Karel Toman.
Recituje Otakar Brousek I.
Natočeno do 2014. Repríza 1. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.; 5 min) v cyklu Sváteční verše.
29. 4. 2015
Stáří je potvora (2015)
Petr Matoušek. Minutová hra od posluchače. Zvukový mistr Dominik Budil. Zvuková spolupráce Jan Trojan. Produkce Dana Reichová. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Petr Vodička.
Osoby a obsazení: Giacomo Casanova (Jan Vlasák), Cecilia (Barbora Mošnová).
Natočeno 2015. Premiéra 1. 5. 2015. Repríza 15. 9. 2016. K poslechu zde. (more…)
Stupuju na májový strom, budu mluviti jako hrom (2015)
Lidové zvyky od Filipojakubské noci ke Svatojánské. Připravila Marie Poláková. Technická spolupráce Ivana Možná. Režie Markéta Jahodová.
V pořadu hovoří etnoložka Jiřina Langhammerová. Účinkují Apolena Veldová, Jaromír Meduna a soubor Jaro (řídí Živana Vajsarová).
Natočeno 2015. Premiéra 1. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:50 h.; 60 min).
Kabaret v éteru – Divadlo VOSTO5 II. – Operace: Levý hák (2015)
Ondřej Cihlář, Jiří Havelka, Petr Prokop, Ondřej Bauer a Tomáš Jeřábek. Rozhlasový kabaret jako léčba národního komplexu. Dramaturgie Renata Venclová a Klára Novotná.
Natočeno 2015. Premiéra 30. 4. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 46 min).
Lit.: Venclová, Renata: Divadlo VOSTO5 II. In web ČRO 3 Vltava, duben 2015 (článek). – Cit.: Jako svůj druhý příspěvek do řady vltavských Kabaretů v éteru připravilo Divadlo VOSTO5 (Ondřej Cihlář, Jiří Havelka, Petr Prokop, Ondřej Bauer a Tomáš Jeřábek) rozhlasovou variaci vlastního úspěšného představení Operace: Levý hák.
Spolu s Pérákem nebo Dechovkou patřila inscenace k projektům, ve kterých se VOSTO5 věnuje české, přesněji řečeno československé historii a období druhé světové války. V Operaci: Levý hák je hlavním tématem podpis mnichovské dohody a celonárodní komplex, kterým v důsledku tohoto aktu dodnes trpí celý český národ. A protože Divadlu VOSTO5 není psychické zdraví naší společnosti lhostejné, vypracovali jeho členové svéráznou léčebnou metodu, jak mnichovský komplex vyléčit.
Bude tato metoda fungovat i po rozhlasových vlnách? Základem léčby (i představení) je psychoterapie jednoho náhodně vybraného zástupce z řad posluchačů, skrze kterého se ozdravné účinky odrazí na všech, kteří si vysílání naladí. Vybrat správného adepta psychoterapeutické seance není snadné, přestože mnichovským komplexem podle odborníků z VOSTO5 trpí prakticky celá česká populace.
Ale diváci, kteří byli v půlce března přítomni živému natáčení Kabaretu v éteru ve Studiu 2 na Vinohradské, už vědí, že najít správného člověka se nakonec podařilo. Teď už jen zbývá, aby si premiéru rozhlasového kabaretu s Divadlem VOSTO5 poslechl co největší počet občanů ČR a mnichovský komplex definitivně vymizí z české společnosti.
28. 4. 2015
Tarzane, do boje aneb Při mně stůj (2015)
Miloš Doležal. Karel Janáček – Tarzan vypráví nejen o květnu 1945. Příběh Karla Janáčka, skauta, odbojáře a písmáka z Vysočiny, který na konci války přežil německý masakr, přišel o blízké a nalezl smíření. Dramaturgie Eva Nachmilnerová.
Zvuk Roman Špála.
Natočeno 2015. Premiéra 6. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.; 60 min.) v cyklu Hrdina. cz. Repríza 13. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.; 60 min.).
Lit.: Doležal, Miloš: Tarzane, do boje aneb Při mně stůj, anděli. In Týdeník Rozhlas 19/2015 (článek). – Cit.: Ve svých sedmaosmdesáti letech pravidelně usedá k psacímu stroji. Nikoli k počítači, ale k nefalšovanému mechanickému consulu. Natáhne čistý papír a začne psát. Stále ještě vydává sborníky, ve kterých střídá veršované vyprávění, meditace, reflexivní úvahy, okomentovaný citát se vzpomínkami a črtami. Oknem se dívá do sadu a dál, mezi baráky své domovské vesnice na Vysočině, ve které se v roce 1928 narodil a které zůstal po celý život věrný. Karel Janáček, skautským jménem Tarzan, literárním Soběnovský. Ve vltavském Radiodokumentu s datem 6. května bude vyprávět nejen o květnu 1945…
Vysočinský písmák, kronikář, vydavatel, regionální historik, junácký vůdce. A protinacistický odbojář, který jen zázrakem, s prostřelenou nohou, přežil krvavý masakr v květnu 1945 nedaleko svého domu, při kterém německé jednotky SS povraždily tři desítky jeho druhů (více v textu Ždírecké „krvavé finále“ na této straně). Sousedy, přátele, bratra Josefa. (more…)
Ostrov v Ptačí ulici (2015)
Uri Olev. Dramatizace příběhu z varšavského ghetta. Jako Robinson na pustém ostrově přežívá židovský chlapec s nesmírnou vynalézavostí a odvahou v opuštěné čtvrti polského ghetta. Strhující příběh z druhé světové války. Překlad Lenka Bukovská. Dramatizace Hana Roguljič. Mistr zvuku a hudba Filip Skuhrovec. Dramaturgie Renata Venclová. Režie Lukáš Hlavica.
Osoby a obsazení: Alex a Snížek (Matěj Převrátil), táta (Petr Stach), Baruch (Jaromír Meduna), Grün (Martin Myšička), Grünová (Petra Špalková), Josi (Mikuláš Převrátil), Bolek (Miroslav Táborský), Henryk (Petr Lněnička), Fredy (Marek Němec), doktor (Jan Hartl), Halina (Lucie Juřičková), strážný (Zdeněk Hess), německý strážný (Lothar Martin), vojáci (Jacob Erftemeijer a Ondřej Bauer), Vladek (Ondřej Svejkovský), kluk (Sebastian Baalbaki), hlasy kluků (Jindřich Skokan, Vojtěch Jiří Podrazil, Vincent Klusák a Geronimo Santos) a jiný strážný (Vlado Rusko).
Natočeno 2015. Premiéra 8. 5. 2015 (ČRo 2 Praha, 13.00 h.; 59 min.). Repríza 22. 12. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h); 7. 5. 2016 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.); 8. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).
Lit.: Venclová, Renata: Dobrodružství v Ptačí ulici. In Týdeník Rozhlas 19/2015 (článek). – Cit.: Není to zrovna typická zápletka dětské knihy. Židovský chlapec se ukrývá ve vyklizeném ghettu za druhé světové války a snaží se přežít. Alexovi je dvanáct let, když ze dne na den zůstane opuštěný nejbližšími lidmi a odkázaný sám na sebe. Navíc v situaci, kdy se mu každá neopatrnost nebo chyba může stát osudná. Do své nejslavnější knížky promítl izraelský spisovatel Uri Orlev vlastní zážitky z varšavského ghetta a stvořil jeden z nejdojemnějších příběhů dětské literatury s tematikou války a holocaustu. Ostrov v Ptačí ulici byl přeložen do šestatřiceti jazyků a v mnoha evropských zemích je součástí povinné školní četby. V roce 2013 vyšel v překladu Lenky Bukovské poprvé také česky.
Uri Orlev vydal přes třicet knih pro čtenáře různého věku. Ostrov v Ptačí ulici byl přeložen do šestatřiceti jazyků.
„Ostrov v Ptačí ulici ale není jen příběh o válce. Je to zkrátka dobrodružná knížka, žánr známý všem kulturám. Dřív jsem si myslel, že jsem napsal knihu o holocaustu – ale když vyšla v USA, získala Cenu Edgara Allana Poea udílenou za dobrodružnou literaturu. Až tenkrát jsem si uvědomil, co na té knížce vlastně je,“ říká autor. (more…)
Má protentokrát obsazená vlast (2015)
Pavel Molek. Rozhlasová hra o dramatických okamžicích života dirigenta Václava Talicha. Slovní předehra k symfonickým básním. Původní rozhlasová hra o hudbě, slovech a činech v pohnutém roce 1939. Spoluúčinkuje Symfonický orchestr Českého rozhlasu, řídí Petr Louženský j. h. Mistr zvuku Tomáš Mikyška. Zvukový design Jan Trojan. Dramaturgie Klára Novotná. Režie Vít Vencl.
Osoby a obsazení: Václav Talich (Viktor Preiss), Vojtěch Horák (Igor Bareš), Mirek (Jan Dolanský), Zdeněk Němec (Pavel Batěk), Josef Morávek (Petr Lněnička), Egon Ledeč (Martin Finger), Stanislav Novák (Jan Vlasák), Emanuel Krejčí (Kamil Halbich), Josef Slepička (Stanislav Oubram), trumpetista (Viktor Dvořák), flétnista (Jaroslav Slánský), basista (Zdeněk Velen), klarinetista (Jiří Knot), hornista (Zdeněk Hess) a pozounista (Pavel Macák).
Natočeno duben 2015. Premiéra 5. 6. 2015 v rámci cyklu Páteční večer (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 132 min.) a Hrdina.cz. Repríza 1. 1. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h); 12. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; předtím ČRo 3 vysílal zahajovací koncert Pražského jara 2016 – Bedřich Smetana: Má vlast, řídil Paavo Järvi); 16. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště; 16. 3. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama; 1. 4. 2023 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu; 2. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.) v cyklu Sobotní drama.
Pozn.: Součástí Pátečního večera byl také dochovaný záznam Smetanovy Mé vlasti z roku 1939 za řízení V. Talicha.
Lit.: Podskalská, Jana: Jan Vlasák : Vraťme se k příběhům. In Týdeník Rozhlas 19/2015 (rozhovor). – Cit.: Dobře rozehrané partii, šílený Král Lear nebo Kadlec v provinčním prostředí Veterána. A také zkušený hráč v cizích filmových produkcích a spolehlivý dabér, který často propůjčuje hlas například hercům Harveymu Keitelovi nebo Billu Nighymu.
To je Jan Vlasák, kterého můžete často potkat i na chodbách Českého rozhlasu. Zajímavý text namlouval právě chvíli před naším rozhovorem. (…)
Přišel jste na rozhovor rovnou z rozhlasu, kde jste točil dramatizaci o Václavu Talichovi. O čem je?
Účastním se toho jen okrajově, vlastně na záskok. Hlavní roli Talicha hraje Viktor Preiss. Točíme na základě reálného příběhu, který se stal v roce 1939 po okupaci. Václav Talich tehdy dirigoval v Národním divadle Mou vlast. V orchestru byli lidé různého smýšlení a stran – profašistických, komunistických, Židé… A někteří se mu vzepřou a řeknou, že by chtěli během koncertu pronést ke světu řeč, protože koncert je přenášen ven různými zahraničními rádii. Chtějí zastavit koncert a upozornit na to, že jsme jako Česko okupováni Němci. Začnou se o tom dohadovat, vedou různé zajímavé polemiky. A celý příběh je vlastně o tom, že dirigentovi vyčítají, že hraje v období nacismu, a měl by proti nacistům protestovat. On se hájí tím, že když udělá dobrou hudbu, neprospívá Němcům, ale svému národu v temných dnech… Takový věčný etický problém.
Lit.: Novotná, Klára: Má vlast volá o pomoc! In Čtvrtletník Klubu Vltava 2/2015, s. 18 (článek). – Cit.: Národní divadlo, 5. června 1939. Uvedením Smetanovy Mé vlasti, přenášené živě Československým rozhlasem a přejímané radiostanicemi v Paříži a v Oslo, vrcholí Pražský hudební máj – mimořádný festival, který vznikl z iniciativy dirigenta Václava Talicha a jehož cílem bylo „narovnat naši páteř a naplnit nás pocitem důstojné svébytnosti“. Dva a půl měsíce po začátku okupace cítí česká veřejnost každým dnem bolestnější sevření „ochranné ruky“ protektorátu a je nucena zvykat si na opatření, která odporují všem principům demokratické společnosti.
Hudební slavnosti se tak stávají výjimečnou příležitostí k pozvednutí národní vůle a sebeuvědomění. Ovšem ani situace v samotných kulturních institucích není moc povzbudivá – tvůrčí práci provázejí cenzurní zásahy i nejrůznější nařízení – v obavách z proměny některých představení v politickou manifestaci je vydán zákaz tleskání a dalších projevů libosti či nelibosti během divadelní i hudební produkce. Umělci židovského původu jsou odstavováni z čelných pozic v souborech, někteří musí instituce opustit již záhy po okupaci. Šéfové, kteří nechtějí na antisemitskou politiku přistoupit a umělce hájí, vystavují sami sebe nejen výhrůžkám ze strany prorežimního tisku, ale často i útokům z řad členů ve vlastních souborech.
Do této zjitřené atmosféry zasazuje autor Pavel Molek děj své hry Má protentokrát obsazená vlast. Odehrává se
v reálném čase během generální zkoušky zmiňovaného slavnostního provedení Smetanova cyklu symfonických básní, jejíž hladký průběh naruší neočekávaná skutečnost. Tři mladí muzikanti hodlají během přímého přenosu přečíst politické provolání ke zbytku Evropy v přesvědčení, že je třeba využít jedinečné příležitosti k vyslání signálu o skutečném stavu smutné české existence. Taková zpráva, zveřejněná v orchestru půl hodiny před zahájením přenosu, působí pochopitelně jako nálož dynamitu. Jsou ti tři ztělesněním odvahy, která se nebojí vyjádřit své přesvědčení a bojovat za něj, nebo hazardéři, jež neženou do katastrofy jen sebe, ale všechny zúčastněné? Jaké může mít takové jednání následky? Všechny strany sporu se obracejí k dirigentskému stupínku, k profesoru Václavu Talichovi. Osobnosti cele prostoupené hudbou, která je pro ni jedinou pravdou, nejpřiléhavější odpovědí na palčivé otázky i pomocnou rukou v beznaději. Nerozumí a nemůže rozumět zoufalé touze po činu oněch třech mladých opovážlivců a tak spor roste k základní otázce: Kdy je třeba mluvit a kdy mlčet a hrát? Kde má být místo umělců v tak pohnuté době?
Není asi na místě prozrazovat předem vyústění této dramatické situace, podstatné ovšem je, že alespoň v premiérovém uvedení bude součástí vysílání hry také skutečná historická nahrávka právě z onoho koncertu. Unikátní
záznam, objevený teprve před několika lety v Norském rozhlase, podává skrze svou hudební působivost a zachycením neopakovatelné atmosféry v Národním divadle výjimečný obraz doby, ale také osobnosti Václava Talicha. Člověka velkých uměleckých i lidských kvalit, vystaveného za války těžkým morálním zkouškám a bezprostředně po válce pronásledovaného později neprokázanými obviněními z kolaborace. Jeho provedení Mé vlasti není jen špičkovým uměleckým výkonem, ale také hlubokou emoční výpovědí.
Pro Pavla Molka, povoláním vysokoškolského pedagoga, je Má protentokrát obsazená vlast rozhlasovým debutem.
Uplatňuje v ní své široké znalosti z oblasti historie i hudby, ale nechává je sloužit výsostně dramatickému tvaru.
Rozhlasové realizace Molkova textu se ujal režisér Vít Vencl spolu se zvukovým mistrem Tomášem Mikyškou
a designérem Janem Trojanem. Pro vytvoření zvukově věrohodného prostoru Národního divadla zvolili nakonec technicky náročné natáčení v největším rozhlasovém studiu S1. Ke spolupráci byl přizván také SOČR, který nejen nahrál hudební pasáže hry, ale vypomohl i hereckými výkony od veškerého pohybu v sále, přes projevy úžasu či nesouhlasu až po hromadnou rvačku. Natáčení s muzikanty probíhalo rovněž netradičně za přítomnosti hned dvou dirigentů – Petra Louženského, který vedl hudební nastudování, a Viktora Preisse, představitele Václava Talicha, jenž řídil hudebníky slovem. Hereckými partnery mu pak v inscenaci jsou, vedle dalších, Pavel Batěk, Petr Lněnička a Martin Finger.
Hru Má protentokrát obsazená vlast spolu s historickou nahrávkou Smetanova symfonického cyklu vysílá Český rozhlas Vltava symbolicky v den výročí slavnostního koncertu 5. června od 20 hodin v rámci Pátečního večera. Tématu bude věnována i následující sobotní Víkendová příloha. Inscenace je zároveň příspěvkem k letošnímu rozhlasovému cyklu Hrdina.cz.
Lit.: Novotná, Klára: Pavel Molek: Má protentokrát obsazená vlast. In web ČRo 3 Vltava, květen 2015 (článek). – Cit.: Národní divadlo, 5. června 1939. Uvedením Smetanovy Mé vlasti, přenášené živě Československým rozhlasem a přejímané radiostanicemi v Paříži a v Oslo, vrcholí Pražský hudební máj – mimořádný festival, který vznikl z iniciativy dirigenta Václava Talicha a jehož cílem bylo „narovnat naši páteř a naplnit nás pocitem důstojné svébytnosti“.
Dva a půl měsíce po začátku okupace cítí česká veřejnost každým dnem bolestnější sevření „ochranné ruky“ protektorátu a je nucena zvykat si na opatření, která odporují všem principům demokratické společnosti. Hudební slavnosti se tak stávají výjimečnou příležitostí k pozvednutí národní vůle a sebeuvědomění.
Součástí premiéry hry je v rámci Pátečního večera také uvedení unikátní, teprve nedávno objevené nahrávky tohoto koncertu.
Ovšem ani situace v samotných kulturních institucích není moc povzbudivá – tvůrčí práci provázejí cenzurní zásahy i nejrůznější nařízení – v obavách z proměny některých představení v politickou manifestaci je vydán zákaz tleskání a dalších projevů libosti či nelibosti během produkce. Umělci židovského původu jsou odstavováni z čelných pozic v souborech, někteří musí instituce opustit již záhy po okupaci. Šéfové, kteří nechtějí na antisemitskou politiku přistoupit a umělce hájí, vystavují sami sebe nejen výhrůžkám ze strany prorežimního tisku, ale často i útokům z řad členů ve vlastních souborech.
Do této zjitřené atmosféry zasazuje autor Pavel Molek děj své hry Má protentokrát obsazená vlast. Děj se odehrává během zvukové zkoušky zmiňovaného slavnostního provedení Smetanova cyklu symfonických básní, jejíž hladký průběh naruší neočekávaná skutečnost. Tři muzikanti hodlají během přímého přenosu přečíst politické provolání ke zbytku Evropy v přesvědčení, že je třeba využít jedinečné příležitosti k vyslání signálu o skutečném stavu smutné české existence. Taková zpráva, zveřejněná v orchestru půl hodiny před zahájením přenosu, působí pochopitelně jako nálož dynamitu.
Jsou Zděněk Němec, Josef Morávek a Egon Ledeč ztělesněním odvahy, která se nebojí vyjádřit své přesvědčení a bojovat za něj, nebo hazardéři, jež neženou do katastrofy jen sebe, ale všechny zúčastněné? Jaké může mít takové jednání následky? Všechny strany sporu se obrací k dirigentskému stupínku, k Václavu Talichovi. Osobnosti cele prostoupené hudbou, která je pro ni jedinou pravdou, nejpřiléhavější odpovědí na palčivé otázky i pomocnou rukou v beznaději. Nerozumí a nemůže rozumět zoufalé touze po činu oněch třech mladých opovážlivců, a tak spor roste k základní otázce: Kdy je třeba mluvit a kdy mlčet a hrát? Kde má být místo umělců v tak pohnuté době?
Není na místě prozrazovat předem vyústění této dramatické situace, podstatné ovšem je, že alespoň v premiérovém uvedení bude součástí vysílání hry také skutečná historická nahrávka právě z onoho koncertu. Unikátní záznam, objevený po šedesáti letech v Norském rozhlase podává skrze svou hudební působivost i zachycením neopakovatelné atmosféry v Národním divadle výjimečný obraz doby.
A také osobnosti Václava Talicha. Umělce stojícího s počátkem války na vrcholu tvůrčích sil. Osobnosti tak uznávané a silné, že ji ani němečtí okupanti nemohli ignorovat – snažili se ji proto v průběhu války získat pro svou ďábelskou hru. Vytrvale vedl Českou filharmonii i Národní divadlo zároveň, než ho okolnosti donutily stáhnout se do ústraní. Když se po osvobození vydal z Berouna pěšky do Prahy, zpátky do práce, noví revolucionáři ho zatkli a obvinili z kolaborace. Byl sice osvobozen, ale stejně se našlo dost lidí, kteří mu vyčítali pro koho a v jaké době hrál. Snad právě ona jedinečná nahrávka může být klíčem k pochopení Talichova postoje, neuvěřitelného nasazení a víry v sílu hudby.
Příběh sám se kromě samotného koncertu neopírá o skutečné události. Některé postavy se zrodily z věčně se opakujících lidských typů v autorově hlavě, některé mají svůj reálný předobraz. Tak jako třeba koncertní mistr a Talichův přítel Stanislav Novák, violista Zdeněk Němec nebo druhý koncertní mistr Egon Ledeč. Právě osudy Němce a Ledeče jsou smutnými místy v protektorátní historii České filharmonie. Egon Ledeč byl pro svůj židovský původ nucen již v létě 1939 orchestr opustit a nacistická mašinerie mu nachystala smrt v koncentračním táboře. Zdeněk Němec měl nakročeno k tomu, stát se skvělým violistou, houslistou nebo hudebním teoretikem. I při hraní v České filharmonii psal články a vědecké stati o hudební historii. Do posledního z nich, v únoru 1945 právě o Mé vlasti vsunul paralelu mezi symfonickou básní Blaník a očekávaným příchodem blanických rytířů, kteří mají národu přinést „spásu a vyproštění z pout poroby a temna“. Byl zatčen přímo po koncertu v Rudolfinu, ještě ve fraku odvlečen, přes noc vyslýchán a nakonec k ránu dvěma gestapáky namačkán do bedny na mrtvoly a rozšlapán.
Má protentokrát obsazená vlast je tak zároveň tichým připomenutím životů a tvůrčích drah, které okupace násilně přervala.
Pavel Molek (nar. 1980) pochází z jihočeského města Lišov. Druhou polovinu svého dosavadního života prožil převážně v Brně, kde vystudoval právo a politologii a deset let pracoval jako asistent soudce na Nejvyšším správním soudě. V roce 2009 odjel studovat do Lisabonu, díky čemuž se sblížil se svou ženou, Portugalskem a rozhlasovou prací. Všem se od té doby s láskou věnuje, ať už trvale, či pohostinsky.
Vyučuje na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a na Katolické univerzitě v Lisabonu lidská práva a ústavní právo, působí jako asistent na Ústavním soudě, moderuje debaty a konference a píše. Kromě knih o lidských právech (Právo na spravedlivý proces v roce 2012, Politická práva v roce 2014) a dalších ústavněprávních tématech vytváří pro rozhlas historické soutěže a pořady o historii pro stanici Vltavy. Má protentokrát obsazená vlast je jeho dramatickým debutem.
Lit.: Kaňková, Markéta: Český rozhlas Vltava uvede novou hru Má protentokrát obsazená vlast. In web ČRo 1 Radiožurnál, 5. 6. 2015 (zpráva). – Cit.: Má protentokrát obsazená vlast se jmenuje nová rozhlasová hra. Posluchače zavede do protektorátních Čech, na zvukovou zkoušku koncertu Smetanovy Mé vlasti pod vedením Václava Talicha. Autorem fiktivního příběhu je Pavel Molek a hrají v něm Viktor Preiss nebo Igor Bareš a také Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Premiéru má hra dnes od 20 hodin na stanici Vltava.
Je 5. červen roku 1939. V Národním divadle vede dirigent Václav Talich zkoušku České filharmonie. Zkouší se dílo, které v době nacistické okupace vyvolává silné emoce – Smetanova Má vlast.
Koncert má do několika evropských zemí přenášet Český rozhlas. Několik hráčů proto napadne, že můžou využít situace a pronést při koncertě politický projev.
Jejich nápad ale v orchestru vyvolá hádku. Měl by se projev přečíst, nebo ne? To je podle dramaturgyně Kláry Novotné jen jedna z otázek, které rozhlasová hra Pavla Molka nabízí.
„Hra je jedna velká dramatická situace. První otázkou je postavení umělce v takto vypjaté kritické situaci, jeho postoj, jeho míra angažovanosti, a druhou otázkou je, jak dalece mohu riskovat, pokud nejednám pouze sám za sebe, ale za nějaké širší společenství,“ popisuje Klára Novotná.
Ve střetu sporů rozvášněných hudebníků se ocitne dirigent Václav Talich. A situace to pro něj není zrovna příjemná. Slavný český dirigent totiž zastává názor, že mluvit by měla hudba, a ne politické projevy.
Hra Pavla Molka se natáčela v Českém rozhlase. Práce na ní byla podle Kláry Novotné mimořádně náročná. Vedle herců se totiž na natáčení podílel také Symfonický orchestr Českého rozhlasu.
„Nejen že nám nahrál příslušné části Vyšehradu, které v rámci hry zazní, ale byl ochoten s námi spolupracovat i herecky. Všechny hádky, rvačky, údivy, rozpaky, které ze sálu z ní, jsou skutečně autenticky nahrány s hudebníky orchestru Českého rozhlasu,“ dodává Klára Novotná.
