Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jiří Padevět: Krvavé léto 1945 (nakl. Academia); 10. ročník multižánrového festivalu Na cestě v Opavě; Dimitrij Kadrnožka: Barvy radosti a melancholie (Galerie Smečky); Marie Wojtyszko: Děloha (studio Marta v Brně); Divadelní panorama s Josefem Rubešem – Don Juan v Divadle na Palmovce. Mozaiku uvádí Petr Šrámek.

Hovoří Jiří Padevět.

Natočeno 2016. Premiéra 24. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 6:30 h. a 16:00 h). K poslechu zde.

Lit.: Marešová, Milena M. – Oujezdský, Karel:  Výstava je autorčinou poctou mecenášům, umělkyním a schopnosti sedět na dvou židlích. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2016 (článek). – Cit.: V Galerii Václava Špály na Národní třídě v Praze představuje Erika Bromová svůj nový cyklus soch, obrazů a objektů nazvaný Posedlost. Vidět ji můžete do 4. prosince. Výstavu provází monografie, jejíž úvodní text napsala historička a teoretička umění Martina Pachmanová.

Sochařka a malířka Erika Bornová vstupovala na českou výtvarnou scénu v 80. letech minulého století. Jako jedna z mála umělkyň se tehdy zúčastnila neoficiálních Konfrontací a patřila také k prvním, kdo u nás začal soustavně sochařsky pracovat s pěnovým polystyrenem. Současnou výstavu Eriky Bornové tvoří nejen velké strukturální figurální obrazy, jež jsou autorčinou poctou mecenášům a mecenáškám umění, ale také soubor několika fiktivních sochařských portrétů inspirativních žen – umělkyň, vytvořený z barevného polystyrenu.  (more…)

Připravil a uvádí Stanislav Motl. Jsou lidé, kteří jsou přesvědčení o tom, že příběhy, které známe z bible, se opravdu odehrály. Jako třeba legenda o potopě světa a o spravedlivém muži jménem Noe, který dostal šanci tuto potopu, i se svými nejbližšími, přežít. Za cenu toho, že postavil obrovskou archu, do které by se vešel nejenom on se svou rodinou, ale také zástupci živočišné říše. Vždy po jednom páru. Ať už si o tom všem myslíme cokoliv, již celá staletí se nejrůznější lidé, včetně vědců, snaží dokázat nejenom to, že potopa světa se opravdu odehrála, ale hledají rovněž důkazy o existenci Noemovy archy. Jejich pátrání je provázeno jedním pomyslným magnetem. Je jím – bájná hora Ararat.

Natočeno 2016. Premiéra 24. 10. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.) v cyklu Stopy, fakta, tajemství… (292). Repríza 15. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.); 27. 8. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).

Lit.: Motl, Stanislav: Co skrývá hora Ararat? In web ČRo 2 Praha, 17. 7. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Někteří lidé jsou přesvědčení, že příběhy z bible, se opravdu odehrály. Jako třeba legenda o potopě světa a o spravedlivém muži jménem Noe, který dostal šanci tuto potopu i se svými nejbližšími přežít. Postavil obrovskou archu, do které kromě rodiny vzal zástupce z živočišné říše. Vždy po jednom páru.

Ať už si o tom všem myslíte cokoliv, už celá staletí se nejrůznější lidé (včetně vědců) snaží dokázat, že potopa světa se opravdu odehrála. A hledají i důkazy o existenci Noemovy archy. Jejich pátrání je provázeno jedním pomyslným magnetem. Je jím bájná hora Ararat.

Pouť tří přátel noční Havanou 50. let vylíčil kubánský prozaik Guillermo Cabrera Infante oslnivým jazykem plným slovních hříček. O jeho románu Tři truchliví tygři, který poprvé vyšel v češtině, debatuje Blanka Stárková, překladatelka Anežka Charvátová a s hispanistka Hedvika Vydrová.

Natočeno 2016. Premiéra 24. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.).

„Myslím, že znovu nastala doba, kdy je nutné připomenout, kdo jsou nositelé skutečných hodnot českého národa“, říká člověk, díky kterému jste mohli sledovat už tři série cyklu GEN. O připravované čtvrté řadě a samozřejmě též o pohledu na současnou filmovou tvorbu, kulturu i společnost bude s režisérem, scenáristou, producentem, čestným prezidentem festivalu Febiofest a nevyčerpatelným vizionářem Fero Feničem hovořit Jitka Novotná.

Natočeno 2016. Premiéra 24. 10. 2016 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.). Repríza 14. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).

Lit.: Novotná, Jitka – Horálková, Elena: Fero Fenič: Proto asi Češi nebudou nikdy spokojeni. In web ČRo 2 Praha, říjen 2016 (článek). – Cit.:  Společenské dění ho nenechává klidným. Taky proto chystá 4. řadu cyklu Gen. Aby Čechům poupravil názor na „elity“.

„Prohloubily se sociální rozdíly, ale jedno je nepochybné: nežijeme si špatně. Ale chybí nám vize. Dnes je jediná vize: vize blahobytu. A ten nezná hranice. Proto asi Češi nikdy spokojeni nebudou,“ říká známý dokumentarista a manažer Fero Fenič. Pozitivní myšlení by rád povzbudil 4. řadou TV cyklu Gen.

Po letech i za kamerou

Na obrazovky se vrací po 15 letech. Prý proto, že Češi mají pořád vlažný vztah k elitám. „Přežívá to dodnes. Pořad tehdy vyvolal diskuse a slovo elita jsme ze znělky museli odstranit.“ Po dlouhé pauze se dokonce sám postaví i za kameru a bude točit portrét Hany Zagorové.

Hanička. Jaká bude?

„Bylo toho o ní řečeno hodně a očekává se ode mě, že se budu odlišovat.“ Výzvu vzal proto, že se jiní režiséři báli. „I pro mě to bude zkouška vlastního talentu,“ připouští. „Jsem emotivní a nechám se strhnout myšlenkou. Když si při sledování dokumentu začínám všímat způsobu zpracování, tak je to známka toho, že mě to nezaujalo.“

Jan Herget. Královna českého jazzu, ale taky věčně opilá zakázaná zpěvačka? Režie Bela Schenková.

Účinkují Oldřich Vlach a Zuzana Stivínová. 

Natočeno 2016. Premiéra 24.-28. 10. 2016 v cyklu Příběhy slavných č. 72 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Lit.: Herget, Jan – Luptáková, Věra: Dokud se neopila, nevylezla na jeviště. Příběhy slavných: Eva Olmerová. In web ČRo 28. 10. 2016 (anotace). – Lit.: Otec Evy Olmerové patřil k honoraci první republiky, vyráběl koženou galanterii. Byl samá módní přehlídka a taky samá ženská. Manželství se rozpadlo, když bylo Evě 14. Soud ji přidělil k otci. Brzo měla novou matku. Jen o osm let starší. V době dospívání si prý připadala jako zlatý slavík v kleci toužící po svobodě.

Jako správná dívka z dobré rodiny chodila na hodiny klavíru. Milovala jazz a k lásce ke swingu ji pomohla teta, která se za války vdala za anglického pilota RAF. Když se vrátila, objevovala s ní i swing. Na soutěži Tribuna mladých pěveckých talentů si ji všiml Arnošt Kavka a začala s ním zpívat.

V 50. letech se jejich rodina vládnoucí KSČ hodně nelíbila. Tři dny ji vyslýchala StB. Zažila muka ponížení a strachu. Jen proto, aby jim na svou rodinu donášela. Později se od otce odstěhovala. Vymetala zaplivané pajzly, naučila se ubalit cigáro a vracet facky.

Protože se takhle ubránila i tajnému policistovi, který po ní chtěl erotické služby, dostala 14 měsíců za výtržnictví a urážku veřejného činitele. Jivy od típnutých cigaret bachařů jí zůstaly navždy. Po propuštění se vrátila ke zpěvu v barech, kde ji objevili pro Semafor.

Začala točit první singly, ale v nejlepším přišel zákaz: kvůli pochybné minulosti nesměla na pražská jeviště. Z „dlažby“ ji dostalo vítězství v TV soutěži s písní Jsi jako dlouhý most. V roce 1967 zase směla zpátky do Semaforu.

Kavárenský život si vybíral svou daň: na alkoholu byla závislá. Aby vůbec vylezla na jeviště, musela mít svou hladinku. Natočila první desku plnou swingu, jazzu, ghospelů, country i šansonů. Pak přišla 70. léta, která pro ni znamenala přehlídku katastrof.

Vyhořel jí byt v Bubenči, krátce na to měla autonehodu. Protože byla „namazaná“, dostala podmínku. Recitál jí zrušili, byla tak namol, že nedozpívala ani půlku. Pak dostala 10 měsíců za další nehodu… Prý za to mohli muži: jeden utekl do Austrálie, druhý byl ženatý, třetí dělal popeláře a mlátil ji… Chtěla dítě, rodinu.

Štěstí se na Olmerovou usmálo, až když potkala Michaela Kocába. Zaranžoval její starší věci, přidal nové. Bylo jí 50 a na dvěře bytu si z hecu připsala: Zasloužilá invalidní důchodkyně. V nemocnici byla víc než doma, fungovala jí jen jedna ledvina, odcházela játra. „Když nemůžu zpívat, když si nemůžu dát decku, ani čouda, co z toho života mám?“ ptala se.

Reportérka Hanka Shánělová.

Hovoří kardinál Dominik Duka.

Natočeno 2013. Premiéra 21. 10. 2013 (ČRo 1 Radiožurnál, 18:33 h).

Lit.: Chlubná, Tereza – dka (= Hromádka, Martin) – msp (= Spěváčková, Martina): Církvi mají podle kardinála Duky zůstat jen ty hradní budovy, které používá. In web ČRo 1 Radiožurnál, 21. 10. 2013 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Církvi mají zůstat ty budovy v areálu Pražského hradu, které používá. Státu pak objekty, které potřebuje pro bezpečnostní chod. Po jednání s premiérem v demisi Jiřím Rusnokem to řekl kardinál Dominik Duka. Podle něj už to vyplynulo i z jednání s prezidentem Milošem Zemanem a jeho předchůdcem Václavem Klausem.

Na výsledky jednání se Radiožurnál ptal kardinála Dominika Duky v odpoledním vysílání.

„Naše jednání od počátku jasně vyšla vstříc, že všechny ty budovy, které jsou nutné k bezpečnostnímu chodu státu, zůstanou v rukou státu. Náš požadavek je pouze, aby ty budovy, které doposud užíváme na základě džentlmenské a právní dohody za prezidenta Klause, zůstaly našimi budovami,“ uvedl Duka. (more…)