Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

13. 3. 2017

Mungo. It’s About Time (Mungo. Už je čas, 2016)

Filed under: Cizojazyčné,Radiodokument — Premek @ 16:53

Jane Ulman. Dokument.

Připravilo ABC Radio v roce 2016. Premiéra 17. 12. 2016 (ABC Radio, 18:05 h). Ke stažení zde.

Pozn.: Nominace na Prix Marulić 2016.

Lit.: anonym: It’s about time: the return of Mungo Man. In web ABC Net, prosinec 2016 (článek + nahrávka ke stažení). – Cit.:  Three birds in the blue Image: Three birds in the blue sky at the lunette of Lake Mungo in south-western New South Wales. The oldest humans found on the continent were not excavated – they came back through natural erosion to tell their story.

Mungo Man – his hands folded reverently in complex burial rites involving the use of ochre at Lake Mungo in south-western New South Wales – revealed himself in 1974.

Unlike hundreds of Aboriginal human remains temporarily housed at the National Museum in Canberra, many of which are unidentified, we know precisely where Mungo Man came from. (more…)

Portréty – Jára Kohout – komik na útěku (2011)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 16:45

Připravil Jan Sedmidubský.

Natočeno 2011. Premiéra 31. 7. 2011 (ČRo Plus, 22:10 h.). Repríza 3. 10. 2022 (ČRo Plus, 21:10 – 22:00 h.); 31. 12. 2022 (ČRo Plus, 19:07 h.). K poslechu zde.

Lit.: Sedmidubský, Jan – Taud, Rostislav – Hlavatý, Pavel: Po válce utíkal tak, že by mu to i Cimrman s Vichrem z hor záviděl. Opomenuté osudy Bohémy. In web ČRo 2 Praha, březen 2017 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.:  Jára Kohout pod maskou prosťáčka skrýval úspěšného komika i podnikatele. Šéfoval několika divadlům, provozoval vlastní kino, vinárnu, výrobnu filmů a půjčovnu kostýmů (na snímku v rozhlase v roce 1943).

„Já fouknu! Já fouknu!“ upozorňoval pohraničníky z jeviště ještě před přestávkou. Komik, který hrál pro wehrmacht, chránil herce Osvobozeného divadla, natáčel kolaborantské skeče a spoluzakládal rádio Svobodná Evropa.

Jára Kohout se prokazatelně do roku 1942 podílel na problematických rozhlasových skečích. Hru Ve víru tance měl hrát výhradně před příslušníky wehrmachtu. A některá představení svého divadla věnoval Vlajce a jejímu šéfovi Janu Rysu-Rozsévačovi. Ale nejspíš to nebyl programový kolaborant.

Co v Bohémě nebylo?
Jaké byly válečné osudy Huga Haase? Jakých chyb se seriál Bohéma dopustil? Sledujte náš webový speciál.

Po celou dobu Werichovy emigrace finančně i jinak podporoval jeho matku, jak slíbil. A stejně tak se podle slibu během války staral o ansámbl Osvobozeného, který spolu s divadlem od V+W odkoupil. Navíc mu nacisti zavřeli divadelní vinárnu a pak si sám odseděl tři měsíce ve vazbě gestapa.  (more…)

Jen tak dál, Jeevesi (2010, 2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 16:40

P.G. Wodehouse. Kompletní audiokniha. Překlad Jiří Zdeněk Novák a Kateřina Hilská. Hudba Kryštof Marek. Design obalu Gabriela Plítková. Odpovědná redaktorka Karolina Srncová.

Čte Radek Valenta.

Připravila Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana  v roce 2010. Vydalo Tympanum 28. 2. 2017 (1 CD MP3;  katalogové číslo TYM282-0; celková délka 9 h 30 min).

