Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

23. 10. 2014

Z deníku pana Nuly 1/8 (2014)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 9:34

George Grossmith. Četba na pokračování z humoristického románu klasika anglické literatury George Grossmithe (1847 – 1912) vyprávějícího s nezbytným nadhledem o manželském páru dvou pravověrných Londýňanů z předměstí.  Překlad Antonín Přidal. Redaktor Alena Zemančíková. Zvukový mistr Tomáš Gsöllhofer. Zvukový mistr Zdeněk Prchlík. Režie Michal Bureš.

Čte Ladislav Frej.

Natočeno 13. – 17. 10. 2014 (14,00 – 18,00/RS34 Karlín) + 31. 10. 2014 (14,00 – 20,00/RS1 ČRoOL).

Premiéra 16. – 19. 2. a 23. – 26. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.)  v cyklu Kabinet. Repríza 20. – 24. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet.

Pozn.: Proč by si londýnský úředníček pan Pooter, fanatický ctitel vžitého pořádku a skladatel „vtipných“ slovních hříček, nemohl psát deník? Není sice žádná veličina a nepřitahuje pohledy veřejnosti, ale důležitý se cítí jako málokdo. Dokonalost není maličkost, a v jejím jménu čelí pan Pooter neochvějně posměškům přátel, potížím s řemeslníky a se sousedy, nezvedenostem a neuctivým hláškám líného syna Lupina i odevzdanosti své Karličky a ředevším svým vlastním trapasům. Takový už je holt život.

Samolibost, příčinu většiny trablů, autorovi(a možná i sobě) nakonec rádi odpustíme, klasický laskavý anglický humor je totiž osvobozující. „Lituji pouze, že jsem si deník nezačal psáti již v mládí,“ povzdechne si pan Pooter – a s ním i my, jeho čtenáři!

Počínaje dneškem se v Kabinetu osmkrát vypravíme do ctihodného a vší špatnosti prostého města Londýna, na jehož pohostinné periférii žije harmonický pár manželů Pooterových /pútrových/. Klasik anglického humoru George Grossmithe  si ony dva nebožáky vybral za cíl svých příhod, které vycházely nejdříve v časopisu Punch (ostatně, objevují se tam z nostalgie dodnes) a které se časem rozrostly natolik, že z nich vyšel román DENÍK PANA NULY. Do češtiny ho přeložil (a jak za chvíli sami uslyšíte mistrně) Antonín Přidal. A to už před lety, kdy dílko vyšlo v odeonské edici Čtení na dovolenou. „Grossmith mi byl tehdy nabídnut na zapřenou. Bylo to za normalizace, kdy jsem neměl nic. Deník proto vyšel na cizí jméno,“ dodává k tomu Antonín Přidal. (anotace)

Lit.: Bureš, Michal: George Grossmith: Z deníku pana Nuly. In web ČRo 3 Vltava, únor 2015 (článek). – Cit.:  S románem anglického komika, spisovatele, skladatele, herce a zpěváka George Grossmithe jsem se prvně setkal před rokem, kdy nakladatelství Leda vydalo jeho DENÍK PANA NULY. Přeložil ho (a nutno konstatovat, že mistrně) Antonín Přidal. A to už před lety, kdy dílko vyšlo v odeonské edici Čtení na dovolenou. „Grossmith mi byl tehdy nabídnut na zapřenou. Bylo to za normalizace, kdy jsem neměl nic. Deník proto vyšel na cizí jméno,“ říká k tomu Antonín Přidal. „V Anglii se tento opus řadí k humoristické klasice, vycházel nejdřív na pokračování v Punchi a vydává se dodnes. Dokonce byl zdramatizován.“

George Grossmith (1847 – 1912) se narodil v Londýně v rodině hlavního reportéra Timesů, lektora a baviče George (1820 až 1880) a Luisy Grossmithové rozené Weedonové. Roku 1855 nastupuje George junior do internátní školy Massingham House v Hampsteadu. Tam se učí hře na klavír a začíná s pantomimou. Po přestěhování rodiny do Camdenu studuje na North London Collegiate School. Otec z něho chce mít advokáta, George junior ale směřuje po dráze komika, baviče a humoristy. Ve dvaceti letech už naplno přispívá svými fejetony a glosami do londýnských novin, komponuje komické opery, hudební skici, písně pro klavír. V šestadvaceti letech se žení, vystupuje na turné, hraje amatérské divadlo. Všechny tyto zkušenosti v Deníku pana Nuly, prvně vydaném roku 1892, zúročil.

„Již týden jest tomu, co s drahou mou chotí Karličkou zůstáváme v našem novém domě zvaném U vavřínu v ulici Na Brickfieldce v Londýně-Hollowayi. Pěkný to příbytek o šesti místnostech, nepočítaje suterén a salonek s vyhlídkou do ulice. Před domem máme malou zahrádku a schodiště o deseti schodech vedoucí k hlavnímu vchodu, jenž mimochodem řečeno zůstává trvale uzamknut a zajištěn řetězem. Hopkins, Hobson a jiní naši dobří přátelé chodí vždy menším vchodem postranním, čímž šetří služebné cestu k hlavnímu vchodu, neodvádějíce ji takto od práce. I za domem máme pěknou malou zahrádku, svažující se ku dráze. Zprvu jsme se obávali, že vlaky příliš lomozí, avšak p. domácí nám sdělil, že zakrátko si toho přestaneme všímat, a slevil nám 2 libry z činže. Dali jsme mu za pravdu a krom pukliny v zadní zahradní zdi jsme nepřišli k žádné úhoně.

