Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Martin Čáp a Martin Jaroš. Původní rozhlasová pohádka. Hudba Jiří Strohner. Záznam a střih Alena Vejsadová.  Zvukové efekty Pavla Schönová. Produkce Dana Reichová. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Vladimír Gromov.

Osoby a obsazení:  Tomáš (Michal Zelenka), Hana (Lucie Pernetová), Viola, paní vinohradu (Taťjana Medvecká), Sandra, její sestra (Simona Postlerová), Wilibald (Jaroslav Plesl), Antonín (Antonín Molčík), král Jaromír (Petr Oliva), velitel (Jiří Prager), selky (Marcela Nohýnková a Růžena Merunková), kančí vojáci (Jan Hušek, Tomáš Vaněk, Jan Čtvrtník, Martin Dědoch, Jiří Kocman a Václav Šanda).

Natočeno 2012. Premiéra 2. 9. 2012 (ČRo 2 Praha, 13:05 h.; 52 min.). Repríza 5. 10. 2014 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 10. 2. 2020 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.).

Pozn.: Poslední realizovaná pohádka Vladimíra Gromova. Premiérována až po jeho smrti.

Pozn. 2: Dvě ženy, dvě sestry královského původu Viola a Sandra, které jsou jako den a noc, jako světlo a tma, spolu svedou souboj o vládu nad krajem, jemuž vévodí Viniční hora. Vinice, které se pnou po jejím úbočí, ale prý nejsou tím pravým bohatstvím, skutečný poklad se ukrývá v jejích útrobách kdesi pod zemí. Především o něj má zájem Wilibald, Sandřin syn, který právě dosedl s pomocí matky na královský trůn. A bylo to dosednutí tvrdé, ne snad pro něj, ale pro celý kraj a lidi, kteří tu žijí.

Začíná se hrát o úrodu, o osud hory i zdejších obyvatel. Snad by měla zasáhnout laskavá Viola, ochránkyně vinohradu, ale její moc je vinou intrik a černých kouzel ochromena. Pomoci musí ještě někdo další. A stane se. Zaslouží se o to křehká dívka Hana, jež přispěje ke šťastnému rozuzlení, které v samém závěru ukrývá ještě jednu pointu, dokonce silnější než jsou všechna pohádková kouzla. (anotace)

Lit.: Kamberský, Jakub: O věčném boji dobra a zla. In web Týdeník Rozhlas 39/2012 (recenze). – Cit.: Nejednou jsem na tomto místě žehral nad kolísající úrovní děl určených dětem. Situace je dle mého nejtristnější u nedělních pohádek, zvlášť je-li pod pohádkou podepsán někdo z klasické autorské pětky Melita Denková, Milena Mathausová, Anna Jurásková, Vladimír Zajíc či Karel Šiktanc. Tím ale nechci zmíněné autory dehonestovat, netvrdím, že se v jejich tvorbě čas od času neobjeví kvalitní text, ale povětšinou šlo o pohádky dějově nedotažené a překombinované, případně pak charakteru bezzubé až infantilní zábavy.
Vždy jsem velmi zvědav, jak nakonec dopadne pohádka autorů, kteří dlouho pro rozhlas nic nepsali, popřípadě rozhlasových nováčků. Pohádka O Viole, paní vinohradu byl právě tento případ. Autorsky jsou pod ní podepsáni Martin Čáp a Martin Jaroš, Dvojka ji odvysílala v neděli 2. září. Nutno dodat, že jde o jednu z posledních režijních prací Vladimíra Gromova, a s potěšením mohu konstatovat, že časté obavy z poslechu nových pohádek vystřídala radost z dobře odvedené práce, ať té autorské, či režijní.
Jde v podstatě o klasickou, čistou pohádku, kde spolu za pomocí kouzel bojují dvě sestry: dobrá Viola a zlá Sandra (Taťjana Medvecká a Simona Postlerová). Do hry vstupuje i přitroublý Sandřin syn Wilibald (Jaroslav Plesl), který se chce zmocnit království a zbohatnout, ale i chrabrý Tomáš (Michal Zelenka) či dříve poněkud rozmazlená, posléze napravená nebojácná Hanička (Lucie Pernetová).

Potěší, že pohádka nekončí laciným koncem, kdy by chrabrý Tomáš pokořil všechno zlo a stal se králem, potěší též skutečnost, že v pohádce nalezneme i hrdinky, nejen hrdiny, jak tomu často bývá. Text je velmi nápaditý, tempo pohádky svižné. Scény se odvíjejí v rychlých střizích, ale to ničemu nevadí, posluchač pozornost a orientaci neztrácí, a navíc se nestihne ani na chviličku nudit.

Výrazná hudba Jiřího Strohnera skvěle doplňuje děj, nutno dodat, že mistryně ozvučení Pavla Schönová si mistrně pohrála se zvukovými efekty. Neslyšíme zde stále ta stejná vrata jako například ve Jménu růže či v jiných inscenacích. Hezky fungují i komické situace typu blekotající Wilibald stále hledající správná slova či pochodová chůze kančích vojáků s chrochtáním do rytmu.

Přejme si, aby žánr nadále vzkvétal, tak jako za králů rozhlasové pohádky Heleny Sýkorové a Františka Pavlíčka.