Jorge Luis Borges. Připravil Marek Pivovar. Režie Tomáš Jirman.
Účinkují Tomáš Jirman a Renata Klemensová.
Připravila Ostrava v roce 2013. Premiéra 12. 5. 2013 (ČRo 3 Vltava, 22:15 h.; 60 min) v cyklu Schůzky s literaturou.
Pozn.: Borges zpracovává vlastně tatáž témata, která čtenáři znají i z jeho prozaických textů, jež ostatně někdy samy přecházejí v esej, nebo se blíží spíše jakýmsi esejím s příběhem. Jedním z těchto témat je argentinská identita a typický argentinský hrdina, který prý sám bojuje proti přesile, oproti tomu postavy evropské literatury podle Borgese řeší více otázku řádu: tak tématem R. Kiplinga je obrana řádu, zatímco tématem Franze Kafky je „nesnesitelná samota člověka, jenž nemá v řádu vesmíru své místo“ (argentinství by ale více místa mělo být věnováno v následujícím svazku esejí). Dále v knize nacházíme četné autorovy polemiky s nacismem, u nás dosud obecně nepříliš známé, protože se více zmiňovaly jeho pozdější sympatie k pravicovým diktátorským režimům (anotace)
Lit.: Pivovar, Marek: Jorge Louis Borges: Další pátrání – dějiny věčnosti. In web ČRo, květen 2013 (článek). – Cit.: „Vesmír (který jiní nazývají Knihovnou) je vytvářen šestiúhelníkovými galeriemi, jejichž počet je neurčitý a možná i nekonečný.“ Těmito slovy začíná Borgesova povídka Babylónská knihovna.
Argentinec Jorge Luis Borges byl kýmsi označen za nejvýznamnějšího spisovatele, který nikdy nedostal Nobelovu cenu. K této škodolibé poznámce dodejme se stejnou porcí ironie, že už jen tento fakt činí duchovní hodnotu tohoto ocenění značně problematickou.
Ale dosti škodolibé ironie – věnujme se tématům jako zrcadla, kruhový čas, nevědomí předchůdci Franze Kafky, knihovně, jejíž svazky obsahují všechny možné kombinace písmen, slov a vět a tedy i ty knihy, které dosud nespatřily světlo světa a možná ani nikdy nespatří.
Naše Schůzky s literaturou nabídnou především autorovy zasvěcené eseje, věnované literatuře, a to zejména té evropské. Proč se Borges i další latinskoameričtí spisovatelé nechali inspirovat především literaturou evropskou? A kde se vzala ta fascinace tajemnem? Odpoví nám jak autor samotný, tak iberoamerikanista Daniel Nemrava.
Borges píše hutně, s obrovskou slovní zásobou, do svých textů dokázal nenásilnou formou promítnout i ohromující sumu vědomostí, jíž disponoval. Přesto, nebo právě proto jsou jeho texty při komplikovanosti úkolů, které si jejich autor vytyčil, čtivé, vtipné a mnohdy – ano, škodolibě ironické. Takže císař, který nechal vystavět Velkou čínskou zeď, samozřejmě musel nechat spálit všechny knihy, čas se odvíjí v kruzích a vše se stane znovu – i sen o velkém paláci a sen o snu o velikém paláci.
Ponořme se do fascinujícího světa autora, který, byť byl na sklonku života raněn slepotou, viděl mnohem více než většina vidoucích…