Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Se Soňou Červenou nejen o češtině hovoří Jana Vašatová.

Natočeno v roce 2009. Repríza 5. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h.; 59 min).

Automobil jako symbol svobody, jako šperk i součást každodenního života. Připravila Eliška Závodná.

Natočeno 2015. Premiéra 5. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.; 29 min).

Živé vysílání z dějiště 48. ročníku závodu navazujícího na tradici z let 1908 – 1931. Automobilové klání Zbraslav – Jíloviště platilo svého času za neodolatelné lákadlo nejen pro automobilisty, ale také pro diváky povzbuzující ryzí sportovce, jakož i společenskou smetánku. Z archivu hovoří Eliška Junková, z místa závodu majitel její někdejší bugatky Jiří Koťátko. Příběhy osobností ze startovních a výsledkových listin, ozvěny z tisku a literatury. Připravili Eliška Závodná, Karel Tejkal a Tomáš Černý.  Na přípravě přímého přenosu spolupracovali dr. Jiří Koťátko, Karel Tejkal a Vladimír Zápotocký. V přenosovém voze byli mistři zvuku Jan Turecký a František Roll. Produkce Monika Jiřelová. Režie Táňa Smržová.

Natočeno 2015. Premiéra 5. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 8:45 h.; 170 min) v rámci cyklu Víkendová příloha stanice Vltava. K poslechu zde.

Ota Nutz a Jiří Vejvoda. Hovory o lidech, věcech a událostech poslouchané s odstupem čtvrt století. Hostem byl spisovatel, scénárista a herec Zdeněk Svěrák.

Natočeno 1991 (?) (59 min). Repríza 5. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 6:30 h.).

Připravila Eva Ocisková.Režie Markéta Jahodová.

Hovoří kameraman Svatopluk Malý, s lékař Jan Trachta, přednosta Ústavu etiky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Marek Vácha a historik umění Jaromír Zemina.  Schweitzerovy texty čte Josef Somr.

Natočeno 2015. Premiéra 4. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 120 min).

Lit.: Ocisková, Eva: Nauka úcty k životu Alberta Schweitzera a náš svět. In web ČRo 3 Vltava, 2. 9. 2015 (článek). – Cit.:  Jméno Albert Schweitzer je spojeno s mnoha obory, v nichž ve svém devadesátiletém životě vynikal. Je znám jako lékař, který vybudoval nemocnici v Lambaréné, jako obdivovatel a znalec díla Johanna Sebastiana Bacha (napsal o něm obsáhlé knihy), jako varhaník, který svými koncerty vydělával na stavbu nemocnice a jako teolog a nositel Nobelovy Ceny míru.

Jeho činnost byla oceňována mj. čestnými doktoráty světových univerzit. Často je zmiňován v souvislosti s dalšími dvěma mimořádnými osobnostmi – Gándhím a Matkou Terezou. 

Schweitzerova „nauka úcty k životu“, světový názor, který formuloval před 100 lety, byla inspirací pro vltavský Páteční večer. V jeho průběhu zazní citace z Schweitzerových myšlenek v interpretaci bude Josefa Somra. 

O Schweitzerově nauce úcty k životu a o Schweitzerově odkazu našemu světu budou hovořit: lékař Jan Trachta, kameraman Svatopluk Malý, historik umění Jaromír Zemina, varhaník Jaroslav Tůma a molekulární biolog, katolický kněz a přednosta Ústavu etiky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Marek Vácha. Páteční večer připravila Eva Ocisková. 

O pěstování léčivých rostlin v benediktinských klášterech hovoří kurátorka Botanické zahrady v Praze Jarmila Skružná. Připravila Jarmila Konrádová.

Natočeno 2015. Premiéra 4. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.; 30 min).

Ve čtvrtečním On Air Radia Wave na vltavských frekvencích přivítáme Vladimíra Škultétyho, režiséra dokumentárního filmu Mánes na vodě – řeč tedy především o ikonické budově na pražském nábřeží, zasvěcené umění. Před pondělním pražským koncertem amerických Battles v rámci Radio Wave Stimul festivalu se taky dozvíte, co jste o téhle osobité kapele možná ještě nevěděli. Moderuje Jakub Krásný.

Natočeno 2015. Premiéra 3. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.; 57 min).

Vratislav Blažek byl autor písničkových textů, dramatik a scénárista, jeho díla svého času rezonovala v československých kinech. Připravil Jan Sedmidubský. Technická spolupráce Valérie Racmanová.

Natočeno 2015. Premiéra 28. 8. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 30 min.) v cyklu Archiv Plus. Repríza 29. 7. 2016 (ČRo Plus, 20:05 h.).

Pozn.: V pořadu byly použity ukázky z četby Hráč před bohem a lidmi (Sebrané spisy Kotouče), z literárního pásma neznámého názvu (na Panáčkovi pod názvem Vo Eisovým psovi) a z Diskuse o současném českém dramatickém umění.

Lit.: Sedmidubský, Jan: Masaryk, Marx a Seneca – jde to dohromady, soudružko? In web ČRo Plus, srpen 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Tahle věta je pro mě jedním ze symbolů 60. let, pronesla ji Ivana Pavlová, představitelka Hanky z filmu Starci na chmelu, a je to věta blažkovská.

Tedy – nezapře typický smysl pro humor autora scénáře Vratislava Blažka. Ostatně i jeho osud je pro 60. léta příznačný. 31. srpna 2015 by se dožil 90 let.

Starci na chmelu, Dáma na kolejích, Světáci – pod všemi těmito filmy je jako scénárista podepsán Vratislav Blažek. Osud bývá ovšem ke scénáristům tvrdý, zatímco režisér slízne většinu smetany (pravda, někdy i ostudy), scénárista zůstává trochu skryt v pozadí. 

Je tedy otázka, nakolik si dnešní diváci těchto filmových evergreenů uvědomí, jak obrovský podíl na jejich úspěchu a trvanlivosti měl právě Vratislav Blažek. 

Katastrofy v drogerii – i v divadle

Vratislav Blažek pocházel z Náchoda a údajně měl dost za zlé svému kamarádovi Josefu Škvoreckému, že jeho postavu nezakomponoval do románu Zbabělci. 

Možná ale byly Blažkovy příhody pro Škvoreckého až moc plné naturalistického humoru nebo spíš na hranici uvěřitelnosti. Známá je například historka, jak se Vráťovi Blažkovi jako drogistickému učni podařilo založit v prodejně požár. 

V té době už věčný průšvihář Blažek projevoval výrazný talent pro psaní krátkých satirických povídek. 

Později na toto období bude vzpomínat v rozhlasovém pořadu nazvaném Sebrané spisy Vladimíra Kotouče – to sebrané budiž chápáno doslova, jestliže první literární pokusy zabavovali Blažkovi profesoři náchodského gymnázia (než byl vyhozen), jeho divadelní satiru Kde je Kuťák? uváděnou koncem třetí republiky v pražském Divadle satiry po únoru sebral, zabavil nebo zatrhl, jak je libo, údajně sám ministr informací Václav Kopecký. 

A tak to bylo s Blažkem celý život. Byl sice členem KSČ, ale mnozí jeho přátelé by ho označili za nejidealističtějšího komunistu z umělecké sféry. 

Jenomže právě proto jeho idealismus zákonitě brzy narazil na své meze, a v Blažkových dopisech z německého exilu po roce 1968 naopak vysvítá až masochistická chuť vysmívat se sobě samému za to, čemu to po roce 1945 pomáhal na svět. Vratislav Blažek měl sebereflexi jako málokdo. 

Ale vraťme se na přelom 40. a 50. let. Po zrušení Divadla satiry se Blažek, tehdy student Vysoké školy uměleckoprůmyslové, kterou ovšem rovněž nedokončil, živil jaké scénárista Filmového studia Barrandov.

Začal v roce 1949 slovenskou budovatelskou komedií Katka psanou pro Jána Kadára, ale mezi jeho pozdějšími scénáři najdeme některé dodnes poměrně svěží opusy, které na jedné straně vzorně naplňují socialisticko-realistické kánony 50. let, aby si z nich na straně druhé poměrně nepokrytě dělaly srandu. 

Nejvýrazněji se to projevilo v Hudbě z Marsu s Oldřichem Novým (1955).

Hráč na výsluní  

Blažkův životopis z pera Marie Valtrové (s podtitulem Hráč před Bohem a lidmi) odkazuje podle mého soudu nejen na Blažkovu mariášnickou posedlost, ale také na povahový rys, který mu jako autorovi velel neustále zkoušet hranice možného a riskovat. 

Zákonitě pak často narážel, nejvýrazněji v případě divadelní hry Třetí přání, jejíž filmová verze (režie stejně jako u Hudby z Marsu opět Kádár a Klos) byla vybrána na konferenci československého filmu v Banské Bystrici v roce 1958, ovšem jako exemplární příklad hodný potrestání. 

Načež se zmíněný film odebral na tři roky do trezoru. Strana zkrátka potřebovala po přechodném uvolnění způsobeném 20. sjezdem KSSS opět přitáhnout otěže. 

60. léta si Vratislav Blažek vysloveně užil, v dobrém i ve zlém. Dostavil se masový úspěch prvního českého filmového muzikálu Starci na chmelu (méně už Dámy na kolejích, oba filmy režíroval Ladislav Rychman a byly to jeho zdaleka nejlepší počiny) a Blažkovy hry Příliš štědrý večer a divadelní muzikál Šeherezáda stále víc poukazovaly na prohnilost systému samotného, ne jen jeho dílčích složek. 

Když v roce 1969 přišla do kin zřejmě nejlepší komedie Zdeňka Podskalského Světáci, většina diváctva, které v kinech kuckalo smíchy nad příběhem tří fasádníků v prostopášné Praze, asi netušila, že autor námětu a scénáře Vratislav Blažek už opustil Československo a zpátky se nevrátí. 

Žádná písnička nespasila svět  

Do emigrace odešel Blažek ještě v srpnových dnech osmašedesátého roku, a přestože se uplatnil jako scénárista pro západoněmeckou televizi a v rámci možností se ve Spolkové republice cítil svobodně, šťastný nebyl.

Jako člověk bytostně spjatý s češtinou a domácími poměry – ať už byla politická mizérie jakákoliv – prostě nedovedl tvořit tak lehce jako doma. 

Kdyby nic jiného, chyběli mu přátelé, česká kuchyně a nejspíš i muzika – ostatně byl autorem desítek textů k populárním písničkám, nejenom k té nejslavnější Dáme si do bytu. 

Pokud jde o politiku, musel propadnout hluboké depresi a jeho sarkasmus se svým způsobem vybrušoval k dokonalosti. 

Dovolím si tu ocitovat část z Blažkova dopisu ve verších, zaslaného v roce 1969 Václavu Táborskému. Považuji ho za jeden z nejtrefnějších a nejmrazivějších epitafů takzvaného obrodného procesu u nás: 

„Hned po válce zdálo se mi, že na týhle všivý zemi
jako sůl a jako chleba spravedlnost hlavně třeba. 

Do strany jsem chutě vstoupil a prodával, jak jsem koupil.
Psal jsem Katky, Třetí přání, blbosti až pánbů brání. 

Od rána až do noci
chtěl jsem lidu pomoci. 

Lid chce přežít, a jen zřídkakdy se stará,
jak dopadnou různý jara. 

Na trvalý euforie,
na ty lid náš neužije. 

Když se člověk zadumá,
zjistí, že lid pravdu má. 

Vratislav, kluk pitomá 

Blažkova korespondence převážně s Václavem Táborským z let 1968-1973 vyšla knižně pod názvem Mariáš v Reykjavíku, nejprve u Škvoreckých v Torontu v roce 1975 a po dalších dlouhých 39 letech pak konečně i v předloni v Praze. 

Hned po prvním vydání byla vyznamenána cenou Egona Hostovského, toho se ovšem Vratislav Blažek už nedožil – zemřel po svém třetím infarktu v Mnichově 28. dubna 1973.