Účinkuje Petra Špalková.
Natočeno v roce 2016. Vydal Plus 12. 9. 2016 v edici Drsný sever (1 CD mp3).
Autorem románu
Sova je v Norsku známý zpěvák a textař Frode Sander Øien, který jako autor detektivek píše pod pseudonymem Samuel Bjørk. Poté, co se úvodní díl zamýšlené trilogie
V lese visí anděl stal mezinárodním hitem, uvažuje prý ještě o další trojici příběhů s Holgerem Munchem a Miou Krügerovou. V jeho knihách se vyskytují motivy násilí na dětech, což, jak sám Øien připouští, může být následek jeho nepříliš šťastného dětství. Zároveň se však jako pravý severský autor snaží i o zachycení některých fenoménů dnešní doby, což v případě
Sovy vyústilo v motiv temných zákoutí internetu, ve kterých se skrývají nepředstavitelné hrůzy lidského utrpení.
Sova pokračuje v tónu, který udal již první díl série. To je chvályhodné v případě řádně zamotané zápletky, hutné norské atmosféry a falešných stop, které každou chvíli ukazují na jiného možného pachatele. Naproti tomu se autor nemusel znovu pouštět do opakujících se popisů osobních problémů obou hrdinů, kteří se v boji se svými démony od minula nikam neposunuli a občas se více věnují jim, než samotnému vyšetřování. V řešení příběhu rovněž, kromě občasných nelogických detailů, zamrzí výrazný prvek náhody, kdy policie stopy ani příliš nemusí hledat, protože k ní doputují tak nějak samy. Rovněž se zdá, že se autor snažil zamíchat do zločinu větší či menší měrou snad všechny rodinné příslušníky hrdinů, což už se snad do třetice v příštím díle opakovat nebude.
Co se naopak daří na jedničku, je zvuková podoba románů Samuela Bjørka. Jak už se ukázalo několikrát, audioknihy od nakladatelství Plus, spadající pod křídla Albatros Media, se můžou směle postavit současné špičce tuzemské produkce. Lví podíl na tom jistě má skvělý přednes Petry Špalkové, která se do role Mii dokáže vcítit a dodat vyprávění potřebnou hloubku. Ačkoliv se díky změně svého hlasového projevu dokáže v mžiku převtělit z ženské role do mužské a zase zpět tak, že bezpečně v každý moment poznáte, kdo právě hovoří, nepůsobí její styl četby násilně a rozhodně nepřehrává. I díky takto povedené interpretaci možná působí Sova vyzrále a nad běžný průměr severské krimi vyčnívá. Velmi výrazný je i hudební doprovod, který díky řízným kytarovým riffům a rockovému soundu dodává dramatickému příběhu ještě více akce. Místy by mu jen možná slušelo trochu ubrat na hlasitosti i přebujelosti. Každopádně však hudební předěly jsou vždy na těch správných místech a i celková technická úroveň zvuku je výborná.
Severských detektivek je k dispozici nespočet. V těch od Samuela Bjørka nechybí zástup výstředních až vyšinutých postav, které patří ke koloritu žánru, stejně jako fantaskní až neskutečné vrahovy záliby v bizarních zločinech. Přesto se díky sugestivní atmosféře příběhu a bezchybné interpretaci Petry Špalkové dá tato série doporučit všem, kteří se stále chtějí nořit do vln severských detektivek a nechat se unášet jejich syrovostí a vypravěčským umem jejich autorů.
Lit.: Mlok: Nevydařená Sova. In web Mlok Cestovatel, 30. 1. 2017 (recenze). – Cit.: Někdy se to prostě stane. Někdy vám kniha nesedne a vy neznáte přesný důvod. Třeba to není vaše téma nebo jste právě měli chuť na trochu jiný styl.
Tak přesně toto není můj momentální problém.
Já těch konkrétních důvodů, proč mně sova od Samuela Bjorka nesedla mám až moc.
Sova je druhým dílem detektivní série odehrávající se v norském hlavním městě Oslu. Hlavními hrdiny jsou kriminální vyšetřovatelé Holger Munch a Mia Krügerová.
Holger Munch je pětapadesátiletý sympaťák, který vede tým dost labilních policistů. Asi nejhůř na tom se svým psychickým stavem je jeho mladší kolegyně Mia. S Miou Krügerovou se stejně jako v případě prvního dílu setkáváme v okamžiku, kdy se chystá spáchat sebevraždu. Mia teskní po své zemřelé sestře a ještě několikrát během knihy se rozhodne, že je ten pravý čas za sestrou odejít. Vždy si ale nakonec uvědomí svoji nepostradatelnost a sebevraždu si rozmyslí.
Snad každý severský detektiv je psychicky nevyrovnaný. A já bych vlastně proti Mijině nevyrovnanosti ani nic nenamítala, kdyby mně Mia kvůli své povaze nebyla tak hrozně nesympatická.
Ve skutečném a ani v tom knižním životě nemám ráda, když jsou adorováni lidé, kteří si obdiv druhých nezaslouží. Určitě to znáte už ze základky. Všichni vaši spolužáci jsou celí pobláznění z protivné holky, která je neuvěřitelně namyšlená a vy vůbec nechápete, proč ji všichni tak obdivují.
Tak přesně taková je Mia Krügerová. Říká se jí Měsíční paprsek a prý dokáže vycítit věci, které ostatní přehlížejí. Když ale Sovu dočtete, tak se neubráníte otázce, na co tak světoborného v průběhu vyšetřování Mia vlastně přišla. Celou dobu se totiž buďto jenom pletla nebo pronesla něco, co bylo každému posluchači jasné už o dvě hodiny dřív. Kromě toho ale Mia vystupuje hrozně afektovaně a neustále zesměšňuje a ponižuje někoho, kdo není okolím uznáván tak moc jako ona.
Smutné mně přijde, že autor sám je svým výtvorem v podobě Mii pravděpodobně silně fascinován. Čas od času vyprávění naruší výkřik: “Mia Krügerová, Měsíční paprsek,” snad proto, aby čtenář, který o Miiných schopnostech právě začal pochybovat, nezapomněl, že Mia je prostě úžasná.,
Postavou Mii Krügerové má nevole vůči Sově začala, ale rozhodně neskončila.
Sama jsem nikdy žádnou detektivku nenapsala a asi ani nenapíšu, protože vymyslet konstruktivní chytlavou a především logicky neděravou zápletku je intelektuální výkon, který asi hned tak nedám. Bohužel to nedal ani Samuel Bjork. Jenom neměl tolik sebekritičnosti, aby si přiznal, že tohle se mu právě nepovedlo a bude lepší to světu neukazovat.
Samozřejmě i tomu nejlepšímu autorovi se občas do textu nějaká ta logická chyba vloudí, ale Samuel Bjork má těchto chyb a nejasností ve své knize nepříjemně moc.
Absolutně zde nesedí chronologičnost děje. O určité události je například řečeno, že se stala před čtyřiadvaceti hodinami, ale hned v dalším odstavci uvedené informace tuto skutečnost popírají.
Kniha nechává zbytečně postavy hloubat nad věcmi, o kterých je čtenáři jasné, že se nikdy nemohli stát. Třeba jako když Isabel v centru Zahrada obdrží obdivný vzkaz a celou kapitolu je přesvědčená, že je od Pauluse. Ale i tomu méně bystrému čtenáři je hned jasné, že od Pauluse ten vzkaz určitě být nemůže, protože Paulus byl tou dobou zadržen na policejní stanici.
Dalším problémem jsou scény, které buďto vyznívají naprosto do ztracena, jako kdyby na ně autor zapomněl nebo je z nich jasně cítit, že jejich jediným smyslem je poskytnout vyšetřovatelům další stopu. Například ukradené sovy z muzea. (POZOR SPOILER!!!) Proč je zloděj ukradl se čtenář nikdy nedozví, ale jenom díky této scéně vyšetřovatelé identifikují vraha. Takže vlastně popis vyšetřování napříč celou knihou je úplně k ničemu a pachatele odhalí jeden naprosto prvoplánově vytvořený kousek příběhu.
Za největší neštěstí ale považuji ve všech těchto chybách a omylech to, že těžko říct, zda Samuel Bjork nebo překladatel, zastřelil Ronalda Reagana. Ano, tento americký prezident byl postřelen, ale rozhodně ne zastřelen, jak nám ve svých myšlenkách tvrdí Mia Krügerová. Divím se, že tuto chybu při tvorbě knihy a následně při přípravě audio verze nikdo nezachytil a neopravil.
Poslední moje výtka míří k zoufalému nadužívání nadávky “do prd***”. Chápu, že vulgární a expresivní výrazy jsou pro dokreslení atmosféry občas potřeba. Zároveň jsem ale přesvědčená, že když se takový výkřik objeví na každé stránce dvakrát, tak ztratí svoji sílu a už nedokáže dobře posloužit tam, kde by ho bylo opravdu zapotřebí. Bez “do pr***” se neobejde snad žádný rozhovor vyšetřovatelů ani Miin vnitřní monolog.
Netuším, zda to byl záměr tvůrců nebo jenom náhoda, ale stalo se, že knihu načetla Petra Špalková, jejíž hlas perfektně ladí s povahou namyšlené a afektované Mii Krügerové. Po technické stránce interpretce nelze nic vytknout. Petra Špalková se snaží každé postavě dodávat jiný hlas a bezpečně z jejího přednesu posluchač pozná, zda právě promlouvá muž nebo žena. Bohužel, Miu načetla tak, že bych se s touto postavou nechtěla moc kamarádit, ani kdyby jí Samuel Bjork nevdechl tak nepříjemnou povahu.
Snad jediné, co se na této audioknize skutečně povedlo je hudba. Ta se vždy objeví tam, kde ji čtenář právě očekává a její říznost se dobře hodí do chladného a potemnělého říjnového Osla.
