Albert Marenčin. Esej. Zvuk Andrej Klimits. Hudební dramaturgie Roman Žiaran. Redakce a realizace Patrik Oriešek.
Čte Miroslav Trnavský.
Připravil Slovenský rozhlas pro RTVS v roce 2011 (14 min.). Premiéra 7. 9. 2011 (Rádio Devín, 14 min.).
12. 9. 2011
Desatoro (Desatero, 2008)
Stanislav Štepka. Text ze stejnojmenné hry s úvodním slovem o autorovi. Další tvůrci nezjištěni.
Účinkuje Alfréd Swan.
Nastudovala Bratislava v roce 2008. Premiéra 12. 6. 2008 (SRo Devín, 13 min.).
Obsah: Prvé – V noci – Druhé – Nevezmeš nadarmo slovo láska – Tretie – Sviatky – Štvrté – Moja trauma – Piate – Nezabi – Šieste – Ako je to – Siedme – Čisté krky – Ôsme – Zaručené správy – Deviate – Žiadostivo túžim – Desiate – Na desiatich kanáloch.
Pozn.: Vyšlo knižně pod názvem Desatoro /a zopár navyše/ (Bratislava, Ikar 2006).
Ak má k fazuľovici mäsko správne chutiť, musí byť fajnovo vyúdené. Potom čaká na správnu chvíľu v domácej špajzke. Aj Štepkove príbehy Desatoro (a zopár navyše) sú zo špajzky, kam doma napochytro náš hladný človek zaraz po spovedi zabrúsi. Tak mu tu ostala ležať aj obchytaná a trochu zamastená Kniha kníh, tak mu tu ostali medzi zaváraninami ležať deje, ktoré postretal na svojej dennej ceste. Pritom naozaj je jedno, či protagonisti Stanislava Štepku kráčajú popri garádoch medzi dedinami alebo mestskými trotoármi.
Ak máme byť spravodliví (a ktože by ním netúžil byť), najlepšie sa číta práve úvodné desatoro. Do istej miery aj kvôli napätiu medzi biblickým slovom na úvod a praktickým použitím (či až zneužitím) samotného prikázania. Lebo takí sme my, aj prikázania si upravíme na svoju košeľu. Desať a deväť neveľkých poviedočiek, ba občas až čŕt je z rodu smutno-veselých, úsmev na perách a v srdci smútok, občas nostalgia. Aj autor sa na nás z obálky usmieva podopierajúc si zafačovanú ruku a palec. Nikdy nám nie je natoľko dobre, aby nás niečo nebolelo. Sme hriešni a občas si to aj priznáme.
Ešte dobre, že domáce údené je mäkulinké, rozplýva sa na jazyku, pojeme ho vari aj bez zubov, požujeme ďasnami. Stanislav Štepka je Bohom nadaný rozprávač príbehov z našich komôr. (Ĺuboš Svetoň, Litcentrum.sk)
Tá láska a neláska (Ta láska a neláska, 2010)
Jacques Prévert. Krátké pásmo s ukázkou autorových veršů. Další tvůrci nezjištěni.
Účinkuje Alfréd Swan.
Nastudovala Bratislava v roce 2010. Premiéra 20. 1. 2010 (SRo Devín, 12 min.). Repríza 29. 6. 2018 (Rádio Litera, 11:35 h.).
Pozn.: Dnes sme si pre vás pripravili výber z poézie Jacquesa Préverta TÁ LÁSKA A NELÁSKA. Jeho nevšedné básne obsahujú hravé a vtipné verše, svojim charakterom blízke francúzskemu šansónu a surrealistickej estetike.
Stala sa nám láska (Přihodila se nám láska, 2008)
Ján Štrasser. Výběr básní ze stejnojmenné knihy. Další tvůrci nezjištěni.
Recituje Alfréd Swan.
Nastudovala Bratislava v roce 2008. Premiéra 25. 2. 2008 (SRo Devín, 10 min.).
Sochár odchádzajúceho času (Sochař odcházejícího času, 1998)
Jozef Lenhart. Pásmo o životě sochaře Jána Fadrusze. Režie Ria Páldiová.
Interpreti nezjištěni.
Připravil Slovenský rozhlas Bratislava v roce 2008 (30 min.). Repríza 3. 4. 2008 (SRo 3 Devín), 28. 12. 2014 (SRo 8 Rádio Litera).
