Edgar Allan Poe. Překlad Josef Schwarz Červinka. Připravila Oldřiška Vašková. Režie Věra Pražáková.
Čte Lubor Tokoš.
Připravila Ostrava v roce 1994. Premiéra 15. 7. 1994 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 30 min.) v cyklu Příběhy. Repríza 10. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 19. 10. 2019 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h) v cyklu Klasická povídka.
Lit.: anonym: Černý kocour. In Týdeník Rozhlas 29/1994 (4. 7. 1994), s. 17 (článek). – Cit.: Uprostřed této literatury, kdy už řidne vzduch, zakouší možná duch nejasnou úzkost, bázeň náchylnou k slzám a srdeční obtíže, jež jsou doma na takových zvláštních a nesmírných místech. Ale obdiv je silnější, a pak, jeho umění je tak velké! Pozadí a rekvizity jsou přizpůsobeny citům postav. Jak samota přírody, tak ruch měst, všechno je popsáno se vzrušením a fantastičnosti. Tak jako Eugéne Delacroix, který povznesl své umění na úroveň velké poezie, i Edgar Poe rád rozhýbává své postavy na nafialovělých nebo nazelenalých pozadích, odkud se line fosforeskováni hniloby a vůně bouře. Takzvaná neživá příroda má cosi ze živoucích bytosti a chvěje se s nimi nadpřirozeným galvanickým chvěním. Prostor se prohloubil opiem; opium v něm dává všem barvám magický smysl a rozeznívá všechny zvuky významnější zvučnosti. Občas se znenadání otevírají nádherné průhledy do jeho krajin přetékajících světlem a barvou a v hloubi jejich obzorů vyvstávají orientální města a stavby, změněné vzdálenosti v páru, již slunce zasypává zlatými dešti. Tak se vyjádřil francouzský básník Charles Baudelaire o díle amerického spisovatele E. A. Poea. Jak dalece měl pravdu, můžeme posoudit dnes pň poslechu povídky Černý kocour.