Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Pavel Švanda. Fejeton. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Nastudoval ČRo Brno v roce 2012. Premiéra 5. 1. 2013 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Blažejovská: Pavel Švanda: Postnovoroční fejeton. In web ČRo Brno, prosinec 2012 (anotace + úryvek). – Cit.:  V prvním Zelném rynku nového roku uvedeme tématický fejeton Pavla Švandy.

V 60. letech publikoval v časopisech Host do domu, Film a doba, v deníku Rovnost aj., v 90. letech mj. v revue Proglas. Knižně vydal mj. Anonymní povídky (1967), Zázraky v malém ráji (1991), Portréty (1994), Zkušenosti (1995), Na obou březích (1996), Libertas a jiné sny (1997), Hodinka profesora Bojera (1998). V roce 2002 přibyla prozaická kniha Krajina s trnem v oku a soubor jedenácti esejů Monstrum a jiná domácí zvířata, v roce 2004 básnická sbírka Cestou z Kainova pohřbu a roku 2006 vzpomínková kniha Paměť esejisty. (more…)

Zdeněk Grmolec. Fejeton. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Nastudoval ČRo Brno v roce 2013. Premiéra 26. 1. 2013 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Fejeton: Zdeněk Grmolec – O kameni. In web ČRo Brno, leden 2013 (anotace + úryvek textu). – Cit.:  PhDr. Zdeněk Grmolec se narodil v Kyjově na Štědrý den roku 1947. Vyrostl na Slovácku v Čejči. Vystudoval pedagogickou (1969-1973) i filozofickou (1980-1985) fakultu brněnské univerzity. Působil nejprve jako učitel, od roku 1985 je středoškolským profesorem v Brně.

Kámen je pro svůj hojný výskyt chápan často jako něco zcela obyčejného, v mnohých případech škodlivého. Mnohdy jsou i geologové zkoumající kameny považováni za podivíny: „Co v tom šutru proboha hledají?“ Když se pak ovšem kámen představí ve své originalitě a jedinečnosti, můžeme nad jeho krásou žasnout. Nemám na mysli kameny drahé neboli drahokamy. Ty ponechám klenotníkům. Mé vyznání patří tzv. obyčejnému kameni v jeho různých podobách a významech. Viděli jste již někdy kamenné slunce? Ne, nejde o nějaký básnický obraz. Konkrétní kamenné slunce je velmi vzácné, vyskytuje se v naší republice pouze na jednom místě, a to v Hnojnici v Českém středohoří. Jádro tvoří úlomky slínovců, spečené a vyhozené sopečným výbuchem. Rozpukaný sopečný tuf kolem vytváří pak sluneční paprsky. Další pozoruhodností, tentokrát vytvořenou tisíciletým působením větru na křídové pískovce, jsou kamenné květy. Najdeme jich mnoho v našich kamenných městech. Naše skalní města jsou svým bohatstvím tvarů jedna z nejkrásnějších na světě. Jsou tvořena souborem skalních bloků, věží, pyramid, hřebenů, hřibů a jiných tvarů. Jejich bizarnost člověka fascinuje. A právě tato tvarová různost je českým a moravským unikátem. Potvrdí to jistě každý, kdo někdy viděl Pravčickou bránu, Prachovské skály a skalní sloupy u Děčína. Právě tak krásné jako skalní města jsou krasové jeskyně, například Moravský kras. S kamenem jsou spojeny různé atributy, nejčastěji: tvrdý, pevný, stálý. Ale existuje určitý druh kamene, ke kterému můžeme přidat přívlastek „znělý“. Jde o fenolit, pro nějž se v Čechách vžil název znělec, jelikož při poklepu na jeho desku vzniká zvonivý zvuk.
Úryvek

Ludvík Štěpán. Fejeton. Připravila Alena Blažejovská.

Čte Vladimír Krátký.

Nastudoval ČRo Brno v roce 2008. Premiéra únor 2008 (ČRo Brno, Zelný rynk) k 65. narozeninám Ludvíka Štěpána.

Katarína Millová. Úryvek z knihy. Připravila Alena Blažejovská.

Nastudoval ČRo Brno v roce 2013. Premiéra 2. 2. 2013 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Ukázka z knihy: Katarína Millová – Psychologie celoživotního vývoje Katarína Millová – Psychologie celoživotního vývoje. In web ČRo Brno, leden 2013 (anotace + úryvek textu). – Cit.:  Vývoj člověka se neomezuje pouze na dětství nebo dospívání. Lidé se mění a vyvíjejí v průběhu celého života. Monografie Kataríny Millové se zabývá různými teoriemi, které se snaží popsat a vysvětlit tyto změny, objevující se od narození až po smrt.  Nezaměřuje se však pouze na vývojovou psychologii, ale uvažuje o celoživotním vývoji i v širších, například makrosociálních, souvislostech (změny v sociálním a historickém kontextu). Teoretické poznatky jsou podpořeny aplikací do vlastního výzkumu dlouhodobého vývoje člověka.   V současnosti jde o jednu z nejdynamičtěji se rozvíjejících oblastí psychologie, která si určitě zaslouží pozornost nejenom z řad odborníků a studentů psychologie, ale i příbuzných oborů. Kniha se snaží alespoň částečně pokrýt současný nedostatek domácí i překladové literatury k této tematice.   Podle teorie jednání není člověk pouze pasivním subjektem vývojových změn. Je to aktivní činitel, který se snaží kontrolovat a optimalizovat vlastní vývojové výsledky. Stává se tak vlastně tvůrcem svého vývoje. Úspěšné stárnutí nemůžeme charakterizovat pouze ve smyslu nepřítomnosti ztrát nebo omezení. Jde spíše o činnosti a procesy, které udržují osobní kontinuitu a sebehodnocení člověka. Jejich udržování je důležité, protože v procesu stárnutí se objevuje mnoho změn, které nemůžeme úplně kontrolovat. Jde například o pokles fyzického výkonu nebo zhoršování zrakového a sluchového vnímání. Úspěšný vývoj je tedy tvořen nejenom úspěchy, ale i ztrátami. Důležitý je jejich poměr. Ztráty by neměly převýšit vývojové úspěchy – zisky. Rozpor mezi současným a žádoucím směrem vývoje může být zmenšen pomocí aktivního přizpůsobování vývojových a životních podmínek osobním preferencím – to jsou asimilační procesy. Tato nerovnováha však může být odstraněna i přijetím opačné strategie, kdy přizpůsobujeme své osobní cíle situaci a případným omezením – tady mluvíme o akomodačních procesech. V počátečních fázích řešení problému člověk využívá převážně asimilační procesy, a to i tehdy, když se situace jeví od začátku nezměnitelně. Pomocí těchto procesů dosáhne cílů, kterých chtěl dosáhnout, a udrží si je. V průběhu dětství, dospívání a mladé dospělosti člověk využívá tyto procesy především k dosahování nových cílů – například rozšiřování vědomostí, zvyšování fyzického výkonu nebo zlepšování sociální obratnosti. V pozdějších obdobích života je uplatňuje zejména na zachování schopností, kterých si obzvlášť cení. Ve vyšším věku slouží k udržení takových úrovní chování, schopností a znalostí, kterou jsou ještě efektivní.