Literární pásmo o životě a díle švédské spisovatelky. Připravila Eliška Závodná.
Natočeno 2011. Premiéra 29. 1. 2012 (60 min.).
Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: Astrid Lindgrenová aneb Píšu pro dítě ve mně. In web ČRo, leden 2012 (článek). – Cit.: Astrid Lindgrenová patří s více než 150 miliony vydaných exemplářů k nejznámějším a nejčtenějším autorům literatury pro děti. Pro koho Astrid Lindgrenová psala, jaká byla a jak přijímali její knihy v různých zemích? Schůzky s literaturou, které připravila Eliška Závodná, se pokusí odpovědět. Pořad vysíláme v rámci Severského roku, k 10letému výročí úmrtí spisovatelky.
„Chodila jsem ještě do obecné školy, když se ke mně obracely téměř varovné hlasy a prohlašovaly: -Jen počkej, ty budeš spisovatelka, až vyrosteš…- To mě tehdy tak vyděsilo, že jsem se skálopevně rozhodla, že JÁ spisovatelka nikdy nebudu…“ vzpomínala třicet let po vydání své prvotiny švédská prozaička, která se ještě za svého života stala legendou, Astrid Lindgrenová (1907-2002).
Milovnicí knih a vášnivou čtenářkou však byla vždycky. Už jako slavná spisovatelka se vehementně zasazovala o právo dětí na čtení a knihy, považovala je za součást práva na lepší život. Pokud se jí ozvali ze švédských knihoven ohrožených finančními problémy, nebo dokonce zrušením, přijela tam, a snažila se je zachránit. Vyhrožovala místním radním a komunálním politikům, že je bude strašit, pokusí-li se zavřít byť jen jedinou veřejnou knihovnu. Knihovny jsou pro děti z ohrožených městských čtvrtí oázami a děti přece musíme chránit, tvrdila.
Sama byla jako dítě šťastná. Vyrůstala ve Vimmerby ve Švédsku. Mnoho jejích knih je inspirováno vlastním dětstvím, které strávila na farmě otce Samuela Augusta Ericssona a maminky Hanny. Astrid byla druhým dítětem, narodila se rok po Gunnarovi, následovaly ještě další dvě sestry. V roce 1923 začala pracovat v lokálním tisku, ale otěhotněla a odešla z domova. V Kodani r.1926 porodila syna Lasseho, kterého z nedostatku financí musela dát do pěstounské péče. V roce 1927 získala Astrid místo sekretářky ve Švédské knihkupecké centrále. Později se jí podařilo najít místo externí redaktorky v Královském automobilovém klubu, v oddělení cestovních příruček a atlasů.
A když byl v roce 1928 autoatlas hotov, požádala o místo. Vedoucí se jmenoval Sture Lindgren. Sblížili se. Na jaře v roce 1931 se Astrid Ericssonová stala Astrid Lindgrenovou. Začala znovu pracovat jako externí redaktorka a získala také možnost starat se o svého syna. V květnu 1934 se jí narodila dcera Karin. Nejslavnější knižní postava Pipi Dlouhá punčocha vznikla z příběhů, které vyprávěla maminka své dceři před spaním. Astrid Lindgrenová říkala, že : „dobrá kniha má být jako štika. Špičatý a ostrý nos, pak kus užitečného masa a nakonec mrštný ocas“ a taková Pipi rozhodně byla. Kniha se stala rychle velmi úspěšnou a udělala z Lindgrenové mezinárodně známou autorku. Znamenala také zásadní obrat v přístupu k dětské literatuře v celosvětovém měřítku, boření konvencí a oproštění od tradičního moralismu a mentorování. Lindgrenová ostatně v celé své tvorbě následující líčí z dětského pohledu bytostnou touhu dítěte revoltovat, prosazovat svou vůli a moc, které je ovšem nutné výchovou usměrňovat.
Dílo Astrid Lindgrenové je bohaté a různorodé a autorčin úspěch ve světě zázračný. Kerstin Kvintová (spisovatelčina sekretářka) ovšem ve své knížce Astrid v širém světě popisuje rozdílný ohlas a rozdílné preference – pokud jde o knihy. Astrid Lindgrenová je nesmírně populární např. v Německu, ale docela jinak ji čtou ve Francii. Tam se s pořádným překladem Pipi Dlouhé punčochy děti setkaly až poměrně nedávno. I o tom uslyšíte v pořadu Elišky Závodné.