Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

2. 2. 2016

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Cyrano po chaplinovsku?

Filed under: Historie rozhlasových her — Premek @ 9:58

Přemysl Hnilička

(in Týdeník Rozhlas 4/2016)

Rozhlasové záznamy divadelních inscenací nebývají rozhlasovými historiky dobře hodnoceny – není divu, většinou jsou spojovány s padesátými lety, v nichž rigidní postoj komunistických kulturních činitelů na dekádu zcela zbrzdil vývoj rozhlasové hry. Přesto zde můžeme najít několik skutečných skvostů, které nám zachovaly herecké umění několika generací.

K nejcennějším patří asi Pražského realizace divadelní inscenace Rostandova Cyrana z Bergeracu. V titulní roli gaskoňského mušketýra se v rozhlasové nahrávce z roku 1955 zaskvěl Karel Höger.

Ten v době divadelní premiéry rozhodně neměl lehkou pozici: jeho prodemokratické postoje silně ohrozily jeho setrvání v Národním divadle po Únoru 1948, premiéra se navíc odehrála v neuvěřitelně hektickém tempu – text obdržel začátkem listopadu 1948, premiéra se měla konat v závěru prosince. Zkoušení probíhalo v napjaté atmosféře, někteří herečtí kolegové se jeho pojetí Cyrana pošklebovali; v paměti ještě zůstával Cyrano jednoho z nejslavnějších českých herců Eduarda Vojana (hrál jej v premiéře roku 1904), na přelomu čtyřicátých a padesátých let tuto roli vedle Högera představovali ještě Eduard Kohout a Zdeněk Štěpánek. Premiéra v lednu 1949 tak proběhla velmi těžce, Högera dovedl stres a náročné zkoušení na pokraj zhroucení – přesto se dočkal velmi kladného diváckého přijetí, ba na některých reprízách i mnohaminutových ovací. (more…)

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Sama na celou Velkou Samotu

Filed under: Historie rozhlasových her — Premek @ 9:55

Přemysl Hnilička

(in Týdeník Rozhlas 6/2016)

Divokým větrem bičovanou krajinou kráčí ženská postava. Vrací se stezkou zpátky k domovu, který před lety opustila, aby vyměnila venkovský statek za život v rušném městě. Taková je úvodní situace rozhlasové hry Olgy Horákové Velká Samota, kterou Československý rozhlas nastudoval v roce 1947.

Jméno Olgy Horákové (1921-2009) můžeme vídat v rozhlasových programech od poloviny Protektorátu, tj. cca od roku 1943. Tehdy měla premiéru její hra Sbohem, Done Juane. O rok později inscenoval pražský rozhlas její hry Zmatek kolem Rosanny a Když ohně planou. V roce 1945 napsala dramatickou scénku pro mládež Pyrhovo vítězství a o rok později vzpomínkové pásmo k 500. výročí narození Kryštofa Kolumba Objevitel a dramatizaci válečného románu Wandy Wasilevské Duha. Mnoho jejích textů obdrželo ceny v rozhlasových soutěžích o nejlepší původní dramatický text. Rozhlasové hry či dramatizace knížek pro mládež psala i v padesátých až sedmdesátých letech. Později se stala manželkou svého rozhlasového kolegy Františka Kožíka. (more…)

1. 2. 2016

Příběhy 20. století – Hugo Marom (2016?)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 17:08

Připravil Adam Drda. Hugo Marom v takzvaném „Wintonově vlaku“ v srpnu 1939 ujel před jistou smrtí. Svůj příběh vyprávěl v cyklu pořadů Příběhy 20. století.

Natočeno 2016 (?). Premiéra 31. 1. 2016 (ČRo Plus,  20:10 h.). Repríza 7. 12. 2025 (ČRo Plus, 20:05 h.).

Pozn.: Dokument z cyklu Příběhy 20. století přináší vyprávění muže, který dostal od ministra zahraničí cenu Gratias Agit za šíření dobrého jména naší země v zahraničí. Od premiéra pak medaili Karla Kramáře. Jmenuje se Hugo Marom. Dříve se však jmenoval Majsl. Pochází z brněnské židovské rodiny. Za 2. světové války byla jeho rodina zavražděna v koncentračních táborech, přežil jen on se svým bratrem. Zachránil je Nicolas Winton a jeho tým. (anotace)

Lit.: -adr- (= Drda, Adam): Hrdinové kindertransportů byli naši rodiče. Teprve teď to chápu, říká Hugo Marom. In web ČRo Plus, leden 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  V létě roku 1939 odjel z Prahy vlak s židovskými dětmi – byl to jeden ze záchranných transportů mířících do Británie, na jejichž organizaci se podílel Nicholas Winton. Ve vlaku cestovali vedle desítek dalších dětí také Hugo a Rudolf Maiselovi z Brna. Hugo se dnes jmenuje Marom, po válce se stal pilotem, žije v Tel Avivu. Jeho vzpomínky uslyšíte v nedělních Příbězích 20. století.

Hugo Marom se narodil 9. října 1928 v Brně. Předkové jeho otce Rudolfa Maisela, legionáře a obchodníka, žili v Čechách stovky let, ze staré židovské rodiny pocházela i maminka, sportovkyně a olympionička. Koncem třicátých let si paní Maiselová uvědomila, jaké nebezpečí představuje Adolf Hitler a začala přemýšlet o emigraci. „Pochopila, že to, co píše v Mein Kampf, myslí vážně,“ říká Hugo Marom. Otec však nechtěl o odchodu ze země slyšet, odhodlal se až po okupaci – Maiselovi stihli vypravit do ciziny už jen děti.

(more…)

Osudy – Tinnitus 1/10 (2016)

Filed under: Četba na pokračování,Radiodokument — Premek @ 17:01

Jaroslav Mihule. Četba na pokračování z rukopisu muzikologa, bývalého diplomata a vysokoškolského pedagoga v autorské interpretaci.  Režie Markéta Jahodová.

Natočeno 2016. Premiéra 1. – 5. a 8. – 12. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 10 x 30 min). Webová repríza 30. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava) k 90. narozeninám Jaroslava Mihuleho.

Obsah: 1. Prvních pět folklórních let. – 2. Národní sebeuvědomování. – 3. Cestou k maturitě. – 4. Alma mater Universitas Carolina v pohnutém čase. – 5. Z konzervatoristy vzorným minometníkem. – 6. Šedesátá léta bez přívlastku. – 7.  Rušný rok 1968. – 8.  Hudba, gymnastika a politika. – 9. Z Tyršova domu do Karolina. – 10. Druhé nejstarší řemeslo.

Lit.: anonym: Jaroslav Mihule: Tinnitus (1/10). In web ČRo 3 Vltava, únor 2016 (článek). – Cit.: Četba na pokračování z rukopisu muzikologa, bývalého diplomata a vysokoškolského pedagoga v autorské interpretaci.

Předního českého muzikologa Jaroslava Mihuleho, který se dlouhodobě věnuje tvorbě Bohuslava Martinů, hudba obklopovala už od dětství. Vystudoval učitelství pro gymnázia v oboru čeština (FF UK Praha) a v oboru hudební výchova (PedF UK) a také kompozici a dirigování na Pražské konzervatoři. Poté se dostal k místu korepetitora v taneční složce Státního souboru písní a tanců a od roku 1959 a začal působit jako lektor hudebních nauk na ITVS, pozdější FTVS UK. 

Paralelně s prací obživnou se ovšem prohluboval jeho zájem o skladatele Bohuslava Martinů, který tvořil jakési druhé životní téma v jinak ne příliš radostné společenské atmosféře. Během svého života se Jaroslav Mihule setkal s mnoha významnými osobnostmi, mezi nimi byli například Jan Patočka, Vlastimil Rada a Rudolf Firkušný, Paul Sacher, Josef Sudek nebo Zdenka Podhajská a ve svých desetidílných vzpomínkách o nich také hovoří. 

V roce 1989 – o třicet let později – „zaklapl víko klavíru“ a stal se prorektorem v prvním kolegiu demokratické obrody UK, poté byl proděkanem Pedagogické fakulty a následně velvyslancem České republiky v Nizozemsku. Po návratu byl jmenován emeritním prorektorem Karlovy univerzity v Praze, ještě donedávna působil na FTVS a nadále se věnuje svému celoživotnímu tématu. 

Pro a proti – Rozúčtování společných nákladů na teplo (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 16:58

O nové vyhlášce, která změní způsob rozúčtování společných nákladů na teplo, hovořili tajemník Asociace rozúčtovatelů nákladů na teplo a vodu Jaromír Pohanka a místopředseda Občanského sdružení majitelů domů a bytů Karel Polata. Moderuje Tomáš Pavlíček.

Natočeno 2016. Premiéra 1. 2. 2016 (ČRo Plus, 9:35 h.).

Společenské hry (2016?)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 16:50

Marek Šindelka. Minutová hra. Když představivost kreslí prstem na okno. Mistr zvuku Jiří Vavrda. Dramaturgie Renata Venclová. Režie Tomáš Soldán.

Osoby a obsazení: Filip (Petr Kubeš), Lenka (Vendula Fialová).

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2016 (?). Premiéra 1. 2. 2016. Repríza 26. 9. 2016. K poslechu zde.

(more…)

Příběhy slavných – Vlastimil Brodský 1/5 (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 16:44

Jan Jaroš. Ovládl divadelní jeviště, spřátelil se s filmovou i televizní kamerou. Jako rozhlasový skřítek Hajaja ho milovaly děti několika generací. Byl ale také miláčkem žen. Režie Bela Schenková.

Účinkují Jan Vondráček a Jana Stryková.

Natočeno 2016. Premiéra 1.-5. 2. 2016 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Pozn.: On sám miloval jeviště. Jeho milovala spousta žen. Divaček i hereček. Nejedna se ho snažila dostat do chomoutu. Své poslední dny se ale rozhodl strávit se svým milovaným jezevčíkem. Láska lidem komplikuje životy. A ten Bróďův hned od narození (20. 12. 1920). Jeho rodiče se totiž směli vzít, až když bylo jasné, že se dere na svět. Protože tatínek byl nemajetný, zato maminka pocházela z dobře situované rodiny ředitele sklárny. Za jeho vlastní trable s láskou mohla jeho herecká kariéra. I když první angažmá u E. F. Buriana v roce 1939 skončilo brzy, když si pro Buriana přišlo gestapo. Brodský pak za okupace prošel několika malými divadly, po osvobození se dostal do Divadla satiry a v roce 1948 natrvalo zakotvil ve Vinohradském. Přes svou nesmělost (nebo možná právě pro ni) se stal miláčkem žen. Zamilovaný byl do Jaroslavy Adamové. Na svatbu to vypadalo s Jiřinou Jiráskovou. Nakonec ho do chomoutu dostala tanečnice Božena Křepelková. Vztah dlouho nevydržel. Ale stačil se jim narodit syn Marek. Naposledy se po několikaleté známosti Vlastimil Brodský partnersky svázal s Janou Brejchovou. Po čtyřech letech se jim narodila dcera Tereza. Rozváděli se, když jí bylo třináct. Spolu si ale zahráli ústřední dvojice v řadě (nejen) komedií. Ostře sledované vlaky, film o válce, dospívání a lásce. I tady láska pomohla Bróďovi na vrchol popularity. I když tady exceloval v roli ve vedlejší roličce nacistického rady. Po úspěchu filmu potkal režiséra Vojtěcha Jasného, který ho pak obsazoval do hlavních rolí téměř každého svého filmu. Během normalizace ale zase dostával jen menší role. Bez důvodu. Ty důstojnější mu dávala jen televize, ale až v 80. letech. Bróďa nějak ztrácel svůj šmrnc. Po revoluci na něj dopadly zdravotní problémy. Uzavřel se na chatě ve Slunečné s milovaným jezevčíkem Hugem. V obavách před nemohoucností stáří se tu 22. 4. 2002 zastřelil. (anotace ČRo)

Biskup (2015?)

Filed under: Povídky — Premek @ 16:41

Svatopluk Čech. Povídka. Připravila Dagmar Joklová. Režie Petr Lokaj.

Účinkuje Stanislav Šárský.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2015 (?). Repríza (?) 1. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.; 30 min) v cyklu Noční bibliotéka.

Dívka se šarlatovými prsy (2015)

Filed under: Povídky — Premek @ 15:30

Karel Schulz. Povídka českého prozaika je naléhavou zpovědí mnicha Audakta; která zaznívá z klášterní kobky v dobách morových ran a válečných nepokojů v české zemi. Připravil Přemysl Rut. Režie Luboš Koníř.

Účinkuje Jiří Šesták.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2015. Premiéra 20. 2. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). Repríza 22. 4. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Rybník (2015)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 15:06

Roman Ludva. Rozhlasová hra na pomezí dokumentu a dramatu. Příběh o české rovnoprávnosti a nerovných bojích za vodní hladinu. Natočeno podle skutečné události. Produkce Jindřiška Zornová. Dramaturgie Kristina Žantovská. Mistr zvuku Zdeněk Prchlík. Technik Jiří Vavrda. Režie Tomáš Soldán.

Účinkují Petr Forman, Stanislav Šárský, Hana Halberstadt, Robert Mikluš, Vladimír Krátký, Cyril Drozda, Vojtěch Lipina, Jiří Nebenführ, Olga Kaštická, František Strnad, Sára Venclovská, Barbora Nesvadbová, Samuel Šindlář a Jakub Chlup.

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2015. Premiéra 2. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h). Repríza 31. 10. 2017 (ČRo 3 Vltava, 22:05 h) v cyklu Současná hra; 27. 10. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama; 19. 1. 2025 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Lit.: anonym: Roman Ludva: Rybník. In web ČRo 3 Vltava, 1. 2. 2016 (článek). – Cit.:  Na počátku tohoto příběhu byla touha splnit si dávný sen – koupit rybník, vysadit v něm ryby, postavit na břehu restauraci pro přátele a kolemjdoucí. Rozhlasovou hru Rybník napsal Roman Ludva podle skutečné události, kterou prožil a prožívá jeden soukromník z Moravy.

Po více než dvaceti letech je ovšem tento majitel rybníka v prazvláštní situaci – dosud nevylovil jedinou rybu a musí přihlížet, jak na jeho pozemku hospodaří jiní. Namísto toho, aby měl užitek z chovu, vydává nemalé peníze na soudní pře, které by mu měly zajistit jakousi samozřejmost – možnost nakládání s vlastním pozemkem. Jenže zdá se, že na soukromé vlastnictví je i sedmadvacet let po pádu komunismu v České republice nahlíženo, řekněme, velmi tvůrčím způsobem. 

(more…)
« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress