Guy de Maupassant. Ze sbírky Věno a jiné povídky vybrala a pro rozhlas připravila Alena Blažejovská. Překlad Břetislav Štorm. Režie Petr Pleva.
Účinkují Luboš Ondráček, Rudolf Krátký, Leopold Franc a Ondřej Mikulášek.
Nastudovalo Brno v roce 1995. Repríza 18. 7. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h) v cyklu Noční bibliotéka.
Alexandr Mitrofanov. Glosa.
Čte autor.
Natočeno 2016. Premiéra 17. 7. 2016 (ČRO Plus, 18:33 h.).
Lit.: Mitrofanov, Alexandr: Alexandr Mitrofanov: Proč nemůže předseda Sobotka vyhodit Nytrovou z ČSSD. In web ČRo Plus, červenec 2016 (text glosy + nahrávka k poslechu). – Cit.: Poslankyně za ČSSD Pavlína Nytrová sdělila ze sněmovní tribuny, že společnost je ohrožena mezinárodní „homo-lobby“. Podle poslankyně půjde o zavedení homosexuální výchovy ve školách a snížení věku pro povolený pohlavní styk.
Má řadu dalších názorů, které se sice nenacházejí ve faktickém vakuu jako právě zmíněné, ale zajímavé jsou, když vezmeme v úvahu, že pocházejí od členky strany, která má v programu prvky moderního levicového světonázoru.
Stojí za ocitování alespoň následující pasáže: „Proč vytloukáme klín klínem? Proč trváme na rovnosti mužů a žen? Vždyť přece muž i žena jsou si rovni, ale každý z nich má jiné fyziologické a biologické přednosti. Muž a žena jsou biologicky odlišní ve své stavbě těla a mají odlišné sociální role.“
Po tomto coming-outu poradila Nytrové místopředsedkyně sociální demokracie Michaela Marksová, aby si našla jinou stranu. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, stejně jako Marksová, se proti informačnímu smogu od Nytrové ohradil a prohlásil, že v žádném případě nejde o názor české sociální demokracie. Odchod Nytrové ze strany však nejen nepodpořil, ale postavil se proti takovému řešení. (more…)
Sandra Vebrová. Audiokniha.
Čte Václav Vydra III.
Natočeno 2016. Vydal Fragment v roce 2016 (1 CD; EAN: 8594155757527).
Pozn.: Seznamte se s Ducháčkovými! Tatínek Mlživoj, maminka Blanka a jejich tři neposední potomci, jsou milá strašidla, kterých se rozhodně nemusíte bát. Lidí se sice trošku straní, ale když na to přijde, rádi jim v lecčem pomohou.
Nezbedové Simon, Olivie a Bubi jsou samá lumpárna a skopičina, takže o dobrodružství a zábavu nebude nouze. Jaké to bylo, když na Simona přišla duší puberta a začal řádit jako utržený ze řetězu? Jak to dopadlo, když si sourozenci Ducháčkovi vzali do parády strašidelný zámek, který sliboval děsivé zážitky, ale byl spíš k smíchu, a nikdo do něj nechodil? Co to udělá s televizí, když se na anténě začne houpat rozpustilý duch? Nechte se pozvat do tajemného světa duchů, nuda tam rozhodně nebude! (anotace)
Lit.: Fajmon, Kamil: Migrace za hustší mlhou. In web Naposlech.cz, 18. 7. 2016 (recenze). – Cit.: Je známo, že duchové se objevují především ve strašidelných historkách. Sandra Vebrová, jejíž jméno si příznivci mluveného slova možná vybaví z působení v Dismanově rozhlasovém dětském souboru (Anička Skřítek a Slaměný Hubert, 1996), však pojala téma neotřelým způsobem. V knize Ducháčkovic rodina spojila duší svět s oblíbenými motivy – dětské hry, starosti a sourozenecké vztahy.
Miroslava Fišerová. Rozhlasová hra. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Jan Zika (Zdeněk Buchvaldek), Schwarz, komisař gestapa (Luděk Munzar), Lončák, jeho český agent (Čestmír Řanda), Slávka, Zikova spojka (Růžena Merunková), Julius Fučík (Karel Hlušička), šéf pražského gestapa (Miloš Nedbal), František (Jiří Klem), majitel břevnovského bytu (Miloš Willig), jeho žena (Miriam Kantorková), hostitelka (Zuzana Kočová), mistr z Waltrovy továrny (Bedřich Prokoš), Koutecký, inspektor finanční stráže (Bohumil Pastorek), hlasy (Karel Fořt, Jaroslav Konšal, Walbert Schmirler, Ivan Holeček a Karel Kvarda).
Natočeno 13. – 27. 2.1975 (studio R 31 Karlín). Premiéra 26. 3. 1975 (Praha, 19:30 h.; 86 min.).
Lit.: anonym: Řeč a mlčení. In Rozhlas 13/1975 (24. 3. 1975), s. 1 (článek).
Kristýna Synková. Fejeton. Kam patří spropitné a jak má být vysoké? To není tak docela snadná otázka. Dramaturgie Alena Blažejovská.
Připravilo Brno v roce 2016. Premiéra 9. 7. 2016 v cyklu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h).
Lit.: Blažejovská, Alena: Trampoty se spropitným líčí ve svém fejetonu Kristýna Synková. In web ČRo Brno, 11. 7. 2016 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Studentka Divadelní fakulty JAMU Kristýna Synková ve svém fejetonu vypráví o tom, do jakých situací se člověk může dostat kvůli spropitnému.
Autorka fejetonu miluje chvíle strávené v oblíbené kavárně – pohodlné křeslo, kolem spousta knih a výhled do ulice. „Ze spánku vás doopravdy probudí až vůně dobré kávy,“ píše.
