Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Pavel Vežinov. Dramatizace Jaroslav Holub. Hudba Ján Cikker.

Účinkují Pavel Mikoláš a Jaroslav Holub.

Nastudovala Interfona Liberec – Zájmový klub fonoamatérů v roce 1977. Nahrávka ke stažení zde.

Pozn.: Tato nahrávka v soutěži uspěla velmi dobře. Hlavně pro svůj ideologický náboj. Takové nahrávky byly pochopitelně v soutěžích žádané. Zejména proto, aby byly na ty soutěže přidělovány finanční prostředky a aby zájmová organizace byla kladně hodnocena. Český fonoklub byl organizačně zařazen přímo pod ministerstvo
kultury. Ale ikdyž jsme museli občas nahrát něco angažovaného, snažili jsme se, aby příběh nebyl situován do nějakého socialistického prostředí a aby se v nich pokud možno nemuselo „soudruhovat“ a vést přímé ideologické řeči.
I s touto nahrávkou se nám to podařilo a v soutěži jsme dokonce vyhráli jako cenu magnetofon TESLA B70. A to bylo tehdy terno, neboť jsme v té době měli stále jen magnetofony URAN a PLUTO.
I tento snímek byl natočen na těch maličkých magnetofonech z libereckého podniku TESLA. Dále byl pro přehrání hudby a ruchů použit gramofon TESLA NC 132. Mikrofon, použitý pro tuto nahrávku byl polský – UNITRA TONSIL VIII/686. Zajímavé je, že se podařilo najít na gramodeskách takovou hudbu, která přesně svým průběhem odpovídala vývoji textu a naprosto dokonale jej ilustrovala. Nemuseli jsme ji ani přestříhat, ani jí měnit rychlost.

Technický postup nahrávání byl stejný jako u předchozího snímku. (anotace)

František Patočka. Pověst z Liberecka. Dramatizace Jaroslav Holub.

Účinkují Pavel Mikoláš a Jaroslav Holub.

Nastudovala Interfona Liberec – Zájmový klub fonoamatérů v roce 1976. Vyšlo na CD Interfona Liberec 1976-2000 (Kalendář Liberecka, 2003). Nahrávka ke stažení zde. V roce 1996 vznikla nová verze textu.

Pozn.: S touto nahrávkou, pořízenou na magnetofonu TESLA URAN, jsme se poprvé účastnili soutěže fonoamatérů a v celostátním kole jsme získali čestné uznání. Také jsme se s ní dostali v lednu 1977 poprvé do rozhlasového vysílání.

V době nahrávání jsme neměli k dispozici žádné směšovací zařízení a proto jsme mixáže mikrofonu a zvuku z gramofonové desky provedli tak, že jsme „natvrdo“ připojili do jednoho vstupu magnetofonu mikrofon a do druhého
vstupu linkový signál z gramofonu. Aby bylo možno ovlivnit hlasitost zvuku z gramofonu, přivázali jsme na obnažené vodiče propojovacího kabelu potenciometr a s ním tu hlasitost regulovali přímo při čtení textu. Stejně tak bylo
nutno tenkrát dělat i další zvukové efekty přímo před mikrofonem. V tom byla naše amatérská dovednost kuriózní. Hrát jednotlivé postavy příběhu a současně každý měl na starost nějaký další úkon s rekvizitami nebo s technikou. Takto bylo natočeno mnoho našich dramatizací. (anotace)