. Dokázal ze sebe vytvořit legendu. V Pelíškách to byl ale on sám. Režie Bela Schenková.

Účinkují Miloslav Tichý a Natálie Drabiščáková.

Připravil Český rozhlas v roce 2017 (5 x 5 min.). Premiéra 24.-28. 4. 2017 v cyklu Příběhy slavných č. 97 (ČRo 2 Praha).

Díly: 1. Muž s dobrými geny, 2. Emigrace do přírody, 3. Aristokrat s červenou krví, 4. Snob z vlastního rozhodnutí, 5. Pracovitý kavárenský povaleč.

Lit.: Ptáčková, Zuzana  – Luptáková, Věra: Maskou fanfarónství kryl křehké a poznamenané nitro. In web ČRo 28. 4. 2017 (anotace). – Cit.: Dokázal ze sebe vytvořit legendu. V Pelíškách to byl ale on sám. Poslechněte si. Účinkují Miloslav Tichý a Natálie Drabiščáková.

Hrál prý 24 hodin denně. Za maskou fanfarónství a histriónství (přehnané upozorňování na vlastní osobu) ukrýval křehké nitro. Poznamenané navíc ne zrovna šťastným dětstvím a spletitými rodinnými vztahy. Symbolická pro něj byla role v Pelíškách (1999), za kterou dostal i Českého lva. Hrál tehdy vlastně sám sebe.

Muže z dobré rodiny deptaného komunistickým režimem. Dominantní hlavu rodiny, kterou miluje, ale dokáže i pěkně seřvat. Jeho vlastní kořeny sahají až k legendárnímu divadelníkovi Vendelínu Budilovi. Po dalším hereckém velikánovi dědečkovi Jiřím Steinmarovi zdědil vtip a ironii.

Po kom ale měl svou náladovost, netrpělivost a pocit, že žena mu má dělat hlavně zázemí a být k ruce? U manželky nestrpěl ani pomyšlení, že by měla dělat vlastní kariéru. Proto se s ním prý i jeho první žena Renata rozvedla. To Soňa vydržela hrát druhé housle 37 let. Až do jeho smrti.

Jeho osobnost nutně souvisela s komplikovaným dětstvím. Maminka, talentovaná herečka Jiřina Steimarová se v 21 letech provdala za sochaře Jana Kodeta. Tak dlouho mu stála modelem, až byla těhotná. Rodina vzala za své, když se zamilovala do motocyklového závodníka. Novou partnerku si našel i otec.

Malý Jirka tak už od osmi pendloval mezi dvěma rodinami. A čím víc měl nevlastních sourozenců, tím míň o něj rodiče stáli. V rodině ve které měl snad každý nějaké umělecké vlohy, se ale nedědilo umění udržet si vztahy mezi sebou… Později ho kvůli emigraci nevlastního otce vzali na DAMU až na třetí pokus.

Druhý domov našel až v roce 1968 v Činoherním klubu. Chvíli v něm i bydlel. Vydržel tam 24 let a poznal tu i svou druhou ženu. Společně pak bydleli na chatě v Těptíně, bez elektriky a vody. Tam vyrůstaly i jejich děti Bára a Honza. Po letech Těptín vyměnili za vilu v Točné, kde rodina bydlí dodnes.

Dokázal ze sebe vytvořit legendu už za života. Vždy byl dokonale oblečený s dokonalým vystupováním, lehce nadřazeně se choval i ke svému okolí. Navíc si na to velmi potrpěl. Sám se totiž cítil být aristokratem, i když modrou krev neměl nikdo z jeho předků. Bavilo ho, že o něm říkají, že je snob.

Gáži dokázal utratit za jeden den. Pak si půjčoval nebo se živil kdečím. Vždy ale s elegancí sobě vlastní. Byl ale taky zásadový a vždy říkal, co si myslí. Taky proto ho neuvídte v roli proletáře nebo předsedy stranické organizace. Změny v roce 1989 nejdřív hodně vítal. Realita byla ale trochu jiná.

Veřejně si ale nikdy nestěžoval. Na prknech Národního divadla, kam nastoupil v roce 1991, dostal o tři roky později a přímo při premiéře menší mozkovou mrtvici. Představení dohrál, ale pak se psalo, že namol opilý. Sice se uzdravil, ale měl problémy s pamětí.

Pak přišla druhá a třetí mrtvice, při které si ale taky zlomil nohu v krčku. Noha se odmítala zahojit, po nemocnicích trávil dva roky. Život závislý na druhých ale nebyl pro něj. O historkách, které o něm kolují, vždy říkal, že on je žije, aby je ostatní mohli vyprávět…

Jiří Kodet měl hrát Limonádového Joea. Roli, kterou už uměl, ale režisérovi Lipskému rozmluvila jeho vlastní matka. Kodet vyhrál i konkurz na roli Nicka Cartera ve filmu Adéla ještě nevečeřela. Pak ale přišel z Barrandova dopis, že to přebírá Michal Dočolomanský.

Boj na Čertovce (1987?)

Filed under: Povídky — Martin @ 9:09

Jaroslav Foglar. Dobrodružství kluků v lodní klubovně. Pro rozhlas připravil, dramaturgie Jiří Hromádko.

Účinkuje Alfred Strejček.

Připravil Československý rozhlas v roce 1987? (8 min.). Vysílal 24. 4. 2017 v cyklu Čtení pro celou rodinu (ČRo 2 Praha).

28. 4. 2017

Kabaret v éteru – HuSo v rozhlase (2017)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 21:54

Dvojčlenná hudební smršť pronikla na rozhlasovou půdu, kde předvádí drzý slovní humor, zpěv a improvizaci. To vše v interakci s publikem. Režie Tomáš Hubáček. Dramaturgie Hana Hložková. Zvukový mistr Michal Zelinka.

Účinkují Tomáš Hubáček (moderace, akordeon, zpěv), Jakub Soldán (moderace, klarinet, zpěv).

Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 27. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 58 min.).

Lit.: Hložková, Hana: HUSO v rozhlase. Umělecká dvojice předvádí drzý slovní humor, zpěv a improvizaci. In web ČRo 3 Vltava, 28. 4. 2017 (článek). – Cit.: (…)  Přestože jsou Tomáš Hubáček a Jakub Soldán zejména hudebníky s osobitým písňovým repertoárem, jejich vystoupení s sebou nese výraznou interakci s publikem, která nemá daleko k improvizaci. Umělecká dvojice, která si říká HUSO, v cyklu Kabaret v éteru.

Považují se za „hospodskou kapelu“, což je dáno spíše nástrojovým obsazením (akordeon, klarinet, ryčný zpěv) a jejich záměrně neučesanou interpretací než faktem, že by cíleně hráli jen po těchto podnicích. Kompozice a převážně texty písní počítají s posluchači, kteří jsou nakloněni hravému jazykovému humoru a mnohdy až dadaistickým příběhům, o nichž HUSO zpívá. Pro své produkce si HUSO vybírá menší klubové prostory anebo ulice českých i zahraničních měst. (more…)

{Slyšet obrazy} (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 21:42

Poslechněte si rozhovor se Sylvií Richterovou. Připravil Tomáš Sedláček.

Své verše o obrazech recituje autorka.

Připravilo Brno v roce 2017. Premiéra  29. 4. 2017 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00-18:00 h).

Lit.: Sedláček, Tomáš: Spisovatelka Sylvie Richterová obrazům naslouchá, zkuste to také. In web ČRo Brno, 28. 4. 2017 (článek + rozhovor k poslechu). – Cit.:  Tomáš Sedláček pozval k mikrofonu spisovatelku Sylvii Richterovou – nejen kvůli rozhovoru, ale i proto, aby natočil autorskou recitaci jejích rukopisných básní o obrazech. Zveme vás k poslechu.

Italskou profesorku bohemistiky a brněnskou rodačku Sylvii Richterou (nar. 1945) známe jako básnířku, prozaičku a ceněnou esejistku. Není trojjedinou bytostí, ale všechny její prózy, eseje i básně jsou jedním proudem jedné a téže zvědavosti: můžeme ji ve shodě s názvem jedné básnické sbírky nazvat hledáním neviditelných jistot.

Tentokrát se za nimi vydala do světa výtvarných děl. Inspirací se jí staly obrazy malířů – od raně renesančního Giotta až ke streetartovému Banksymu. Z českých umělců ji zatím zaujali především soudobí modernisté.  (more…)

Dlhovláska (Dlouhovláska, 2016)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Premek @ 21:02

Jacob Grimm a Wilhelm Grimm. Pohádka. Dramatizace Naďa Jurkemik. Produkce Silvia Lukáčová. Hudební dramaturgie Katarína Bielčiková. Mistr zvuku Stanislav Kaclík. Dramaturgie Zuzana Kolmosová. Režie Milena Lukáčová.

Osoby a obsadenie: potkan Alfréd (Richard Stanke), Johanna (Veronika Drobová), Filipa (Tereza Heftyová), Bella (Henrieta Kolláriková), teta Žolí (Oľga Belešová), Anjela (Veronika Horváthová), Lukas (Ondrej Kaprálik), kůň Pejko (Peter Sklár), sudičky (Dagmar Sanitrová, Lucia Vráblicová) a kuchař (Laco Kerata).

Nastudoval Rozhlas a televízia Slovenska (RTVS) v roce 2016. Premiéra 27. 4. 2017 (Rádio Junior – Slovenský rozhlas 9, 15:00 hod.; 57 min.).

Lit.: Vlasková, Rozália – Dianišková, Veronika: Týždeň plný prekážok -Téma týždňa. In web RTVS, 19. 4. 2017 (článek). – Cit.:  Na Juniore tento týždeň prekonávame prekážky, zábrany, nástrahy aj bariéry. (…) Dlhovláska je vlastne Anjela, krásne dievča s dlhými zlatými a najmä čarovnými vlasmi. Po narodení ju uniesla jej vlastná teta Žolí a uväznila ju vo veži. Vydávala sa za jej mamu len preto, aby mala prístup k jej zázračným vlasom. Do veže viedla len jedna cesta – po zlatých vlasoch krásnej dievčiny. Určite ste si spomenuli na Rapunzel, rozprávku bratov Grimmovcov. (V slovenčine je známa aj ako Šalátienka alebo Zlatovláska.) Rozprávková hra Dlhovláska skutočne vznikla na motívy rozprávky bratov Grimmovcov, ale jej hlavní hrdinovia budú prekonávať aj celkom nové prekážky. V príbehu sa napríklad objaví aj hovoriaci potkan Alfréd a ani on to nebude mať ľahké.

Sólo pre klavír (Sólo pro klavír, 1969)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Premek @ 20:56

Jozef Šajgal. Rozhlasová hra. Dramaturg Ján Vdovják. Hudební improvizace Bohuslav Grančič. Mistr zvuku Jozef Bajtek. Technická spolupráce Dušan Koma. Režie Juraj Haľama.

Osoby a obsazení: Gerta (Katarína Vrzalová), Ivona (Viera Richterová), Klimko (Ján Blanský), Boroš (Ivan Folkman), stařenka (Naďa Hejná), Lívia (Eliška Nosáľová) a Peter (Ján Mistrík), herci divadla SNP v Martine.

Nastudoval Československý rozhlas Banská Bystrica (?) v roce 1969. Premiéra 29. 1. 1970 (Bratislava, 20:00 h).