Prechádzky Senianským chotárom (Procházky Senianským pozemkem, 2010)
Štefan Kolivoško. Feature. Další tvůrci nezjištěni.
Účinkují Štefan Kolivoško, Jitka Krišková, Juraj Zetyák, Miroslav Kolbašský.
Natočeno 2010. Premiéra (?) 23. 7. 2011 (Rádio Devín, 59 min.).
Majster živej hudby (Mistr živé hudby, 2011)
Mirjana Šišoláková. Feature věnovaný stému výročí narození Jána Cikkera
Účinkují Martin Babjak, Pavol Bagin, Marianna Bardyová, Viera Bartošová, Víťazozslav Kubička, Peter Michalica, Vladimír Zvara, Marian Šidlík, Mirjana Šišoláková.
Natočeno 2011. Premiéra 22. 7. 2011 (Rádio Slovensko, 53 min.).
ČRo Olomouc 60. let minulého století ve vzpomínkách
Lubomír Smiřický
(zveřejněno se svolením autora)
Starorůžová omítka tříposchoďové budovy ladí s barvami fasád někdejších paláců na západní straně olomouckého Horního náměstí, které je právem považováno za středobod celého města. Kdysi byla Olomouc mocenským centrem Moravy, připojeným k přemyslovským Čechám. Tady sídlil knížetem Oldřichem dosazený Břetislav. Ten unesl z kláštera ve Svinibrodu dceru bavorského velmože Jitku a žil s ní na olomouckém hradě. Olomouc se stala za Přemysla Otakara II. královským městem a za Jana Lucemburského hlavním městem Moravy, nejdůležitějším po Praze… A věřte či nevěřte, vážení: mezi Marsem a Jupiterem je planetka s číslem 30564, kterou astronom z Ondřejova Dr. Petr Pravec pojmenoval – Olomouc.
Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme v své moci
Přemysl Hnilička
Recenze na CD „Jméno růže“ (Radioservis, 2011)
Je listopad Léta Páně 1327. Do italského opatství přijíždí františkán a bývalý inkvizitor Vilém z Baskervillu a jeho žák, mladý benediktinský mnich Adson z Melku. Bratr Vilém zde má připravit půdu pro závažné teologické jednání františkánů s delegací avignonského papeže Jana XXII. Jeho deduktivní mozek však zaujme záhadná smrt Adelma z Otranta. Zdejší iluminátor však nebude posledním mrtvým toho dlouhého listopadového týdne – a série podivných vražd nebude to hlavní, co zaměstná bystrou mysl františkánovu…
Nastudovat pro rozhlas mnohovrstevnatý postmoderní text italského spisovatele, filosofa a medievalisty Umberta Eca chtělo zajisté hodně odvahy. Román Jméno růže rozhodně není snadný pro jakýkoliv výklad – není ani čistou detektivkou, ani teologickou či filosofickou disputací, nelze jej prohlásit ani za čistokrevnou hororovou četbu. Má zkrátka od každého něco – a dramaturgický výklad musí nutně některou z rovin ošidit.
Rozhlasový dramaturg Hynek Pekárek ve spolupráci s dramatizátorem Michalem Lázňovským dokázali v roce 2002 téměř nemožné – na ploše devíti čtyřicetiminutových dílů postihli vše podstatné a nechali svým hrdinům prostor i pro delší rozhovory, které nesouvisely přímo s dějem. Zůstává tu tedy dost místa pro mnohé zjevné i skryté souvislosti, kterými Eco svůj román vybavil, včetně základního spisovatelova literárního žertu: vždyť Vilém z Baskervillu není nikdo jiný než duševní bratr Sherlocka Holmese a Adso zase méně chápavý Watson (ne nadarmo jej Vilém oslovuje „Adsone“)… (more…)
Objaviteľ slovenských Mykén (Objevitel slovenských Mykén, 2005)
Feature o životě a práci archeologa Prof., PhDr. Jozefa Vladára, DrSc., vedoucího vědeckého pracovníka Archeologického ústavu Slovenskej akadémie vied. Zvuková a hudobná spolupráca Peter Daniška a Katarína Bielčíková. Redakčně připravila Táňa Kusá. Režie Milena Lukáčová.
Spoluúčinkují Dáša Rúfusová, Vladimír Minarovič a Vladimír Štefuca.
Natočeno 2005. Premiéra prosinec 2005 (45 min.).