Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

20. 1. 2014

Ženský svět – Jiřina Dostálová – život jako služba (2012)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 11:31

Připravily Ivana Pustějovská a Radka Kvasničková.

Připravil ČRo Olomouc v roce 2012. Premiéra 27. 11. 2012 (ČRo Olomouc). K poslechu zde.

Lit.: -ipu- (= Pustějovská, Ivana) a Kvasničková, Radka: Ženský svět: Jiřina Dostálová. In web ČRO Olomouc, listopad 2012 (anotace). – Cit.: Zažila nekonečné policejní výslechy, výhrůžky, soudy. To vše jen proto, že chtěla žít jako svobodný člověk a podepsala Chartu 77. I když se změnila doba a změnil se i režim, Jiřina Dostálová se vlastně nezměnila. Někdejší mladá rebelka jen vyzrála v úsměvavou dámu. Pořád se ale pere za ostatní. Jako kdysi.

A stejně jako kdysi i dnes chce měnit svět. Přinejmenším ten, na který svou energií a silami dosáhne. Jako je třeba svět klientů v šumperské charitě, kde nyní pracuje. O dobách minulých i současných, o strachu, o radosti a o chuti žít naplno, si v Ženském světě budou s Jiřinou Dostálovou povídat Ivana Pustějovská a Radka Kvasničková. Poslouchejte v premiéře v úterý 27. listopadu ve 13.30, v repríze pak v neděli 2. prosince po 18.30 hodin.

Dobrá vůle – Srdcem i rozumem proti nespravedlnostem světa (2013)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 11:23

Připravily Ivana Pustějovská a Radka Kvasničková. O lidech s upřímnou snahou učinit svět lepším. Mistr zvuku Jaroslav Novotný. Dramaturgie Lenka Svobodová. Režie Yvona Žertová.

Hovoří Jiřina Dostálová.

Natočeno 2013. Premiéra 31. 3. 2013 (ČRo 2 Praha, 18:05 h.; 29 min.).

Pozn.: Portrét chartistky a sociální pracovnice Jiřiny Dostálové získal hlavní cenu XX. Ročníku Ceny Rady vlády ČR za publicistické práce zaměřené na problematiku zdravotního postižení v rozhlasové kategorii.

Lit.: -ipu- (= Pustějovská, Ivana) a Kvasničková, Radka: Srdcem i rozumem proti nespravedlnostem světa. In web ČRo 2 Praha, březen 2013 (článek). – Cit.: Energická a usměvavá žena, to je první dojem, který si snad každý odnese i jen z letmého setkání s Jiřinou Dostálovou. Dáma, která v mládí podepsala Chartu 77 a zažila mnohahodinové, policejní výslechy, se výhrůžek nezalekla a neustoupila ze svých zásad. Jak sama říká, vždy měla potřebu se brát za ostatní, stát si za svými názory a bránit nespravedlnosti. Právě tato tvrdohlavost a jistá sveřepost, ji přes různé životní peripetie přivedla do šumperské charity. Právě tam se jako vedoucí sociálních služeb pere za své klienty, na prvním místě seniory.

A do Šumperka jsme se za Jiřinou Dostálovou vydaly i my, Radka Kvasničková a Ivana Pustějovská, nejen abychom natočily další díl z cyklu Dobrá vůle, ale také abychom zjistily, kde už jen dobrá vůle nestačí.

Když Jiřině Dostálové při natáčení říkáme, že se jí symbolicky „charta“ a „charita“ v životě propojily, usměje se, ale hned zase zvážní. „To mě nikdy nenapadlo, ale vlastně je to vážně hodně podobné. Člověk zase stojí za nějakým svým názorem, postojem. Možná ta charita je v dnešním světě zase takový plamínek, světlo, které je potřeba.“

Velkou část energie spolu s ostatními kolegyněmi věnuje péči a pomoci starým lidem. Právě mnozí z těchto „uživatelů sociálních služeb“ nečekají jen donášku obědů nebo pomoc při hygieně. Pro mnohé z nich jsou „děvčata“, jak Jiřina Dostálová nazývá své kolegyně, prostředníky do světa, který na ně myslí a nezapomíná. Pochválení účesu, ohřátí kafe na sporáku, podání berlí. Jen tak, mimoděk, jako samozřejmost. Přesně tak reaguje Jiřina Dostálová při našich společných návštěvách u seniorů, které má v péči. Když je s nimi, předává jim kus své energie a často se usmívá. Úsměv jí z tváře zmizí, když mluví a tom, jak se společnost stará o staré lidi, jak jim často složité úřední formality ničí poslední roky života. „Pro mě jsou to nesmírně zraňující okamžiky. Ta bezmoc. Můžete chodit na úřady, telefonovat, prosit a … a nic. Myslím, že vláda vůbec nezvládá sociální oblast se starými lidmi. Přitom základ státu je nejen rodina, ale i moudrost starých lidí a schopnost se o ně postarat, jak se patří. A to u nás nefunguje tak, jak by mělo,“ říká.

O polském divadle českému publiku 1/20 (2013-2014)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 11:11

Cyklus připravil Jan Hyvnar. Režie Markéta Jahodová.

Natočeno 2013 – 2014. Premiéra 1. dílu 11. 1. 2014 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 26 min) v rámci cyklu Polský rok a Slovo o divadle . Repríza 1. dílu 3. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h).

Obsah: 1. Staropolské drama. Překlad Jaroslav Simonides a Jan Hyvnar. Účinkují Renata Venclová, Martin Finger, Miroslav Hanuš, Jiří Hromada, Martin Zahálka, Radek Zima, Jindřich Hinke a Eva Vrbková. –

2. Wojciech Boguslawski a polské osvícenské drama. Překlad Erich Sojka. Účinkují Renata Venclová, Martin Finger, Jindřich Hinke, Miroslav Hanuš, Martin Zahálka a Jan Vondráček. –

3. Aleksander Fredro. Překlad Erik A. Sojka, Mojmíra Janišová a Ota Ornest. Připravila Alice Olmová. Účinkují Renata Venclová, Martin Finger, Šárka Vaculíková, Kateřina Winterová, Jaromír Meduna, Svatopluk Schuller a Pavel Batěk. –

4. Dziady. Překlad František Halas.  Účinkují Renata Venclová, Martin Finger, Svatopluk Schuller, Jaromír Meduna a Pavel Batěk.  (28 min). –

5. Juliusz Slowacki. Překlad František Halas. Účinkují Renata Venclová, Martin Finger, Klára Cibulková, Lucie Pernetová, Jaroslava Pokorná, Jan Vlasák a Jiří Schwarz.

6. Zygmunt Krasiński. Překlad Jaroslav Simonides. Účinkují Renata Venclová, Martin Finger, Miroslav Táborský, Helena Dvořáková a Jiří Dvořák.  (29 min).

7. Kdo byl Przybyszewski.  S použitím vlastního překladu připravil Ladislav Slíva. Účinkují Renata Venclová, Martin Finger, Lucie Pernetová, Jan Vlasák, Jiří Schwarz, Jiří Dvořák, Miroslav Táborský a Helena Dvořáková. Premiéra 5. 4. 2014 (29 min).

8. Gabriela Zapolska. S použitím překladu Jaromíra Doležala a vlastního překladu připravil Ladislav Slíva. Účinkují Renata Venclová, Martin Finger, Barbora Kouklíková, Roman Zach a Ladislav Frej. Premiéra 19. 4. 2014 (29 min.).

9. Wyspiański. Překlad Erich Sojka. Připravil Jan Hyvnar. Účinkují Renata Venclová, Martin Finger, Ladislav Frej, Svatopluk Skopal, Roman Zach a Michal Novotný. Premiéra 3. 5. 2014 (28 min).

10. Witkiewicz. Překlad Helena Stachová a Ericha Sojka. Připravil Jan Hyvnar. Premiéra 17. 5. 2014 (30 min.).

11. Witold Gombrowicz. Překlad Jaroslav Simonides. Připravil Jan Hyvnar. Premiéra 31. 5. 2014 (30 min.).

12. Jerzy Szaniawski. Překlad Helena Tiegová, Jaroslav Simonides a Ladislav Slíva. Připravil Ladislav Slíva. Účinkují Renata Venclová, Martin Finger, Otakar Brousek ml., Miloslav Mejzlík, Ondřej Kavan, Igor Bareš, Lenka Novotná a Radek Zima.

13. Stefan Žeromski. Překlad Helena Stachová. Připravil Ladislav Slíva. Režie Markéta Jahodová. Premiéra 28. 6. 2014.

14. Slawomir Mrožek I. Překlad Roman Mecnarowski a Helena Stachová. Připravil Ladislav Slíva. Režie Markéta Jahodová. Premiéra 20. 9. 2014.

15. Slawomir Mrožek II. Překlad Roman Mecnarowski a Helena Stachová. Připravil Ladislav Slíva. Režie Markéta Jahodová. Premiéra 4. 10. 2014.

16. Tadeusz Róžewicz I. Překlad Vlasta Dvořáčková. Připravil Jan Hyvnar. Režie Markéta Jahodová. Premiéra 18. 10. 2014 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.).

17. Tadeusz Róžewicz II. Překlad Vlasta Dvořáčková a Irena Lexová. Připravil Jan Hyvnar. Režie Markéta Jahodová.  Premiéra 1. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h).

18. Janusz Glowacki. Překlad Vlasta Dvořáčková a Petr Balajka. Připravil Jan Hyvnar. Režie Markéta Jahodová. Premiéra 15. 11. 2014.

19. Stanisław Grochowiak. Překlad Helena Stachová. Připravil Ladislav Slíva. Účinkují Renata Venclová, Martin Finger, Jan Vlasák, Stanislav Zindulka, Michal Pavlata a Valérie Zawadská. Režie Markéta Jahodová. Premiéra 29. 11. 2014.