Lit.: Vdovják, Ján: {Sólo pre klavír}. In časopis Rozhlas, leden 1970 (článek). – Cit: Sólo pre klavír je realistický príbeh dnešnej rodiny. Rodiny rozvrátenej, v ktorej žijú tri generácie. Stará mama, jej dcéra Gerta a vnučka Ivona. Je to rodina s akou sa môžeme stretnúť na každom kroku. Rodina, v ktorej prepukol egoizmus, stratila sa tolerancia vo vzťahu jedného k druhému a každá dramatická postava chce ísť svojou vlastnou cestou. Vzťahy sú o to komplikovanejšie, že Gerta sa so svojím manželom a otcom Ivony rozviedla a v citovej oblasti si našla náhradu. Cíti, že biologicky starne a za každú cenu si chce uchovať svoju mladosť. No neodškriepiteľným zrkadlom jej starnutia je jej dcéra Ivona, ktorá na každom kroku usvedčuje, že Gertina mladosť sa stráca a čakajú ju nové povinnosti voči dcére. Starká je katalyzátorom všetkých vzťahov v rodine. Vie triezvo a realisticky posudzovať všetky diania má na život mladšej a najmladšej generácie svojský náhľad a nadhľad. Veď podobnou krízou sama prešla. Navonok celá rodina budí zdanie normálnosti a usporiadanosti no vo vnútri vrcholí nedorozumenie a skoro katastrofa. Možno jej predísť? Dá sa rozriešiť? Autor Jozef Šajgal nehľadá recept, nechce ani moralizovať a dávať ponaučenia. Išlo mu iba o zachytenie faktu vo svojej neopakovateľnosti a jedinečnosti, hoci pri bežnom pohľade by sme si podobné situácie ani nevšimli.

O tom, jak hraběti vyšlo jednou za třikrát (1992)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 20:42

Václav Čtvrtek.  Pohádka. Pro rozhlas zdramatizovala Eva Košlerová. Improvizace na píšťalu Marek Eben, na cimbál Dalibor Štrunc. Režie Maria Křepelková.

Osoby a obsazení: vypravěč (Jan Gross), hrabě (Pavel Pavlovský), myslivec (Antonín Kaška), Baruška (Lucie Schneiderová), Pohanka (Eva Wimmerová).

Nastudovala Plzeň. Konec natáčení 18. 3. 1992. Premiéra 7. 9. 1992 (Praha, 12:15 h.). Repríza 1. 2. 1994 (Praha, 12:15 h.).

O Burácovi (1993)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 20:39

Václav Čtvrtek. Pohádka. Pro rozhlas zdramatizovala Eva Košlerová. Režie Maria Křepelková.

Osoby a obsazení: vypravěčka (Blanka Bohdanová), Burác (Vlastimil Zavřel), Anka (Magdalena Reifová), ženský hlas (Daniela Hlaváčová), mužský hlas (Bořivoj Navrátil).

Natočeno 19. – 21. 4. 1993 (R 50). Premiéra 15. 9. 1993 (Praha, 12:15 h.; 14 min.). Repríza 29. 9. 1995 (Praha, 11:43 h.). Obnovená premiéra 12. 5. 2017 (ČRo Rádio Junior, 10:00 h.). Repríza 18. 3. 2026 (ČRo Rádio Junior, 8:00 h.) v cyklu Malá pohádka.

Pozn.: Jednoho dne se dvěma hodným lidem v chaloupce narodil kluk, který rostl až do nebe. Představte si, junioři, že až o mraky se zastavil. Jak se asi tak velikému silákovi žije? (anotace)

25. 4. 2017

Setkání s Rámou (2017, 2022)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 21:13

Setkání s Rámou Obálka knihyArthur C. Clarke. Audiokniha. Jeden z nejzásadnějších románů světové fantastiky.

Čte Martin Myšička.

Vydal Walker and Volf 24. 4. 2017 (MP3, celková délka 8 hodin 57 minut). Obnovené vydání v roce 2022 (W&V – Tympanum).

Trailer audioknihy na YouTube

Lit.: Horák, Jakub: Setkání s opravdovou sci-fi. In web Naposlech.cz, 26. 7. 2017 (recenze).  – Cit.: Je až k neuvěření, že se českým posluchačům dostává zvukové podoby jednoho z nejzásadnějších románů světové sci-fi až nyní. Setkání s Rámou nebylo nikdy zpracováno ani v rozhlase a zájemcům o poslech tak byla k dispozici jen načerno šířená nahrávka z Knihovny a tiskárny pro nevidomé z roku 1987. Po celých třiceti letech nyní vydavatelství Walker & Volf splácí dluh, který ke svým posluchačům mají všichni audioknižní vydavatelé.

