Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Pozvání přijali skladatelé Otomar Kvěch a Marko Ivanovič a hudební publicista Pavel Klusák. Připravila a uvádí Wanda Dobrovská.

Natočeno 2017. Premiéra 31. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h) k 80. narozeninám P. Glasse.

Co je příčinou a smyslem stále krutějšího násilí v severské krimi? Jaká je funkce detektivek a thrillerů v současných skandinávských společnostech? I o tom debatuje Robert Novotný, překladatelky Viola Somogyiová a Kateřina Krištůfková. Redakčně připravila Blanka Stárková.

Natočeno 2017. Premiéra 30. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.).

Připravil a uvádí Jiří Kamen.

Čte Lukáš Hlavica.

Natočeno 2017. Premiéra 30. 1. – 3. 2. 2017; 6. 2. – 10. 2. 2017; 13. 2. – 17. 2. 2017; 20. 2. – 24. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava, 15:20 h) v cyklu Rakouský rok. Repríza 2. dílu 13. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 10:45 h.) v cyklu Víkendová příloha.

Obsah: 1. Alois Musil, kněz, orientalista a dobrodruh. –  2. Malíř Rudolf Kalvach mezi Vídní, Terstem a Kosmonosy. – 3. Matyáš Šindelář, hvězda rakouského Wunderteamu – 4. Milena Jesenská a její vídeňský trojúhelník. – 5.  Jaroslav Hašek zdraví vídeňské Čechy. – 6.  Pater Josef Pojar, hrdina, se kterým si nikdo neví rady. – 7. Sigmund Freud „českým“ houbařem. – 8. České stopy na vídeňské hoře Kahlenberg. – 9. Naděžda Nikolajevna, Karel Kramář, Josef Svatopluk Machar a výlet na Krym. – 10. Malíř František Kupka a Kedlubnový apoštol. – 11. Patron Vídně K. M. Hofbauer-Dvořák. – 12. Našinec jako vídeňská figurka. – 13.  Češi v říšské radě řádí – Povidla jim do hlav stoupají.. – 14. Dvě Klémovy Vídně. – 15. Michal Mareš – básník a klobásník jako námět vídeňské anekdoty. – 16. Madona ze Zelené hory u Nepomuku v kostele sv. Jeronýma. – 17. Román „Vévodkyně a kuchařka“ spisovatele Ladislava Fukse a sv. Jan Nepomucký. – 18. Café Hawelka.  – 19. Hanácký obr Drásal v Prátru. – 20. Město zlatého jablka sochaře a šperkaře Pavla Krbálka z Miroslavi.

Lit.: -jk- (= Kamen, Jiří): Češi ve Vídni aneb Dvacet výprav do Vídně v českých stopách. In web ČRo 3 Vltava, 1. 2. 2017 (anotace + nahrávky k poslechu). – Cit.: Texty pohybující se na hraně fejetonu, eseje a povídky. Vyprávění z odstupu. Využití nadsázky, humoru, grotesky. Akcent na osobní zkušenost, ale i využití dlouhé autorovy rešeršní činnosti, která ovšem lehkost vyprávění nijak nezatíží. Různé, často nečekané, podoby české přítomnosti v dunajské metropoli.

Postavy: Nahý prorok Diefenbach a František Kupka; Freud na houbách; Fotbalista z papíru; Obr z Hané; Létající farář; Kojné na celý život; Jaroslav Hašek a J.S Machar; Milena Jesenská a Franz Kafka, Alois Musil, sv. Jan Nepomucký a Madona se sekerou; Patron Vídně Klement Hofbauer; kavárník Hawelka; anarchista Michal Mareš a další.

Verše Václava Hraběte se dočkaly svého dalšího života díky skvělému interpretovi Vladimíru Mišíkovi. K jeho nadcházejícím sedmdesátinám natáčí režisérka Jitka Němcová trikově-hraný dokument. Premiéra bude v březnu, povídání o něm už v předstihu u nás na Dvojce. K poslechu Vás srdečně zve Jitka Novotná.

Natočeno 2017. Premiéra 30. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).

Lit.: Novotná, Jitka – Horálková, Elena: Otec Vladimíra Mišíka objeven! Díky dokumentu Jitky Němcové. In web ČRo 2 Praha, 30. 1. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Film o Vladimíru Mišíkovi (na snímku) by měl být naléhavý, napínavý, vtipný a poetický. „Napínavý, protože hledáme jeho tátu. Poetický, protože tam máme nádhernou planetku. Bude tam super muzika a legrace,“ láká diváky Jitka NěmcováFoto: Jiří Šeda

Rocková legenda Vladimír Mišík oslaví v květnu 70. narozeniny. V novém filmu svůj životní osud vypráví slepici. Proč právě jí?

Říkalo se, že otec Vladimíra Mišíka, americký důstojník, padl údajně v Korejské válce. Režisérka Jitka Němcová ale zjistila, že věci se měly trochu jinak. A pátrání to nebylo jednoduché.

„Takových podvodů, co jsme v USA udělali, na to se neptejte! To ještě budeme zavřený! Ale my jsme toho jeho tátu našli. Zemřel v roce 2007. A našli jsme i celou jeho rozvětvenou americkou rodinu. Přijdou na premiéru,“ usmívá se režisérka.

Nechala ho zpívat

Dokument nese název Nechte zpívat Mišíka. „Psalo se to na zdech, když měl zákaz,“ vysvětluje Němcová. Natáčení 100minutového snímku začalo už v říjnu 2015. „Není to normální dokument. Mám dramatické cítění a nemám ráda mluvící hlavy. Potřebuju se dostat do dialogu.“ Finální řešení je originální.

V hlavní roli slepice

„Jsme na jeho planetce, kterou Mišík skutečně ve vesmíru má, a on vypráví svůj život slepici.“ Proč právě jí? „Je to ono Kuře v hodinkách, které vyrostlo.“ Jako režisérka byla prý Němcová se slepicí velice spokojená. „Musím říct, že herecky je v tom filmu nejlepší! I když byla neposedná a upíjela Mišíkovi z piva. Když už mu šla na whisky, prohlásil, že tu už jí nedá.“

Výběr několika kapitol ze života novináře, disidenta, ministra zahraničí. Z dosud rozhlasově nezveřejněného zvukového materiálu připravil Robert Mikoláš. Spolupráce na pořadu Vladimíra Bezdíčková. Technická spolupráce Petr Janečka. 

Natočeno 2017. Premiéra 30. 1. – 3. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h) v cyklu (77) k 40. výročí dokumentu Charta 77.

Napsal Ivan Němec. Životním krédem Oldřicha Nového bylo: „Smích je kořením života a dokud se člověk dovede smát, je živ. Až se začnou všichni lidé na sebe usmívat a přestanou si kopat jámy, pak bude na světě blaze.“ Jaký byl život „československého Chevaliera“? Režie Bela Schenková.

Účinkují Jaroslav Plesl a Marie Štípková.

Natočeno 2017. Premiéra 30. 1. – 3. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Lit.: Němec, Ivan – Luptáková, Věra: Vychovával vlastní dceru, přitom tvrdil, že je adoptovaná. Příběhy slavných: Oldřich Nový. In web ČRo 2 Praha, 3. 2. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Oldřich Nový měl krásný dar: uměl dávat sny. A jeho osobním snem pak bylo hrát divadlo,“ řekl jednou Adolf Branald. Co vám seriál Bohéma neřekne? S Jaroslavem Pleslem a Marií Štípkovou.

Na svět přišel tři roky po bratrovi, který zemřel ještě jako nemluvně. Nakonec byly v rodině vrchního hasiče královského hlavního města děti tři. Maminka jim ale brzy zemřela. Ta „nová“ se naštěstí o rodinu starala skvěle. I později ale už jeho vlastní rodinu provázelo podivné „prokletí“.

Osudová láska

Oženil se v roce 1936. S dcerou významného bankéře Alicí Wienerovou-Mahlerovou. V té době už byl v Praze, s Alicí se ale znali ještě z Brna. O rok později přinesl domů malou Janu, vlastní dceru, o které ale mluvil jako o adoptované. Jméno biologické mámy se nikdy nedozvěděla.

I když na jevišti zažil konec první světové války, ta druhá ho už semlela. Alice totiž byla židovka. Herec se s ní ale odmítal dát rozvést, a tak její nástup do transportu oddálil. Až do podzimu 1944. Do transportu do terezínského ghetta tehdy nastoupil s ní. Dobrovolně. ON, který slavil úspěchy v protektorátním divadle i filmu.

Nový v nové době

Oba koncentrační tábor přežili. Alice ale brzy po návratu onemocněla schizofrenií a Nový se do nové doby nehodil ani jako herec (jeho typ) ani jako operetní režisér (opereta byla škodlivým žánrem) ani jako majitel divadla. Že se karty obrací, to vypadalo až po roce 1968, kdy se stal režisérem vídeňského divadla.

Do Vídně odjížděl už jako vdovec. Se smrtí Alice se prý nikdy nevyrovnal. Do divadelního důchodu šel v 75. Poslední televizní roli si zahrál o tři roky dřív v seriálu Taková normální rodinka. Za svůj „poslední opravdový film“ ale považoval Pytlákovu schovanku (1949). Zemřel v roce 1983 ve věku 84 let.

Operní a operetní kariéra

Nový podepsal první smlouvu s divadlem Varieté v Karlíně (1917) s ještě mokrým výučním listem z typografie v ruce. Do půl roku dostal nabídku do Žižkovského divadla Deklarace, pak hrál v Ostravě, ještě později v Národním divadle v Brně. Už ve 20 tam měl kromě činohry i smlouvu jako operetní tenor. Z herce se navíc postupně stával režisérem opery.

Jako šéf opery přinesl do Brna žánr revui. Po naprostém úspěchu (a 16 letech v Brně) zamířil zpět do Prahy, kde převzal divadlo ve Stýblově pasáži na Václavském náměstí. Vzniklo Nové divadlo Oldřicha Nového. Hrálo operetu a hudední komedie. Po válce a po únoru 1948 scénu odevzdal „lidu“. A spolu s Janem Werichem šel dělat uměleckého šéfa karlínského Estrádního divadla (vlastně už Umění lidu).