20. Helmut Kajzar. – Trochu pozapomenutý postmodernista. Z vlastního překladu připravil Ladislav Slíva. Režie Markéta Jahodová. Premiéra 13. 12. 2014 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h).

Studio mladých – {Spolužáci o Janu Palachovi} (1969)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 9:57

Jak hovořili a co říkali před 45 lety spolužáci a kamarádi o Janu Palachovi. Připravil a uvádí Milan Rykl. Verše Karel Šiktanc a Oldřich Mikulášek. Dramaturg Tomáš Černý.

Recituje Jiří Adamíra.

Natočeno 1969. Premiéra 20. 1. 1969. Obnovená premiéra 11. 1. 2014 (ČRo 3 Vltava, 10:20 h.; 40 min) v rámci cyklu Víkendová příloha stanice Vltava. K poslechu zde.

Čajovna z Brna – Samodiva (2014)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 9:51

Hudba a styl nové generace. Hovoří tři ženy, samoživitelky, které během šesti měsíců dostávaly kromě sociálního, právního a psychologického poradenství hodiny herectví a tance s profesionálními lektory, dále prošly dílnami kreativního psaní, během kterých se snažily zachytit přelomové okamžiky svého života, své minulosti. Z napsaných textů se pak postupně rodil námět inscenace Samodiva, projekt „Divadla žen a mužů“, kterou můžete v současné době vidět v Centru experimentálního divadla v Brně. Připravila a uvádí Eva Melo.

Natočeno 2014. Premiéra 10. 1. 2014 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.; 60 min).

Fonogramy – Počátek roku ve světle rozhlasových pořadů II. (2013)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 9:50

Návraty po stopách zvuku.   Návrat do prvních měsíců roku 1934 připravil Jiří Hubička.

Natočeno 2013. Premiéra 10. 1. 2014 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 30 min).

Čajovna – Nejlepší filmy roku 2013 (2014)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 9:46

Hudba a styl nové generace. Velkou anketu s 10 filmovými odborníky na téma Nejlepší filmy roku 2013 připravil Pavel Sladký.

Natočeno 2014. Premiéra 9. 1. 2014 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.; 60 min).

Kulparkiv aneb Chachacha (2013)

Filed under: Povídky — Přemek @ 9:45

Jurij Vynnyčuk. Povídka současného ukrajinského autora. Překlad Rita Kindlerová. Připravila Alena Zemančíková. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Aleš Procházka.

Natočeno 2013. Premiéra 9. 1. 2014 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 27 min) v cyklu Moderní povídka. Repríza 28. 7. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet; 8. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h) v cyklu Moderní povídka; 24. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 7. 3. 2022 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Zemančíková, Alena: Jurij Vynnyčuk: Kulparkiv aneb Chachacha. In web ČRo 3 Vltava, leden 2014 (anotace). – Cit.: Hrdinou a často mluvčím povídek ukrajinského autora je ten nejhorší myslitelný typ Ukrajince, přehnaný do grotesky. Tak je tomu i v povídce o lvovském ústavu pro duševně choré Kulparkiv, který se stává metaforou současných poměrů na Ukrajině.

Jurij Vynnyčuk, narozený roku 1952, lvovský rodák a do dnešních dnů obyvatel haličské metropole, patří k nejvýznamnějším současným ukrajinským spisovatelům. Kromě značného množství titulů, z nichž některé jsou jeho vlastní prózy, jiné sebrané a převyprávěné legendy, pověsti, gotické příběhy a svérázné malé monografie o hospodách, vodce, vaření i čertech, působí také jako kabaretní režisér a aktivní člen různých ne zcela vážných spolků. Je také překladatelem Bohumila Hrabala do ukrajinštiny. Jurij Vynnyčuk přebírá dikci starých ukrajinských lidových vyprávění (v tom se podobá Gogolovi) a uplatňuje ji na příběhy ze současné Ukrajiny, mnohdy drastické, kriminální, úpadkové.

Historický klub – Byl Marco Polo „nadaný“ lhář, nebo dobrý „podnikatel“? (2013)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 9:34

Napsal cestopis, nebo „jenom“ chytře propracovaný životopis? Jak vypadala středověká setkání s „jinými“? Hovoří historička Marie Bláhová. Připravila a uvádí Eliška Závodná.

Natočeno 2013. Premiéra 8. 1. 2014 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 30 min).

Hriech dedičný (Dědičný hřích, 1991)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 8:49

Ĺubomír Schramek. Dramaturg Štefan Šmihla. Technická realizace Ivan Kostolný, Mária Kubíčková. Režie Ladislav Hyža.

Osoby a obsazení: otec (Štefan Halász), matka (Emília Čížová), syn (Juraj Benčík), host (Ján Kožuch).

Nastudoval Československý rozhlas Banská Bystrica v roce 1991 (45 min.).

Pozn.: Hra je výpoveďou o vnútorných bojoch, ktoré človek zvádza sám zo sebou či s okolím keď ide o postavenie v spoločnosti na rozhraní dvoch režimov. (anotace)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress