Slavo Kalný. Pásmo o fotbalovom mágovi Ferdinadu Davčíkovi.
Účinkují Ĺubomír Pavlovič, Ivan Laca, Ján Mistrík, Peter Sklár, Helena Geregová, Alfred Swan, Richard Kovač.
Natočeno 2004 (30 min.).
13. 1. 2012
Páni novinári – Reportér s vareškou (Páni novináři – Reportér s vařečkou, 2004)
Slavo Kalný. Pásmo o novináři Rudolfu Fábrym. Redakce Peter Štrelinger. Zvuk Milan Greguš a Juraj Šoulek. Hudební spolupráce Eleonóra Vančíková-Kapasná. Režie Jaroslav Rihák.
Účinkují Alfred Swan, Jozef Šimonovič, Ivan Laca, Mária Schlosserová, Soňa Ulická a Vladimir Minarovič.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2004 (29 min.).
Páni novinári – Návraty k prevratu (Páni novináři – Návraty k převratu, 2005)
Slavo Kalný. Příběh o esejistovi a publicistovi Vladimíru Mináčovi.
Účinkují Soňa Ulická, Vladimír Minarovič, Jozef Šimonovič, Ivan Laca.
Natočeno 2005 (30 min.).
Páni novinári – Šéfreportér (Páni novináři – Šéfreportér, 2005)
Slavo Kalný. Dramatizované pásmo o rozhlasovom reportérovi Bohuši Ujčekovi. Redakce Peter Štrelinger. Režie Viera Weidlerová.
Účinkují Alfred Swan, Helena Geregová, Darina Vašíčková, Vladimír Minarovič, Ivan Laca a Jozef Šimonovič.
Připravil Slovenský rozhlas Bratislava v roce 2005 (28 min.).
Páni novinári – Ora pro nobis (Páni novináři – Ora pro nobis, 2001)
Slavo Kalný. Pásmo o Karlovi Čapkovi. Hudbu vybrala Katarína Bielčíková. Zvuková a technická spolupráce Alena Duchoňová a Peter Pištek. Redakce Táňa Kusá. Režie Martin Kákoš.
Účinkují Dušan Szabó, Soňa Ulická, Maria Schlosserová, Jozef Šimonovič, Darina Vašíčková, Ján Valentík, Peter Sklár, Helena Geregová a Vladimir Minarovič.
Natočeno 2001 (28 min.). Repríza 11. 6. 2013 (SRo 3 Rádio Devín) v cyklu Pásmo.
Ať žije Bouchon (2009)
Jean Dell, Gérald Sibleyras. Satirická komedie. Hudba Petr Mandel. Zvukový mistr Lukáš Botta. Rozhllasová úprava a dramaturgie Jana Paterová. Režie Otakar Kosek.
Osoby a obsazení: starosta Jacques (Zdeněk Rumplík), Nicolas, jeho bratr (Ladislav Špiner), Odetta (Romana Chvalová), Robert (Petr Dohnal).
Nastudovaly Pardubice v roce 2009. Premiéra 26. 1. 2012 (20:00 – 20:57 h.). Repríza 19. 9. 2020 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) pod názvem Ať žije Bouchon!
Pozn.: Ať žije Bouchon! je v pořadí druhou divadelní hrou autorské dvojice Jean Dell a Gérald Sibleyras, kterou společně napsali v roce 2006. Hra se svou satirickou rétorikou vysmívá byrokratické mašinérii Evropské unie. Bouchon je malé francouzské městečko, z něhož se většina jeho obyvatel už dávno odstěhovala. Jenom starosta Jacques společně se svou sekretářkou Odette a bratrem Nicolasem se ze všech sil snaží svoje město zachránit a vyždímat z Evropské unie dotace na nejrůznější nesmyslné projekty. Po příchodu eurokomisařky se pak rozhodne vyhlásit Bouchon dvacátým šestým státem evropského společenství a sám sebe jeho prezidentem. (anotace)
Lit.: Hnilička, Přemysl: Bořte, ničte – to je naše naděje! In Týdeník Rozhlas 8/2012 (recenze). – Cit.: Bouchon je malé francouzské městečko. Má šikovného starostu a ten zase partu šikovných lidiček, kteří jsou ochotni udělat všechno pro to, aby… Nu ano, aby jakýmkoli způsobem dosáhli na dotace Evropské unie!
Bouchon je totiž opravdový zapadákov, jen málokdo z původních obyvatel v něm vydržel, a tak je potřeba udržovat stálý a nepřetržitý tok financí z evropských dotací (jak jinak by se tam starosta, jeho bratr a sekretářka Odetta mohli uživit). Jedno rozbité sklo ročně zajistí dotaci na problémové čtvrti, čtyři děti (z toho jedno zfixlované pětatřicátníkem s kapsami plnými pokémoních kartiček) udrží dotovanou školu, peníze lze získat i na banánové plantáže, arény…
Jenže tentokrát pan starosta přestřelil: dálnici přes Bouchon a přístav (350 kilometrů od moře), to už Evropská unie těžko překousne, a tak dorazí evropský úředník, aby prověřil čerpání dotací za posledních pár let. Výsledek je nasnadě, jenže bouchonský starosta vrací úder: vyhlašuje Bouchon samostatnou republikou…
Vzhledem k realitě jen velmi lehce absurdní komedie vznikla v tvůrčí dílně Jeana Della a Géralda Sibleyrase. Jejich první společným dílem byla komedie Takový malý žertík, Ať žije Bouchon! je v pořadí druhá. Napsána byla již v roce 2006 a od té doby si úspěšně podmaňuje evropské divadelní scény (včetně českých). Aby ne, když si střílí z Evropské unie.
„Kancelář mám ve Štrasburku, schůze v Bruselu a kavárnu v Lucemburku,“ říká evropský úředník Robert a bezděčně tak naznačuje, že bouchonští vysavači evropských dotací jsou skutečně amatéři. Je to ale zároveň satirický portrét všech těch okresních Napoleonů, kteří s chutí a drzostí plundrují nejen evropské dotační programy, ale také své vlastní životní prostředí (v širším než ekologickém smyslu).
Je čemu se smát, a to přesto, že od natočení pardubické rozhlasové inscenace do premiéry uplynuly téměř tři roky (jen bůh a programoví dramaturgové vědí, proč to tak dlouho trvalo – a že to není u inscenace krajského studia poprvé!). Závěrečná scéna, v níž poslední obyvatelé „samostatného Bouchonu“ likvidují zařízení radnice za křiku „Bořte, ničte – to je naše naděje!“ však spíš než smích vyvolá hořký úsměv.
Režisér Otakar Kosek se opět spojil se „svými“ pardubickými herci z Východočeského divadla; na rozdíl od předchozí detektivní premiéry (Kritická čtvrthodinka, 2010) si však bouchonské satirické řádění udržuje trochu vyšší kvalitu v herecké souhře (Zdeněk Rumplík, Ladislav Špiner, Romana Chvalová a Petr Dohnal). Snad to bude příště ještě o něco lepší.
Lit.: Velíšek, Martin: Ať žije Bouchon! – absurdní komedie kolem evropských dotací . In web ČRo, leden 2012 (článek + ukázka z inscenace). – Cit.: Absurdní fraška dvou současných francouzských autorů Jeana Della a Géralda Sibleyrase o tom, kam až může vést snaha o maximální využití nejrůznějších, zejména však evropských dotací. Rozhlasové inscenace francouzské hry nastudoval režisér Otokar Kosek, účinkují Zdeněk Rumpík. Ladislav Špiner, Romana Chvalová a Petr Dohnal. Inscenace vznikla ve spolupráci s Východočeským divadlem v Pardubicích.
Bouchon je malé francouzské městečko, z něhož se většina jeho obyvatel už dávno odstěhovala. Jenom starosta Jacques společně se svou sekretářkou Odette a bratrem Nicolasem se ze všech sil snaží svoje město zachránit a vyždímat z Evropské unie dotace na nejrůznější nesmyslné projekty. Po příchodu eurokomisařů se pak rozhodne vyhlásit Bouchon dalším státem evropského společenství a sám sebe jeho prezidentem.
Jean Dell je herec, scénárista, dramatik. Po začátcích v rozhlase se v roce 1991 objevuje v krátkých filmech, posléze je obsazován do různých televizních a filmových rolí. Jean Dell je však zejména znám jako divadelní herec. Gérald Sibleyras je scénárista a dramatik. Působil 4 roky v rádiu France-Inter. Prvním dílem, které vytvořili s Jeanem Dellem byla komedie Takový malý žertík (Un petit jeu sans conséquence). Dalšími společnými projekty byla i u nás uvedená hra Půldruhé hodiny zpoždění (Une heure et demie de retard ) a Ať žije Bouchon! (Vive Bouchon!) S velkým úspěchem se setkala další hra Géralda Sibleyrase Le Vent des peupliers, za niž získal 4 nominace na cenu pro nejlepšího autora roku. Adaptace této hry z pera Toma Stopparda získla pod názvem Heroes v Anglii cenu Laurence Oliviera.
Lyrika a epika (1987)
Alexandr Sergejevič Puškin. Výběr z lyriky a epiky. Překlad Zdenka Bergrová, Emanuel Frynta, Rudolf Havel, Josef Hora a Petr Křička. Hudba Vojtěch Havel – violoncello. Výběr a režie Vladimír Justl.
Účinkují Jiří Adamíra, Viktor Preiss, Jana Preissová, Pavel Soukup a Pavel Pavlovský.
Vydal Supraphon v roce 1987 (1 LP).
Obsah: 1. A.P.Kernové – 2. Arion – 3. Démon – 4. Elegie – 5. Evžen Oněgin – 6. Exegi monumentum – 7. Chůvě – 8. Já lyry strunami jsem bloudil – 9. Je čas, má milená – 10. Když někdy za městem se toulám – 11. Když uchvátím tě v objetí – 12. Měděný jezdec – 13. Miloval jsem vás – 14. Můj portrét – 15. Náhodný a marný dare – 16. Pěvec – 17. Prořídla oblaka – 18. Slavík a růže – 19. Vás nelituji – 20. Vězeň – 21. Vyšel jsem dřív než hvězda ranní.
12. 1. 2012
Slavné kriminální případy (1988)
Francois Gayot de Pitaval.
Čte Rudolf Pellar.
Načteno pro Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé Karla Emanuela Macana v roce 1988 (12 MC, Z899, 2 CD mp3, 51 stop, MP899, 17:11:37).
Pozn.: Kriminální a soudní případy, které se udály ve Francii v době vlády Ludvíka XIII. a XIV. (anotace vydavatele)
Je pití alkoholu lék? (1932)
Diskuse na téma boje proti alkoholismu. Připravil a diskusi vede dr. Otakar Matoušek. Hovoří prof. dr. Josef Charvát, dr. Batěk a zástupce pivovarnického průmyslu pan Plašil.
Natočeno 1932.
Lit.: Hubička, Jiří: Je pití alkoholu lék? In web ČRo, 2. 6. 2011 (článek + kompletní nahrávka k poslechu). – Cit.: Ve 30. letech odvysílal rozhlas besedu na téma, které je nadčasové. Diskuse se dvěma lékaři byla uvedena otázkou: je pití alkoholu škodlivé, nebo je alkohol lék? Kdo se besedy zúčastnil?
Besedu vedl profesor dr. Otakar Matoušek, který byl v letech 1931-37 šéfem, později ředitelem přednáškového a vzdělávacího odboru Československého rozhlasu. Účastníky besedy byli dva lékaři, profesor doktor Josef Charvát a doktor Batěk; dalším, kdo do diskuse zasahuje je zástupce pivovarnického průmyslu, jistý pan Plašil. (more…)
Z divokého východu (2011)
Jiří Hubička. Původní rozhlasová detektivní hra. Střih Naďa Culková. Zvukový mistr Tomáš Gsöllhofer. Hudební a zvuková spolupráce Petr Šplíchal. Produkce Jana Knapová. Dramaturgie Jitka Škápíková. Režie Petr Mančal.
Osoby a obsazení: poručík Vláčil (Jiří Ornest), rotný Králíčková (Jana Stryková), náčelník Václav (Petr Kostka), Doucha (Daniel Šváb), vedoucí městského archívu (Dana Syslová), Špaček (Aleš Procházka), Špačková, jeho žena (Simona Stašová), hrabě Salzenbach (Karel Weinlich), jeho dcera (Veronika Gajerová), Jakub Novotný, archivář (Kajetán Písařovic), Novotná, jeho matka (Taťjana Medvecká), archivářka Skálová (Klára Sedláčková-Oltová), policejní lékař (Petr Pelzer), „Sekáč“ (Jiří Langmajer), ranaři (Hynek Čermák, Luboš Veselý, Michal Pavlata). Dále účinkují Martin Zahálka, Ivan Chrz, Petr Mančal, Petr Šplíchal, Jiří Knot, Libuše Šplíchalová, Eva Přibylová, Tomáš Vrba, Tomáš Pergl, Jiří Litoš, Eva Přibylová a Eva Přibylová.
Natočeno 2011. Premiéra 22. 1. 2012 (ČRo 2 Praha, 20:00 – 21:10 h.; 69 min.). Repríza 29. 3. 2015 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 30. 5. 2021 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.
Pozn.: Hra volně navazuje na hru Síla slova (2009).
Lit.: Pavlovský, Petr: Simona Stašová coronat opus. In Týdeník Rozhlas 9/2012 (recenze). – Cit.: Vražda před mikrofonem, to byl název mé kritiky, která v rubrice Zamyšlení nad rozhlasem vyšla na tomto místě před téměř třemi lety. Jejím předmětem byla rozhlasová detektivka Jiřího Hubičky Síla slova. V závěru jsem návodně, a možná dokonce i inspirativně konstatoval, že slibná detektivní dvojice poručíka Vláčila a rotné Králíčkové (český protějšek páru Linley – Haversová z televizního cyklu BBC), stejně jako zavedené dramatické prostředí (okresní město s policejní služebnou, regionálním rádiem, pochybným barem s prostitutkami a dalšími charakteristickými reáliemi) přímo volají po dalším „uměleckém životě“.
Nemůže být proto pro kritika většího štěstí a praktičtějšího uznání, než když se ukáže být pravým, a nikoli falešným prorokem. Od premiéry Síly slova uběhly sice už téměř tři roky, ale dočkal jsem se. Koncem letošního ledna měl na ČRo 2 – Praha premiéru opus s novým příběhem započatého „cyklu Vláčil – Králíčková“ nazvaný Z divokého východu. Zůstalo dějiště dramatu – okresní město s policejní služebnou a okolí, zůstaly hlavní postavy a jejich představitelé, Jiří Ornest a Jana Stryková; zůstali i režisér Petr Mančal a dramaturgyně Jitka Škápíková.
Motiv jednoho pokleslého média – lokálního soukromého rozhlasu – nahradilo jiné pokleslé médium – akční film, respektive raut pořádaný po jeho premiéře, kde se odehraje nezdařený a údajný pokus o vraždu režiséra. Zákonitě se pak dostáváme do prostředí nájemných vrahů, jejich zákazníků i obětí, prostředí propojeného v posledku i se stranickou politikou.
V reáliích jsou ale i sporná místa, ba dokonce lapsy. Kariéra jednoho z hlavních darebáků je charakterizována následovně: „Před listopadem vysoký funkcionář SSM, později vstoupil do ODA.“ Sám jsem v této straně byl, a to téměř od počátku na podzim 1990 (půl roku před vznikem ODS!), mám legitimaci číslo 0038. Takoví lidé v ODA podle stanov (které se úzkostlivě dodržovaly – konzervativní strana!) mohli být jenom velice obtížně. Platilo totiž pravidlo, že bývalý člen KSČ musí žádat příslušnou místní organizaci o doporučení výjimky, kterou po jejím doporučení „zdola“ centrální orgán posoudí a schválí. Vysoký funkcionář SSM byl nutně i členem KSČ – což ovšem mnozí posluchači už nevědí, a proto by se to v rámci dialogů dozvědět měli.
Celkově lze ale konstatovat výrazný kvalitativní skok vpřed: hra má větší spád, děj je dynamičtější, aniž by „zvuková akčnost“ někde překročila míru funkčnosti a vkusu. Na rozhlasovou hru je postav opět trochu moc, vesměs jsou ovšem ztvárněny tak skvělými herci, že při poslechu neztrácíme orientaci. Hereckým vrcholem večera byla pro mne tentokrát Simona Stašová. Její vdova po zločinci jako by vyšla z nějakého italského neorealistického filmu. „Lidová postava“ jak má být, plná emocí, rozhořčení i rezignovaného smutku a smíření se světem.