Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Úvahy a eseje významného českého novináře, proslovené v rádiu Svobodná Evropa. Připravil a komentuje Jan Bednář.

Čte Přemysl Rut, Jiří Hrubec, David Schneider a Ferdinand Peroutka (záznam).

Nastudoval ČRo 6 v roce 2010 a 2011.

Pozn.: Úvaha o mládeži byla odvysílána v původní dochované nahrávce.
Obsah: 2011 – Ferdinand Peroutka o StB v exilu – Ferdinand Peroutka o Edvardu Benešovi (Kdyby byly normální časy… napsáno a poprvé vysíláno 25. 5. 1952, nová premiéra 20. 3. 2011) – Ferdinand Peroutka mluví o mládeži – Ferdinand Peroutka komentuje Únor 1948 – III. díl – Ferdinand Peroutka komentuje Únor 1948 – II. díl – Ferdinand Peroutka komentuje Únor 1948 – Ferdinand Peroutka o životě Karla Teigeho – Ferdinand Peroutka o kolaboraci – Ferdinand Peroutka o Vánocích roku 1951 – Ferdinand Peroutka o Karlu Čapkovi – O maďarských událostech (originální záznam z 10. listopadu 1956).

2010 –  Peroutkova úvaha o politice za 1. republiky – Ferdinand Peroutka o boji se lží – Úvaha Ferdinanda Peroutky o dobrém činu – Ferdinand Peroutka o zatčení Rudolfa Slánského.

Lit.: Peroutka, Ferdinand: Mluví k vám Ferdinand Peroutka – Díl první. Praha: Argo, 2003, s. 82 – 85 (přepis eseje).

Lit.: Bednář, Jan: Úvahy Ferdinanda Peroutky na vlnách Českého rozhlasu 6. In web ČRo 6, 4. 2. 2011 (anotace + nahrávky k poslechu). – Cit.: Po více než padesáti letech si na rozhlasových vlnách můžete opět poslechnout úvahy slavného českého novináře Ferdinanda Peroutky.

U příležitosti blížícího se 60. výročí zahájení pravidelného vysílání Svobodné Evropy do Československa je spolu s vysvětlujícím komentářem Jana Bednáře uvádí Český rozhlas 6. Úvahy F. Peroutky se staly pravidelnou součástí sobotního vydání pořadu Názory a argumenty, které začíná vždy v 18.10 hod.

V květnu to bude 60 let, kdy se v éteru poprvé ozval hlas Svobodné Evropy. U zrodu této rozhlasové stanice stál i slavný český novinář Ferdinand Peroutka, jehož práce se později stala vzorem pro seriozní politickou žurnalistiku.
Peroutkovy brilantní úvahy, v nichž se zrcadlí nejen jeho vysoké morální vlastnosti, ale i nesmiřitelnost vůči všem totalitním projevům a nesnášenlivosti, si můžete poslechnout na rozhlasových vlnách Řo6 a v textové podobě je najdete na internetových stránkách stanice sestka.rozhlas.cz.

Původní Peroutkovy texty exlusivně získal ČRo 6 z Hooverova instututu Stanfordské univerzity v Kalifornii, kde je uložen archiv americké rozhlasové stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL).
Jan Bednář, který z nich vybírá ty nejzajímavější, říká: //„Peroutkovy politické komentáře psané vybraným českým jazykem, představují mimořádně zajímavou část naší poválečné publicistiky a výborně se hodí pro připomenutí doby jejich vzniku – období začátků komunistického režimu v tehdejším Československu.“

Lit.: Bednář, Jan: Jan Bednář: Ferdinand Peroutka o životě Karla Teigeho. In web ČRo 6, 5. 2. 2011 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Z dávného vysílání Svobodné Evropy vybíráme dnes další úvahu Ferdinanda Peroutky, tentokrát věnovanou tragickému osudu známého levicového intelektuála z první republiky Karla Teigeho.

Už při prvním pohledu na tuto výraznou postavu českého literárního a uměleckého života meziválečného období se vnucuje dojem, že snad nikoli náhodou považoval svého času vůdce ruských bolševiků Vladimír Iljič Lenin intelektuály za – jak řekl – „užitečné idioty“, tj. lidi, které je možno snadno obelhat a politicky využívat a pak cynicky vyhodit na smetiště jako něco bezcenného. Oni se tak někdy opravdu chovali. Je dobře známo, jak západoevropští salonní socialisté vychvalovali ve 20. a 30. letech ruskou revoluci za to, že svrhla despotický carský dvůr, a vůbec si přitom nevšimli, že za Lenina v Rusku docházelo k ukrutnostem, jaké dříve neměly obdoby. 

Naopak, liberálně levicoví západoevropští intelektuálové se běžně živili představou, že pro nový spravedlivější společenský řád je dovoleno páchat i zločiny, neboť když se kácí les, lítají třísky. A většinou odmítali vidět to, co by muselo být evidentní každému nepředpojatému pozorovateli, že totiž bolševické Rusko nepřineslo žádný pokrok oproti carskému režimu a že Leninova údajně proletářská revoluce je vykoupena potoky krve všech jeho odpůrců a nesčetným násilím. 

Ani českoslovenští umělci a intelektuálové mezi světovými válkami toto většinou nevěděli. Sympatizovali se socialismem a s komunismem na dálku, ideově, aniž ruskou realitu znali. A mezi obhájce komunistických ideálů u nás patřil ve 20. letech i teoretik a historik umění, publicista, kritik a spoluzakladatel Devětsilu, známé avantgardní literární skupiny, Karel Teige. Člověk nesmírně nadaný a vzdělaný, ale zároveň jaksi jednostranně zaujatý. Připomeňme, že v Devětsilu byla řada slavných českých spisovatelů, básníků a umělců té doby: mimo jiné Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura, Vítězslav Nezval, Jiří Wolker, Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek a další. 

Někteří z nich prošli později určitou fází politického vystřízlivění a s komunismem se rozešli anebo se od něj alespoň soukromě distancovali. Po válce a zejména po únoru 1948 se tito lidé se svými svobodomyslnými názory nutně museli dostat do konfliktu s nastupující stalinskou diktaturou. Ten rozchod ale neprobíhal rychle, neboť komunisté u nás od roku 1945 nastolovali svůj režim pozvolna a nenápadně a teprve později, v 50. letech, když se pevně chopili moci, mohli prosazovat svou vůli docela bezohledně a bez skrupulí. Tehdy ovšem už bylo pozdě. 

Karel Teige se ve 30. letech hlásil k surrealismu, byl dokonce mluvčím české Surrealistické skupiny, ale vedle literatury se věnoval také výtvarnému umění a architektuře a podílel se třeba na rozvoji funkcionalismu, směru který hledal funkční přístup k designu. Jak dnes vysvětluje Ferdinand Peroutka, rozchod Karla Teigeho s komunismem neměl primárně politické, ale umělecké důvody. Stalinská kulturní politika prostě nevyhovovala jeho vkusu. A tak se stalo, že když Teige po 2. světové válce předložil doktorskou práci na Karlově univerzitě, nebyl mu doktorát z politických důvodů udělen. Poúnorovému režimu se (na rozdíl od jiných) nepřizpůsobil, jeho články přestaly vycházet a nakonec se dokonce podílel na vydávání samizdatového sborníku. 

V té době už byla proti němu vedena oficiálně štvavá pomlouvačná kampaň, byl označen za představitele „trockistické agentury v české kultuře“ a nejspíš nechybělo mnoho k jeho zatčení a následnému uvěznění. Tajná policie zabavila a zřejmě zničila celou řadu jeho rukopisů. Jako psychologicky režimem pronásledovaný člověk zemřel Karel Teige náhle 1. října roku 1951 relativně mladý, ve svých jednapadesáti letech pravděpodobně na srdeční infarkt, což však nebylo v první chvíli jasné. Snadno se tak mohla šířit fáma, že zemřel při zatýkání anebo že snad v bezvýchodné situaci sám spáchal sebevraždu. Už proto, že jen pár dnů po jeho smrti provedla Státní bezpečnost domovní prohlídku, při níž zmizela valná část rukopisu Teigeho rozsáhlé práce Fenomenologie moderního umění, která tak už nikdy nevyšla. 

Poslechněme si komentář, který krátce po jeho smrti napsal Ferdinand Peroutka pro vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.