Leden, 2011 | Panáček v říši mluveného slova

Upton Sinclair. Rozhlasová úprava divadelní hry Pavel Kypr. Překlad Marie Hálová. Hudba Jan Kapr. Hraje filmový symfonický orchestr, řídí Otakar Pařík. Inspice Bohmil Semerák. Asistent režie Jiří Horčička. Vedení sboru Antonín Jedlička. Technická spolupráce Gustav Dostál, Jan Kapr a Milan Bübel. Režie Bohuš Hradil.

Osoby a obsazení: Upton Sinclair (Ladislav Kulhánek), režisér (Radovan Lukavský), Bert Adams (Antonín Zíb), jeho žena Kelly (Julie Charvátová), Jake Apperson (Vladimír Leraus), Pete (Ludvík Veselý), Matt (Bedřich Bobek), Joe Gunther (Artuš Kalous), kněz (Richard Záhorský), hlídač (Jiří Suk), šéf policie (Václav Voska), stenografka (Jindra Hollmannová). Spoluúčinkuje 10 členů Jedličkova sboru.

Natočeno 1948. Premiéra 16. 6. 1948 (Praha I – Brno I – Plzeň – České Budějovice, 20:45 – 21:53 h.). Repríza 13. 11. 1948 (Praha II – Brno II, 20:25 h.).

Lit.: Tomášek, Dušan: Rozhlas – Jedna veselá, jedna vážná. In Kulturní politika 66/1948, 24. 12. 1948, s. 7 (recenze). – Cit.: “ Vážná Sinclairova hra Zpívající vězňové, napsaná asi před 25 lety, je zajímavou a i dnes do jisté míry aktuální ukázkou boje amerických dělníků proti utlačujícímu a vraždícímu kapitalismu. Hra se však bohužel nedrží skutečnosti a líčí americký lid, o kterém víme, že ani dnes není ještě plně třídně uvědomělý, jako třídu s pevným a vyhraněným světovým názorem, s jasným a nekompromisním cílem. Snad vinou P. Kypra, který hru upravoval, byla druhá půlka hry alegorií; horečné sny v samovazbě uvězněného vůdce stávkujících dělníků Adamase, ve kterých ho do kobky chodili navštěvovat jeho přátelé a jeho mrtvá žena, střídaly se ne dosti jasně oddělené od skutečnosti. Hrdina hry, před kterým se doslova třásli policejní komisaři, jeví se nakonec po delším uvěznění jako slaboch.

Hra je ukázkou socialistické tvorby Uptona Sinclaira. Její námět a zpracování vzniklo před více než čtvrt stoletím. S této stránky je pro nás zajímavá. Ale dnešnímu člověku nepřináší kromě tohoto historického pohledu na začátku (!) socialistické tvorby v USA docela nic. Nebýt vhodného doslovu, ve kterém bylo znovu zdůrazněno, kdy hra vznikla, mohla by dokonce vyznít jako příklad, jak neopodstatněný a beznadějný je boj za lepší zítřek. Je třeba, aby čs. rozhlas dbal o tom, aby takové „historické pohledy“ v dramatickém pořadu nenabyly převahy. To by posluchačům velmi málo posloužilo.“

Comments (0)

Náš člověk v Havaně (1961)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 15:21

Graham Greene. Dramatizace anglické novely. Překlad Igor Hájek. Dramatizace Evžen Turnovský. Režie Oldřich Hoblík.

Osoby a obsazení: James Wormold (Antonín Zíb), Milly (Nelly Gaierová), Beatrice Severnová (Irena Kačírková), doktor Hasselbacher (Bedřich Vrbský), Hawthorne (Josef Gruss), kapitán Segura (Eduard Dubský), Lopez (Richard Záhorský), Carter (Ivo Gübel), šéf (Jiří Suk) a další.

Natočeno 1961. Premiéra 17. 11. 1961 (Praha I – RPD, 20:00 – 22:30 h.) v cyklu Nedělní večery. Repríza 1. dílu 18. 10. 1962 (Praha – RPD, 22:30 h.); 2. dílu 25. 10. 1962 (Praha – RPD, 22:30 h.); 1. dílu 2. 8. 1963 (Československo II, 19:30 h.); 1. dílu 18. 4. 1964, 2. dílu 25. 4. 1964 (Praha, 9:10 h.).

Pozn.: Hra byla po premiéře uváděna jako dvoudílná.

Lit.: te: Rozhlasová premiéra – Náš člověk v Havaně. In Čs. rozhlas a televize 37/1961 (5. 9. 1961), s. 1 (článek). – Cit.: V tomto týdnu uslyšíte rozhlasovou dramatizaci satirické novely „Náš člověk v Havaně“. Napsal ji jeden z největších současných anglických prozaiků, Graham Greene. U nás tato novela vyšla nejdříve v časopise Světová literatura, brzy potom i v samostatném knižním vydání a byla také už zdramatizována pro jeviště. V obou podobách měla velký úspěch. A naši čtenáři a diváci neplýtvají zpravidla zájmem a sympatiemi bezdůvodně. Greenova novela si rozhodně toto vřelé přijetí zasloužila.

Děj se odehrává v Havaně, hlavním městě Kuby, jejíž lid se odvážným revolučním rozmachem vymanil z útlaku Batistova diktátorského režimu a začal si vytvářet svůj život svobodně a po svém. Je ovšem nutno říci — a poznáte to hned na začátku hry — že poměry a události, jež se staly v tomto případě předmětem Greenovy sarkastické kritiky, jsou obrazem sociální a politické situace, jaká byla na Kubě před revolučním převratem. Přesto se domníváme, že valná většina Greenových myšlenek a názorů, které v tomto svém díle uplatnil, neztratila pranic ze své aktuálnosti a že tedy nebude nijak na škodu seznámit s nimi v rozhlasovém provedení i ty posluchače, kteří si dosud původní Greenovu novelu nepřečetli.

Domníváme se také, že nebude bez užitku připomenout si znovu poměry, jež vládly na Kubě ještě v nedávné minulosti, a které se ostatně — za vydatné podpory mezinárodního imperialismu — udržují v mnoha státech Latinské Ameriky dodnes. Ovšem Greenovi zdaleka nešlo jen o to, napsat kritický komentář ke konkrétním politickým a sociálním skutečnostem. Jeho záměr byl ještě vážnější. V neuvěřitelném a napínavém příběhu pana Wormolda zesměšnil praktiky a omezenost imperialistických „tajných služeb“, které jsou pouze brutálním a nelidským prostředkem k bezohlednému vměšování do záležitostí méně vyvinutých zemí. Boj o moc politickou, hospodářskou, zápas o vojenské základny na cizím území, zkrátka to všechno, čím se snaží mezinárodní imperialismus upevnit své pozice, je veden surově, krvavě, bez ohledů na životy a zájmy jednotlivců i národů. Tento zápas, pronikající svými bezprostředními důsledky až do soukromí lidí a rozvracející dobré vztahy mezi nimi, znamená popření každého ušlechtilejšího hnutí citu i mysli, i toho nejzákladnějšího — svobody a lidskosti.

Tak se Greenova novela stává hněvivou a vášnivou obhajobou právě těchto ohrožených lidských hodnot, bez nichž by svět i život v něm ztratily jakýkoli smysl. Dramatizaci Greenovy novely „Náš člověk v Havaně“ pro rozhlas připravil Evžen Turnovský a nastudoval ji s předními členy pražských divadel režisér Oldřich Hoblík. (…)

Comments (0)