Zámek Linhartovy leží na půli cesty mezi Krnovem a Městem Albrechticemi. U odborníků na cestovní ruch by pravděpodobně propadl, protože široko daleko tu nenajdete ani obchod, ani stánek s občerstvením. Přesto sem, do Bohem zapomenutého kraje na Osoblažsku, každý rok přijíždějí tisíce návštěvníků. Zdejší dění má pod palcem výtvarník, pedagog a kastelán Jaroslav Hrubý. Díky němu povstala ruina zámku z popela a „kantor Hrubajz“, který, ač čelí ranám osudu, tvrdí, že je člověkem šťastným, neboť má kolem sebe samé dobré lidi. Připravila Dagmar Misařová. Dramaturgie Lenka Svobodová.
Natočeno 2014. Premiéra 13. 12. 2014 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 29 min).
Lit.: Misařová, Dagmar: Jak kantor Hrubajz k zámku přišel. In web ČRo 2 Praha, prosinec 2014 (článek). – Cit.: To místo by u odborníků na cestovní ruch propadlo. Široko daleko tu nenajdete obchod ani stánek s občerstvením. Přesto na zámek Linhartovy, který byl ještě před léty ruinou, přijíždějí každý rok tisíce návštěvníků. Rozhlasový dokument Dagmar Misařové okastelánovi zámku Linhartovi Jaroslavu Hrubém
Zámek naleznete na půli cesty mezi Krnovem a Městem Albrechticemi, v Bohem zapomenutém kraji na Osoblažsku, na samé hranici s Polskem. Zdejší dění má pod palcem výtvarník, pedagog a kastelán Jaroslav Hrubý, který – ač čelí ranám osudu – tvrdí, že je člověkem šťastným, neboť má kolem sebe samé dobré lidi, s chutí něco nového vytvořit, měnit svět k lepšímu.
Domluvit si s Jaroslavem Hrubým termín natáčení pro rozhlasový cyklus Dobrá vůle je velmi svízelné. Je v jednom kole. Rodák z Ostravy dnes bydlí v Krnově, učí v Městě Albrechticích a dalším domovem se mu stal zámek Linhartovy. Co všechno stihl za jediný měsíc? „Od pondělí do čtvrtka jsem od rána ve škole, kde modelujeme, kreslíme a děláme barevné linoryty. V pátek budu odvážet expozici do Vizovic a sobota a neděle je silně pracovní, to budu dělat vánoční výzdobu celého zámečku a vše chystat na vánoční jarmark.
Jaroslavu Hrubému se zkrátka zámek Linhartovy stal osudem. Tento historický skvost byl v době, kdy jej vlastnil rod Sedlických, jedním z nejkrásnějších zámků na Moravě a ve Slezsku. Říkalo se mu Perla Moravy a Slezska. Osudovým se mu stal 3. červen 1943, kdy zde přes velký odpor majitelky zámku byly ubytovány matky s dětmi z vybombardovaného Berlína a Bochumi. Za dosud nevyjasněných okolností tu vznikl požár právě v místnosti, kterou obývali přistěhovalci. Přesto se podařilo tehdejší majitelce uvést zámek do původního stavu.
Celý objekt neutrpěl žádné významnější škody ani válečnými událostmi. Byl v naprosto dobrém stavu až do roku 1947. V té době se přehnala přes Osoblažsko větrná bouře, která poničila provizorní střešní krytinu. A od tohoto okamžiku dochází k postupné devastaci zámku nejen přírodními živly, ale především lidmi, takže koncem padesátých let byl zámek vydrancován a totálně zničen. Dokonce byl vyňat z památkové péče a nabídnut k demolici.
Čas plynul, až v roce 2005 nastala ta správná chvíle pro strůjce malého zázraku Jaroslava Hrubého. Spolu s dalšími nadšenci se rozhodl opravit a zpřístupnit vnitřní prostory zámku. Ve volném čase a naprosto nezištně začali zvelebovat místnosti, ve kterých postupně vznikaly nové expozice. Linhartovy se staly prvním zámkem v Česku pro rodiny s dětmi. Snem pedagoga a výtvarníka Jaroslava Hrubého bylo totiž vytvořit první dětskou galerii v zámeckých komnatách. To se podařilo, jenže vše se rozrostlo do takových rozměrů, že město se rozhodlo jmenovat ho kastelánem.
Přáním Jaroslava Hrubého bylo mít na zámku něco, co nenajdete na žádném jiném zámku na světě, mohou návštěvníci obdivovat obří sochy z kašírovaného papíru, ve kterých není žádná kostra z drátu, dřeva nebo jiného materiálu. Vše je z výkresů, kartonů a novin z autorské dílny žáků „Hrubajze“…
Jsem velice šťastný a spokojený člověk, neboť mám štěstí na dobré lidi. A pokud člověk narazí na nějakého blbce, tak jen proto, aby si vážil slušných lidí. Můžete si naplánovat a vymýšlet, co chcete, ale pokud kolem sebe nemáte ty správné lidi, nic nezmůžete,“ říká Jaroslav Hrubý.