 Jsem zaměstnán až v centru Londýna, a přijda domů z kanceláře, jsem nejraději doma. Kdyby člověk nebyl nikdy doma, nač by svůj domov měl? „Domove, sladký domove,“ toť heslo mé. Večer jsem vždy doma. Někdy se beze vší obřadnosti zastaví náš starý přítel Hobson. Též Hopkins, jenž bydlí naproti. Drahá má choť Karolina a já je rádi vidíme. Chtějí-li se zastaviti, nechť se zastaví. Avšak Karlička a já se večer umíme obejít i bez přátel. O práci není nikdy nouze. Tu jest něco zatlouci, tam opraviti žaluzii, tu připevniti stínidlo, tam přiklepnouti tepich – vše toto svedu s dýmkou v ústech. Karlička mezitím nelení, přišívajíc knoflík na košili, opravujíc povlak či hrajíc gavotu „Pro Sylvii“ na naše nové pianino (splatné do tří let), vyrobené firmou W. Bilkinson. Též se radujeme z toho, že náš syn Willie se tak dobře činí, jsa zaměstnancem jednoho bankovního domu v Oldhamu. Jen kdybychom ho vídali častěji. Nyní k mému deníku…“

Touto předmluvou začínají bezmála dvě stovky stran vyprávění o spokojené a šťastné rodině Porterových, nepostrádajícího množství gagů i slovního humoru. Obojí skvěle sladěné nese třaskavé pointy nutící k dávivému smíchu. Napadá mě spojitost s jiným Přidalovým překladem, který rovněž převedl do podoby rozhlasové série, Pan Kaplan má stále třídu rád. Překladatel k tomu říká: „Deník pana Nuly jsem překládal dávno před Kaplanem, přímá souvislost tedy žádná není. Bavila mě lehká parodie na rádoby vysoký sloh ve spojení s banalitami. Práce zábavná, ale nijak snadná, protože bylo třeba uhlídat přesné načasování

slovných vtipů a vážit je tak, aby se nic nepřeťáplo a nešlo do křeče.“ Totéž platí i o natáčení osmidílné rozhlasové úpravy, které se herecky ujal Ladislav Frej. Grossmithův text není jen zábavnou férií, nese v sobě i cosi z kolektivní zkušenosti nás všech – že komický hrdina není hloupý hrdina a že komický neznamená odsouzený k posměchu.

Jako každým rokem i letos nás pozvala Karliččina máti, abychom strávili vánoční svátky u ní. Na toto tradiční rodinné setkání se vždy velmi těším. Lupin však odmítl. Zcela ohromen, vyjádřil jsem svůj údiv a nevoli. Nato nás synáček obšťastnil tímto pokrokářským proslovem: „Rodinných setkání o vánocích mám plné zuby. Jaký mají smysl? Někdo řekne: ,Ach, jaká škoda, že mezi námi není již strýčka Jamese, kterého zde ještě loni bylo.‘ A všichni začneme posmrkovat. Pak řekne někdo jiný: ,Už dva roky tetinka Líza nesedá támhle v koutě.‘ A znovu posmrkujeme. A nějaký zdrblý příbuzný řekne: ,Achjo, kdopak je na řadě teď?‘ A znovu všichni posmrkujeme a přejídáme se a přepíjíme, a teprve když se zvednu, přijde se na to, že nás bylo u stolu třináct.“

 

22. 10. 2014

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou LXV. – Velkoměsto na lince důvěry

Filed under: Historie rozhlasových her — Premek @ 22:57

Mgr. Přemysl Hnilička

(Vyšlo v Týdeníku Rozhlas 16/2014, 7. 4. 2014)

Byla to tehdy vlastně módní záležitost: v Československu začala v roce 1964 fungovat skutečná linka důvěry, a to jako služba psychiatrické kliniky Ke Karlovu v Praze. Lidé se mohli svěřovat se svými starostmi, bolestmi, měli se k lidem na druhém konci telefonního drátu obracet v momentech zoufalství či bezradnosti. Jako výsostně rozhlasové téma zaujala divadelního dramatika Miloslava Stehlíka, který napsal hru Linka důvěry (1966) – dramatické pásmo třinácti telefonních rozhovorů lékařky Marie, pracující na noční směně linky důvěry a jejích pacientů. Byla to v podstatě velmi roztříštěná mozaika, která potřebovala dramaturgicky dopracovat, k čemuž dal Stehlík naštěstí dramaturgyni Jaroslavě Strejčkové volnou ruku. Ta – opět ve spolupráci s režisérem Jiřím Horčičkou – do textu dokomponovala několik příběhů, které celou hrou procházely (příběh sebevraha Karáska, sebevražedkyně Novákové, opuštěného muže a starého profesora) a scelily ji.

Rozhovory, které s volajícími vede lékařka Marie (proměnlivá a vynikající Dana Medřická), jsou jak závažné, tak banální, tragikomické i směšné, volají lidé zoufalí, nešťastní i s osudem smíření, stejně jako různí vtipálci a recesisté (jeden z nich oznamoval vážným hlasem, že spáchal sebevraždu tím, že spolkl budík a ten mu tiká v břiše; „Co mám dělati, když zazvoní?“). Výrazným motivem je nedůvěra k lince důvěry a k její anonymitě; ačkoliv tyto motivy používá Stehlík především u negativních postav (opuštěný muž v podání Čestmíra Řandy), současný posluchač nedůvěru tehdejších občanů profízlovaného Československa docela chápe. (more…)

Srdcová záležitosť (Srdeční záležitost, 1983)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Premek @ 9:41

Alexander Francisty – Reis. Rozhlasová hra. Dramaturg Štefan Šmihla. Hudební spolupráce Juraj Dubovec. Technická realizace Ivan Kostolný, Iveta Švarcová. Režie Ladislav Hyža.

