Václav Vokolek. Výbět z textů děčínského básníka, spisovatele, výtvarníka a publicisty. Připravil Jiří Vondráček. Režie Petr Adler.
Účinkuje Miroslav Donutil.
Natočeno v roce 1996 (30 min.).
17. 7. 2011
Stavitel lodí (1998)
Jaroslav A. Urban. Povídka českého spisovatele. Vybrala a upravila Marta Kussová. Připravilla Dagmar Jaklová-Oravová. Režie Vladimír Tomeš.
Účinkují Steva Maršálek a Jiří Hanák.
Připravil Český rozhlas v roce 1998 (25 min.). Repríza 4. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).
Životopisy – Felix Holzmann 1/5 (2011)
Memoáry Felixe Holzmanna připravila Marta Růžičková. Zvukový mistr Leoš Sedláček. Režie Pavel Krejčí.
Účinkují Felix Holzmann, Irena Pettrichová a Petr Hübner.
Připravil ČRo Hradec Králové v roce 2011 (5 x 12 min.). Premiéra ve dnech 18.-22. 7. 2011 na regionálních stanicích ČRo v cyklu „Životopisy – příběhy slavných i neslavných“.
Životopisy – Ernest Hemingway 1/5 (2011)
Ivan Němec. Režie Radim Nejedlý.
Účinkují Ondřej Mikulášek, Zuzana Ščerbová.
Připravil ČRo Brno v roce 2011 (5 x 12 min.). Premiéra ve dnech 11.-15. 7. 2011 na regionálních stanicích ČRo v cyklu „Životopisy – příběhy slavných i neslavných“.
16. 7. 2011
Dobrá vůle – Vlaštovka (2011)
O lidech s upřímnou snahou učinit svět lepším. Edib Jaganjac, válečný chirurg ze Sarajeva, dnes žije v Čechách a patří k zakladatelům občanského sdružení Lastavica, které vydalo a českým univerzitním knihovnám darovalo český překlad knih jugoslávského nositele Nobelovy ceny Ivy Andrice. Dále pomáhá sarajevským nemocnicím a dětem sirotkům. Připravila Goranka Oljača. Dramaturgie Lenka Svobodová. Režie Yvona Žertová.
Natočeno 2011. Premiéra 17. 7. 2011 (25 min.).
Lit.: Oljača, Goranka: Vlaštovka (repríza). In web ČRo 2 Praha 17. 7. 2011 (anotace). – Cit.: Edib Jaganjac, válečný chirurg ze Sarajeva, dnes žije v Čechách a patří k zakladatelům obč. sdruž. Lastavica, které vydalo a českým univerzitním knihovnám darovalo český překlad knih jugoslávského nositele Nobelovy ceny Ivy Andrice. Dále pomáhá sarajevským nemocnicím a dětem sirotkům.
Curriculum vitae 1/12 (1997)
Nikolaj Terlecký (Terleckij). Četba na pokračování ze vzpomínkové prózy. Připravila Milena Štráfeldová. Režie Petr Adler.
Účinkuje Bořivoj Navrátil.
Natočeno 1997 (12 x 25 min.).
Katedra filantromatematiky (1975)
O“Henry. Povídka. Přeložil A. J. Šťastný. Režie Josef Červinka.
Účinkuje František Hanus.
Natočeno v roce 1975 (27 min.).
Berenice (1992)
Edgar Allan Poe. Překlad Josef Schwarz Červinka. Připravila Oldřiška Vašková. Režie Věra Pražáková.
Čte Stanislav Šárský.
Připravila Ostrava v roce 1992. Repríza 11. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.; 30 min.) v cyklu Noční bibliotéka.
Černý kocour (1994)
Edgar Allan Poe. Překlad Josef Schwarz Červinka. Připravila Oldřiška Vašková. Režie Věra Pražáková.
Čte Lubor Tokoš.
Připravila Ostrava v roce 1994. Premiéra 15. 7. 1994 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 30 min.) v cyklu Příběhy. Repríza 10. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 19. 10. 2019 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h) v cyklu Klasická povídka.
Lit.: anonym: Černý kocour. In Týdeník Rozhlas 29/1994 (4. 7. 1994), s. 17 (článek). – Cit.: Uprostřed této literatury, kdy už řidne vzduch, zakouší možná duch nejasnou úzkost, bázeň náchylnou k slzám a srdeční obtíže, jež jsou doma na takových zvláštních a nesmírných místech. Ale obdiv je silnější, a pak, jeho umění je tak velké! Pozadí a rekvizity jsou přizpůsobeny citům postav. Jak samota přírody, tak ruch měst, všechno je popsáno se vzrušením a fantastičnosti. Tak jako Eugéne Delacroix, který povznesl své umění na úroveň velké poezie, i Edgar Poe rád rozhýbává své postavy na nafialovělých nebo nazelenalých pozadích, odkud se line fosforeskováni hniloby a vůně bouře. Takzvaná neživá příroda má cosi ze živoucích bytosti a chvěje se s nimi nadpřirozeným galvanickým chvěním. Prostor se prohloubil opiem; opium v něm dává všem barvám magický smysl a rozeznívá všechny zvuky významnější zvučnosti. Občas se znenadání otevírají nádherné průhledy do jeho krajin přetékajících světlem a barvou a v hloubi jejich obzorů vyvstávají orientální města a stavby, změněné vzdálenosti v páru, již slunce zasypává zlatými dešti. Tak se vyjádřil francouzský básník Charles Baudelaire o díle amerického spisovatele E. A. Poea. Jak dalece měl pravdu, můžeme posoudit dnes pň poslechu povídky Černý kocour.
Experiment doktora Heideggera (1992)
Nathaniel Hawthorne. Překlad Stanislava Menšíková. Připravila Dagmar Joklová. Režie Ilja Racek.
Čte František Šec.
Připravila Ostrava v roce 1992 (30 min.). Repríza 6. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 0:30 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 3. 7. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Mačas, Dominik: Temný vypravěč ze Salemu. Poslechněte si sedm povídek spisovatele Nathaniela Hawthorna. In web ČRo 3 Vltava, 5. 7. 2024 (článek) – Cit.: Autor slavného románu Šarlatové písmeno bývá řazen mezi temné romantiky i zakladatele žánru fantasy. Pro jeho příběhy je typická ponurá magická atmosféra. Nathaniel Hawthorne pocházel ze Salemu, jeho prapradědeček se podílel na nechvalně proslulých čarodějnických procesech, on sám se však od této historie snažil distancovat. (…)
Nathaniel Hawthorne (1804-1864) se narodil do rodiny námořního kapitána v přístavním městě Salemu, oblasti, kde vznikly nejstarší osady přistěhovalců. Lásku k literatuře v sobě odhalil již v dětství, kdy po smrti otce a svém vlastním zranění byl izolovanější od ostatních vrstevníků a čas věnoval četbě. Po studiu na vysoké škole začal sám psát.
Hawthorne nabízí čtenářům nový pohled do nitra člověka a prohlubuje psychologickou analýzu. Podobně jako například E. A. Poe, se kterým ho můžeme řadit mezi „temné“ romantiky, i Nathaniel Hawthorne ve své tvorbě čerpá ze zločinu, lidských slabostí a temných stránek společnosti i jedince. Hawthorne patří mezi klasické autory ranné americké literatury, zabýval se také otázkami puritanismu a raného anglického osídlování Severní Ameriky. Pro jeho texty je typická tajuplná, až snová atmosféra, proti sobě stojí přísnými pravidly svázané společenství a vymykající se jedinec. Jeho nejslavnější román Šarlatové písmeno se věnuje otázkám viny, trestu, společenského odsouzení a pokrytectví. K dalším významným dílům patří Dům se sedmi štíty či Mramorový faun. (…)
(…) Osoba doktora Heideggera je stejně opředená mýty a tajemstvími jako jeho pracovna. Co se tentokrát v zaprášené místnosti skrývá? Fantastická povídka z 19. století v sobě nese nečekaně aktuální pravdu. Když k sobě výstřední doktor Heidegger přizve čtyři staré přátele, lidi zmožené životem, nikdo z nich nemůže tušit, co se od nich čeká, a žádný z nich vlastně nečeká nic přelomového. Jenže opak je pravdou – a pravdou se v této pozoruhodné místnosti může stát ledacos. Povídka o stáří, o mládí, o rozumu a o lidské přirozenosti rezonuje duchem dnešní doby a současně si v sobě uchovává okouzlující duši dob minulých. Své kouzlo má přece každá doba. (…)