Rudolf Mayer. Výběr z tvorby českého autora z okruhu almanachu Máj. Připravil a úvodem hovoří Vratislav Färber.
Natočeno 2015. Premiéra 14. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.; 15 min) v cyklu Svět poezie.
20. 3. 2015
Sladké je žít – Má samota je má. Má radost je naše (2015?)
Jan Erik Vold. Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz. Pásmo z veršů norského básníka a vokalisty. Z vlastních překladů připravil a hudbu vybral Ondřej Buddeus. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkují Jiří Ornest a Ondřej Buddeus.
Natočeno 2015 (?). Premiéra (?) 14. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 17:45 h.; 35 min) v cyklu Jazzový podvečer.
Dobrá vůle – Marianne Golz: Byla jsem šťastná až do poslední hodiny (2015)
Příběh ženy, odsouzené nacistickým Sondergerichtem v Praze k smrti a popravené na Pankráci 8. října 1943. Ve vězení se platonicky zamilovala do vězně, který byl odsouzen ke stejnému osudu. Jejich milostné dopisy pašoval mezi celami asistent vězeňského fotografa – Čech, vězněný za lehkou hospodářskou činnost. Po válce část dopisů zveřejnil v knize Žaluji, kde popsal poměry na Pankráci během vlády nacistů. Dopisy svědčí o zoufalé touze po naději v době, kdy už žádná neexistovala. Pořad uvádíme v předvečer šestasedmdesátého výročí obsazení Československa nacistickým Německem. Připravil Jakub Šiška. Německý překlad motáků Jarmila Konrádová a Tomáš Černý. Mistr zvuku Roman Špála. Dramaturgie a režie pořadu Lenka Svobodová.
Účinkují Lucie Trmíková (Marianniny dopisy) a David Schneider (dopisy Richarda Máchy).
Natočeno 2015. Premiéra 14. 3. 2015 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 29 min). Repríza 21. 3. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 50 min.) v cyklu Dobrá vůle Plus; 12. 3. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.) k sedmasedmdesátému výročí obsazení Československa nacistickým Německem; 10. 3. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 17. 3. 2018 (ČRo Plus, 22:05 h.) v cyklu Dobrá vůle Plus pod názvem Milostný příběh z Pankrácké věznice; 27. 12. 2025 (ČRo Plus, 16:33 h.) v cyklu Dobrá vůle.
Pozn.: K sedmasedmdesátému výročí obsazení Československa nacistickým Německem uvádíme rozhlasovou rekonstrukci příběhu ženy, která byla popravena na Pankráci za svou pomoc židovským rodinám. Marianne byla ve 20. letech známou německou operní a operetní zpěvačkou. Její židovský manžel, novinář Hans, uprchl přes Polsko do Anglie a Marianne ho měla následovat. Její útěk se ale z okupované Prahy už nezdařil. Tady se připojila ke skupině, která pomáhala židovským přátelům získávat falešné doklady. Byli prozrazeni a většina z nich odsouzeni k trestu smrti. V pankráckém vězení, prostředím plném zoufalství a beznaděje, se ale Marianne rozhodla být ještě jednou šťastná. V motáku, poslaném mezi bramborami do sousední mužské cely, hledala novou lásku. Odpověděl Richard, rovněž čekající na smrt pod gilotinou… Jejich motáky jsou unikátním svědectvím o lásce, která neměla žádnou budoucnost. (anotace k repríze 2016)
Lit.: Šiška, Jakub: Milostný příběh z Pankrácké věznice. In web ČRo 2 Praha, březen 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Příběh ukrytý v motácích. Láska dvou vězňů, kteří se nikdy nespatřili. Příběh ženy, která byla popravena na Pankráci za svou pomoc židovským rodinám. Uvádíme k 76. výročí obsazení Československa nacistickým Německem.
Po nástupu Adolfa Hitlera k moci uprchlo z Německa do Československa velké množství Židů a odpůrců nacistického režimu. Byli mezi nimi i Marianne a Hans Golzovi.
Problémová láska
Marianne byla ve 20. letech známou operní a operetní zpěvačkou. Hans byl novinářem, dopisovatelem francouzské agentury Mitropress. Jenže po 15. březnu 1939 už nebyla ani Praha bezpečným místem pro život.
Hans byl židovského původu, proto uprchl přes Polsko do Anglie. Marianne ho měla následovat, ale útěk se jí už nezdařil. Během protektorátu se připojila ke skupině lidí, kteří pomáhali svým židovským přátelům získávat falešné doklady a vyhnout se tak deportaci. Skupina však byla prozrazena a většina jejích členů odsouzena k trestu smrti.
Osud na Pankráci
V Pankráckém vězení, prostředím plném zoufalství a beznaděje, se ale Marianne rozhodla být ještě jednou šťastná. V motáku, poslaném mezi bramborami do sousední mužské cely, napsala, že ten, kdo jí odpoví, se stane jejím milencem. Odpověděl Richard, rovněž čekající na smrt pod gilotinou.
Motáky, které si Marianne a Richard v Pankráckém vězení navzájem posílali, jsou unikátním svědectvím o lásce, která neměla žádnou budoucnost.
Lit.: Svobodová, Lenka: Milostný příběh z pankrácké věznice. In Týdeník Rozhlas 2016 (článek).
Výročí týdne – Peter Brook (2015)
Peter Brook (* 21. 3. 1925). Pořad k 90. výročí narození významného anglického režiséra připravila, účinkuje a režii má Lída Engelová. Dramaturgie Alena Zemančíková.
Natočeno 2015. Premiéra 14. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:40 h.; 19 min).
Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Kapitola z nejostudnějších aneb Pan Češpiva se osvobodil
Přemysl Hnilička
(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 12/2015)
Náš seriál připomíná nejen nejlepší rozhlasová díla, občas zabrousí i do vod průměrnosti a někdy i do kalu nekvality, kýče a propagandy. Tentokrát to bude jedna z nejostudnějších kapitol rozhlasové historie – protektorátní propagandistické skeče.
Vysílány byly už od roku 1939 a u jejich zrodu stál kabaretní komik Jindra Miškovský a redaktor pokleslého časopisu Šejdrem Josef Opluštil. Texty písní psal básník Josef Rejthar, skrytý pod pseudonymem „Erjé“, hudbu Oldřich Šmatera. Náplň jednotlivých skečů byla jasná: hlavním cílem bylo „mezinárodní židovstvo“, bývalý president Edvard Beneš a jeho manželka, bývalý ministr Jan Masaryk a další členové vlády, dále pak domácí obyvatelstvo Protektorátu, především pak účastníci tzv. „šeptandy“ (šeptaná propaganda) a ti, kteří čekají, „až se to otočí“. Beneš byl zobrazován jako odporný pohůnek Židů a Angličanů, kteří mu tu a tam hodí mrzký peníz či žvanec, Masaryk jako notorický alkoholik, Hana Benešová jako primitivní fiflena, která chce mít slavného muže. Židé, které za druhé světové války Němci programově a průmyslově likvidovali, jsou ve skečích zobrazováni jako bezskrupulózní manipulanti, vrazi a smilníci, kteří ze všech sil „fedrují“ pro válku, nechtějí si však sami špinit ruce.
Literární úroveň skečů nebyla nikdy vysoká, přesto lze říci, že jejich kvalita časem ještě klesala; zatímco v letech 1939-1941 byla ještě snaha scénky vypointovat, v letech pozdějších už se v nich dramatické postavy stávaly jen jakýmisi „věšáky“ na propagandistické odstavce. Už jejich názvy mluvily samy za sebe: Haló, volá vás Londýn, Bolševismus není tak zlý, O čem se hovoří, Rudá nemoc, Ze života hmyzu a zvířátek a podobně.
Poslední z nich byl vysílán ještě v dubnu 1945 a jmenoval se příznačně – Za pět minut dvanáct. My se však budeme věnovat jednomu z prvních: Opluštilovu opusu „Pan Češpiva se osvobodil“. Už název odkazuje k oblíbené taktice tvůrců využít název některého z děl židovských či levicových autorů a tak je zesměšnit. V dílku z roku 1939 je titulním hrdinou obchodník s drůbeží Češpiva, který je jedním z těch, kteří věří, že se „to“ otočí; schovává tedy nejlepší kuřátka a kachny židům a jejich manželkám, každý večer poslouchá Londýn a nadšeně čeká návrat prezidenta Beneše. Češpivova manželka je pro změnu milenkou manželových židovských zákazníků. V tu chvíli však z psychiatrické léčebny prchá chovanec přesvědčený o tom, že je Edvard Beneš. Že zabloudí právě do Češpivova obchodu, je nabíledni. (more…)
19. 3. 2015
Změna osvětlení (2014)
Julio Cortázar. Povídka argentinského spisovatele. Překlad Bohumila Límová. Připravil Petr Gojda. Režie Jaroslav Kodeš.
Účinkuje Aleš Procházka.
Natočeno 2014. Premiéra 14. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 29 min). Repríza 13. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:33 h.) v cyklu Petr Pazdera Payne uvádí…; 13. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 29. 8. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Pozn.: Nečekejme od Cortázara snové přízraky ani stupňovanou nejistotu a šokující odhalení podle receptáře klasického hororu. I když slavný argentinský autor nepopíral, že jeho povídky lze považovat za fantastické, je v základu každé z nich prožitek změny či nejistý pocit nám dobře známý nebo snadno představitelný, a nikoli vědecká hypotéza či metafyzická abstrakce. Začínají zpravidla jako všední příhody obyčejných lidí v každodenních scenériích: školačka přijede na prázdniny ke známým na venkov, inženýr se vrací po dálnici do hlavního města, žena se při toulkách cizím krajem zastaví v provinční galérii, mladý muž ochutnává bonbóny, které pro něho připravuje jeho snoubenka… Skoro bychom řekli, že sama realita pracuje na autorově imaginaci a rozvíjí koncízně načrtnutý příběh. Jenomže co je vlastně realita, jež po chvíli rozostří obraz a začne se ukazovat v jiném, znepokojivě cizím osvětlení? Všechno, co si běžně uvědomujeme, je nám přiměřené, schematizované, interpretované. Jsme zvyklí vnímat skutečnost jako konkrétně prožitou situaci a sama otázka po smyslu věcí je svou povahou perspektivní a situační. Cortázar útočí na tento stereotyp proměnami a nejednoznačností situací, jež vytváří pro své postavy. Každá povídka je jakoby samostatně rozvrženou hrou, v níž máme zahlédnout cípek jsoucího světa a vytušit v náznaku pravdu života. Dychtivě hledanou i budoucí úzkost. (anotace)
Lit.: Mačas, Dominik: Rukopis nalezený v kapse, Konec hry, Boby a další povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara. In web ČRo 3 Vltava, 30. srpen 2024 (článek). – Cit.: Každý jeho příběh sice začíná až neobyčejně všedně, v reáliích světa tak jak ho důvěrně známe. Stačí ale okamžik a tento obraz se nám začíná pozvolna rozostřovat. Sedm povídek Julia Cortázara uvádíme jeho k letošnímu 110. výročí narození. (….)
Julio Cortázar je jednou z hlavních postav boomu hispanoamerické literatury. Spolu s Carlosem Fuentesem, José Donosem, Gabrielem García Márquezem a Mariem Vargasem Llosou tvoří onu bájnou pětici autorů, jejichž romány objevily světu literární bohatství Latinské Ameriky.
Cortázar je stejně jako jeho souputníci autorem velkých románových děl, hlavní význam jeho díla ale spočívá v povídkách. Cortázar je totiž mistrem fantastické povídky, která má v Jižní Americe a konkrétně v laplatské oblasti nejen bohatou tradici, ale také ve 20. století čilý život – stačí zmínit o 15 let staršího Jorgeho Luise Borgese. Cortázar je Argentinec, který se narodil v Bruselu okupovaném Němci (26. 8. 1914) a zemřel v Paříži poté, co se na protest proti vojenskému režimu ve vlasti stal oficiálně Francouzem. Většinu života žil v Argentině, jinak na různých místech Evropy.
Hra a hravost se dá vztáhnout na celé dílo Julia Cortázara, pokud hravost považujme za širší alternativu humoru. Autorova lehkost vyprávění je zdánlivá, vše je pečlivě propočítáno, vypravěč je pečlivě vybrán. Smyslem Cortázarova psaní je vždy znejistit čtenáře – z obyčejných anekdot se stávají boje o život, nebo dokonce souboje o existenci a její smysl. Právě proto, že Cortázarovy povídky směřují od všedního, banálního, obyčejného, k meznímu, nadobyčejnému, existenciálnímu, jde tak trochu o hravý jazz 50. a 60. let, který swinguje k nečekaným akcentům, možná nečekaně temným rovinám, snad i k tangu. Vypravěč nás často ujišťuje, že se vlastně nic neděje, ale čtenář je veden k otázce: „Nic se neděje?“ a dále k jistotě: „Tady se něco děje, ale co?“. (….)
Povídka vystavěná na půdoryse rozhlasového vysílání a představ o člověku za mikrofonem. Herec podřadných a nesympatických rolí v rozhlasových hrách většinou moc dopisů nedostává. Tak je tomu i u vypravěče našeho příběhu. Když mu pak jednou přijde obdivný dopis na fialovém papíře od neznámé Luciany, nemůže se ubránit svým představám. (…)
„Historie nemá kdy na spravedlnost“ (2015)
Stefan Zweig a jeho svět včerejška jako obraz dneška. Připravila a uvádí Eliška Závodná.
Natočeno 2015. Premiéra 14. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.; 29 min).
Od jurodivých k Pussy Riot (2015)
Profesor Martin C. Putna nad svou novou knihou Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity rozmlouvá o současném i minulém Rusku. Proč je pro nás tak nutné pochopit Rusko? Proč se Češi vždy o Rusko zajímali a jak se k němu stavěli? A je dnes Rusko skutečně poslední koloniální velmocí? Připravil a hovoří Martin Groman. Dramaturg Tomáš Černý.
Natočeno 2015. Premiéra 14. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 60 min) v pořadu Víkendová příloha stanice Vltava.
Setkání Pavly Jazairiové na cestách i necestách (2015)
Na koho vzpomíná a koho ráda poslouchá významná rozhlasová reportérka, novinářka a spisovatelka Pavla Jazairiová? A má vůbec ráda vzpomínání? Jak prožívá plynutí času? U příležitosti jejích kulatých narozenin připravil Tomáš Černý.
Natočeno 2015. Premiéra 14. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:00 h.; 60 min) v rámci pořadu Víkendová příloha stanice Vltava. Repríza 13. 8. 2016 (ČRo 3 Vltava, 8:50 h.; 60 min) v rámci pořadu Víkendová příloha stanice Vltava.
Opožděné rozhovory – Antonín Jaroslav Liehm (1990)
Jan Hůla rozmlouvá s A. J. Liehmem. Portréty spisovatelů, vědců, publicistů a politiků, kteří v éře normalizace nemohli veřejně vystoupit.
Natočeno 1990. Premiéra 15. 3. 1990. Obnovená premiéra 14. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 6:30 h.; 29 min). Repríza 4. 3. 2016 (Rádio Retro, 11:28 h) v rámci cyklu Rádio Retro – Rozdělený svět.