Osoby a obsazení: Tóno (Peter Bzdúch), Zuza (Marta Sládečková), Helenka (Eliška Nosáľová), Ocko (Anton Šulík), Fialka (Štefan Halász), Albert (Martin Kolesár), Jožino (Michal Gazdík).

Nastudoval Československý rozhlas Banská Bystrica v roce 1983. Repríza 21. 10. 2014 (Rádio Devín, 20:00 h.; 54 min.).

Hra o trůny – Bouře mečů (2014, 2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 9:00

boure_mecuGeorge R. R. Martin. Audiokniha. Překlad Hana Březáková. Foto autora David Shankbone. Design obalu Ondřej Fučík. Odpovědná redaktorka Karolina Srncová.

Čte František Dočkal.

Nahrávku vytvořila Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana v roce 2014.  Vydalo Tympanum 20. 4. 2015  (4 CD Mp3).

Pozn.:  Slyšíš, jak se halí svět do temné bouře mečů? Každý touží vyhrát. Všichni musí zemřít. Protože ve světě sevřeném mrazivými čelistmi existuje jen jedna hra. Hra o trůny.

Z pěti uchazečů o trůn je jeden mrtvý, další upadli v nemilost, a boj, v němž jsou bez skrupulí uzavírána nová spojenectví a rušena stará, zuří nemilosrdně dál. Moc rodu Lannisterů hrozivě sílí, avšak Tyrion trpí stále většími ústrky od své intrikánské sestry, krutého otce i zkaženého sadistického synovce. Robb Stark je nucen bránit mladé království proti zuřivosti Greyjoyů, kteří si chtějí Sever zabrat pro sebe. Divocí vytáhli zpoza Zdi a spolu s nimi nabývají na síle Jiní. O celý kontinent dál se vydává na válečné tažení Daenerys a její draci nebezpečně rostou. Každý podniká odhodlanou výpravu za své vítězství, a všichni dohromady halí svět do temné bouře mečů, která je však pouhou dětskou šarvátkou ve srovnání s válkou mezi silami dobra a zla, jejíž hrozba se blíží… (anotace)

Nahrávka vznikla podle knihy George R. R. Martina Bouře mečů. Píseň ledu a ohně 3 vydané nakladatelstvím Talpress v roce 2011.

George R. R. Martin (1948)

Narodil se v Bayonne v New Jersey jako syn dělníka v docích. Atmosféra přístavu, kde se mísily vůně dálek, spolu s jeho bujnou fantazií vedly k tomu, že již v dětském věku začal psát smyšlené příběhy a prodávat je za drobné mince dětem ze sousedství. Později vystudoval žurnalistiku na Severozápadní univerzitě v Illinois (1971) a nastoupil dráhu profesionálního spisovatele.

Hned první Martinův román Soumrak na Worlornu si vysloužil pochvalné kritiky za propracovaný portrét mimozemské kultury žijící v příšeří bludné planety. Následovala pestrá paleta povídek žánru science fiction, hororu i fantasy. Od roku 1983 spolupracoval s televizí a podepsal se jako scénárista pod několik seriálových řad, v čele s novou Zónou soumraku a dramatickou fantasy Kráska a zvíře. Koordinoval také populární knižní sérii Wild Cards ze sdíleného světa postiženého mimozemským virem a řadu povídkových antologií.

Konečným triumfem se pro George R. R. Martina stala jeho románová fantasy série Píseň ledu a ohně, jejíž první svazek Hra o trůny spatřil světlo světa v roce 1996. Epická sága ze světa temného středověku protkaného spletitou sítí intrik a zastíněného rostoucí hrozbou ze severu, byla do dnešních dnů ověnčená řadou ocenění (Hugo Award, World Fantasy Award, Locus Poll Award) a stala se předlohou populární seriálové řady HBO. Z plánované sedmidílné ságy dosud vyšlo pět svazků (Hra o trůny, Střet králů, Bouře mečů, Hostina pro vrány a Tanec s draky).

 František Dočkal (1947)

Rodák ze Staré Boleslavi působil jedenadvacet let jako hlasatel a moderátor Československého a Českého rozhlasu v Praze. První krůčky k herectví udělal pod vedením profesorek Jiřiny Stránské a Evženie Podhorské, posléze se jeho doménou stalo mluvené slovo. Jako recitátor barokní a renesanční poezie byl členem souboru Musica Aulica. Je také vyhledávaným komentátorem dokumentárních filmů a motoristickým redaktorem (Ústřední automotoklub, Rádio Alfa, Rádio Impuls). Audioknihy už mnoho let pravidelně nahrává ve Studiu zvukové knihy v Praze. Pro Tympanum načetl tituly Hra o trůny, Střet králů a Bouře mečů.

Hrůzostrašné pohádky potřetí (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 8:57

Hrůzostrašné pohádky potřetí Jiří Žáček. Třetí sbírka strašidelných pohádek. Hudba Jiří Stivín.

Čte Josef Somr.

Natočeno 2014 (?) Vydalo  Tympanum, duben 2015 (v přípravě) .

