Pořad k výročí otevření jednoho z nejvýznamnějších kulturních stánků s rekonstrukcí zahajovacího koncertu. Pořad připravil Petr Veber. Spolupráce Libor Dřevikovský a Ivana Možná. Úryvky z dobového tisku čte Josef Somr.
Natočeno 2015. Premiéra 4. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.). Repríza 18. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 21:15 h.) k 135. výročí otevření Rudolfina.
Film o pedofilovi zastupuje ČR na festivalu Berlinale. Ve vltavském vysílání ho představí režisérka Veronika Lišková.
Natočeno 2015. Premiéra 4. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.).
Josef Kroutvor. Vzpomínka historika umění, básníka a esejisty na Ivana Martina Jirouse, vůdčí osobnost českého undergroundu. Z autorova rukopisu připravil Miloš Doležal. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Michal Pavlata.
Natočeno 2015 (?). Premiéra 4. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou a Hrdina.cz . Repríza 21. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h) v cyklu Esej.
Ruslan Horovyj /Gorovyi/. Povídka ukrajinského spisovatele. Z vlastního překladu připravila Rita Kindlerová. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkuje Marek Holý.
Natočeno 2015. Premiéra 4. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet. Repríza 31. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet; 28. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 10. 3. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: anonym: Ruslan Horovyj: Hraniční kontrola. In web ČRo 3 Vltava, únor 2015 (anotace). – Cit.: Horovyj je režisér, novinář a spisovatel, narozený v roce 1976. V 90. letech odešel z Ukrajiny a strávil několik let v cizině. V současné době je vedoucím režisérem televize Magnolia-TV, kde léta řídil program Služba hledání dětí (pořad o nezvěstných dětech).
Natočil kromě jiného dvoudílný dokument o Kurenivské tragédii, v němž jsou poprvé ukázány zatím utajené snímky KGB. (Roku 1961 se protrhla hráz umělé přehrady na místě tzv. Babího Jaru v Kyjevě, kde za 2. světové války došlo k masovému vraždění především ukrajinských Židů. Místo mělo být zapomenuto a bolševická moc jej nechala napouštět odpadní vodou z továren. Hráz se však protrhla, zaplavila několik čtvrtí a při tragédii přišlo o život cca 1500 lidí. Komunistická moc tragédii ututlala, takže dodnes o ní ne každý ví.) (more…)
Miloš Urban. Povídka ze sbírky Mrtvý holky. O jednom lesním dobrodružství a jedné srdeční záležitosti. Zvuk, záznam a střih Jiří Vavrda. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Pro rozhlas vybral a úvodem opatřil Petr Hanuška. Rozhlasová úprava a režie Michal Bureš.
Účinkuje Petr Kubes.
Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2007. Premiéra 7. 10. 2007 (ČRo Olomouc, 20:30 h.). Repríza 10. 10. 2007 (ČRo Olomouc, 19:04 h), 4. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h) v cyklu Noční bibliotéka.
Lit.: anonym: Miloš Urban: SMRTEČKA. In web ČRo Olomouc, říjen 2007 (článek). – Cit.: (…) Miloš Urban patří ke kmenovým autorům pražského nakladatelství Argo a k masově oblíbeným českým prozaikům. Literární kritiku a čtenáře svého času zaskočil Poslední tečkou za Rukopisy, kterou mnozí považovali za seriózní příspěvek do mnohadesetiletého diskursu na téma nejstarší české literární památky, pravé či falsa?
A pak sypal jednu beletristickou zajímavost za druhou. Skvělé romány Sedmikostelí a Hastrman, pseudomystifikační novelu Paměti poslance parlamentu, architekturou ovlivněné romány Stín katedrály a Santiniho jazyk, do toho divadelní hry Trochu lásky a Nože a růže, novelu z mytologické řady domovského nakladatelství Pole a palisáda, aby nakonec přišly na řadu povídky v souboru Mrtvý holky.
Psal je několik let, tu na objednávku, tu spontánně, s lehce i silněji erotickým podtextem, aby se nakonec vydal všanc i na tomto krátkém, ale někdy nejtěžším prozaickém žánru, kterým povídka bezpochyby je. Myslím, že ukázal, že napsat ji umí, což dokazuje i námi vybraná Smrtečka.
Igor Inov. Pětidílná četba z knihy ruského básníka a překladatele. Rozhlasová úprava Milan Dus. Dramaturgie Zuzana Vojtíšková. Režie Pavel Krejčí.