Ukázka k poslechu

Pozn.: Od chvíle, kdy ho životabudič připravený jeho novým komorníkem jako zázrakem zbaví kocoviny, je Bertie postaven před zásadní otázku: jak bylo vůbec možné bez Jeevese existovat? Když se postupně ukáže, že Jeeves si dokáže bez ztráty elegance poradit s obávanými tetičkami, nezvanými hosty, dospívajícími dívkami i dalšími zdroji nežádoucích potíží, Bertiemu začíná být jasné, že o nenahraditelnosti jeho diskrétního a všestranně schopného sluhy nemůže být nejmenších pochyb. Druhá audiokniha s komorníkem Jeevesem se opět právem řadí do zlatého fondu britského humoru.

Pelham Grenvill Wodehouse (1881-1975)

Jeden z nejpopulárnějších anglických humoristů si u českých čtenářů získal oblibu již v prvních předválečných překladech. Cyklus příhod Bertieho Woostera a jeho sluhy Jeevese patří k tomu nejlepšímu z Wodehouseova mimořádně bohatého odkazu, zahrnujícího téměř stovku románů, povídek, dramat a filmových scénářů.

Radek Valenta (1976)

Český herec, známý z mnohých divadelních scén – Městské Divadlo Mladá Boleslav, Divadlo Řeznická, Divadlo Viola, Divadlo Lyra Pragensis, Divadlo Spirála,Komorní Činohra, nebo pražské Divadlo Pod Palmovkou, kde je v současnosti v angažmá. Filmoví diváci jej především znají jako Jindřicha z Princezny ze mlejna, znejnovějších televizních rolí jmenujme Případ pro lyžaře (režie L. Bělohradská) a seriál Bohéma (režie R. Sedláček).  Věnuje se také dabingu a skládá hudbu k divadelním představením i vlastní písně. Pro Tympanum načetl audioknihy Jedinečný Jeeves a Jen tak dál, Jeevesi.

海魂侯爵 (Markýz z Haihunu, 2016)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 16:04

Ding Fei, Chai Jing, Li Jingcheng, Xu Jing.

Nastudovalo China National Radio v roce 2016.

Pozn.: Nominace na Prix Marulić 2016.

1914. – 1918. 1/2 (2016)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 15:57

Ante Neimarević. Rozhlasová dramatizace Lada Martinac Kralj. Zvukový mistr Tomislav Šamec. Hudební dramaturg Maro Market. Režie Darko Tralić.

Účinkují Živko Anočić, Damir Poljičak, Silvio Vovk, Frano Mašković, Petar Cvirn, Natalija Đorđević, Kruno Šarić, Željko Duvnjak, Goran Grgić, Vinko Kraljević, Antonio Franić.

Natočeno 2016. Premiéra 1. dílu 10. 12. 2016 (18:05 h.); 2. dílu 17. 12. 2016 (18:05 h. 43 min.).

Obsah: 1. Mobilizacija  – 2. Fronta.

Pozn.: Nominace na Prix Marulič.

Lit.: anonym: Ante Neimarević: 1914-1918.; prvi dio – MOBILIZACIJA. In web Radio HRT, prosinec 2016 (článek). – Cit.: ANTE NEIMAREVIĆ : 1914-1918; prvi dio: Mobilizacija Satirički roman o prvom svjetskom ratu Ante Neimarevića humorni je prikaz jedne od najvećih svjetskih klaonica koja se ikad u povijesti dogodila. Kako se smijati smrti i vlastitoj sudbini koja te u taj tragični užas bacila pitanje je koje, rekla bih, Neimarevića nije mučilo. Naime, njegov spisateljski talent je izvorno humorističan, pa pogledati i u smrt iz „smiješnog“ rakursa je bila njegova prirodna umjetnička pozicija. Napokon, ovaj roman je nastao po autobiografskim zapisima pisca koji je doista s be-ha regimentom bio poslan na najmračnija ratišta Prvog svjetskog rat, pa se izvornost emocije, bila ona tuga ili smijeh, ispunjava u svakoj rečenici. Same mane romana kriju se u neselektivnom odnosu prema napisanom i činjenici da i humor često zna biti sam sebi dovoljan. No, kad se balasti iz ove proze izuzmu, iz nje ispliva potresna i duhovita priča o mladićima koji su preživjeli smrt što zbog sreće, što zbog svojeg nasmijanog duha. Na kraju mogu reći da je velika nesreća da pisac nije imao u ono vrijeme kad je dijelove romana objavljivao (tridesetih godina prošlog stoljeća, a roman je u cijelosti objavljen poslije njegove smrti početkom sedamdesetih, u izdanju autorova starijeg sina) dobrog urednika koji bi ga naveo da komprimira građu kojom raspolaže. U tom slučaju hrvatska bi književnost imala jedinstvenu prozu i svjedočenje o Prvom svjetskom ratu koje bi moglo stati u bok s Hašekovim „Švejkom“. „Mobilizacija“, prvi dio romana, počinje od uzroka rata, to jest od atentata u Sarajevu, ali onako kako ga mala travnička sredina percipira. Odlazak cijele jedne generacije u rat od „Mobilizacije“ u našem radiodramskom slučaju je stvorio ratni amarcord. Redatelj Darko Tralić (čija je neposredno velika režija prije ove bila Krležin „Banket u Blitvi“) okupio je veliku grupu glumaca. Na čelu im je talentirani i zanimljivi Živko Anočić koji igra samog pisca kao lik i glavnog naratora. (…) (more…)

Carolus Clusius a jeho botanické zahrady (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:50

Lékař a botanik na cestách po Evropě. Vídeň jako centrum květinářství. Tulipán a tulipánová horečka. Připravila a uvádí Eliška Závodná.

Natočeno 2017. Premiéra 18. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:00 – 11:29 h) v cyklu Rakouský rok.

„Nejměnujte me nikdy…“ (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:44

Architekt Josip Plečnik, autor návrhu nejvýznamnější české sakrální památky 20. století, kostela Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze, z pohledu odborníků. Pořad připravila Milena M. Marešová a slovinský publicista a překladatel Petr Kuhar. Ukázky do češtiny přeložila Lenka Kuhar Daňhelová /psána též Daňhelová Kuhar/, čte Hanuš Bor.  Použitá hudba Vítězslav Novák.

Hovoří architekt Tomáš Valena z Technické univerzity v Mnichově, historik umění a bývalý slovinský velvyslanec v Praze Damjan Prelovšek a historik architektury Zdeněk Lukeš.

Natočeno 2017. Premiéra 18. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 10:05 – 11:00 h) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

 

Pomáháme dětem (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:31

Hodina plná zajímavého povídání, písniček a soutěží. Knižní záložka Jany Klusákové. V pátečním Klubu Rádia Junior si povídá moderátor Petr Vacek, režisérka Maria Křepelková a holčička Verunka Kotková o tom, jak se žije dětem s těžkým zdravotním postižením a jak Nadace Život dětem pomáhá a dělá jim radost.

Natočeno 2017. Premiéra 17. 3. 2017 (ČRo 2 Praha, 19:00 h) v cyklu Klub Rádia Junior.

 

Post-akusmatické vlny #6 (2017)

Filed under: Radioacustica, Radioateliér — Premek @ 15:28

Akusmatická tradice optikou 21. století. Wojciech Blazejczyk: Warsaw Music.

Natočeno v roce 2017. Premiéra 17. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h) v cyklu Radioateliér.

 

Osudové ženy – Růžena Vacková (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:23

Známé i téměř zapomenuté osobnosti a jejich příběhy, které poznamenaly dějiny uplynulých dvou staletí. Nabízíme vám portrét archeoložky a politické vězenkyně Růženy Vackové. Růžena Vacková svou statečnost předávala i dalším ženám za mřížemi. Dokonce připravovala utajenou vězeňskou univerzitu a sama i učila…  Pořad připravila a slovem provází Ivana Denčevová. Hovoří publicistka Milena Štráfeldová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Režie Michal Bureš.

