Jiří Stránský, spisovatel, který vypráví svůj život. Někdy neuvěřitelný, absurdní, nespravedlivý, ale v jeho podání i humorný. Mezi jeho nejznámnější romány patří pozdější televizní seriál Zdivočelá země, ve kterých vypráví své zážitky s komunistických lágrů, aby se na ně nezapomnělo. Držitele cen Karla Čapka a Arnošta Lustiga a vášnivého skauta se na osm let v uranových dolech a jiných lágrech zeptá Martina Kociánová. Pořad není vysílán živě.
Natočeno 2016. Premiéra 17. 11. 2016 (ČRo 2 Praha, 11:04 – 12:00 h).
Lit.: Kociánová, Martina: Vždy jsem věřil, že se dočkám svobody. Nikdy jsem nezapochyboval, tvrdí vypravěč Jiří Stránský. In web ČRo 2 Praha, listopad 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Je znám jako spisovatel, ale sám sebe považuje za vypravěče. Ve svých knihách čerpá ze svých zážitků. Třeba z těch, kdy ho komunisté odsoudili k pracím v dole a mučili ho. Přesto se ale na vše stále dívá s úsměvem. Čím to je?
Stránského knihy byly vydány až po sametové revoluci. Před 27 lety se 17. listopadu zrovna vracel z dovolené. „Můj život je absurdní. Tehdy jsme poprvé mohli se ženou na rekreační poukaz do Harrachova. A tam to bylo ještě mnohem horší než ve filmech s Marvanem. Když jsem přijel do Prahy, musel jsem se smát.“
„Tehdy už jsem za sebou měl všechny ty kriminály, které vylepšily můj optimismus. A já jsem za svých tehdy 58 let nikdy nezapochyboval, že bych se nedočkal svobody. Ani na vteřinu,“ vzpomíná.
Málem mě umlátili k smrti
Stránský dlouhá léta strávil ve vězení v komunistických lágrech. Poprvé ho odsoudili, když mu bylo 21 let. Přesto se na svět stále díval pozitivně. „Když jsem šel do kriminálu, tak už byl v kriminále i můj táta, který už před tím byl i v Osvětimi. Bolševici ho odsoudili, protože byl právník. A já měl štěstí, že jsem ve vězení, vždy narazil na někoho, kdo mi pomohl, třeba radou. I proto se má první sbírka povídek z kriminálu jmenuje Štěstí.“
„Odsoudili mě za něco, co jsem neudělal a málem mě utloukli k smrti, když chtěli, abych se k něčemu přiznal. Nakonec jsem ale na Pankráci poznal spoustu skvělých lidí,“ vzpomíná.
Vyprávět mě naučil Škvorecký
Jeho knihy jsou vyprávěním vlastních zážitků a právě proto se Jiří Stránský nepovažuje za spisovatele, ale za vypravěče. „Vypravěč vypráví někomu a pozná, jestli publikum zaujal nebo nudí. To mě naučil Pepík Škvorecký, tak se toho snažím držet,“ říká o sobě.
„Nefabuluji, pouze vyprávím. Ale vyprávím to přes stránky knih a nikdo mě nevidí. O tom musím být větší vypravěč, abych je zaujal,“ říká.
Jeho nejznámějším dílem je Zdivočelá země, próza o osidlování pohraničí, jeho drancování po odsunu sudetských Němců a represi ze strany komunistů. Společně s pokračováním Aukce mají přes 900 stran. „To jsem žasnul, kolik jsem toho napsal a slíbil jsem si, že už nebudu psát tlusté knížky.“
„S režisérem Hynkem Bočanem jsem to pak navíc ještě rozepisoval na 45 dílů a my staří pardálové jsme každý padesátistránkový díl psali tak na pět verzí scénáře. To je toho najednou strašně moc,“ vzpomíná Stránský na tvorbu televizní adaptace svého díla.