Portréty spisovatelů, vědců, publicistů a politiků, kteří v éře normalizace nemohli veřejně vystoupit. Připravil Jan Hůla.
Hosty jsou Josef Škvorecký a Zdena Škvorecká.
Natočeno 1990. Premiéra 31. 5. 1990. Repríza 30. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 6:30 h.); 3. 3. 2016 (Rádio Retro, 10:26 h) v rámci cyklu Rádio Retro – Rozdělený svět.
Rozhlasové hry, dokumentární pořady, bohatá sbírka folklórních záznamů – to všechno nabízí archiv českobudějovického studia, které letos slaví sedmdesátiny. Hana Soukupová vybírá ukázky z nejlepších slovesných i hudebních nahrávek a připomíná osobnosti spojené s Českým rozhlasem České Budějovice.
Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2015. Premiéra 29. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.)
Z historie sázek, sázení a loterie. „Malá“ loterie a „třídní“ loterie v českých zemích. Hovoří historička Pavla Vošahlíková. Připravila a uvádí Eliška Závodná.
Natočeno 2015. Premiéra 29. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h).
Neil LaBute. „Jsme revolucionáři!“ – „Jste vyžírky a paraziti.“ Otec a syn v odvěkém sporu dvou generací. Krátká politicky nekorektní komedie amerického dramatika a scenáristy. Přeložila Blanka Křivánková. Hudba Mario Buzzi. Dramaturgie Renata Venclová. Režie Martina Schlegelová.
Osoby a obsazení: otec (Martin Myšička) a syn (Václav Neužil II.).
Natočeno v roce 2015. Premiéra 29. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 14 min) v cyklu Kabinet.
Text in: Svět a divadlo 0862-7258 Roč. 23, č. 6 (2012), s. 161-167 dvousl.
Odhrnování těžké, sametové opony ze zrcadla poezie. Zvuková realizace Karolína Škápíková. Produkce Dana Reichová. Dramaturgie Klára Novotná a Renata Venclová. Scénář Jakub Folvarčný.
Účinkují Jakub Folvarčný, Týna Průchová, Eva Nosálková.
Natočeno 2015. Premiéra 28. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 61 min). Repríza 29. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h) v cyklu Radio Dada.
Lit.: Venclová, Renata: Jakub Folvarčný: Kámo, máš šutrák? In web ČRo 3 Vltava, květen 2015 (článek). – Cit.: V rámci květnového vydání Kabaretu v éteru vysíláme premiéru pořadu s názvem „Kámo, máš šutrák?“, ve kterém nám dvojice svérázných moderátorů namíchá jedinečný koktejl poezie, hudby a básniček na přání. Hodinku vyhrazenou pro díla předních českých i světových básníků moderují Josefína Mrkvičková a Pavel Rypáček v řeči vázané, ale jinak se před mikrofonem chovají značně nevázaně. Večírek s básničkami na přání tak dostane nečekaně divoký spád…
Všechny odvysílané díly pořadu si můžete poslechnout v iRadiu.
Na stoupající teplotě a houstnoucí náladě ve studiu mají svůj podíl i volající posluchači. Roman z Horní Lomné si volá o „Devět bran tvého těla“ od Guillauma Apollinaira, jenže co dělat, když v archivu interpretace Borise Rösnera není a Radovan Lukavský je na to moc slušný? Pavel a Josefína nám dají zažít sílu milostné poezie takříkajíc v přímém přenosu. A my spolu s nimi pochopíme, jaká je souvislost mezi názvem pořadu a kámasútrou. Když se s námi moderátoři na konci pořadu loučí, je jasné, že v jejich životě naopak něco nového začíná.
(more…)
Neil LaBute. Kdybyste se mohli zbavit jedné menšiny, kterou byste vybrali? „Asi černochy. Teda kdybych měl vybrat jenom jednu skupinu.“ Krátká politicky nekorektní komedie amerického dramatika a scenáristy. Přeložil David Košťák. Hudba Mario Buzzi. Dramaturgie Renata Venclová. Režie Martina Schlegelová.