Účinkují Petra Špalková, Marek Holý, Dalimil Klapka, Igor Bareš a Libor Vacek.

Natočeno 2017. Premiéra 17. 3. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h) v cyklu Osudové ženy. Repríza 21. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 22. 4. 2023 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).

Lit.: Denčevová, Ivana: Od nacistů trest smrti, od komunistů 22 let tvrdého žaláře. Osudové ženy: Růžena Vacková. In web ČRo 2 Praha, 17. 3. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit: Mnohorát měla na kahánku. Nikdy se ale nevzdala… Taky třeba spoluzakládala sdružení bývalých politických vězňů K 231 a podepsala Chartu 77.

Nikdy se neprovdala, ovlivnila ale řadu mimořádných mužů své doby. Narodila se v lékařské rodině ve Velkém Meziříčí, kde byla vychována v sebevědomou, ale také citlivou a empatickou osobnost. Říká publicistka a autorka románu o Vackové nazvaný Trestankyně Milena Štráfeldová.

Světice nebyla…

Ještě na gymnáziu se jí dvořil básník Jiří Wolker. Stýkala se ale s celou uměleckou skupinou okolo tehdejšího Devětsilu. Nakonec vystudovala filozofii a odcestovala do Itálie, kde jí velmi zajímala archeologie. Zároveň se vrhla na estetiku a vědu, v dobovém tisku tak najdete i divadelní kritiky. Spolupracovala s muzikologem Josefem Hutterem, se svou životní láskou. „Tady se ale pohybujeme na trochu tenkém ledě. Josef Hutter byl muž ženatý i s rodinou,“ vysvětluje spisovatelka.

Poprvé za mřížemi

V době nacismu se Vacková aktivně zapojila do odboje. Bratr byl popravený, ona sama se na Pankrác dostala až koncem války, kde čekala na smrt. Naštěstí tady byl konec války a už 5. května byla na svobodě.

V roce 1947 se stala mimořádnou profesorkou „své“ Filozofické fakulty UK, jako teprve druhá žena v historii. Po vítězství KSČ se ale zase všechno otočilo. „Byla jedinou pedagožkou, která doprovázela studenty na Hrad v únorovém průvodu k prezidentovi Benešovi. Narazili ale na ozbrojenou pěst dělnické třídy. Z fakulty ji vyhodili,“ dodává spisovatelka.

Zavřeli jí i komunisti, na 22 let

Růžena Vacková pak byla znovu zatčena v roce 1952, to jí už ale bylo 51 let. Tehdy probíhaly politické procesy jako na běžícím pásu. Dostala 22 let, propuštěna byla ale až v roce 1967, kdy si odseděla celých 15 let. I ve vězení ale patřila mezi 64 žen, které (v květnu 1954) protestovaly proti poměrům a podmínkám pardubické věznice, připojila se k hladovce. Ve vězení podepsala i dopis tehdejšímu generálnímu tajemníkovi OSN.

„Svou statečnost předávala i dalším ženám za mřížemi. Dokonce připravovala utajenou vězeňskou univerzitu a sama je i učila. Dívkám hlavně z venkova vyprávěla o estetice, o slohu, o velkých osobnostech… Dodávala jim odvahu vzdorovat nelidským podmínkám. Sama jsem s nimi mluvila, vím tak, že jim Růžena Vacková dokázala uchovat vlastní sebeúctu, zdravý rozum… V obrovském zoufalství se nemusely rozběhnout hlavou proti zdi,“ vzpomíná Štráfeldová.

Konečně venku…

V dubnu 1967 byla podmínečné propuštěna, o amnestii ani nepožádala. Hned se vrhla a je spoluzakladatelkou sdružení bývalých politických vězňů K 231 a taky podepsala Chartu 77 (prosinec 1976). Zemřela v roce 1982, bylo jí 81. Ale až v 90. letech byla za svou statečnost a celoživotní vědeckou a pedagogickou práci taky oceněna. Od prezidenta Václava Havla dostala i Řád TGM.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress