Daniel Hevier. Pohádková hra. Zvuková a technická spolupráce Roman Drozda. Režie Táňa Tadlánková.
Účinkují Peter Rúfus, Ivan Krivosudský, Jozef Vajda, Ĺubo Roman, Ivan Šándor, Róbert Roth a Zuzana Kapráliková.
Připravil Československý rozhlas v roce 1986 (24 min.). Repríza 12. 3. 2015 (SRo 9 Rádio Junior).
Peter Repko. Pohádková hra. Redakce Emília Drugová. Technická spolupráce Alojz Janeček a Jozef Dobák. Hudební dramaturgie Katarína Cútová. Režie Vladimír Rusko I.
Osoby a obsazení: strejda Elektrón (Karol Machata), kamarádi Miro a Ciro (Anna Bučinská a Viera Topinková), otec (Štefan Figura), maminka (Viera Lukešová), Hltoslov Popletený (František Dibarbora), mechanik (Gustáv Legéň). Dále účinkují Mária Úradníčková, Vladimír Minarovič, Július Paluš a další.
Připravil Československý rozhlas v roce 1975 (39 min.). Repríza 14. 6. 2012 (SRo 9 Rádio Junior), 6. 8. 2016 (SRo 3 Rádio Devín); 25. 5. 2022 (SRo Rádio Junior, 15:00 – 15:39 h.).
Michaela Rosová. Miniromán. Redakce Patrik Oriešek.
Čte Zuzana Dančiaková.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 199? (6 min.). Repríza 6. 6. 2018 (Rádio Litera, 17:50 h).
Pozn.: Je o tej zvláštne chvíli, ktorú spolu po čase trávia otec s dcérou. O tom, čo bolo a čo už nie je. Ani nebude. (anotace)
Milan Kraus. Redakce Vladimír Dobrík. Režie Róbert Horňák.
Interpretuje Peter Sklár.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 199? (5 min.).
Alois Jirásek. Rozhlasová verze divadelní hry. Drama o třech dějstvích. Rozhlasová úprava Vladimír Remeš. Hudba Vladimír Soukup. Dramaturg Vladimír Gromov. Režie Josef Mixa.
Osoby a obsazení: Kopecký, sedlák (Jiří Dohnal), jeho žena (Vlasta Matulová), Antonín, právník (Miroslav Saic), Václav (Jan Bartoš), Anna (Regina Rázlová), Divišek, čtvrtláník (Stanislav Neumann), Jan, abiturient (Petr Oliva), Bobeš (Karel Linc), Janáč, právník (Jaroslav Vágner), Křivda (Vladimír Jedenáctík), Vašina (Václav Švorc), Jílek (Zdeněk Šavrda), Peluňková (Lída Plachá) a další.
Natočeno v roce 1973. Obnovená premiéra 2. 1. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 75 min.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Lit.: vg: Alois Jirásek: Otec. In Československý rozhlas 52-1973 (17. 12. 1973), s. 8 (článek).
Karel Hynek Mácha. Báseň z knihy „Básně rozličné“.
Recituje Petr Svojtka.
Natočeno 1977. Ukázka k poslechu zde.
Karel Höger ve své nejsmutnější roli. Přímý přenos pohřbu z Tylova divadla. Komentuje Zdeněk Švingr.
Natočeno 13. 5. 1977.
Lit.: Křížová, Dita: Osobnosti – Karel Höger, hlasatel vlastní duše. In web ČRo, b. d. (článek + zvuková ukázka z pohřbu). – Cit.: Posluchači mohli na vlnách Československého a později Českého rozhlasu slyšet nejednu reprízu některého z pořadů s Karlem Högerem, ale i tak se dají v archivu rozhlasu dohledat dosud nevysílané nahrávky, které nám pana Högera připomínají. Mezi hlasatelské „perličky“ archivu patří rozhlasový přenos sic smutné události, a to pohřbu Karla Högera, který byl vysílán 13. Května 1977 z Tylova divadla.
V tehdy pochmurné atmosféře události a tehdejší doby vůbec se stalo to, čemu hlasatel říká noční můra. Oním hlasatelem byl zkušený a dlouholetý pracovník rozhlasu Zdeněk Švingr. Ten se s Karlem Högerem znal osobně, a o to více mu na přenosu záleželo. Jak se ale stává, čím více hlasateli na vysílání záleží, tím více katastrof se zpravidla přihodí. Jedno přeřeknutí na začátku a člověk se lidově řečeno „veze“. Jedině profesionalita pana Švingra zabránila faux pas v tak nepříjemné situaci, jakou pohřeb může být. A snad možná i to, že se jednalo o pohřeb „pouze“ národního umělce a nikoli nějakého vysokého pohlavára, uchránilo hlasatele od případných postihů.
Poslechněte si krátkou nahrávku, v Českém rozhlase přezdívanou jako „Vězeň prezidenta republiky“.
František Josef Pelz (1848-1922). Báseň.
Recituje Antonín Zíb.
Natočeno 1937. Úryvek nahrávky k dispozici zde.
Pozn.: Nahrávka vznikla u příležitosti X. všesokolského sletu. Nejstarší záznam hlasu Antonína Zíba, který je uchován v archivu Českého rozhlasu.
Lit.: Hubička, Jiří: Podmanivý hlas rozhlasu – Antonín Zíb. In web ČRo Archív rozhlasu, 1. 6. 2012 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Mnozí pamětníci, vzpomínají-li na rozhlasové vysílání druhé poloviny 20. století, mají ve svém podvědomí zakódovaný charakteristický témbr a polohu hlasu herce Antonína Zíba. Pro mnohé byl Zíb (1902-1972) zosobněním kultivované a podmanivě znějící rozhlasové češtiny.
Antonín Zíb, od jehož narození uplynulo letos 31. května už 110 let, pocházel z Rožmitálu pod Třemšínem. Obchodní akademii, která byla jeho nejvyšším vzděláním, absolvoval v Praze. Ovšem na dráhu ekonoma se nevydal, od útlého věku ho mnohem více lákala recitace a herectví. Svoji touhu se pokoušel realizovat v celé řadě hereckých společností, v nichž působil v rozpětí let 1924-1934. Stále více se však prokazovalo, že jeho doménou je především hlasový projev. S rozhlasem začal – nejprve pouze externě – spolupracovat v roce 1933. O sedm let později se stal členem rozhlasového hereckého souboru, v té době ještě velmi skromného.
Nejstarší záznam hlasu Antonína Zíba, který je uchován v archivu Českého rozhlasu, pochází z roku 1937. Zíb za něm recituje text sokolské písně „Lví silou, vzletem sokolím“. Nahrávka vznikla u příležitosti X. všesokolského sletu.
Režiséři začali brzy oceňovat Zíbův plastický a působivý hlas. Jeden z prvních, kteří začali Zíba obsazovat do dramatických rolí (nikoli tedy pouze do role recitátora a spíkra) byl režisér Jaroslav Hurt. A po něm brzy začali Zíbův projev využívat Václav Sommer, Miloslav Jareš, Josef Bezdíček, Jiří Vasmut a další.V roce 1948 byl založen stálý profesionální herecký soubor Československého rozhlasu – jeho členy byli (kromě Antonína Zíba) Lída Otáhalová, Jaroslava Drmlová, Ludvík Řezníček, Ludmila Stamboljeva, Jindra Holmanová, Drahomíra Hůrková, Eduard Kašpar, Artuš Kalous, Václav Piskáček, Bedřich Bobek, Josef Červinka a Bohumil Semerád.
Zejména po roce 1945 byl Zíb obsazován do velkých rolí tehdy preferovaného klasického repertoáru – v rozhlasových inscenacích ztvárnil Jana Husa, Jana Žižku, Harpagona, Argana, Figara, Peera Gynta….
V druhé ukázce si můžeme Zíbův hlas připomenout v nahrávce Kožíkovy „mírově angažované“ a době velmi poplatné kantáty „Vlak míru“ z roku 1950. Zíb zde působil jako vypravěč.
V roce 1962 obdržel Antonín Zíb titul zasloužilý umělec.
Poslední zvuková ukázka připomene pamětníkům nejen Zíbův hlas, ale také kdysi velmi oblíbený pořad „Rada moudrých“. V třetím vydání tohoto pořadu, jež se vysílalo 11.6.1964 a bylo věnováno tématu lásky a přátelství, vystupoval Antonín Zíb v úloze Jana Nerudy.
„Čím niterněji a přitom civilněji herec promlouvá, tím je jeho výkon lepší. Herec zde může upoutat pouze vnitřním prožitkem,“ prohlásil kdysi Zíb o rozhlasovém herectví.
Antonín Zíb zemřel 18.9.1972 v Praze
František Kožík. Rozhlasová mírová kantáta. Hudba Oldřich Letfus. Hraje Symfonický orchestry FOK, dirigent Václav Smetáček. Sbory zpívá Pěvecký sbor Československého rozhlasu (sbormistr Jiří Pinkas) a Soubor Julia Fučíka. Režie Josef Bezdíček.
Osoby a obsazení: vypravěč (Antonín Zíb), rolník (Jiří Vasmut), havíř (Artuš Kalous), slevačka / dívka (Alena Kreuzmannová), chlapec (Igor Šimon), Francouz (Václav Špidla), hlas Čecha (Miloš Vavruška), Italka (Ludmila Stambolieva), Skotka (Lída Otáhalová), žena (Libuše Pešková), černoch (Milan Mach), mladé hlasy (kompars). Hovoří Antonín Šafařík, člen ústředního souboru Čs. svazu mládeže „Perun“.
Natočeno 1950. Premiéra 17. 10. 1950 (Čs. okruh M, 20:00 – 20:40 h.). Repríza 19. 10. 1950 (Košice, 20:15 – 21:00 h.) pod názvem Vlak mieru.
Ukázka k dispozici zde.
Pozn.: Přihlášeno k soutěži o čs. Cenu míru. – František Kožík ve svých rukopisných Rozhlasových vzpomínkách (1964) tvrdí, že premiéru měla kantáta 17. 7. 1950 (s. 118).
Lit.: Chalupa, Dalibor: Slovesné pořady týdne. In Náš rozhlas 42/1950, s. 5 (anotace).
Lit.: Hubička, Jiří: Podmanivý hlas rozhlasu – Antonín Zíb. In web ČRo Archív rozhlasu, 1. 6. 2012 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Mnozí pamětníci, vzpomínají-li na rozhlasové vysílání druhé poloviny 20. století, mají ve svém podvědomí zakódovaný charakteristický témbr a polohu hlasu herce Antonína Zíba. Pro mnohé byl Zíb (1902-1972) zosobněním kultivované a podmanivě znějící rozhlasové češtiny.
Antonín Zíb, od jehož narození uplynulo letos 31. května už 110 let, pocházel z Rožmitálu pod Třemšínem. Obchodní akademii, která byla jeho nejvyšším vzděláním, absolvoval v Praze. Ovšem na dráhu ekonoma se nevydal, od útlého věku ho mnohem více lákala recitace a herectví. Svoji touhu se pokoušel realizovat v celé řadě hereckých společností, v nichž působil v rozpětí let 1924-1934. Stále více se však prokazovalo, že jeho doménou je především hlasový projev. S rozhlasem začal – nejprve pouze externě – spolupracovat v roce 1933. O sedm let později se stal členem rozhlasového hereckého souboru, v té době ještě velmi skromného.
Nejstarší záznam hlasu Antonína Zíba, který je uchován v archivu Českého rozhlasu, pochází z roku 1937. Zíb za něm recituje text sokolské písně „Lví silou, vzletem sokolím“. Nahrávka vznikla u příležitosti X. všesokolského sletu.
Režiséři začali brzy oceňovat Zíbův plastický a působivý hlas. Jeden z prvních, kteří začali Zíba obsazovat do dramatických rolí (nikoli tedy pouze do role recitátora a spíkra) byl režisér Jaroslav Hurt. A po něm brzy začali Zíbův projev využívat Václav Sommer, Miloslav Jareš, Josef Bezdíček, Jiří Vasmut a další.V roce 1948 byl založen stálý profesionální herecký soubor Československého rozhlasu – jeho členy byli (kromě Antonína Zíba) Lída Otáhalová, Jaroslava Drmlová, Ludvík Řezníček, Ludmila Stamboljeva, Jindra Holmanová, Drahomíra Hůrková, Eduard Kašpar, Artuš Kalous, Václav Piskáček, Bedřich Bobek, Josef Červinka a Bohumil Semerád.
Zejména po roce 1945 byl Zíb obsazován do velkých rolí tehdy preferovaného klasického repertoáru – v rozhlasových inscenacích ztvárnil Jana Husa, Jana Žižku, Harpagona, Argana, Figara, Peera Gynta….
V druhé ukázce si můžeme Zíbův hlas připomenout v nahrávce Kožíkovy „mírově angažované“ a době velmi poplatné kantáty „Vlak míru“ z roku 1950. Zíb zde působil jako vypravěč.
V roce 1962 obdržel Antonín Zíb titul zasloužilý umělec.
Poslední zvuková ukázka připomene pamětníkům nejen Zíbův hlas, ale také kdysi velmi oblíbený pořad „Rada moudrých“. V třetím vydání tohoto pořadu, jež se vysílalo 11.6.1964 a bylo věnováno tématu lásky a přátelství, vystupoval Antonín Zíb v úloze Jana Nerudy.
„Čím niterněji a přitom civilněji herec promlouvá, tím je jeho výkon lepší. Herec zde může upoutat pouze vnitřním prožitkem,“ prohlásil kdysi Zíb o rozhlasovém herectví.
Antonín Zíb zemřel 18.9.1972 v Praze
Miloš Šrámek. Hudba Jaroslav Dvořák. Hraje instrumentální soubor Jihočeského divadla, řídí Miroslav Veverka. Režie Ludvík Mühlstein.
Osoby a obsazení: Antonín Zápotocký (Ivan Klička), Václav Stádník (Karel Soukup), Josef Mrázek (Jan Trnka) a další. V dětských rolích účinkují členové Dětského dramatického rozhlasového souboru.
Nastudovaly České Budějovice v roce 1976. Premiéra 18. 12. 1976 (Praha, 13:45-15:00 h.).
Powered by WordPress