Pozn.: Proč hrůzostrašné pohádky?
Pohádky, jak víme, mají rády nejen naše ratolesti, ale i my, dospělí. Vždy v nich totiž vítězí dobro nad zlem, což nebývá ve skutečném životě pravidlem. A proč hrůzostrašné? Protože se při jejich poslouchání tak trochu bát je vzrušující a čím víc nám běží mráz po zádech, tím dychtivěji čekáme na šťastné rozuzlení. Ale buďte bez obav, Jiří Žáček svým výběrem textů a jejich dokonalým převyprávěním nikterak nepřekročil hranice laskavosti pohádkového světa, které už dlouho posouvají tvůrci různých animovaných televizních příběhů určených dětským divákům za únosné meze. A navíc, dává nám nahlédnout do pokladnice lidové slovesnosti různých národů Evropy s poznáním, že pohádky vycházející z osobitosti jejich kulturních tradic si jsou velmi podobné.
A ještě něco. Pohádky mají děti najraději, když jim je někdo vypráví. V našem případě je to pan Josef Somr, jehož osobitý, podmanivý a laskavý přednes si získal tvůrce tohoto titulu a věříme, že si získá i vás, posluchače. Zbývá dodat, že jej svými píšťalami dokreslil divotvorný pištec Jiří Stivín.

Obsah:

CD 1
1. Otesánek (česká) 2. O kravičce Bukole (islandská) 3. Katalineta a velryba (španělská) 4. Krásná Žaneta (francouzská) 5. Bílá Karolínka a Černá Karolínka (nizozemská) 6. Jak šel Janek do světa, aby se naučil bát (německá)
CD 2
1. Kdo tančí s čerty (litevská) 2. Čarodějka Medúza (italská) 3. Vlkodlak (slovenská) 4. Baba Jaga (ruská) 5. Krysař z města Hameln (německá) 6. Bonus – doslov autora

Hedvábník (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 8:55

Robert Galbraith ( = J. K. Rowlingová). Audiokniha. Druhý případ Cormorana Strika. Překlad Ladislav Šenkyřík. Hudba Mario Buzzi. Režie Roman Cejnar.

Čte Petr Oliva.

Natočeno 2014 (?). Vydal Albatros a nakladatelství Plus 2. 3. 2015  (2 CD MP3 9:17:15 a 10:02:56) v sérii Cormoran Strike.

Pozn.: Když se spisovatel Owen Quine ztratí, jeho žena se obráti na soukromého detektiva Cormorana Strika. Domnívá se, že se manžel sám uchýlil na pár dní do ústraní – stejně jako to už dříve udělal – a chce, aby ho detektiv našel a přivedl zpátky domů. Jakmile Strike zahájí vyšetřování, je stále jasnější, že za Quinovým zmizením je více, než si jeho žena připouští. Spisovatel právě dokončil rukopis nové knihy, ve které vykreslil velmi jedovaté karikatury téměř všech svých známých. Pokud by byl román vydán, rozvracel by životy – je tedy mnoho lidí, kteří by si mohli přát Quina umlčet.

Hedvábník, druhá kniha z řady vysoce oceňovaných detektivních románů s Cormoranem Strikem a jeho energickou mladou asistentkou Robin Ellacottovou, je strhující a čtivý příběh. Když zmizí spisovatel Owen Quine, jeho žena se obrátí na soukromého detektiva Cormorana Strika. Zpočátku se domnívá, že se na pár dní někam vypařil – už to v minulosti párkrát udělal – a po Strikovi jen chce, aby ho našel a přivedl domů. Jenže Strikovi během vyšetřování začíná být čím dál jasnější, že za Quineovým zmizením se skrývá větší tajemství, než si jeho žena myslí. Romanopisec právě dokončil rukopis, v němž s jízlivou zlomyslností vykreslil téměř všechny své známé. Kdyby se román zveřejnil, zničil by leckomu život. Existuje tudíž spousta lidí, kteří ho mohli chtít umlčet. A ve chvíli, kdy je Quine nalezen brutálně zavražděný za bizarních okolností, začíná souboj s časem, v němž je třeba porozumět motivaci krutého vraha; vraha, který se nepodobá žádnému z těch, s nimiž se doposud Strike setkal… (anotace)

Globální samoobsluha. Jeff Bezos a věk Amazonu (2014)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 8:51

Globální samoobsluhaBrad Stone. Audiokniha.

Čte Martin Stránský.

Natočeno 2014. Vydal OneHotBook v roce 2014 (v přípravě).

Pozn.: „Jeff Bezos je jedním z největších vizionářů a soustředěných, houževnatých inovátorů naší doby, a podobně jako Steve Jobs mění celá průmyslová odvětví. Brad Stone v této dobře zdroji podložené a čtivé knize výmluvně zachytil jeho zápal a genialitu.“ Amazon.com začínal s doručováním knížek poštou a vezl se na první vlně internetové hysterie. Jeho zakladatel Jeff Bezos se však nespokojil s pouhým módním on-line knihkupectvím. Chtěl, aby Amazon nabízel neomezené množství zboží, svůdné pohodlí, a to za velmi nízké ceny – aby se stal „obchodem se vším“. Aby svou velkou vizi naplnil, vybudoval vnitrofiremní kulturu plnou neúnavné ctižádostivosti a tajností, do nichž nikdo nikdy nepronikl. Podařilo se to až nyní. (anotace)

Lit.: Trousil, Pavel: Audioknižní novinka Globální samoobsluha: Jeff Bezos a věk Amazonu. In web Chip.cz, 5. 11. 2014 (zpráva). – Cit.: Krátce po vydání českého překladu publicistického díla Globální samoobsluha: Jeff Bezos a věk Amazonu vychází tento titul také jako audiokniha v podání herce Martina Stránského.

