Připravila Marie Bílá.
Hovoří Tomáš Černý.
Natočeno 2016. K poslechu zde.
Lit.: Bílá, Marie: Věra Hrůzová – princezna z Krakatitu, pisatelka tlusťochů. In web ČRo Radio Praha, 17. 11. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když KČ, spisovatel a novinář Karel Čapek, psal Věře Hrůzové tento dopis, bylo jí devatenáct let. Zanedlouho měla ukončit poslední ročník obchodní akademie (odtud vzal Čapek to zbožíznalství) a pak vstoupit do české literatury. A svůj vstup ještě jednou, o šedesát let později, zopakovat. V útlé knížce, která nese název Věře Hrůzové s podtitulem Dopisy ze zásuvky.
27. prosince 1920
Co bych Vám, Věro, vlastně napsal? Buď by toho muselo být mnoho a věci velmi, velmi podivné nebo – to ostatní skoro nestojí za to. Včera u paní Felicinky trochu hřbitovní nálada mluvilo se o mrtvých, pojídali se mrtví s chlebíčky. Celkem důstojné zakončení toho jistého duševního přejedení, které ve mně vždycky způsobují Vánoce. Myslel jsem na Vás, ale nedovedu vás nijak vsadit do rámu Brna, nejsou-li Vaše rodinné city příliš silné, musíte se, Věro, nudit příšerným způsobem. Snad běháte po Vysoké zvěrolékařské škole a vypichujete pejskům oči. Myslím, že jste vůbec ukrutnice. Je to směšné, že jste tak daleko. A já nemohu jet na Nový rok do Brna. Není tím vinno jen to prase. To zvíře je zcela nevinné.
Rozmarný tvore, kdybyste mě dnes viděla, ohrnula byste povážlivě rty. Z hlediska svého zbožíznalství byste shledala, že nejsem dost čerstvý. Máte pravdu. Věro, myslím na jednu věc: řekla jste kdysi, že jste bídnice. A já jsem řekl, že jsem bídník. Nyní tedy myslím na to, jste-li stejně veliká bídnice jako já. Škoda, že se o tom nedá psát: je to, Věro, palčivě naléhavé téma, a jakmile se vrátíte do Prahy, musíme změřit své bídnictví. (more…)