Příjemné posezení však může skončit trapasem: „S každým usrknutím se pomalu propíjím k odchodu. Ještě zbaštím sušenku a budu platit. Pečlivě prozkoumám všechny kapsy a zákoutí své peněženky, pro jistotu s ní ještě řádně zatřesu. Je to tak. Nemám na dýško a před číšníkem se můžu hanbou propadnout. Jistě mě za to nenávidí. Zapamatuje si můj obličej a příště jakoby náhodou zapomene na sušenku.“
Kristýna Synková studuje 1. ročník oboru Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika. Psaní se věnuje nepřetržitě takřka od dětství, proto uvítala, že ho může naplno rozvíjet i v rámci vysokoškolského studia. Ve scenáristice by ráda pokračovala i do budoucna, pokud ji ovšem bude schopna skloubit se svou druhou velkou vášní, kterou představuje každodenní a nikdy nekončící lelkování. (more…)
Josef Šlerka. Dokument natočený v rámci festivalu Šrámkova Sobotka. V Sobotce jsou lidé, kteří pravidelně běhají? Jsou. Autor překvapeně zjišťuje, že v hojném počtu a s různými úmysly. Dokonce uspořádali hromadný běh – Soboteckou jedenáctku. Proč? Jaký byl zájem? A je autorova myšlenka, že lidé v menších městech nemají důvod běhat správná? Dramaturg Dan Moravec.
Natočeno v Sobotce 3. – 9. 7. 2016.
Marek Bartečko. Dokument natočený v rámci festivalu Šrámkova Sobotka. Každé místo je jinak slyšet. Jak je slyšet Sobotka během festivalu? Rozhovor autora s přítelkyní, ve kterém každý mluví jinak o tomtéž. O zvuku, vnímání hluku, rozdílech a ovlivňování. Zvuková koláž toho, co si možná neuvědomujeme. Dramaturg Dan Moravec.
Natočeno v Sobotce 3. – 9. 7. 2016.
Bea Křížová. Dokument natočený v rámci festivalu Šrámkova Sobotka. Autorka vzala nevidomého Jakuba Kamberského k bustě Fráni Šrámka. Nejen, že bylo překvapení pro něj, že mohl hmatem zjistit, jak básník vypadal, ale poodkrývá nám mechanismy vnímání člověka, který se vlastně s jistotou pohybuje v (pro něj) neviditelném světě. Dramaturg Dan Moravec.
Hovoří Jakub Kamberský.
Natočeno v Sobotce 3. – 9. 7. 2016.
Je správné, aby u bývalé západní hranice, kde umíraly stovky lidí, stála čtyřmetrová socha pohraničníka se samopalem a psem nazvaná Na stráži míru? Diskutují Milan Richter, předseda Národní rady Klubu českého pohraničí, a Adam Drda z Post Bellum.
Natočeno 2016. Premiéra 18. 7. 2016 (ČRo Plus, 8:45 h.).
Lit.: Navrátilová, Ivana – Trpišovská, Jana: Pohraniční stráž byla součástí totalitního aparátu. Sympatii k tomu cítit nemůžu, říká Adam Drda. In web ČRo Plus, červenec 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Klub českého pohraničí vztyčil na vrcholu kopce Dyleň poblíž Dolního Žandova v Karlovarském kraji sousoší nazvané Na stráži míru, které tvoří čtyřmetrový pohraničník se samopalem a se psem. Sochu ze svého depozitáře zapůjčila na neomezenou dobu chebská radnice. Je to správné?
Sochu vytvořil národní umělec Jan Hána a stála od roku 1955 v Gottwaldových, dnes Městských sadech v Chebu, místo původního pomníku americkým vojákům. Po Sametové revoluci byla odstraněna. Nyní stojí na soukromém pozemku jen kousek od tehdejší západní hranice, kde umíraly stovky lidí. Těch, co hranici hlídali, i těch, kteří ji chtěli překročit. (more…)
Rozhovor s etnografem a antropologem Mnislavem Zelným o pobytu mezi amazonskými indiány a také o tom, v čem se jejich život liší v porovnání s tím naším. Moderuje Lucie Výborná.
Hovoří Mnislav Zelený.
Natočeno 2016. Premiéra 14. 7. 2016 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:05 h.; 30 min.).
Lit.: -prh- (= Havel, Prokop): Říkají mu Atapana. Mnislav Zelený se vrátil mezi indiány po 26 letech. In web ČRo 1 Radiožurnál, červenec 2016 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Na indiány kmene Yawalapitiů se nedíval jak na výzkumné bílé myšky, naopak – snažil se pochopit jejich spiritualitu, duchovní život, manželství, šamanismus a názory na svět. Snad právě proto ho přijali mezi sebe, a on přiznává, že mezi nimi našel druhý domov. „Chtěl jsem s nimi žít,“ říká etnograf a antropolog Mnislav Zelný.
„Jak se cítím, tak vstanu, obléknu se, nebo neobléknu – z toho číší svoboda. Každý si může dělat, co chce, nikdo nikomu nic nerozkazuje,“ vysvětluje život mezi indiány v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou. A za tím vším stojí náčelník kmene, který všechno řídí svou přirozenou autoritou. „To je to, co tady chybí,“ dodává.
Život indiánů se s tím evropským nedá porovnávat – orientujeme se podle počtu složenek, které nám měsíčně přijdou, v materiálním světě přežíváme a podřizujeme se mu. „Oni se podřizují přírodě, oni jsou přirození, my jsme nepřirození,“ nastiňuje. (more…)
Powered by WordPress