Hned na úvod, v místě, které ušetřím tím, že nebudu popisovat děj Clarkova románu, si neodpustím drobný historický exkurz a zamyšlení. Vydavatelství nesoucí v názvu jména (přesněji přezdívku a příjmení) dvou svých zakladatelů, spisovatele Jiřího Walkera Procházky a režiséra Radka Volfa, se v době svého založení v roce 2014 profilovalo jako zaměřující se na původní českou a slovenskou sci-fi, fantastiku a horor. Postupem času ale Walker & Volf ustupovali z poměrně úzkého zaměření. Nejprve titulem Lucie Šternerové Proběhněte vrátky rovnou do pohádky, později autorským čtením Kláry Staňkové s výmluvným názvem Muži, kteří mě zkazili, nebo třeba sportovní biografií Daniela Orálka Můj dlouhý běh. Do portfolia zařadili detektivky, experimentovali i s kratšími literárními útvary, stále se ovšem drželi českých autorů. Prvním zahraničním titulem byl loni vydaný Sharpův tygr Bernarda Cornwella – úvodní část historické ságy z doby koloniálních válek.

To vše v podmínkách nízkorozpočtového studia a vydavatelství, které jako by nemělo ambice proniknout plnou silou na rozvíjející se audioknižní trh. Walker & Volf se v porovnání s jinými vydavateli drželi vždy zpátky s volbou titulů, zvukovým provedením i výběrem interpretů. Své audioknihy, nejspíše z rozpočtových důvodů vydávali převážně jen pro digitální distribuci a pro fyzické nosiče se rozhodli jen zřídka. Alespoň v mých očích, snad mi oba pánové prominou, je to posouvalo do druhé ligy. Zatímco konkurence, mohu-li takový termín v malém audioknižním rybníčku použít, chrlila zvukové adaptace jednoho knižního bestselleru za druhým, v rozmáchlých úpravách pro více hlasů, prostřednictvím rozsáhlé distribuční sítě v podobě klasických CD, kterých se pořád prodává většina, stáli Procházka s Volfem vždy v pozadí.

Důvod, proč se taky tak dlouze vypisuji a používám zdánlivě nekonečná souvětí, je ten, že audioknižní Setkání s Rámou považuji za dosud nejzásadnější počin vydavatelství Walker & Volf, kterým postoupilo v pomyslné tabulce družstev o několik příček výše. Už se nepohybuje jen v omezených mantinelech českých žánrových tvůrců, ale vběhlo na široké pole světové literatury. Navíc s výborným útočníkem, Martinem Myšičkou. Jeho tah na branku jsem ostatně opěvoval už v případě interpretace povídky Házím ti laso, kamaráde a výkon v Setkání s Rámou v ničem nezaostává. Naopak, Myšičkův přednes se s inteligentním Clarkovým textem dokonale doplňuje.

Předloha nezapře své kvality ani v tištěné, ani ve čtené podobě a to dokonce bez jakýchkoliv dramaturgických zásahů. Arthur C. Clarke napsal svůj román z části jako až verneovsky dobrodružnou výpravu, jen střed Země nahrazuje vesmírným objektem. Precizně popisuje fantastická prostředí, děje i biorobotické bytosti. Později, když otvírá téma xenofobie, strachu z ohrožení, bolestně se i přes dobu vzniku románu dotýká žhavé současnosti. Nadčasovost a dospělá sci-fi dělá ze Setkání s Rámou významné dílo světové literatury, které si kvalitní zvukovou podobu plně zaslouží.

Snad by jen zvukový design Radka Volfa mohl být umírněnější – Martin Myšička zvládá řadu dějových situací ztvárnit i bez nutnosti suplovat prostor výraznými zvukovými efekty, kterými se posluchač velmi brzy přesytí. To ale nic nemění na faktu, že Wolker a Volf jsou na dobré cestě. Nezbývá než si přát, ať z ní nesejdou.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress