Jaroslav Havlíček. Povídka. Další tvůrci nezjištěni.
Čte Jan Pivec.
Natočeno 1968 (?). Premiéra (?) 23. 12. 1968 (Praha, 23:00 – 23:20 h.).
3. 5. 2011
2. 5. 2011
Můj pán je… (1968?)
Exkurze na téma pán a sluha inspirovaná jednou písničkou (Můj pán je pod drnem). Úvahy s odstupem času pořídil a hlavně dialogy klasiků humoru a satiry vybral František Boleslavský. Záznam a střih Pavla Vodrážková. Zvuk Libuše Strnadová. Hudební spolupráce Radislav Nikodém. Dramaturg Kuneš. Režie Josef Melč.
Účinkují Miloš Kopecký a Lubomír Lipský.
Natočeno 1968 (?). Premiéra (?) 25. 12. 1968 (Československo, 21:00 – 22:08 h.). Repríza 18. 4. 1969 (Praha – RPD, 21:50 – 23:00 h.).
Ofenzíva do soukromí (1968)
Dr. Jiří Mrázek se zamýšlí nad moderními prostředky odposlouchávací techniky.
Natočeno 1968. Plánovaná premiéra 21. 8. 1968 (!!) (Praha, 17:05 – 17:20 h.).
Dostanu tě k poště! (1968)
Mikrokabaret. Napsali Jiří Melíšek a Vladimír Rohlena. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Nastudovalo Ústí nad Labem v roce 1968. Plánovaná premiéra 21. 8. 1968 (Praha, 11:40 – 12:00 h.).
Chodské legendy o Ježíši a Svatém Petru (1968?)
Jan František Hruška. Připravila Zdeňka Psůtková. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1968 (?). Premiéra (?) 23. 12. 1968 (Praha, 21:10 – 21:30 h.).
Koruna královská (1968)
Vyprávění o českých korunovačních klenotech. Připravil Čeněk Sovák. Použité verše Josef Hora a Jaroslav Seifert. Režie Jana Bezdíčková.
Obsazení nezjištěno.
Natočeno 1968. Premiéra 23. 12. 1968 (Praha, 15:00 – 16:00 h.).
Knihy zapověděné (Mládí F. L. Věka) (1957)
Alois Jirásek. Dramatizace prvních kapitol pentalogie F. L. Věk. Dramatizace Déda Papež a Jiří Kafka. Hudba Vilém Prokop Mlejnek, malý instrumentální orchestr řídí a na harmonium hraje autor. Asistentka režie Jiřina Cíchová, Inspicie Eduard Kašpar. Rekvizitář František Beránek. Zvukový technik Josef Paul. Natáčecí technik Svata Xandrová. Dramaturg Jiří Kafka. Režie Josef Svátek.
Osoby a obsazení: vypravěč (Vladimír Leraus), František L. Věk jako chlapec (Mirek Šipovič, DRDS), F. L. Věk jako student (Svatopluk Skládal), jeho otec (Vladimír Šmeral), jeho matka (Marie Brožová), učitel Havránek (Miloš Nedbal), Žalman (František Smolík), Strádecký, pozounista (Josef Chvalina), převor (Miroslav Doležal), páter Matiáš (Karel Kastner), páter Anselm (Bedřich Bobek), Růžička, vrátný (Martin Růžek), císař Josef II. (Erik Zámiš), Šulc, forman (Artuš Kalous), hlasy mnichů (Josef Frič a Karel Sedláček).
Natočeno 1957. Premiéra 29. 12. 1957 (Praha I – Praha III, 14:00 – 15:30 h.; 64 min.). Vysíláno 23. 12. 1968 (Praha, 13:10 – 14:15 h.) v cyklu Zlatý fond her pro mládež. Obnovená premiéra 24. 8. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky. Repríza 9. 12. 2025 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 20:00 h.).
Lit.: anonym: Alois Jirásek: Knihy zapověděné. Čtení z prvních kapitol Jiráskova F. L. Věka. In web ČRo 3 Vltava, 24. srpen 2025 (článek). – Cit.: Po jedné z pravidelných návštěv mladičkého Věka u jeho souseda Žalmana je tomuto písmákovi, ale také tajnému evangelíkovi zabavena bible. Žalman podezřívá Věkovy rodiče, že právě oni ho úřadům udali. František Smolík, Vladimír Šmeral, Miloš Nedbal, Martin Růžek v hlavních rolích dramatizace slavného románu. (…)
František odjíždí díky svému hudebnímu talentu do Prahy, kde byl přijat do benediktinského kláštera za choralistu. Zároveň může studovat latinskou školu. Sledujeme jeho dospívání až do okamžiku, kdy kvůli rozhodnutí Josefa II. z roku 1782 byl klášter zrušen. Jako premiantovi je mu uděleno císařské stipendium. Pomůže také zachránit vzácné knihy z klášterní knihovny a odjíždí navštívit rodiče, ale i starého Žalmana, kterému veze vzácný dar.
F. L. Věk je nejdelší historický román Aloise Jiráska. Vyšel v pěti svazcích v letech 1888 až 1906. Odehrává se v době národního obrození. Předlohou pro hlavní hrdinu byla skutečná historická postava dobrušského kupce Františka Vladislava Heka (11. 4. 1769 – 4. 9. 1847). Na pozadí života mladého žáka dramatizace této části románu popisuje rodící se národní obrození i Josefínské reformy. Vedle zrušení třetiny klášterů se v knize odráží i slavný Toleranční patent z roku 1781. (…)
Místopis srdce – Jarmila Glazarová (1968)
O domově svého srdce hovoří naši spisovatelé. Dnes národní umělkyně Jarmila Glazarová.
Natočeno 1968. Premiéra (?) 23. 12. 1968 (Praha, 11:00 – 11:20 h.).
Medvídek Pú 1/? (1968?)
Alexander A. Milne. Překlad Hana Skoumalová.
Čte Josef Červinka.
Natočeno 1968 (?). První díl vysílán 23. 12. 1968 (Praha, 8:30 – 8:50 h.).
Svatý Ivan, světec ve skalách (2011)
Putování literárním ohlasem působení českého světce. Připravil Jaroslav Havel. Hudební spolupráce Jiří Litoš. Režie Markéta Jahodová.
Účinkují Igor Bareš a Milan Kačmarčík.
Natočeno 2011. Premiéra 24. 4. 2011 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:00 h.; 59 min.). Repríza 20. 12. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou.
Lit.: anonym: Svatý Ivan – světec ve skalách. In web ČRo, duben 2011 (článek). – Cit.: První poustevník v Čechách svatý Ivan žil v povodí Berounky patrně v druhé polovině 9. a první polovině 10. století, tedy v době, kdy většina místních obyvatel ještě uctívala posvátné stromy a přírodní božstva. Setkal se s knížetem Bořivojem a s jeho ženou sv. Ludmilou. Před smrtí posloužil Ivanovi svátostmi kněz Pavel.
Dodnes se vlastně neví, odkud svatý Ivan přišel. Není dokonce ani jisté, zda opravdu existoval. „A přece byl celá staletí uctíván jako jeden z českých zemských patronů – vedle svatého Václava, Prokopa, Vojtěcha a dalších, a z hlediska posloupnosti byl dokonce první, nejstarší z nich. Své práce mu věnovali mnozí literární tvůrci: středověcí kronikáři, historici, spisovatelé a básníci – i ti z největších, jaké jsme kdy měli. A také ovšem sochaři, malíři a hudebníci,“ píše Jaroslav Havel, autor Schůzek s literaturou věnovaných ohlasu svatého Ivana v české kultuře. (more…)