Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Stanley Ellin. Dramatizovaná povídka ze sbírky Tichá hrůza. Překlad Tomáš Korbař. Dramatizace Melita Denková. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Laffler (Josef Somr), Alex (Otakar Brousek II.), Sbirro, majitel restaurace (Jaroslav Kepka), Marko, číšník ve Sbirrově restauraci (Petr Lněnička).

Natočeno 2012. Veřejný poslech 22. 2. 2012 (ČRo, Vinohradská 12, mezanin M 01,  10.00 h.). Premiéra 6. 10. 2012 (ČRo 2 Praha, 22:05 – 22:30 h.; 26 min.) v cyklu Neuvěřitelné příběhy s hororovou příchutí.

Pozn.: Pan Laffler je podivín. To ví úplně každý v kanceláři, kterou vede. Ví to i úředník Costain a velice se proto podiví, když jeho jindy neosobní šéf udělá něco tak lidského, jako že Costaina pozve na večeři. Ale domů ne. Doma, jak říká, nepřijímá. Zavede ho do nenápadné, zapadlé restaurace U Sbirra, kde se schází velmi uzavřená společnost podivných lidí. I samotná restaurace je podivná. Žádné jídelní lístky, žádné koření, žádný alkohol, ani kouřit se zde nesmí. A jídlo? Jediné jídlo, které se zde podává, je řídká polévka a hlavní chod nevýrazné chuti. Costain je konsternován, ale nechce Lafflera urazit, a tak přijímá další pozvání. Sám se tomu diví, ale nezvyklé jídlo mu začíná chutnat a co teprve, až okusí místní specialitu šéfkuchaře, která se podává jen jednou za čas – Amirstanského beránka…

Pozn. 2: Podle povídky S. Ellina vznikla i stejnojmenná televizní inscenace (1999, režie Lucie Bělohradská).

Lit.: Hnilička, Přemysl: Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Restaurace, v níž zmizel Edgar Allan Poe. In Týdeník Rozhlas 10/2018 (článek). – Dostupné také na Panáčkovi.

Jan Jícha. Pohádka. Hudba Petr Mandel. Dramaturgie Václava Ledvinková. Mistr zvuku Ladislav Reich. Záznam a střih Dominik Budil. Zvukové efekty Tomáš Pergl. Produkce Dana Reichová. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: král (Petr Nárožný), dcerušky Bára, Sára a Klára (Eva Josefíková, Klára Sedláčková-Oltová a Lucie Polišenská) hostinský (Miroslav Táborský), Hašek, zámečník (Martin Písařík), Pešek, rybář (Viktor Dvořák), loupežník Lumprásk (Vlastimil Zavřel) a jeho tři synové Frkal, Vrkal a Prchal (Marek Mikulášek, Ondřej Vacke a Michal Balcar), stráž (Kamil Halbich a Jiří Knot) a Šikulín, opravář-údržbář (David Novotný).

Natočeno v roce 2011.Veřejný poslech 22. 2. 2012 (ČRo, Vinohradská 12, mezanin M 01,  10.00 h.). Premiéra 1. 4. 2012 (ČRo 2 Praha, 13:05 h.; 54 min.). Repríza 31. 3. 2018 (ČRo Radio Junior, 20:00 h); 25. 11. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 1. 10. 2023 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).

Lit.: Ledvinková, Václava: Opravená pohádka. In web ČRo 30. 3. 2012 (anotace). – Cit.: Apríl je den plný žertů a legrácek a ve stejném duchu se ponese nová rozhlasová pohádka. Má název Opravená pohádka a skutečně se v ní bude opravovat a rozplétat poněkud zašmodrchaný příběh, který se odehrává v jednom nepříliš vzdáleném království, a pan král si s ním neví rady. A proto chtě nechtě musí požádat o pomoc. A té se Petru Nárožnému opravdu dostane od šikuly Davida Novotného.

Když v nějakém království mají tři princezny na vdávání, pak v nějakém tom sousedním musí mít tři královské syny, kteří pomýšlejí na ženění, tvrdí sveřepě hlavní protagonista nové rozhlasové pohádky, který má pohádkové zákonitosti v malíku. Snaží se je totiž uvádět na pravou míru neboli opravuje, co se kde v pohádkovém světě rozbilo a pokazilo. Jenže tentokrát narazí.

V okolních státech se princů nedostává a v tom zdejším jsou k mání jen tři synové sedminásobně trestaného loupežníka jménem Lumprásk. Navíc se královské holky vůbec vdávat nechtějí. Je spíš zajímají drobné žerty a legrácky, kterými každého nápadníka doběhnou. Ale co chudák hlavní hrdina, kterému tím kazí pověst odborníka na pohádky? Nějak to zvládnout musí, a tak se pustí do díla. A nakonec se zadaří! Princezny Bára, Sára a Klára se sice nestanou loupežnickými nevěstami, ale jejich báječná budoucnost je zajištěna. Alespoň tak si libuje pan král alias Petr Nárožný.

Chytrý scénář Opravené pohádky napsal Jan Jícha a šikovného opraváře si zahrál David Novotný. A nad jeho počínáním bude v neděli 1. dubna po 13. hodině na Dvojce dohlížet režisérka Hana Kofránková. I když na Apríla člověk nikdy neví, co ho doopravdy „doběhne“, zda pohádková komedie anebo drobný žertík poťouchlého kamaráda!

Lit.: Němec, Ivan: Poblázněná aprílová pohádka. In Týdeník Rozhlas 17/2012 (recenze). – Cit.: Přepracovaných pohádek, které se snaží klasickou předlohu posunout (obvykle) do roviny humorné, případně parodizující, jsme již slyšeli nemálo. Při těchto adaptacích jsem si nejednou marně kladl otázku, co vlastně úprava známé látky přinesla nového a proč nový autor staré vyprávění takhle zpotvořil. Věřím, že o ničem takovém nepřemýšleli posluchači, kteří si 1. dubna naladili nedělní Opravenou pohádku Jana Jíchy, jejíž premiéru uvedl ČRo 2 – Praha v dramaturgii Václavy Ledvinkové.
Jíchova Opravená pohádka žádnou adaptací není; její vtip vyrůstá z autorovy dokonalé znalosti postupů příslušného žánru. Přestože vnesl do vyprávění spoustu známých pohádkových motivů, využívaje typickou kompoziční stavbu báchorky, i když pracoval s obvyklým prostředím, rekvizitami a tradičními figurami, které osobitě upravil, podařilo se mu vytvořit dílko originální, jehož humor spočívá v tom, že všechno, co je v pohádce obvyklé, je zde vlastně neobvyklé a volá po opravě. Pan král, který se marně snaží provdat své tři dcery, povolá na svůj hrad pana Šikulína, největšího odborníka na opravu pohádek, jenž si se vším ví rady. Ten hned vyšťourá, že v lesích v podhradí má loupežník Lumprásk tři syny, kteří by hledané prince mohli nahradit. Ale princezničky jsou uhihňaná třeštidla, která se vdávat nechtějí, raději si libují v hladomorně, kam se s jásotem nechají uvrhnout, když si od nich tatínek potřebuje odpočinout. Všeznalý opravář pohádek sice padne do rukou loupežníků, ale protože je chytrý jako hloupý Honza, se vším si nakonec poradí, zašmodrchané situace rozuzlí a pohádka končí tak, jak má – svatbami, do nichž se nakonec nešikovně zaplete i sám hrdina Šikulín. Je zřejmé, že autor, který prokázal smysl pro přesnou míru nadsázky, počítá při svých legráckách především s bystrými hlavičkami spíše větších posluchačů, kteří již nějaké ty pohádky mají za sebou. Přičteme-li k vychytralým loupežníkům a dalším pumprdentním postavám ještě Jíchovy úsměvné veršovánky, z nichž se staly veselé písničky (hudba Petr Mandel), neubráníme se vzpomínce na podařený film o Lotrandovi a Zubejdě.
Hana Kofránková, jejíž režijní rozhlasové mistrovství jsme nesčetněkrát obdivovali při práci na závažných a náročných rozhlasových inscenacích, znovu prokázala, jakou je všestrannou profesionálkou, která si výborně poradí i s žánrem, s nímž se příliš často nesetkává. Nejenže pohádkové postavy výborně obsadila, ale dokázala s nimi v bystrém tempu a významově přesném živém projevu pracovat tak, že je člověk nejen slyšel, ale i viděl. Z projevu ustaraného a drobátko natvrdlého Krále bylo přímo cítit, s jakou chutí Petr Nárožný svou figuru tvaruje. Také opraváře pohádek Šikulína, jehož kulometně meloucí ústa nebyla k zastavení, vytvořil David Novotný s krásným zápalem. I z dalších hereckých výkonů bylo patrné, jak je jim v pohádce dobře.
V expozici dal Jan Jícha jedné své postavě do úst naučení: „Pohádka je citlivý materiál, do té se nemůžete pustit kladivem…“ Dobře, že autor svou postavu poslechl a pro opravy Opravené pohádky volil odpovídající náčiní.