Jaroslav Havlíček. Pro rozhlas upravila Svatava Morávková. Zvukový mistr Igor Boháček. Režie Zdeněk Kozák.
Osobby a obsazení: ing. Drakl (Ladislav Lakomý) a vypravěč (Jaroslav Kuneš).
Nastudovalo Brno v roce 1998. Repríza 30. 3. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.; 26 min) v cyklu Noční bibliotéka; 14. 11. 2021 (Český rozhlas Brno) v povídkovém okénku pořadu Vesele i vážně o víkendu; 7. 9. 2024 (ČRo Plzeň, 18:04 h.; 26 min.) v cyklu Povídka na sobotu.
Pozn.: Kriminální povídka ze souboru s názvem Duch soudce Pauknera líčí příběh sebestředného a vypočítavého inženýra, kterému vyvraždí rodinu; pomstí se tak, že v závěru stane před soudem jako obžalovaný.
Lit.: Toušková, Martina: Jaroslav Havlíček: Pomsta. Příběh o děsuplném zločinu a domnělém či skutečném právu na odplatu. In web ČRo Plzeň, 8. září 2024 (článek). – Cit.: Inženýr Trakl, ředitel chemické továrny, byl už zralý muž, když se ženil. Jeho manželka byla o více než dvacet let mladší, byli spolu teprve šest let a měli čtyřletého synka a dvouletou dcerušku. Jednoho dne mu ale krásný a spokojený život skončil… (…)
Psychologická povídka Pomsta vyšla například v posmrtně vydaném výboru Zázrak flamendrů (1964).
Jaroslav Havlíček, přední představitel české psychologické prózy 30. a 40. let se narodil v roce 1896 v podkrkonošské Jilemnici, která posloužila za kulisu mnoha jeho příběhům. Nakonec odmaturoval na jičínské reálce a na přání rodičů začal studovat obchodní vědy na České vysoké škole technické v Praze. Roku 1915 byl odveden a po absolvování důstojnického kurzu se zúčastnil bojů na ruské a italské frontě. V březnu 1919 nastoupil do Živnostenské banky v Praze a zároveň pokračoval ve studiích, ale školu už nedokončil. Po delší známosti se v roce 1921 oženil a o rok později se mu narodil syn Zbyněk, pozdější uznávaný surrealistický básník.
Literatuře se soustavně věnoval od poloviny 20. let: zprvu psal poezii, nicméně záhy se přiklonil k próze a začal časopisecky publikovat povídky. Svůj první román vydal v roce 1935. Měl se jmenovat Petrolejové lampy, ale nakladatel změnil název na Vyprahlé touhy (pod názvem Petrolejové lampy vychází román až po autorově smrti). Následují romány Neviditelný (1937), Ta třetí (1939) a Helimadoe (1940), povídkový cyklus Neopatrné panny (1941) a novela Synáček (1942). Jaroslav Havlíček doufá, že po skončení války se bude moci věnovat jenom psaní a bude mít víc času na rodinu. Konce války se však nedočká, umírá předčasně v pouhých sedmačtyřiceti letech v dubnu 1943 zřejmě na zápal plic. Posmrtně bylo z jeho literární pozůstalosti sestaveno několik povídkových souborů Zázrak flamendrů (1964), Prodavač času (1968) nebo Hodinky pana Balabána (1986).