Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jiří Průša a Dagmar Průšová. Původní rozhlasová hra. Hudební improvizace Jiří Strohner. Zvuk Jiří Fuhrman. Záznam a střih Zuzana Bartáčková. Zvukové efekty Jiří Binek. Asistentka režie Dana Reichová. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Ivan Chrz j. h.

Osoby a obsazení: Alois Koláček, účetní (Jiří Lábus), Anežka Koláčková, jeho žena (Jitka Molavcová), děda, Koláčkův otec (Ladislav Šimek), ředitel ústavu (Pavel Soukup), Macháň, Koláčkův kolega (Karel Heřmánek), direktor, ředitel Všechnoprojektu (Oskar Gottlieb), Burýšek, Koláčkův spolužák (Radan Rusev), Havránková, účetní Všechnoprojektu (Jiřina Švorcová), primář MUDr. Havlásek (Ilja Racek), vrátný generálního ředitelství (Vlastimil Bedrna), předseda ROH (Václav Sloup), advokát (Miroslav Masopust), ohlášení (Hana Brothánková).

Natočeno 1989. Premiéra 12. 7. 1989 (Praha, 19:15 – 20:05 h; 47 min.). Obnovená premiéra 17. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky. Repríza 2. 1. 2022 (ČRo Rádio Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Pozn.: Groteska o muži, který byl tak zvyklý nevyjadřovat své názory, že když to jednou udělal, utrpěl duševní trauma. Ve fantaskních, snových scénách přežije triumf i absurdní důsledky svého vystoupení na schůzi, prvního projevu osobní odvahy… což ho ale nezbaví povinnosti rozhodnout se, až se probudí. Autor se v tématu své hry pokusil pojmenovat jednu z komických deformací ve způsobu uvažování mnoha našich současníků. – A nejen úředníků. (anotace)

Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Moucha na poradě aneb Když se vám udělá názor. In Týdeník Rozhlas 1/2017 (článek). Dostupné též na Panáčkovi.

Lit.: anonym: Jiří a Dagmar Průšovi: Tíživé sny účetního Koláčka. Hra, v níž ústy Jiřího Lábuse konečně zazní nepříjemná pravda. In web ČRo 3 Vltava, 17. říjen 2021 (článek). – Cit.: Jiří Lábus, Karel Heřmánek, Jiřina Švorcová a další v grotesce o muži, který byl tak zvyklý nevyjadřovat své názory, že když to jednou udělal, utrpěl duševní úraz.  (…)

Ve fantaskních snových scénách prožije účetní Alois Koláček triumf i absurdní důsledky svého vystoupení na schůzi, prvního projevu osobní odvahy – což ho ale nezbaví povinnosti rozhodnout se, až se probudí.

Kritika je pákou našeho usilování! Ovšem ne každá kritika je onou pákou. Některá může být dokonce klackem hozeným pod nohy! Máme snad málo nepřátel, kteří čekají na naše klopýtnutí? Ze hry Tíživé sny účetního Koláčka

Hra, která se pokoušela opatrně naznačovat, že je třeba přestat se bát a začít říkat nahlas nepříjemné pravdy, měla premiéru v červenci 1989. Po odvysílání zapadla hluboko do archivu, vzápětí se „přes ni“ totiž přehnaly listopadové změny a přišel čas, kdy už nebylo třeba naznačovat tam, kde se dalo mluvit přímo. (…)

Thomas Mayne Reid (román Lovci skalpů). Dobrodružná rozhlasová hra. Dramatizace Věra Eliášková. Hudba Jiří Strohner. Produkce Dana Reichová. Dramaturg Václava Ledvinková. Zvukové efekty Tomáš Pergl. Záznam a střih Jana Fišerová. Zvuk Radek Veselý. Režie Vladimír Gromov.

Účinkují Jaroslav Plesl, Petr Oliva, Pavel Rímský, Anna Suchánková, Pavla Dostálová, Zdeňka Sajfertová, Stanislav Šárský, Kamila Šmejkalová, Jaroslav Horák, Stanislav Majer, Jan Čtvrtník, Lada Jelínková, Jiří Kocman, Tomáš Pergl, Petr Šplíchal, Jiří Litoš, Ondřej Vacke, Marek Mikulášek, Michal Balcar, Michal Necpál, Vojtěch Bartoš a Karel Zajíc.

Natočeno v roce 2012. Premiéra 20. 10. 2012 (ČRo 2 Praha, 13:05 h.; 51 min.). Repríza 17. 5. 2014; 12. 5. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:05 h.; 51 min.); 13. 7. 2024 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Pozn.: Poslední dokončená rozhlasová hra režiséra V. Gromova.

Lit.: Ledvinková, Václava:  Poslední režie Vladimíra Gromova. In Týdeník Rozhlas 42/2012 (článek). – Cit.: Thomas Mayne Reid je autorem řady románů, kterým dominuje dobrodružná tematika. Rodák ze severního Irska si sám zvolil roli tuláka a dobrodruha, který nejenže dobře poznal americký jihozápad první poloviny 19. století, ale aktivně se účastnil i mexicko-americké války. Svých zkušeností pak bohatě využil v literární tvorbě.

Rozhlasová hra Pouť za královnou Navajů byla do značné míry inspirována Reidovou knihou Lovci skalpů. Nejde však o její rozhlasový přepis, spíš o využití a rozvinutí některých motivů z knihy. Proto možná řada posluchačů může být překvapena, že nenajde přímou paralelu mezi filmovou westernovou komedií z roku 1968, kterou režíroval Sydney Pollack a která vznikla jako věrnější obraz stejného příběhu podle téže knihy.
Hra, kterou uvede Dvojka Českého rozhlasu v premiéře v sobotu 20. října po 13. hodině, je postavena jako retrospektivní příběh, jenž se odvíjí při osudovém setkání dvou mužů, jeho hlavních protagonistů, kteří se kdysi zúčastnili bojového tažení proti jednomu z indiánských kmenů. Na rozdíl od většiny indiánek nelíčí děj hry původní indiánské obyvatele jako pouhé oběti koloniálního šílenství, ale ukazuje lidská dramata, která se před bezmála dvěma sty lety odehrávala v oblastech kolem Nového Mexika.
Rozhlasová nahrávka s Jaroslavem Pleslem, Petrem Olivou, Pavlem Rímským, Annou Suchánkovou a Zdeňkou Sajfertovou vznikla letos v březnu jako úplně poslední režijní dílo režiséra Vladimíra Gromova (1946-2012), který nás v červenci po více než čtyřicetiletém rozhlasovém působení navždy opustil. A je třeba říci, že právě dobrodružný žánr mu byl velmi blízký, ba možná nejbližší, třebaže sám rád říkal, že v rozhlase má ze všeho nejraději ticho.

Martin Čáp a Martin Jaroš. Původní rozhlasová pohádka. Hudba Jiří Strohner. Záznam a střih Alena Vejsadová.  Zvukové efekty Pavla Schönová. Produkce Dana Reichová. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Vladimír Gromov.

Osoby a obsazení:  Tomáš (Michal Zelenka), Hana (Lucie Pernetová), Viola, paní vinohradu (Taťjana Medvecká), Sandra, její sestra (Simona Postlerová), Wilibald (Jaroslav Plesl), Antonín (Antonín Molčík), král Jaromír (Petr Oliva), velitel (Jiří Prager), selky (Marcela Nohýnková a Růžena Merunková), kančí vojáci (Jan Hušek, Tomáš Vaněk, Jan Čtvrtník, Martin Dědoch, Jiří Kocman a Václav Šanda).

Natočeno 2012. Premiéra 2. 9. 2012 (ČRo 2 Praha, 13:05 h.; 52 min.). Repríza 5. 10. 2014 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 10. 2. 2020 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.).

Pozn.: Poslední realizovaná pohádka Vladimíra Gromova. Premiérována až po jeho smrti.

Pozn. 2: Dvě ženy, dvě sestry královského původu Viola a Sandra, které jsou jako den a noc, jako světlo a tma, spolu svedou souboj o vládu nad krajem, jemuž vévodí Viniční hora. Vinice, které se pnou po jejím úbočí, ale prý nejsou tím pravým bohatstvím, skutečný poklad se ukrývá v jejích útrobách kdesi pod zemí. Především o něj má zájem Wilibald, Sandřin syn, který právě dosedl s pomocí matky na královský trůn. A bylo to dosednutí tvrdé, ne snad pro něj, ale pro celý kraj a lidi, kteří tu žijí.

Začíná se hrát o úrodu, o osud hory i zdejších obyvatel. Snad by měla zasáhnout laskavá Viola, ochránkyně vinohradu, ale její moc je vinou intrik a černých kouzel ochromena. Pomoci musí ještě někdo další. A stane se. Zaslouží se o to křehká dívka Hana, jež přispěje ke šťastnému rozuzlení, které v samém závěru ukrývá ještě jednu pointu, dokonce silnější než jsou všechna pohádková kouzla. (anotace)

Lit.: Kamberský, Jakub: O věčném boji dobra a zla. In web Týdeník Rozhlas 39/2012 (recenze). – Cit.: Nejednou jsem na tomto místě žehral nad kolísající úrovní děl určených dětem. Situace je dle mého nejtristnější u nedělních pohádek, zvlášť je-li pod pohádkou podepsán někdo z klasické autorské pětky Melita Denková, Milena Mathausová, Anna Jurásková, Vladimír Zajíc či Karel Šiktanc. Tím ale nechci zmíněné autory dehonestovat, netvrdím, že se v jejich tvorbě čas od času neobjeví kvalitní text, ale povětšinou šlo o pohádky dějově nedotažené a překombinované, případně pak charakteru bezzubé až infantilní zábavy.
Vždy jsem velmi zvědav, jak nakonec dopadne pohádka autorů, kteří dlouho pro rozhlas nic nepsali, popřípadě rozhlasových nováčků. Pohádka O Viole, paní vinohradu byl právě tento případ. Autorsky jsou pod ní podepsáni Martin Čáp a Martin Jaroš, Dvojka ji odvysílala v neděli 2. září. Nutno dodat, že jde o jednu z posledních režijních prací Vladimíra Gromova, a s potěšením mohu konstatovat, že časté obavy z poslechu nových pohádek vystřídala radost z dobře odvedené práce, ať té autorské, či režijní.
Jde v podstatě o klasickou, čistou pohádku, kde spolu za pomocí kouzel bojují dvě sestry: dobrá Viola a zlá Sandra (Taťjana Medvecká a Simona Postlerová). Do hry vstupuje i přitroublý Sandřin syn Wilibald (Jaroslav Plesl), který se chce zmocnit království a zbohatnout, ale i chrabrý Tomáš (Michal Zelenka) či dříve poněkud rozmazlená, posléze napravená nebojácná Hanička (Lucie Pernetová).

Potěší, že pohádka nekončí laciným koncem, kdy by chrabrý Tomáš pokořil všechno zlo a stal se králem, potěší též skutečnost, že v pohádce nalezneme i hrdinky, nejen hrdiny, jak tomu často bývá. Text je velmi nápaditý, tempo pohádky svižné. Scény se odvíjejí v rychlých střizích, ale to ničemu nevadí, posluchač pozornost a orientaci neztrácí, a navíc se nestihne ani na chviličku nudit.

Výrazná hudba Jiřího Strohnera skvěle doplňuje děj, nutno dodat, že mistryně ozvučení Pavla Schönová si mistrně pohrála se zvukovými efekty. Neslyšíme zde stále ta stejná vrata jako například ve Jménu růže či v jiných inscenacích. Hezky fungují i komické situace typu blekotající Wilibald stále hledající správná slova či pochodová chůze kančích vojáků s chrochtáním do rytmu.

Přejme si, aby žánr nadále vzkvétal, tak jako za králů rozhlasové pohádky Heleny Sýkorové a Františka Pavlíčka.