Dalibor Tureček. Byl Václav Kliment Klicpera romantik, satirik nebo bavící řemeslník? Úvaha literárního historika a profesora.
Připravilo Brno v roce 2012. Premiéra 8. 1. 2013 (15 min) v cyklu Psáno kurzívou.
Dalibor Tureček. Byl Václav Kliment Klicpera romantik, satirik nebo bavící řemeslník? Úvaha literárního historika a profesora.
Připravilo Brno v roce 2012. Premiéra 8. 1. 2013 (15 min) v cyklu Psáno kurzívou.
Zvukové setkání v přírodě z cyklu Zvukový skicář. Připravil Zdeněk Bouček.
Natočeno v roce 1997. (5 min)
Magazín zajímavostí o rádiu a poklady rozhlasového archivu. Připravil a uvádí Tomáš Černý. Režie Táňa Smržová.
Natočeno 2011 – 2013. Premiéra pilotního dílu 1. 1. 2011 (ČRo 2 – Praha, 14:05 hod., celkem 1:52:25 hod.), posledního 13. 9. 2014 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.).
Pozn.: V září 2014 byl pořad RozHraní nahrazen cyklem Studio Retro.
Pozn.: RozHraní – magazín zajímavosti o rozhlase a lidech, pravidelné setkání dvou světů – rozhlasového a posluchačského.
Původní smysl pojmu „rozhraní“ se v poslední době posunul do oblasti takřka technické hantýrky, kterou se domlouvají odborníci v oboru výpočetní techniky. Díky internetovému rozhraní kupříkladu můžeme elektronicky komunikovat se světem. No a právě ta komunikace se nám „náramně hodí do krámu“. Rovněž ovšem fakt, že rozhraní je místo, kde se setkávají dva světy. Rozhraním jsou oddělené, ale taky spojené.
Magazín Českého rozhlasu 2 – Praha „RozHraní“ je právě tím místem, kde jsou si nejblíže posluchači se svým rozhlasem. Týden co týden se můžete, na rozraní mezi námi a vámi, setkávat s těmi, které důvěrně znáte po hlase. Ať již formou kdysi tradičního posezení Nad dopisy posluchačů nebo prostřednictvím reportáží ze zákulisí rozhlasové tvorby.
A co je nejdůležitější: pravopis titulu našeho pořadu „RozHraní“ je (věříme) důmyslným příslibem nálady našich setkání. ROZhlasové HRANÍ je zastoupeno nejen oblíbeným poznáváním Hlasu pro tento týden, ale také třeba také vzpomínáním rozhlasáků na staré časy či vyprávěním historek. (more…)
Dana Emingerová. Zábavné vyprávění o svérázném stoletém dědečkovi, sepsané jeho vnučkou. Pořad připravila Petra Hynčíková. Zvuková spolupráce Jiří Emil Silovský. Režie Miroslav Buriánek.
Účinkuje Jana Kubátová.
Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2012. Premiéra 7. – 11. 1. 2013 (ČRo 2 Praha, 22:05 h.; 26 min).
Lit.: Vojtíšková, Zuzana: Dana Emingerová: Legionář a sněžná žena – 11. ledna. In web ČRo 2 Praha, leden 2013 (anotace + životopis). – Cit.: Dvojka nabízí v druhém týdnu roku 2013 zábavné vyprávění o svérázném 100letém dědečkovi, sepsané jeho vnučkou. Dědeček, bývalý legionář, byl neřízená střela, samorost, pro něhož nebylo nic nemožné.
Uznávaný vynálezce s mnoha patenty i spisovatel, jemuž nikdy nevydali ani řádku. Muž zatracený komunisty a později jako vědec – amatér omilostněný Lomonosovovou univerzitou. Dožil se 100 let a s posledními třemi spolužáky soutěžil aspoň o to, kdo koho přežije. (…) (more…)
O českém i mezinárodním kontextu nejnovějších, z různých důvodů skandalizovaných společensko-kritických filmů Zuzany Piussi rozmlouvá se svými hosty Vladimír Hendrich.
Natočeno 2013. Premiéra 7. 1. 2013 (30 min).
Galerie zasloužilých rozhlasáků. Připravil a uvádí Dalibor Pokorný.
Hovoří Jiří Štuchal.
Natočeno 1968. Premiéra 7. 1. 1968 (20 min.).
Vzpomínky českého historika, nejprve pravověrného komunisty, později emigranta a zakladatele exilového Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury v Scheinfeldu. Připravila Hana Soukupová. Technická spolupráce Michal Kolář. Režie Luboš Koníř.
Připravily České Budějovice v roce 2012. Premiéra 7. – 11. 1. 2013 (5 x 30 min).
Lit.: Soukupová, Hana: Osudy Viléma Prečana. In web ČRo 3 Vltava, leden 2013 (článek). – Cit.: Pětidílné vzpomínky českého historika, nejprve pravověrného komunisty, později emigranta a zakladatele exilového Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury v Scheinfeldu, vysílá Český rozhlas 3 – Vltava od 7. ledna 2013.
Historik Vilém Prečan se narodil v Olomouci před osmdesáti lety, 9. ledna 1933. Válečné roky prožil v Bystřici nad Pernštejnem, kde spolu s rodiči aktivně pomáhal partyzánskému oddílu Prokopa Holého. Po válce dokonce dostal vyznamenání Za zásluhy a stal se jedním z nejmladších nositelů tohoto ocenění.
Válečné zkušenosti i pevné komunistické přesvědčení rodičů mladého studenta velmi ovlivnily, takže brzy vystoupil z katolické církve a stal se kandidátem strany. Jako promovaný historik působil nejprve v Bratislavě, kde vyučoval dějiny KSČ na vysoké škole. Nejvíce ho však přitahovala práce s archivním materiálem a velmi toužil po odborné dráze historika. V roce 1957 se vrátil do Prahy a nastoupil jako aspirant do Historického ústavu ČSAV, kde pracoval až do začátku 70. let. Zpracoval velkou edici dokumentů týkajících se Slovenského národního povstání a absolvoval několik zahraničních studijních pobytů.
Když ale brzy po Srpnu 1968 vydal s M.Otáhalem tzv. Černou knihu, jeho odborná kariéra v Historickém ústavu rychle skončila. Dnes už proslulá publikace Sedm pražských dnů zachytila reakce Pražanů na první týden okupace, vzbudila ohlas doma i v zahraničí a pochopitelně velmi popudila sovětské orgány.
Vilém Prečan prošel za normalizace různými profesemi od topiče až po šatnáře, ale nakonec se v roce 1976 rozhodl pro emigraci do SRN. Začátky nebyly jednoduché ani pro něj, ani pro jeho rodinu. Začal spolupracovat s představiteli československého exilu i s přáteli doma, snažil se západní svět co nejvíce informovat o poměrech v socialistickém Československu a shromažďoval dokumenty naší nezávislé kultury. V roce l986 potom na schwarzenberském zámku v Scheinfeldu založil Československé dokumentační středisko nezávislé literatury.
Vilém Prečan se po Listopadu 89 vrátil do Československa a stal se zakladatelem a prvním ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny ČSAV. Postupně se mu podařilo přestěhovat bohaté fondy dokumentačního střediska do Prahy, učil na vysokých školách a věnoval se odborné práci.
V cyklu Osudy se zamýšlí nad svým bohatým životem, politickými omyly, nad profesí historika, která jej nikdy nepřestala těšit, i nad radostmi a ranami, které jej potkaly v osobním životě. Jeho vyprávění zaznamenala Hana Soukupová.
Vladimír Vokolek. Z autorovy esejistické tvorby připravil jeho syn Václav Vokolek. Režie Petr Adler.
Účinkuje Rudolf Pellar.
Natočeno do 2010 (15 min).
Tento rozhovor vznikl pro časopis Týdeník Rozhlas (č. 3/2012)
Ptá se Jakub Kamberský
Když se s ním setkáte, najdete v něm diskutéra s duší sportovce, energickou bytost, člověka, který otevřeně uvažuje. Přitom dost často zvažuje, jestli to co právě říká, je blízko pravdě, kterou chce sdělit. Petr Mančal je režisérem, kterému je blízká práce v rozhlase, divadle, ale i za mikrofonem v roli moderátora, redaktora, autora textů, interpreta nejen vlastní poezie. Jako herec účinkoval v rozhlase, divadle, ale i ve filmu. Je všestrannou osobností. K rozhovoru jsme se sešli hned dvakrát. Jednou v Praze v restauraci s výhledem na sochu Palackého, podruhé pak během festivalu Bohemia Prix Radio v poděbradské kavárně.
Tvoje cesta k profesi režiséra nebyla přímá, dokonce se zdálo, že se uplatníš v docela jiných oborech.
Ano. Rodiče si všimli, že mají doma velmi živé dítě a rozhodli správně, že tu mojí živelnost musí nějak uplatnit. Od dětství mě tudíž vedli především ke sportu, od mých 11 let jsem se naplno věnoval atletice. Patřil jsem k takovým těm přirozeným talentům. Postavili mě na dráhu a já běžel. A často vyhrával. Asi ve 13 letech si mě na atletickém stadionu v Edenu vyhlédli trenéři ze sportovního gymnázia Přípotoční, které jsem pak začal studovat. Atletika byla velká řehole, stovky naběhaných kilometrů, dřina. Mám za sebou desítky závodů. Dokonce se mi podařilo získat dvakrát mistra Československa v půlce, což je běžecká trať na 800 metrů. Vedle toho jsem si už od dvanácti, třinácti let do šuplíku psal drobné literární texty a básničky, které odrážely moje tehdejší pocity, sny a životní představy. Něco ve mně potřebovalo psát. Dokonce jsem se za své tvůrčí počiny styděl, jelikož jsem je považoval za něco naprosto intimního, určeného pouze mně. Na základě těchto mých literárních pokusů jsme s kamarádem z gymnázia založili autorské divadlo, které se jmenovalo Měsíčko Sluncís, kde se naše fantazie divadelně vydováděla. (more…)
Prosincové posezení v Divadle Ungelt je tentokrát věnováno mimořádné osobnosti českého kulturního života, Sidonii Nádherné z Borutína. Moderuje principál divadla Milan Hein.
Hovoří Marta Kubišová, Marta Skarlandtová, Onřej Novák a Karel Štolba. Vypráví průvodce ze zámku Vrchotovy Janovice Václav Fiedler, telefonují zpěvačka Aneta Langerová a spisovatelka Alena Wágnerová.
Natočeno 2012. Premiéra 30. 12. 2012 (ČRo 2 Praha, 16:05 h.; 51 min.).
Pozn.: V nostalgickém čase končícího roku se necháme unášet romantickým příběhem vzdělané a emancipované ženy, která ovlivnila osudy mnohých slavných umělců. Do divadelního klubu zavítají osobnosti, které osvětlí půvab i význam skutků této výjimečné bytosti a zároveň odhalí svůj vztah k romantice a historii. (anotace)
Powered by WordPress