Účinkuje Jiří Hromada.
Připravil ČRo Hradec Králové v roce 2015. Premiéra 2. – 6. 2. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Repríza 22. – 26. 8. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 27. – 31. 9. 2021 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).
Lit.: anonym: Igor Inov: Jak to všechno bylo, pane Werichu? In web ČRo 2 Praha, leden 2015 (článek). – Cit.: Kniha, ze které vám čteme, nesměla v Československu roku 1971 na pulty. Odložení jejího vydání až do roku 1992 ale autorovi umožnilo dopsat i posledních 10 let života Jana Wericha.
Ojedinělá a takřka neznámá monografie chce upoutat všechny příznivce Jana Wericha, a nejen je. A navíc, když vám ji v premiéře čte herec Jiří Hromada. Uslyšíte mimořádně zasvěcený obraz umělce se kterým se autor přátelil. Dozvíte se ale podrobnosti o činnosti Osvobozeného divadla, a to od jeho vzniku až do konce v únoru 1926 (sic!). (more…)
Hlavní témata: Othello a Amadeus. Připravila a uvádí Kateřina Rathouská.
Natočeno 2015. Premiéra 3. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.; 59 min.).
Lubomír Martínek. Esej českého spisovatele a překladatele. Připravil Petr Turek. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Igor Bareš.
Natočeno 2014. Premiéra 3. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 8. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.) v cyklu Esej.
Linda Jurčíková. Minutová hra. Minutová hra napsaná v rámci rozhlasové dílny na festivalu Šrámkova Sobotka 2014. Mistr zvuku Radek Veselý. Zvukové efekty Josef Plechatý. Produkce Dana Reichová. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Vít Vencl.
Osoby a obsazení: žena (Dana Černá), muž (Luboš Veselý).
Natočeno 2015 (?). Premiéra 3. 2. 2015. Repríza 19. 3. 2015. K poslechu zde.
Text hry:
Žena: Tak ty se stěhuješ k tý couře?
Muž: Kláro, uklidni se. Nikam se nestěhuju.
Žena: Neříkej mi, že se mám uklidnit! Jak se mám sakra uklidnit, když jdeš k tý couře?!
Muž: Kláro, klid.
Žena: Jestli k ní půjdeš, tak skočím z balkonu. Slyšíš!
Muž: Tady z toho našeho prvního patra? (povzdech) Ach jo, jdu si pustit telku.
(otevírání skřípajících dveří)
Žena: Už mě neuvidíš! Klidně si to s tou svojí courou užij. Sbohem!
Muž: Hm, čau.
(dopad na dlažbu, šramocení, vzdychání, pak je slyšet puštěná televize a zvonek)
Žena: (volá zespodu) Pojď mi dolu votevřít!
Muž: (pobaveně) Zapomněla sis klíče, jo?
(event. nějaký zvuk jako dohra)
Anna Zonová. Povídka české spisovatelky. Připravila Alena Zemančíková. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkuje Marek Holý a Josef Somr.
Natočeno 2015. Premiéra 3. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet. Repríza 6. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet; 14. 7. 2021 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.
Lit.: anonym (= Zemančíková, Alena): Anna Zonová: Dlaždičova zpověď. In web ČRo 3 Vltava, únor 2015 (článek). – Cit.: Prozaička Anna Zonová se narodila 24. dubna 1962 v Nižném Komárniku na Slovensku. Roku 1985 absolvovala Stavební fakultu ČVUT v Brně. V současné době žije v Moravském Berouně, kde od roku 1994 připravuje výstavy současného výtvarného umění v místním kostele. Působí též jako kurátorka výstav.
Do povědomí vstoupila Anna Zonová nejprve jako výtvarná kritička, své texty a recenze uveřejňovala mj. v Hostu, Ateliéru, Literárních novinách – a teprve na prahu čtyřiceti let jí vyšla prozaická prvotina: povídkový soubor Červené botičky. Následova román Za trest a za odměnu /Torst 2004/, novelu Boty a značky /Torst 2007/ a román Lorenz, zrady /Větrné mlýny 2013/, který byl nominován na cenu Magnesia Litera.
Povídku Dlaždičova zpověď napsala pro literární přílohu Salon deníku Právo. Na otázku, co je pro ni podstatné, odpověděla v rozhovoru při té příležitosti: „Slušnost, přičemž slušné není někoho ovládat, ponižovat a týrat.“ I povídka o dlaždičích je vlastně o slušnosti.
Powered by WordPress