Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Připomínáme Provolání československých výborů uměleckých svazů nazvané Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Pod tímto složitým názvem byl 28. ledna 1977 zveřejněn a následně manifestačně podepisován dokument, nazývaný později Anticharta. Připravil a uvádí Pavel Hlavatý.

Ze záznamu hovoří spisovatel Bohumil Říha, zpěvák Karel Gott, zpěvačka Eva Pilarová, herec Vladimír Šmeral, herečka Jiřina Švorcová, herec Viliam Záborský, hudební skladatel Jan Seidel, šéfredaktor Literárního měsíčníku Oldřich Rafaj. V pořadu zazní také úryvek z četby na pokračování ze vzpomínek Jana Vladislava (Svobodná Evropa, 1987).

Natočeno 2017. Premiéra 27. 1. 2017 (ČRo Plus, 20:10 h) v cyklu Archiv Plus. K poslechu zde.

Lit.: Hlavatý, Pavel: Archiv Plus: Anticharta v přímém přenosu. In web ČRo Plus, 27. 1. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V Archivu Plus uslyšíte třeba projev spisovatele Bohumila Říhy ze shromáždění v Národním divadle dne 28. ledna 1977.

Slavnostní shromáždění tvůrčích svazů v Národním divadle a shromáždění interpretů zábavné hudby v Divadle hudby – to byly dvě hlavní režimní akce spojené s vyhlášením textu, kterému se později začalo říkat Anticharta.

Reakcí komunistického režimu na vyhlášení Charty 77 byla masivní propagandistická kampaň, která v první fázi vyvrcholila textem nazvaným Provolání československých výborů uměleckých svazů Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Tento text byl slavnostně zveřejněn 28. ledna 1977 v Národním divadle, kde ho přečetla herečka Jiřina Švorcová.

Dokument následujícího dne otisklo Rudé právo a byl našimi umělci a kulturními pracovníky manifestačně podepisován – podpisy poté rovněž otiskovalo Rudé právo, autenticita několika z nich je však sporná.   (more…)

Spisovatel Pavel Kohout o minulosti, střízlivění z komunismu, o vztahu k dceři Tereze Boučkové, o současné politice. Moderuje Barbora Tachecí.

Natočeno 2017. Premiéra 28. 1. 2017 (ČRo Plus, 11:10 h). Repríza 22. 7. 2018 (ČRo Plus) k 90. narozeninám P. Kohouta. K poslechu zde.

Lit.: Tachecí, Barbora – Chvátalová, Kateřina: Pavel Kohout: Popel si na hlavu nesypu, do KSČ jsem vstoupil kvůli tomu, co jsem předtím zažil. In web ČRo Plus, 28. 1. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Když jsem v roce 1948 vstupoval do komunistické strany, bylo to proto,co jsem zažil a s kým jsem to zažil,“ říká Pavel Kohout.

„To už je skoro nekrolog,“ říká Pavel Kohout po úvodním slovu Barbory Tachecí, která rekapituluje pro posluchače jeho život a dílo. „Neříkejte, to měl být takový radostný výkop,“ oponuje mu moderátorka. „Dejme tomu, že je to tedy půlka života, že ještě něco přijde,“ s nadhledem reaguje spisovatel, který do budovy Českého rozhlasu chodí celých 74 let, tentokrát přišel jako host Osobnosti Plus.

„Rozhodně nejdůležitější den mého života v ulici, kde Český rozhlas sídlí, byl 5. květen 1945. Tehdy jsme ráno, to byl ještě Protektorát, přišli sem, do studia číslo šest, a měli jsme natáčet hru Daidalos a Ikaros. Já jako obvykle malé role, protože jsem na velké role nebyl dost talentovaný. Ale místo textu jsme tehdy dostali šroubováky. Když jsme se podivili, tak nám pan režisér Disman záhadně navrhl, abychom v této budově odšroubovali všechny orientační tabule. A tak jsme tím pádem tady celé dopoledne šroubováním ztrvdli, když těsně po poledni se odsud ozvalo volání rozhlasu, které vlastně zahájilo Pražské povstání. Takže jsem tady ještě potom několik hodin byl, až do toho slavného zásahu torpédem německého letadla. Pak jsem ještě den byl jako spojka do Husova sboru, a potom jsem se dostal přes barikády domů. A o týden později, při německé důkladnosti, jsem dostal vyúčtování, že jsem natočil hru Daidalos a Ikaros a dostal jsem deset říšských marek. To ovšem přišlo až po osvobození,“ vzpomíná Pavel Kohout na nejšťastnější den v rozhlase.

Na otázku, který den spojený s ním byl naopak tím nejhorším, reaguje: „To bych řekl, že byl okamžik, kdy jsem z tohoto rozhlasu, z této budovy slyšel první komentář o sobě jako ztroskotanci a zaprodanci, tak mně to přišlo líto. Ale to už je za námi. To už je pro mě francouzská revoluce.“

Spisovatel, básník, dramatik, režisér a novinář Pavel Kohout se narodil v Praze 20. července 1928. V roce 1948 vstoupil do KSČ, byl spoluzakladatelem Souboru Julia Fučíka. Působil jako reportér rozhlasu a televize, poté se stal profesionálním spisovatelem a kmenovým autorem Divadla na Vinohradech. Charakterizuje ho do velké míry i to, že prošel osobnostním vývojem od počáteční bezvýhradné podpory stalinismu, přes postupné vystřízlivění až po účast na Pražském jaru, u zrodu Charty 77 a nucený odchod do exilu v 70. letech, přičemž patřil vždy mezi ty nejaktivnější v daném proudu. Napsal 55 her, mezi nejhranější v Česku i zahraničí patří August August, august, mezi jeho nejčtenější romány pak Katyně nebo Konec velkých prázdnin. Byl třikrát ženatý a má tři děti.

„Nesypu si popel na hlavu. Nic nehájím, já pouze vysvětluji.“
Pavel Kohout

Kristepane, co jsme to zavinili

Komunistická minulost Pavla Kohouta je navzdory času neustále spisovateli připomínána. Ani Barbora Tachecí nenechává tuto otázku stranou. Ptá se ovšem naopak, zda Kohout není unaven z věčných zpovědí, z toho jak si nebývale často sype kvůli mladickému omylu popel na hlavu. „Nic nehájím, vysvětluji. Můj otec, který mluvil sedmi jazyky, byl čtyři roky bez práce. Bylo to totální selhání kapitalismu a západních demokracií,“ vzpomíná na hospodářskou krizi ve 30. letech, kterou jako dítě na vlastní kůži v rodině pocítil. Stejně jako na chvíli, kdy mu matka sdělila, že nacisté zavraždili jejich blízkého rodinného přítele, kněze a básníka, který s vírou v osvobození a vítěství stalinistického Ruska schovával partyzány.

„Byl můj životní mučedník. Když jsem v roce 1948 vstupoval do komunistické strany, bylo to proto,co jsem zažil a s kým jsem to zažil. Když jsem se pak náhle během několika roků dostal do situace, kde bylo všech milion pět set tisíc komunistů, kdy jsme všichni zjistili, že je to krvavý podvod a že jsme sloužili jako krvavá opona zločinu, měli jsme tři možnosti: zastřelit se , nebo skočit z okna, nebo se s tím ztotožnit a říct si, že na tom budeme doživotně vydělávat, nebo si říct: Kristepane, co jsme to zavinili, co s tím provedeme?“

Kdy si uvědomil svůj omyl v komunismu a jaké to bylo střízlivět? Jak hodnotí dnešní politickou situaci? Jaký vztah má se svou nejmladší dcerou, scenáristkou a spisovatelkou Terezou Boučkovou? Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s Pavlem Kohoutem už nyní ZDE.