Osoby a obsazení: Tlustý (Jan Vondráček), Štíhlý (David Novotný) a Hubený (Tomáš Kobr).
Natočeno v roce 2015. Premiéra 28. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 12 min) v cyklu Kabinet.
Pozn.: Satirická komedie o (ne)lehkém rozhodování tří „kravaťáků“. Kdo vybere cíl další genocidy? A kdo rozhodne, kam se půjde na oběd? Neil LaBute kriticky komentuje závažná rozhodnutí, jež anonymně přicházejí z polstrovaných křesel. Hra vznikla v rámci mezinárodního projektu Theatre Uncut 2013 jako odpověď na otázku, zda máme v době krize sklony k pravicovému smýšlení. (anotace)
Lit.: anonym: Neil LaBute: Prostě jednu vyber. In web ČRo 3 Vltava, květen 2015 (článek). – Cit.: Americký dramatik a scénárista Neil LaBute (nar. 1963) se od svých začátků prezentuje jako kontroverzní autor otevírající provokativní témata. Bouřlivé ohlasy vzbudily už jeho první hry, které uvedl ještě jako student Brigham Young University v Utahu. A jak se zdá, ani ve dvaapadesáti letech ho chuť mířit na neuralgické body americké společnosti, nepřešla.
Svědčí o tom i dvě sarkastické komedie Prostě jednu vyber (Pick One, 2013) a Na počátku (In The Beginning, 2012). V té první sledujeme debatu tří bílých, blíže neurčených politických reprezentantů USA o možnosti vyčistit veřejný prostor Spojených států od některé problematické menšiny. Jsou horší černoši, Asiati nebo Hispánci? A kam až by se mělo zajít, aby se problém soužití vyřešil jednou provždy? Na nezávazném žvanění, jímž si tři běloši krátí čas ve volných chvilkách svého nabitého pracovního dne, ukazuje Neil LaBute kořeny rasismu, které se jen zdánlivě podařilo vymýtit.
Komedie Prostě jednu vyber a Na počátku napsal Neil LaBute pro mezinárodní projekt Theatre Uncut, který od roku 2011 upozorňuje na nutnost podpory živého umění a nezávislého divadla. Na objednávku organizátorů píší známí dramatici krátké společensky angažované texty, jejichž uvedení nepředpokládá velkou produkci. Hry jsou pak po dobu jednoho měsíce bezplatně k dispozici divadelním souborům z celého světa. V České republice se do projektu zapojilo Divadlo LETÍ, které obě hry představilo formou scénických čtení.
David Vaughan. Další ze série putování po evropských metropolích z pohledu architektury na téma: Jak se město odráží v naší fantazii? Literární úryvky z textů autorů: Edmund Wengraf, Karl Kraus, Stanislav Struhar, Dimitré Dinev, Ingeborg Bachmanová a Thomas Bernhard. Hudební doprovod Georg Kreisler, písně „Wien ohne Wiener“ a „Der Tod, das muss ein Wiener sein“. Zvukový mistr Jitka Kudrumová a Radek Veselý. Dramaturgie a režijní spolupráce Eva Nachmilnerová.
Hovoří David Vaughan, Lena Knili, Otto Kapfinger, Gottfried Pirhofer, Thomas Ries(?), Stanislav Struhar, Kurosch Allahyari, Lilli Bauerová, Werner T. Bauer, Kurt Mittringer a Gabu Heindl.
Účinkují Růžena Merunková, Otakar Brousek ml., Radek Holub, Pavla Horáková, Jan Sedmidubský a Tomáš Černý.
Natočeno 2015. Premiéra 27. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.; 60 min). Repríza 4. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:05 h.) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava; 28. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Radiodokument.
Lit.: Vaughan, David: Ještě jednu kávu! In web ČRo 3 Vltava, květen 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když se v šedesátých letech devatenáctého století Rakušané při stavbě nového parlamentu rozhodli pro styl přísného řeckého klasicismu, chtěli, aby ztělesňoval duch athénské demokracie.
Dodneška stojí před parlamentem velká socha Athény, bohyně moudrosti. Symbolizuje fakt, že moudrost zůstává před parlamentem, ale nikdy nevstupuje dovnitř… tak alespoň tvrdí Vídeňáci.
Ve Vídni je vše trochu divadlo a na vše se dívá se špetkou ironie, která je někdy tak hořká jako káva, jejíž vůně proniká do všech koutů každé vídeňské kavárny. Ulice a trhy tu však voní trochu jinak. Vůně balkánského a asijského koření se zde míchá s nejrůznějšími světovými jazyky. Vídeň není a nikdy nebyla jen středoevropským městem a v tom právě spočívá její kouzlo.
Dnes je rakouská metropole nejrychleji se rozrůstajícím německy mluvícím městem vůbec a tato dynamika je patrná na každém rohu. Zároveň však všude trochu straší minulost, a to nejen v pohodlné nostalgii vídeňských kaváren. Další dokument Davida Vaughana ze série putování po evropských metropolích na téma: Jak se město odráží v naší fantazii?
Vladislav Vančura. Básnický protiválečný román pro rozhlas upravil Ludvík Němec. Režie Zdeněk Kozák.
Čte Igor Bareš.
Nastudovalo Brno v roce 2015. Premiéra 1. dílu 27. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min) v cyklu Hrdina.cz .
Lit.: Němec, Ludvík: Vladislav Vančura: Pole orná a válečná. In web ČRo 3 Vltava, květen 2015 (článek). – Cit.: Většina díla Vladislava Vančury je známá úzkému okruhu literárních labužníků i širší kulturní obci: nejen z četby, ale i z mimořádně zdařilých adaptací, filmových i rozhlasových.
Stranou tohoto zájmu už devadesát let stojí Vančurův druhý román Pole orná a válečná. Ten se dosud filmového zpracování nedočkal – a možná už ani nedočká. K tomu postrádá jednotnější děj, autor nás zahlcuje spíše galerií sugestivních básnických obrazů, z nichž především vylíčení válečných hrůz snad nemá v české próze obdoby. Je to spíš román k recitaci, k deklamaci, litanie pro umělecký hlas a citlivé uši. Román těžký i lákavý pro rozhlasové ztvárnění.
A právě ze silných básnických obrazů vyrůstá jako z temného podhoubí celý příběh, či spíše trs příběhů. Příběh starého barona Danowitze, majitele ouhrovského dvora, a jeho dvou synů: chvástavého důstojníka Ervína a přihlouplého kněze Josefa. Příběhy ouhrovských zemědělců, z nichž nejvíce vyčnívá volák a vesnický idiot František Řeka, ubožák a vrah, který až ve válce najde svou slávu.
A pole orná nejsou v očekávaném kontrastu k těm válečným, svět předválečné české vesnice, jež Vančura tak dobře znal, je zpodobněn jako citově i duchovně vyprázdněný, bez jakýchkoli vazeb k půdě či tradici; svět, z něhož mnozí muži odcházejí do války takřka rádi a s úlevou.
Lit.: Němec, Ludvík: Tragické gesto proti zmaru války. In Týdeník Rozhlas 22/2015 (článek). – Cit.: Známe to spíše z četby poezie: čtenářská obtížnost uměleckého textu, jež se proměňuje v labužnický zážitek spíše při pomalém, ba dokonce hlasitém čtení. A také při poslechu takového hlasitého čtení – třeba z rozhlasového vysílání. V české próze je takových textů méně a většinu z nich rozhlasoví posluchači dobře a dávno znají. O to překvapivější zážitek je může potkat při poslechu četby na pokračování z románu Vladislava Vančury Pole orná a válečná.
K menší známosti, ba skoro zapomenutí románu Pole orná a válečná přispělo i to, že na rozdíl od jiných próz Vladislava Vančury se nedočkal filmového zpracováníAni devadesát let, jež uplynula od vydání tohoto Vančurova druhého románu, jako by nestačilo k zakotvení této ojedinělé knihy v české literatuře. Snad je to i tím, že už v době svého vzniku to byla kniha moderní i archaická současně, a nejen svým jazykem. Snad za to může i nepochybná monumentálnost této knihy, tohoto velkého a tragického gesta proti válečnému zmaru.
K menší známosti, ba skoro zapomenutí románu pak bezpochyby přispělo i to, že na rozdíl od jiných Vančurových próz se nedočkal filmového zpracování – a zřejmě už ani nedočká. K tomu postrádá jednotnější děj, autor nás zahlcuje spíše galerií sugestivních básnických obrazů, z nichž především vylíčení válečných hrůz nemá v české próze obdoby. Je to román k recitaci, k deklamaci, litanie pro umělecký hlas a citlivé uši.
A právě ze silných básnických obrazů vyrůstá jako z temného podhoubí celý příběh, či spíše trs příběhů. Příběh starého barona Danowitze, majitele ouhrovského dvora, a jeho dvou synů: chvástavého důstojníka Ervína a přihlouplého kněze Josefa. Příběhy ouhrovských zemědělců, z nichž nejvíce vyčnívá volák a vesnický idiot František Řeka, ubožák a vrah, který až ve válce najde svou slávu. Příběh první světové války, hlavní postavy celé knihy.
Pole orná nejsou v očekávaném kontrastu k těm válečným. Svět předválečné české vesnice, jejž Vančura tak dobře znal, je zpodobněn jako citově i duchovně vyprázdněný, bez jakýchkoli vazeb k půdě či tradici. Svět, z něhož mnozí muži odcházejí do války takřka rádi a s úlevou.
Román Pole orná a válečná do desetidílné četby na pokračování, kterou od středy 27. května vždy v 18.30 vysílá ČRo Vltava, upravil autor článku, v brněnském studiu Tvůrčí skupiny regiony natočil režisér Zdeněk Kozák s Igorem Barešem v hlavní roli.
Fenomén dneška. Pořad o současné quality TV se svými hosty připravil Pavel Sladký.
Natočeno 2015. Premiéra 27. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.; 30 min).
Liam O’Flaherty. Povídka irského autora. Překlad Jan Čáp. Připravila Jiřina Tejkalová.
Natočeno 2015. Premiéra 27. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet.
Lit.: anonym: Liam O’Flaherty: Hejl aneb Břicho plné zlata. In web ČRo 3 Vltava, květen 2015 (článek). – Cit.: Liam O“Flaherty se narodil roku 1896 na Aranských ostrovech, kde se dodnes mluví vedle angličtiny také irsky. Studoval na univerzitách v Dublinu, měl se stát knězem, ale roku 1917 byl odveden k Irské gardě a poslán na západní frontu 1. světové války. Byl těžce zraněn a utrpěl těžký psychický šok, který byl možnou příčinou jeho pozdějších záchvatů duševní nemoci. Z války se vrátil jako přesvědčený socialista a stal se zakládajícím členem Komunistické strany Irska.
Dva dny po vyhlášení nezávislého Irska v roce 1922 spolu s dalšími dublinskými dělníky obsadili koncertní sál Rotunda na čtyři dny a vztyčili na něm rudou vlajku na znamení vlády dělníků. Po konfliktech se státní mocí opustil Irsko a stal se v Anglii spisovatelem.
Od 30. let vzdoroval Liam O „Flaherty atakům duševní choroby. Byl ctitelem ruské a francouzské kultury a sám se stal symbolem irské literární renesance a výrazným hlasem irské moderní kultury. Před smrtí vystoupil z komunistické strany a vrátil se ke katolické víře. Zemřel v Dublinu roku 1984.
Powered by WordPress