„Příběh jednoho z nejúspěšnějších byznysmenů, který se vypracoval sám, mě nesmírně uchvátil. Je až fascinující sledovat – nebo ideálně poslouchat – jak byl Amazon vybudován, jak vyvíjeli nejrůznější aplikace, jak brutálně drtili konkurenci a jak vlastně ‚vymysleli celý internetový obchod‘. V tomhle je asi také výstižnější originální anglický název ‚Everything Store‘, neboli obchod se vším,“ vysvětluje Martin Pilař z vydavatelství OneHotBook.

Vyprávění oceňovaného amerického novináře nabízí unikátní vhled do jedné z nejvýznamnějších firem naší doby, jež navždy změnila způsob, jak nakupujeme a čteme, i osobní portrét podnikatele, který ji založil. Obchod Amazon.com začínal s doručováním knížek poštou a vezl se na první vlně internetového nadšení. Jeho zakladatel Jeff Bezos se však nespokojil s pouhým módním on-line knihkupectvím. Chtěl, aby Amazon nabízel neomezené množství zboží i svůdné pohodlí za velmi nízké ceny – aby se stal „obchodem se vším“. Aby svou vizi naplnil, vybudoval vnitrofiremní kulturu plnou neúnavné ctižádostivosti a tajností, do kterých až dosud nikdo nepronikl. Audiokniha je zevrubnou biografií technologického kolosu, který jako jeden z prvních ve velkém vsadil na internet a zvítězil.

Globální samoobsluha je ale víc než jen shrnutí celkem krátké historie původně internetového knihkupectví, které se rychle rozrostlo, pak málem zhroutilo, aby pak opět zopakovalo růst a další posílení pozic. „Svou knihu jsem nazval ‚The Everything Store‘, protože u Amazonu je těžké stanovit jakékoli limity. Rádi by expandovali do kterékoli dimenze,“ prohlásil autor Brad Stone. Kromě podrobného líčení fungování firmy však také ukazuje jejího šéfa jako člověka i jako – někdy trochu bezcitného – manažera. „Jeff Bezos má podobně jako další technologičtí vizionáři typu Steva Jobse z Applu či Larryho Page z Googlu velmi vysoké nároky a od ostatních chce, aby jim dostáli. Aby měli úžasné nápady, aby neustále vyvíjeli něco nového, aby se nebáli riskovat. Na zaměstnance, kteří zaostávají za jeho standardy, dokáže hodně tlačit, takže mohou být dost nešťastní,“ neváhá novinář prozradit o objektu svého zájmu, který je jednou z nejdůležitějších osobností digitálního byznysu, jež podstatným způsobem ovlivňuje formování značné částí ekonomiky na příští desetiletí. Audioknihu načetl  Martin Stránský, který svým hlasem převedl o zvukové podoby také životopis jiného technologického vizionáře – Steva Jobse.

Autor Brad Stone se navíc se svým vydavatelem vsadil, že se elektronické verzi knihy se povede lépe než tištěné. V Americe tomu tak zatím je, ale i čeští posluchači si mohou vybrat, zda si audioknihu pořídí čistě elektronicky, nebo na CD, které je vhodné zejména jako dárek. Audiokniha vychází nejprve jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 299 Kč, poté i jako 2CD mp3 za 349 Kč. Jako první bude k dostání na portále Audiolibrix, následovat budou další digitální distribuce. Pouze na portálu Audiolibrix však mohou členové předplatitelského klubu koupit audioknihu jen za 199 Kč. Noví členové klubu navíc mohou využít vstupní výhody kreditového systému klubu, kdy si první kredit pořídí za pouhých 99 Kč a získat za tuto cenu samotnou audioknihou Globální samoobsluha: Jeff Bezos a věk Amazonu.

Ukázku z audioknihy si můžete poslechnout ZDE.

Brad Stone (*1971)

Americký novinář a spisovatel psal pro noviny New York Times a týdeník Newsweek, je také častým hostem televizního pořadu Bloomberg West pojednávajícího o technologiích. Momentálně pracuje jako reportér týdeníku Bloomberg Businessweek a patří k předním americkým autorům věnujícím se technologickým společnostem. Ve své nové knize Globální samoobsluha, která vyhrála prestižní anketu britského deníku Financial Times a investiční banky Goldman Sachs o nejlepší ekonomický titul roku 2013, sepsal příběh největšího internetového obchodu a jeho zakladatele a ředitele Jeffa Bezose.
Martin Stránský (*1970)

Po studiích na DAMU nastoupil do stálého angažmá v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni, v roce 2004 hostoval v Národním divadle v Brně a účinkoval v komponovaném pořadu Martina Hilského uvedeném v rámci Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě, kde se pak roku 2008 představil jako Jago v Othellovi. V současnosti je stálým hostem pražského Divadla pod Palmovkou. Pravidelně se objevuje v televizních seriálech Ulice, Kriminálka Anděl, Místo nahoře, Pojišťovna štěstí, Ordinace v růžové zahradě 2, Doktoři z Počátků apod. a ve filmech jako Pravidla lži, Hrobník, Habermannův mlýn, Ženy, které nenávidí muže, Occamova břitva, Intimity… Je jedním z nejlepších současných dabérů; získal Cenu Františka Filipovského za nejlepší mužský výkon v dabingu a Cenu diváků za dabování titulní postavy doktora Gregoryho House v seriálu Dr. House. Pro vydavatelství OneHotBook se zhostil četby audioknižní trilogie Milénium Stiega Larssona.

Poslední aristokratka (2014)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 8:50

Evžen Boček. Audiokniha. Četba z nejvtipnějšího románu poslední let.Poslední Aristokratka

Čte Veronika Kubařová.

Natočeno 2014. Vydal OneHotBook v roce 2014 (1 CD MP3, AK 031, 6 hod. 31 min.).

Pozn.: Frank Kostka je potomek českého šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se v doprovodu manželky Vivien a dcery Marie vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku získává hraběcí rodina i personál: konzervativního kastelána, hypochondrického zahradníka a prostou ženu z lidu, která vaří, uklízí a ráda si cvakne. Společně pak prožívají spoustu veselých příhod. Audiokniha neobsahuje sex, násilí, vraždy, úchylky ani hluboké myšlenky a její jedinou ambicí je pobavit čtenáře. (anotace)

Lit.: Zbranek Biernátová, Olga: Zachumlejte se do peřin a pusťte si Aristokratky + SOUTĚŽ. In web Neoluxor, 15. 12. 2014 (článek + ukázky k poslechu). – Cit.: Nejlepší humoristická kniha roku 2012, ověnčená Cenou Miloslava Švandrlíka, se právě dočkala audiozpracování. Šest a půl hodiny dlouhý zážitek z hradu Kostka si určitě nenechte ujít, hlavní vypravěčka Veronika Kubařová si vás doslova podmaní.

Rodina Kostků se po letech ve Spojených státech vrací na rodové sídlo, které získala v restituci. Škudlivý otec, matka pod vlivem četby o princezně Dianě a devatenáctiletá Marie, která by podle tradice měla cca za rok umřít, se střetávají s tvrdou českou realitou. Ta je ve vlasti vítá tak trochu zchátralým zámkem s líným kastelánem Josefem, hypochondrickým a deprimovaným zahradníkem, co vypadá jak Spock, a hospodyní, která všechno vaří na sádle (navíc posilněná ořechovkou). Šlechtické sny o blahobytu se rázem rozpadají a všichni se pod taktovkou despotické organizátorky Milady chopí plánu na totální zámek, který bude pro návštěvníky minimálně tisíckrát atraktivnější než Schwarzenbergův Orlík a dopomůže jim ke kýženému jmění.

Posledni_aristokratka
Mix, který dokresluje zchudlý šlechtický rod, hamižné služebnictvo, nezvládnutelná zvěř, neexistující strašidla, zpěvačka Helenka Vondráčková, kníže Schwarzenberg, návštěvnice Deniska s modrou rtěnkou, Himmlerovo apartmá a situace se záchody, má jediný úkol: pobavit své čtenáře/posluchače. Já jsem se sice po zemi smíchy pořád neválela (i když hraběcí psi Olin a Laďa mě ze židle skoro shodili), ale rozhodně dávám dílu jako celku palec nahoru. Čas strávený poslechem byl nesmírně příjemný a jednoznačně se mu podařilo vyvolat ve mně touhu po dalším dílu. (Edit: nevydržela jsem čekat na audioknihu, takže jsem přečetla druhý díl na papíře a nemůžu se dočkat, až ho Veronika namluví, dám si ho pak znovu). Ideální během sychravých dnů!

V podání Veroniky Kubařové si poslech audioknihy Poslední aristokratka opravdu užijete. Veronika má příjemný, mladistvý hlas, dokonale vyslovuje a pro roli stále ještě živé Marie se hodí bez výhrad. Do přednesu umí dostat Mariin nadhled i vtip, dokonale imituje americkou matku i kastelána Josefa. Opravdu si neumím představit, že by se tohoto humoristického knižního klenotu zhostil někdo lépe. Zkrátka se to poslouhalo parádně! Plus si zaslouží i hudba, která se postupně zajímavě mění a doplňuje. Prý má navozovat správnou ironicky zámeckou atmosféru. Nevím, co si pod tím autoři představují a jestli to mohu potvrdit, ale bylo to pěkné a hudba nerušila.

Poslední aristokratku si určitě kupte. Myslím, že obstojí i jako ideální dárek pro rodiče či prarodiče.
Hodnocení: 90 %

Lit.: Kamberský, Jakub: Evžen Boček: Poslední aristokratka. In web Audiokniha roku, prosinec 2014 (recenze). – Cit.: Nakladatelství OneHotBook na mne působí jako určité zjevení ve světě audioknih. V přehledu vydaných titulů na první pohled zaujme jeho dramaturgická strategie přenášet do audiopodoby světové trháky (detektivky Joa Nesbøho), ale i mapovat tuzemskou produkci (Rudiš, Soukupová). Tituly jsou to vždy pečlivě natočené, interpretované hereckými špičkami zavedených jmen, i takovými, která se světem auditivního umění nemají dosud bohaté zkušenosti. Je pozoruhodné, že takřka pokaždé záměr vyjde a dílo se snoubí s interpretem. Takovým případem je i čerstvá novinka, humoristický román Evžena Bočka Poslední aristokratka v interpretaci půvabné herečky Veroniky Kubařové.

Poslední aristokratka
Než se zaměřím na nahrávku samotnou, bude nutné předeslat pár slov k titulu: v divokých 90. letech získá americká rodinka v restituci moravský zámek Kostka. Hamižný otec, bláznivá matka a pragmatická dcera přijíždí na rodinné sídlo a spolu se svéráznou uklízečkou, apatickým zahradníkem a líným kastelánem rozvíjejí plány jak získat peníze a zpřístupnit zámek veřejnosti. Na mnohdy až absurdní smršť událostí nahlížíme z pohledu devatenáctileté dcery, která své zážitky předkládá v deníkových zápiscích.

