Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

příležitosti jeho aktuální výstavy v pražské The Chemistry Gallery, kde 4. dubna poprvé představil svou sérii malovaných obrazů nazvanou Školní loď (vystavuje společně se studentkou AVU Martinou Holou).

Rozhovor se ale určitě zaměří také na Pěchoučkovy kurátorské a divadelní aktivity. S Petrou Steinerovou nedávno připravil výstavu umělkyně Terezy Velíkové a v průběhu uplynulého roku se zapojil do procesu tvorby ve Studiu Hrdinů, které se nachází v podzemí Veletržního paláce. Už dříve vytvořil s dramaturgem Janem Horákem režijní dvojici, o jejich spolupráci se posluchači mohli více dozvědět také v Čajovně 26. února.
Audio

Výtvarník Michal Pěchouček byl hostem K. Rathouské. Mluvili o výstavě Školní loď (The Chemistry Gallery), o spolupráci se Studiem Hrdinů, o kurátorských a divadelních aktivitách. V 2. části pořadu režisér Petr Boháč představil inscenaci ČEZKO FOREVER.

„Výtvarné umění, jehož jsem součástí, považuji za lehce protekční divadelní sestru,” napsal Pěchouček loni v Divadelních novinách. “Také ona je schopna smyslového, nepřímého vyjadřování a svébytného myšlení, jen je o něco méně emotivní a více intuitivní. Pokud jsem se rozhodl věnovat se poslední dobou aktivně především divadlu, je to jen příznak mých setrvačných motivací dokončit dílo v klidu u inspirativnější sousedky.”

„Proč Julius Fučík?“ ptají se sami inscenátoři v anotaci k druhému

jmenovanému kusu. „Protože se jeho osud specificky dotýká témat hrdinství a mučednictví, které jsou pro český svéráz něčím nepatřičným. Fučík a jeho mýtus prošel několika interpretacemi a lze bez nadsázky říct, že byl jediným českým mučedníkem dvacátého století, tedy tím „glorifikovaným“ a nakonec i odvrženým.

Komunisté po nástupu k moci vytvořili obludný fučíkovský mýtus a z jeho vdovy udělali nástroj agitace. Po pádu komunismu došlo k radikálnímu odmítnutí celého konstruktu i na snahy vědecky se tomuto tématu věnovat, ale Fučík i jeho mýtus pomalu mizí v zapomnění. (…) Snažili jsme se být maximálně apolitičtí. Politikum je ponecháno na divákovi. Chceme ukázat Fučíka jako člověka s konkrétním sociálním temperamentem, který může být inspirující nebo sloužit jako varující příklad zároveň.“