Hru pro Český rozhlas natočil režisér Vít Vencl, titulní roli dirigenta Talicha ztvárnil Viktor Preiss. V dalších rolích se představí Pavel Batěk, Martin Finger nebo Petr Lněnička.
Lit.: Kamberský, Jakub – Hnilička, Přemysl: Čtvrtek je dobrým dnem. In Facebook, 18. 6. 2015 (status). – Cit.: Kamberský: (…) Hlavně ale jsem měl tu čest zúčastnit se poslechu hry, éterem nedávno proběhlé, Má protentokrát obsazená vlast. Autorem silného příběhu, odehrávajícího se na zkoušce rozhlasového přenosu Mé vlasti, dirigované Václavem Talichem v červnu 1939 je talentovaný autor Pavel Molek. Viktor Preiss v roli Talicha, dále Igor Bareš, Martin Finger, Jan Dolanský, Pavel Batěk a další. Vypjaté drama, po jehož poslechu si člověk nutně musí klást otázky, co je ještě hrdinství a co už nikoli, zkrátka, pro mě zatím jednoznačně rozhlasová hra roku. (…) Navíc, ten text nikde nedrhne, nešustí papírem, všechno sedí, je to herecký skvost, rozodně nejen kvůli Preissovi, co např. předvede Vlasák, ale i ti mladší – Halbich, Batěk, Dolanský, Bareš, je to zážitek. Jak po stránce herecké, tak i po stránce zvukové.
Hnilička: Je to moc silná věc, já to poslouchal o víkendu. Nejlépe slyšet hned poté i samotnou Talichovu nahrávku Mé vlasti, ale to už ti pak fakt rve srdce.. (…) Viktor Preiss jako Talich ve vrcholné formě. Už dlouho jsem neslyšel takhle promyšlený a zároveň citově emfatický výkon.
Hustej nářez (2015)
František Kotleta. Nezkrácená audiokniha.
Čte Richard Fiala.
Natočeno 2015. Vydalo nakladatelství Walker a Volf v roce 2015 (1 CD MP3) v cyklu Bratrstvo krve #1
Obsah: 1. Poklidná česká kotlina roku 2020 – 2. Bratrstvo – 3. Veronika – 4. Kateřina – 5. Petra – 6. Sangot – 7. Gerhard
Pozn.: Zemi obsadili mimozemští agresoři, tzv. kartani. Invaze proběhla hladce, takže se emzáci domnívají, že mají situaci pod kontrolou. Netuší, jak hluboce se mýlí. Tahle modrá planeta má totiž už pěknou řádku staletí své vlastní pány. Jen se většinou drží v pozadí… Říkají si Bratrstvo krve – tajná organizace upírů, tvorů o dost rychlejších, silnějších a nemilosrdnějších než kterýkoliv člověk, takže zabít je není vůbec jednoduché. Pročež kartani mají velký problém, Houstone. A tak, zatímco obyčejní lidé dál prožívají své obyčejné životy, emzáci a Bratrstvo si jdou po krku. A běda tomu, kdo se jim připlete do cesty. A tak začíná šílená jízda plná krve, utrhaných končetin a mrtvých těl všeho druhu. Prostě Hustej nářez… Kotletův román je nabitý akcí a adrenalinem. Jeho děj uhání zběsilým tempem, takže hlavní hrdina skoro ani nemá čas, aby se pořádně napil (krve). Musí sebou totiž pořádně mrsknout, pokud chce stihnout všechna dobrodružství, která na něj autor nastražil.
Richard Fiala
Vystudoval herectví na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze, v ateliéru Miroslava Krobota. Od roku 2006 je na volné noze, hostuje v pražských i mimopražských divadlech (Dejvické divadlo, Národní divadlo, Klicperovo divadlo v Hradci Králové atd.). Je zakládajícím členem divadla Letí a členem divadelního souboru Masopust. Od roku 2009 klaunuje pod hlavičkou organizace Zdravotní klaun pro děti v nemocnicích a pro seniory v geriatrických zařízeních. Dlouhodobě spolupracuje s Českým rozhlasem a studiem Soundsquare, účinkoval v mnoha rozhlasových hrách a spotech. Ztvárnil několik rolí v televizních filmech a seriálech. Objevil se ve filmu Don’t Stop Richarda Řeřichy. Zpívá a hraje na baskytaru v rockové skupině Legendary Buccaneers. Ovládá i kytaru, ukulele, bicí nástroje a akordeon. Miluje historii, hokej a vysokohorskou turistiku. Vždy byl, je a bude skautem a dobrovolným hasičem na Moldavě v Krušných horách. Je ženatý, má dvě dcery.
Lit.: Horák, Jakub: Osm a tři čtvrtě hodiny. Můžu to nechat?. In web Naposlech, cz, 23. 4. 2015 (recenze). – Cit.: Za průkopníka české audiofantastiky je všeobecně považováno vydavatelství Walker & Volf a rozhodně nelze tvrdit, že neprávem. Před rokem se odvážně pustilo do dosud nezčeřených vod a nabídlo fanouškům jejich oblíbená, ba často kultovní díla ve zvukovém provedení. A i když v několika případech odbočilo od vytyčené linie žánru, nelze mu upřít zásluhy o rozšíření povědomí o české fantastice mezi audioknižními posluchači. Wolker s Volfem ovšem nejsou sami, kdo zásobuje trh žánrovými audioknihami. (more…)
27. 4. 2015
Dobývání vesmíru ve zprávách a reportážích Československého rozhlasu v letech 1957-1989 (2015)
Rozhlasové dokumenty 1957-1989. Připravil Tomáš Černý.
Natočeno 1957 – 1989. Vydal Radioservis, květen 2015 (1 CD/mp3; CR0759-2 – EAN 8590236075924; délka 5 hod. 41 min.).
Obsah:
01 Meteor rekapituluje kosmické lety od Sputniku po Gagarina 9:21
Hovoří Dagmar Sedláčková a Josef Kleibl (11. 4. 1981)
02 Let Jurije Alexejeviče Gagarina očima pražských pionýrů (12. 4. 1961) 4:49
03 Oceláři v Hrádku u Rokycan komentují Gagarinův let (12. 4. 1961) 3:18
04 Reportáž z manifestace před velvyslanectvím SSSR v Praze (12. 4. 1961) 3:07
05 Amerika zaspala – příspěvek zpravodaje Ludvíka Čermáka z USA (12. 4. 1961) 3:05
06 Reportáž z příletu J. A. Gagarina do ČSR a přijetí na Pražském hradě (28. 4. 1961) 8:52 07 Předání nahrávky s písničkami o Gagarinovi (29. 4. 1961) 2:16 08 Reportáž z odletu J. A. Gagarina z Československa (29. 4. 1961) 3:46
09 Zpráva o letu Germana Titova, záběr z kosmické lodi s hlasem kosmonauta (6. 8. 1961) 2:11
10 Dělníci z vítkovických železáren Kl. Gottwalda reagují na let G. Titova (6. 8. 1961) 2:37 11 Zahraniční zpravodajové o letu Germana Titova 4:27
Dušan Ruppeldt – Dillí, Květoslav Faix – Bonn, Miloslav Pátek – Londýn, Jiří Ruml – Stockholm (7. 8. 1961)
12 Záznam startu prvního kosmonauta USA Johna Glenna 2:37
pracovní záběr bez překladu z angličtiny (20. 2. 1962)
13 Zvukový deník Karla Kyncla – odložení startu Scotta Carpentera (21. 5. 1962) 2:02
14 Zvukový deník Karla Kyncla – start Scotta Carpentera (24. 5. 1962) 1:58
15 Vostok 3 a 4 – přistání kosmických lodí, reakce Otomara Korbeláře (15. 8. 1962) 9:14
16 Vostok 3 a 4 – reakce cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda 10:2816 Vostok 3 a 4 – reakce cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda 10:28 natočená Jurijem Jakovlevem při jejich pobytu v Sovětském svazu (15. 8. 1962)
17 Kosmonaut Pavel Popovič zpívá píseň Modrá planeta (15. 8. 1962) 2:21
18 Rozhovor s Pavlem Popovičem v Praze při jeho cestě na Kubu (29. 12. 1962) 4:54
19 Lidé, život, doba – Příhoda, která se nestala 20:29 Rozhovor s mimozemšťanem, propagandistická hříčka Věry Horké (1963)
20 Zpráva o letu Valerije Bykovského a Valentiny Těreškovové (16. 6. 1963) 4:25
21 Zahraniční zpravodajové o letu Valentiny Těreškovové 9:15 Jan Petránek – Moskva, Miloslav Pátek – Londýn, Karel Kyncl – New York, Květoslav Feix – Bonn (16. 6. 1963)
22 Pionýrky Stáňa Ježková, Helenka Krejčová a Vlaďka Adámková z Prahy 2:19
reagují na let Valentiny Těreškovové (16. 6. 1963)
23 Reakce československých žen na let Valentiny Těreškovové 2:34 mistryně světa ve skoku padákem Dagmar Kuldová-Jarkovská, lidová básnířka Marie Kratochvílová z Holic (16. 6. 1963)
24 Hlas Valentiny Těreškovové zachycený amatéry v Tesle v Pardubicích (17. 6. 1963) 3:13
25 Rozhovor Jana Petránka s matkou Valentiny Těreškovové (19. 6. 1963) 3:09
26 Herečka Otýlie Beníšková v reakci na let Valentiny Těreškovové (19. 6. 1963) 1:58
27 Část reportáže Josefa Merunky z příletu Valentiny Těreškovové do Prahy (15. 8. 1963) 3:06
28 Valentina Těreškovová hovoří o místech, která v Praze navštívila (16. 8. 1963) 0:38
29 Část reportáže z pionýrského tábora v Boněticích na Tachovsku, 3:41
který navštívila Valentina Těreškovová (17. 8. 1963)
30 Zpráva o letu Voschodu 1 (12. 10. 1964) 1:17
31 Radiotelegram z paluby Voschodu 1 (12. 10. 1964) 3:13
32 Informace o posádce Voschodu 1 – Vladimir Komarov, Konstantin Feoktistov, 3:56 Boris Jegorov a vzkaz Jegorovova otce do kosmu (12. 10. 1964) 33 Telefonát Karla Kyncla o reakci USA na let Voschodu 1 (12. 10. 1964) 2:46
34 Zpráva Jana Petránka o letu Voschodu 2 2:36
Alexej Leonov vystoupil do volného prostoru (19. 3. 1965)
35 Rozhovor Jana Petránka s kosmonautem Pavlem Popovičem 5:07 v reakci na výstup Alexeje Leonova do volného prostoru (19. 3. 1965)
36 Zajímavosti ze světa – Karel Kyncl 18:17
start rakety Rangers 9/Gemini 3 (27. 3. 1965)
37 Zpráva Jana Petránka z Moskvy o letu Vladimira Komarova (23. 4. 1967) 3:16
38 Úvahy Jiřího Mrázka v souvislosti s letem Vladimira Komarova (23. 4. 1967) 2:35
39 Jan Petránek o smrti Vladimira Komarova 4:05
se zmínkou o tragédii Apolla (24. 4. 1967)
40 Jiří Mrázek o skonu Vladimira Komarova (24. 4. 1967) 2:00
41 Reportáž ze startu Apolla 8 k obletu Měsíce 15:18
Jan Petránek, Ivo Budil, Miloslav Pátek (26. 12. 1967)
42 Beseda po startu Apolla 11 – pilotované vs. bezpilotní lety vesmírem 10:47
Jan Petránek, Ivo Budil, Rudolf Pešek, Jiří Mrázek , Petr Lála (16. 7. 1969)
43 Reportáž o přistání Apolla 11 na Měsíci 27:00
Jan Petránek, Ivo Budil, Rudolf Pešek, Petr Lála, Milan Morávek, Josef Sadil, Vladimír Gut, František Kadavý (20. 7. 1969)
44 Reportáž o výstupu Neila Armstronga a Edwina Aldrina na povrch Měsíce 24:35
Jan Petránek, Ivo Budil, Petr Lála, Rudolf Pešek, Milan Morávek, Jaroslav Švenek, Jiří Mrázek (21. 7. 1969)
45 Reportáž o spojení Sojuzu a Apolla 22:46
Stanislav Kužel, Jan Kolář (17. 7. 1975)
46 Vzpomínky Miroslava Vavřičky a Milana Marka, učitelů Vladimíra Remka (5. 3. 1978) 4:38
47 Tisková konference v řídícím středisku letu Sojuz 28/Saljut 6 13:24 z vesmíru hovoří Vladimír Remek, Alexej Gubarev, Jurij Romaněnko, Georgij Grečko (5. 3. 1978)
48 Magazín Sputnik – rekapitulace československých experimentů 13:03
na palubě letu Sojuz 28/Saljut 6 po uplynutí jednoho roku (2. 3. 1979) 49 Magazín Sputnik – československá družice Magion 1 (21. 11. 1978) 9:43
50 Zpráva o družici Magion 2 (3. 10. 1989) 1:00
BONUSY
51 Vlado Príkazský vzpomíná na „kosmonauta Ivana Gračeva“ (2011) 2:04
52 Josef Gaja, tlumočník J. Gagarina při návštěvě v ČSR v roce 1966 (2009) 4:50
53 Vzpomínka Jana Petránka na vysílání o Apollu 11 (2003) 5:33
Lit.: Černý Tomáš: Dobývání vesmíru. In booklet CD (text). – Cit.: Tři, dva, jedna… vítejte na palubě a připravte se na průlet jednou z mnoha dimenzí naší historické paměti. Počínaje rokem 1957, kdy Země získala svou první umělou družici, vysílal Československý rozhlas mnoho relací týkajících se tohoto atraktivního odvětví vědy a techniky. Zejména počáteční fáze kosmických letů po roce 1961 však byla prezentována výhradně (a často velmi agilně) v souladu se socialistickou propagandou. Přestože později se neskrývaná uštěpačnost, ironie, nebo dokonce posměch vůči „druhé straně“ poněkud zjemnily a autoři zpráv i reportáží volili věcnější tón, až do roku 1989 na rozhlasové vlně samozřejmě dostávaly více prostoru sovětské kosmické počiny. Přesto mají zpravodajské pořady o dobývání vesmíru svou hodnotu jako nedílná součást rozhlasové historie.
Docela jinou dimenzí jsou v této oblasti populárně-vědecké programy. Jejich autoři (kupříkladu v Meteoru, ale i jinde) se zpravidla drželi seriózního vědeckého přístupu, vysílali informace pravdivé, ověřené a odborně fundované, prezentované často s vytříbeným autorským stylem a vkusnou hravostí účinně sloužící obsahu sdělení. Tyto pořady a jejich úctyhodná tradice trvající desítky let si však zaslouží vlastní reprezentativní výběr autentických dokumentů a na tomto CD se proto s drobnou výjimkou neobjevují. Totéž lze říci o výjimečném období konce šedesátých let, kdy Apollo 11 vítězně ukončilo závod o Měsíc. I této kapitole je záhodno věnovat samostatnou kompilaci rozhlasových nahrávek a zde tudíž najdete jen sestřih nejzásadnějších okamžiků. Nuže teď už tedy… zážeh motorů a START
Lit.: Kamberský, Jakub: Nová záruka míru, Sověti jsou ve vesmíru! In web Naposlech, 7.7.2015 (recenze). – Cit.: Nelekejte se, nehodlám vás zatěžovat žádnou propagandou, pouze mi jako nadpis recenze posloužila citace z nově vydaného CD s názvem Dobývání vesmíru. Disk ve formátu mp3 s pečlivostí sobě vlastní připravil redaktor Českého rozhlasu Tomáš Černý a v květnu vydal Radioservis.
Pro pochopení významnosti tohoto počinu je třeba malý exkurz: Tomáš Černý působí v rozhlasu přes dvacet let. Za tu dobu natočil sám či s kolegy řadu reportáží a dokumentů, má na svědomí mnoho komponovaných archivních pořadů v programové řadě Fonogramy. Bezmála pět let loví v archivech rozhlasové poklady a předkládá je v pořadu RozHraní, resp. Studio Retro. Krom dalšího je podepsán pod několika pozoruhodnými kompaktními disky např. Volá první republika, Na křídlech RAF, či Rozhlasová historie 1923-2013. Tato CD obsahují mnoho dobových snímků, které Černý stručně komentuje.
Tak je tomu i u nového disku Dobývání vesmíru, který na ploše zhruba šesti hodin předkládá posluchači úspěchy (a tu a tam i neúspěchy) amerického a sovětského vesmírného programu, jak o nich referoval Československý rozhlas od počátku 60. až do konce 80. let. CD otvírá pořad Meteor z roku 1981, rekapitulující kosmické lety od Sputniku až po prvního člověka ve vesmíru. Následně se ale už rozbíhá proud reportáží o letu Gagarina, Titova, Těreškovové, Armstronga, Remka a dalších, rozhovorů s pionýry, dělníky, herci Otomarem Korbelářem a Otýlií Beníškovou, cestovateli Zikmundem a Hanzelkou, příspěvků zahraničních zpravodajů, z nichž nejvíc zaujmou postřehy Jana Petránka či Karla Kyncla, a dalších pozoruhodných nahrávek. Tento můj stručný průlet má přiblížit, jak obšírně a z kolika úhlů je na dobývání kosmu nahlíženo, přičemž je pochopitelné, že referování o sovětských letech převažují.
Disk obsahuje několik nechtěně dojemných situací, které reprezentují zejména emotivní výpovědi herců Korbeláře a Beníškové. Evidentní je to zejména u druhé jmenované, která se zapáleně dojímá nad sílou a odvahou ženy v socialistické společnosti a vyzývá dramatiky, aby napsali divadelní hru o Valentině Těreškovové. Posluchač tu nalezne i nečekané momenty, kterým se dnes můžeme pousmát, ale které jistě ve své době smích nebudily. Za všechny zmíním propagandistickou hříčku – fiktivní rozhovor s mimozemšťanem z cyklu Lidé, život, doba nazvanou Příhoda, která se nestala. Redaktor se v ní snaží obyvateli jiné planety vysvětlit, která část světa je dobrá a která je stále ještě špatná. Netřeba více dodávat.
Jsou ale i místa, u kterých zamrazí i dnes. Víme, že Karlu Kynclovi bylo za normalizace znemožněno působit v rozhlasu, ví se také, že byl v 60. letech zpravodajem v New Yorku. Odtamtud mohl mírně referovat a ještě mírněji chválit úspěchy amerických kosmonautů, nutnou úlitbou režimu ovšem byla ostrá uštěpačnost vůči Vietnamu. Lze si tedy představit, že když například roku 1965 referoval o startu rakety Rangers 9/Gemini formou silně propagandistického příspěvku, nebylo mu jistě do smíchu.
Prostřednictvím Dobývání vesmíru lze sledovat i nečekané obraty, například když Jan Petránek ostošest referoval z Moskvy. Uplyne několik let a tentýž redaktor se vší erudicí a zapálením referuje nejprve o obletu Měsíce a pak, roku 1969 – v době, kdy je mu jasné, že spadla klec, o výstupu prvního člověka na Měsíci. Nutno ovšem ke cti Petránkově dodat, že se za všech okolností snažil o co možná nejobjektivnější pohled a zůstával pokud možno rozhlasákem na svém místě.
Když zůstanu u reportáže z letu na Měsíc, jejíž zkratka má zhruba hodinu a dostává se jí tedy největšího prostoru, musím smeknout pomyslný klobouk. Tolik entuziasmu, odborných znalostí, které předkládají redaktoři Budil a Petránek spolu s přizvanými odborníky, tolik nepředstíraného nadšení nemá v tehdejším vysílání obdoby. Je zde patrný „dojezd“ nadšení z pražského jara, odhodlání dané srpnem a následnými událostmi divokého roku 69, kdy bylo zřejmé, že jde o jednu z posledních příležitostí, kdy bude možno v éteru referovat zcela svobodně. Navíc, celá reportáž je natolik emotivní, že i po letech budí dojem reálného prožitku této události.
Na CD jsou zastoupeny i události z doby tzv. normalizace, v čele s letem prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka. Byť šlo v pravdě o tuzemský mezník v dobývání kosmu, normalizační rozhlas byl koncem 70. let natolik sešněrovaný, že jakákoli radost a jakékoli referování působí nadmíru strojeně. Nutno podotknout, že byť zcela propagandisticky, tak o mnohem uvolněněji a upřímněji referoval rozhlas o úspěších Sovětských kosmonautů.
Dobývání vesmíru je skutečně pozoruhodným CD, při jehož poslechu poznáme nejen dějiny kosmického programu, ale i jak se vyvíjela společnost a politická situace vůbec.
Lit.: anonym: Historie dobývání vesmíru ve zprávách československého rozhlasu. Poslechněte si je. In web IDnes, 1. 5. 2022 (článek). – Cit.: Poznávání vesmíru fascinovalo už několik generací. V dobách tuhého socialismu o kosmických misích referoval i Československý rozhlas, jehož dobové zprávy dnes tak trochu vzbuzují úsměv na rtech. Uživatelé iDNES Premium si mohou audioknihu Dobývání vesmíru, složenou právě z těchto dochovaných materiálů, pořídit zdarma.
Počínaje rokem 1957, kdy Země získala svou první umělou družici, vysílal Československý rozhlas mnoho relací týkajících se tohoto atraktivního odvětví vědy a techniky. Zejména počáteční fáze kosmických letů po roce 1961 však byla prezentována výhradně (a často velmi agilně) v souladu se socialistickou propagandou.
Přestože později se neskrývaná uštěpačnost, ironie, nebo dokonce posměch vůči „druhé straně“ poněkud zjemnily a autoři zpráv i reportáží volili věcnější tón, až do roku 1989 na rozhlasové vlně samozřejmě dostávaly více prostoru sovětské kosmické počiny. Přesto mají zpravodajské pořady o dobývání vesmíru svou hodnotu jako nedílná součást rozhlasové historie.
Docela jinou dimenzí jsou v této oblasti populárně-vědecké programy, které se obvykle držely seriózního vědeckého přístupu. Tyto pořady a jejich úctyhodná tradice trvající desítky let si však podle vydavatele audioknihy zaslouží vlastní reprezentativní výběr autentických dokumentů.
Totéž lze říci o výjimečném období konce šedesátých let, kdy Apollo 11 vítězně ukončilo závod o Měsíc. I této kapitole je podle vydavatele záhodno věnovat samostatnou kompilaci rozhlasových nahrávek. V tomto výběru posluchači najdou jen sestřih nejzásadnějších okamžiků.
Audiokniha Dobývání vesmíru, kterou připravil Tomáš Černý, obsahuje celkem 50 dobových zpráv a reportáží z let 1957 – 1989. Součástí kompletu jsou dále tři bonusy z let 2003 – 2011.
Příběhy památných stromů (2015)
Marie Hrušková. Režie Jan Jiráň.
Čtou Josef Somr, Jan Vlasák, Barbora Hrzánová, Michal Pavlata, Naďa Konvalinková, Jiří Lábus, Zdeňka Volencová – Žádníková a Petr Rajchert.
Vydal Radioservis 5. 5. 2015 (1 CD, 80 min.; CR0758-2 ; EAN 8590236075825).
Obsah: 1. O dubu svatého Václava ve Stochově, čte Josef Somr – 2. O dubu karlštejnského havrana, čte Jan Vlasák – 3. O čertovské lípě v lese u Tupadel, čte Bára Hrzánová – 4. O Husově lípě v Úklidu, čte Josef Somr – 5. O lípě z Horní Moravice, čte Michal Pavlata – 6. O svídnické borovici, čte Naďa Konvalinková – 7. O buku ve Lhotách u Potštejna, čte Jiří Lábus – 8. O čertovu dubu v Třeboni, čte Michal Pavlata – 9. O dobříšských zámeckých stromech, čte Zdeňka Volencová Žádníková a Petr Rajchert.
Lit.: Hrušková, Marie: Příběhy památných stromů. In booklet CD, květen 2015. – Cit.: „ Na počátku bylo slovo…“A kdo jiný, než člověk zabývající se psaním, by měl souhlasit. Jenže – není slovo jako slovo… O tom jsem se sama přesvědčila, když při nahrávání pověstí jsem tiše poslouchala slova mnou před časem poskládaná do příběhů, slova, o kterých jsem si myslela, že je znám a že mě poslouchají. Ta slova byla známá – a přece jiná. Prostě – jako zázrakem se proměnila. Proměnila a začala si žít. Text s mými slovy vzali do práce ti, kteří si s nimi porozuměli, půjčili jim svůj hlas a moje slova náhle dostávala sytější barvu, jinou naléhavost, plastičnost, ale i něhu a hloubku. Příběhy ožily… Už nečekají jen na stránkách knížek, ale mluví – hned napomínají, jindy poučují a hned zase baví. Víte, že i čert se splete? O tom něco ví pan Pavlata. A víte, že paní Hrzánová má pochopení pro babku klepající se před čerty v koruně lípy a jak ta čertiska skučí? A znáte ty hrdiny z hospody, co se pak leknou psíka – ovšem po noci u buku se zakletými pannami? Ale pan Lábus se jim nevysmívá, jen v hlase je slyšet pobavení. Naopak jinak tu zní hlas pana Somra. Dokáže nadčasově připomínat, že vládnout, ale taky říkat naslouchajícím lidem pravdu, je zavazující.
A tak bychom mohli uvádět jednu pověst vedle druhé, protože díky hercům příběhy stromů ožívají a stromy prozrazují svá tajemství. Nic zlého, takové stromy nejsou – dovíte se třeba, z jakého semínka vyrostly nebo proč je kníže nechal vysadit. Vždyť stromy žijí o tolik déle než lidé a mnohé dodnes zůstávají živými svědky událostí, které my známe z dějepisu.
A díky hlasům herců můžete příběhy stromů uslyšet i vy…