Román je napsán velmi vtipným a svižným jazykem, takže poslech šestihodinové nahrávky uplyne jak voda. Režisérka Jitka Škápíková měla šťastnou ruku při výběru interpretky – Veronika Kubařová uplatňuje svůj komediální talent, dovede pracovat s ironií a sklouznout i k parodii, žádá-li si to předloha. Zprvu je sice patrné, že se s textem postupně seznamuje, s přibývajícím časem s ním ale více a více sounáleží. Do role autorky deníkových zápisků se dokáže zcela vcítit a všechny její hlasové odstíny jsou snadno uvěřitelné. K vrcholům jejího výkonu jistě patří parodování hitů Heleny Vondráčkové, čtení dotazníků či herecká etuda, v níž předvádí otce, bezradně cvičícího psy. Nelze než si přát, aby Poslední aristokratka nadchla nejen posluchače, ale neunikla ani rozhlasovým tvůrcům, kteří by Veronice mohli dát větší prostor, třeba v rozhlasové četbě na pokračování.

Mimochodem, existuje ještě jedna audioverze Poslední aristokratky, a sice rozhlasová nahrávka pořízená v olomouckém studiu. Režie se ujal Tomáš Soldán a interpretace byla svěřena Vendule Fialové. Její přednes je řemeslně dobře zvládnutý, chybí mu ovšem hravost a odlehčenost, kterou nabízí nahrávka audioknižní.

Co se úprav textu týče, v obou verzích k nim dochází. V rozhlasové zůstalo dost pasáží, které pro posluchače nepůsobí až tak vtipně, jako pro čtenáře. Za všechny zmiňme mikulášskou scénu v níž rodinka prchá z hotelu. Zásahy do textu také často zabíjí vtip: zatímco v knize např. čteme, že otec v údivu použil slovní spojení „a kurva“, který dcera neznala a význam musela hledat ve slovníku, v rozhlasové verzi slyšíme, že otec požil úsloví „já se z toho poseru“. A vtip je pryč – přílišná korektnost a strach z vulgarismů se zde vskutku nevyplatila. Jitka Škápíková v audioknižní verzi sice taktéž přistupuje k mírným úpravám v textu, vyškrtala ale právě ty scény, které pro uši tolik nefungují. Třeba právě onu mikulášskou.

S přihlédnutím ke všemu řečenému vychází verze s Veronikou Kubařovou jako svěží, zábavná, k poslechu příjemná nahrávka. Pokud lze větu „konec prvního dílu“ chápat jako příslib pokračování, doufejme, že je bude číst opět Veronika Kubařová. Jinou aristokratku už totiž chtít nebudete.

Lit.: Strnad, Radek: Veronika Kubařová: Poslední aristokratka je zábavná Severní Čechy. In Ústecký deník, 6. 4. 2015 (rozhovor). – Cit.: Herečku Veroniku Kubařovou známe jako Ninu, krásnou dceru statkáře z Čechovova dramatu Racek. Načetla ale také humorný román Poslední aristokratka, honosící se Cenou Miroslava Švandrlíka za rok 2012.

Vybavíte si, kdy jste četli knihu tak vtipnou a zábavnou, že jste ji museli dočíst vcukuletu? A když vás někdo u té bohulibé činnosti rušil, neměli jste ho rádi? Sám takto doporučím pěknou knihu Evžena Bočka „Poslední aristokratka“, kterou jako audioknihu pro vydavatelství OneHotBook načetla herečka Veronika Kubařová.

Jsem za ni vděčná

Byla to vaše první zkušenost s natáčením audioknihy?

Poslední aristokratka je mou první zkušeností se čtením audioknihy a jsem za ni moc vděčná, protože mě to hrozně bavilo, ale mám také pocit, že jsem se toho hodně naučila. Protože i moji kolegové a to už mám za sebou několikaletou divadelní praxi mi řekli, že jsem se zlepšila v mluvě. Že jsem si vylepšila artikulaci, protože na mikrofon musí být čtenému opravdu dobře rozumět. Hlasité čtení je vůbec dobrý trénink.

Překvapilo vás ve studiu něco?

Překvapením pro mě bylo, že zvládnu číst opravdu nejdéle čtyři hodiny. Pak už se mi pletou písmenka, hlas klesá níž… že to nepřetržité čtení, ač s drobnými pauzami, má zkrátka nějakou kapacitu. Bylo čtení humoristického textu náročnější na to, abyste správně trefila tón, náladu, pointy? Na začátku nahrávání jsme si s režisérkou Jitkou Škápíkovou popovídaly o tom, jak to cítíme, a měla jsem pocit, že humoristické texty se musí dělat trošku s odstupem a nadsázkou, aby ty pointy vycházely jakoby suše. Člověk se navíc postupně s tím textem určitým způsobem sjednotí a už chytí jeho vlastní rytmus. Se šipkami Dělala jste si při svém vlastním čtení do textu poznámky? Ze začátku jsem si označovala přímé řeči barevně, když jsem měla pocit, že by se to mělo říct jinak než jen vyprávěním. Podtrhávala jsem si a u dlouhých souvětí jsem si dělala šipky, abych věděla kam dojít a podobně. A časem mě víc těch poznámek zavádělo, než když jsem to četla spatra a přirozeně. Najednou jsem si říkala, proč tady mám vykřičník, když jsem v tu chvíli měla pocit, že pocitově by tam důraz být neměl. Takže jsem to pak nechávala tak půl na půl podle poznámek a podle pocitů. Líbí se vám Marie (III.) Kostková z Kostky? Líbí se mi, že má smysl pro humor a nadhled nad proběhnuvšími situacemi, že to příliš neprožívá a umí se tomu zasmát. Že celou svou rodinu vidí jakoby z ptačí perspektivy, což je příjemné nejen na čtení, ale i do života. Ale baví mě i to, jak je coby Američanka v Čechách z některých věcí vyjukaná, je trošku naivní a něčemu nerozumí nebo to teprve poznává. Jak vás bavilo prostředí, kde se příběh odehrává? Líbil se mi ten kastelánský vhled do praktických věcí schválně jsem se na to ještě ptala svého přítele, který dlouhou dobu prováděl na zámcích a hradech, který mi potvrdil, že to tak fakt chodí. Že se občas říká návštěvníkům mufloni, při prohlídkách se ztrácejí nejrůznější předměty a průvodci doufají, že bude pršet a nikdo nepřijde… Veselá společnice Co se vám při natáčení líbilo? Poslední aristokratka mi byla příjemnou, veselou společnicí do sychravých dnů. V poslední době hraji náročné, tragické divadelní role: Vančurovu Markétu Lazarovou, Mášu v Turgeněvově Rváči, Honey v Kdo se bojí Virginie Woolfové, Ninu v Čechovově Rackovi…Vedle těch šílejících a trpících postav pro mě byla Aristokratka duševním pohlazením. A doufám, že taková bude i pro posluchače. Že udělá radost, zlepší náladu, potěší a navodí pocit odpočinku. Celé to fakt byla velká radost.

Medvídek Paddington (2014)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 8:47

Medvídek Paddington Michael Bond. Audiokniha. Z anglického originálu A Bear called Paddington přeložily Dominika a Lucie Křesťanová. Design obalu pro CD Martin Urbánek. Odpovědná redaktorka Karolina Srncová.

Čte Tomáš Juřička.

Nahrávku vytvořilo Občanské sdružení Mluvící kniha v roce 2013. Remastering Tympanum, s. r. o. Vydala Mladá fronta a. s. a Tympanum, s.r.o.,  listopad 2014 (1 CD MP3, 2 h 44 min).

Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Medvídek Paddington je pro anglické děti asi něco jako pro české Milerův Krteček. Neobyčejně půvabné a vtipné vyprávění o osiřelém medvědu z nejtemnějšího Peru, kterého se ujmou v Londýně manželé Fouskovi, nenechá nikoho chladným. Kam totiž přijde tento zdánlivě obyčejný chlupáč, začnou se dít neobyčejné věci. Pro manžele Fouskovi ne vždy příjemné, jelikož než si Paddington zvykne na všechny vymoženosti civilizace, bude je to stát spoustu trpělivosti, nervů a v neposlední řadě i peněz. (anotace)

Pochází z nejtemnějšího Peru, nosí červený klobouček a víc než cokoliv jiného miluje marmeládové sendviče. To je Medvídek Paddington, který je pro anglické děti něco jako pro české Milerův Krteček. Do kin přichází za tři týdny, ještě předtím si ale jeho neobyčejně půvabné a vtipné vyprávění můžete vychutnat jako audioknihu. A věřte, že nenechá nikoho chladným. Kam totiž přijde tento zdánlivě obyčejný chlupáč, začnou se dít neobyčejné věci…

Michael Bond (1926)
Britský spisovatel, kterého proslavila série dětských knih o Medvídku Paddingtonovi. První z nich spatřila světlo světa v roce 1958, kdy pracoval jako kameraman televize BBC, o deset let později se začal psaní věnovat na plný úvazek. Knížek s Paddingtonovými  příběhy se dosud prodalo na 35 milionů výtisků ve více než čtyřiceti jazycích. Medvídek dal své jméno popovým skupinám, koňským dostihům, divadelním hrám i televizním seriálům. V roce 1997 obdržel Michael Bond britskou cenu OBE za dětskou literaturu. V roce 2007 obdržel čestný doktorát na univerzitě v Readingu. Medvídek sám má bronzovou sochu na Paddingtonském nádraží, po němž je pojmenován, a blízko nějž žije jeho autor.

 

Tomáš Juřička (1960)
Český herec a dabér vystudoval Státní konzervatoř v Praze. Po ukončení studií byl v letech 1981-1994 členem souboru Divadla Jiřího Wolkera v Praze. Na televizních obrazovkách vystoupil v několika seriálech, mimo jiné Malý pitaval z velkého města, Dynastie Nováků, Rodáci, Pojišťovna štěstí nebo Sanitka, kde ztvárnil postavu Jaroslava Jandery. Jeho stěžejní doménou se však stal dabing. Podílel se na desítkách filmů a seriálů, včetně seriálu Star Trek. V roce 2010 obdržel za své výkony v dabingu Cenu Františka Filipovského.

Hunger Games (2014)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 8:45

 Suzanne Collinsová. Audiokniha.

Čte Tereza Bebarová.

Natočeno 2014. Vydal  Fragment v roce 2014 (2 CD, celkem 35 hod. 43 min.).

Obsah: 1. Aréna smrti – 2. Vražedná pomsta – 3. Síla vzdoru.

Pozn.: Vítězství znamená slávu a bohatství. Prohra znamená jistou smrt. Hunger games začínají… V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games – zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Do hry však vstupuje šestnáctiletá Katniss, která se nehodlá podřídit… Překvapivé výsledky zápasu povzbudí obyvatele země Panem, aby se postavili k odporu, a v krajích se formuje odboj. Podaří se zabránit krvavému střetnutí, jehož důsledky by byly víc než hrozivé? (anotace)Hunger Games

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress