Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

26. 2. 2022

Człowiek, który lubił psy (Muž, který měl rád psy, 1993)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 22:00

Raymond Chandler. Rozhlasová adaptace povídky z roku 1936. Překlad Michal Roniker. Dramatizace Bożena Helbrecht. Zvukový mistr Jacek Kacperek. Režie Zdzisław Dąbrowski.

Osoby a obsazení: Marek Obertyn (Carmady, soukromý detektiv), Ignacy Machowski (doktor Sharp, veterinář), Joanna Żółkowska (Diana Saint), Tomasz Marzecki (Galbraith, seržant), Wacław Szklarski (komisař Fulwider), Lech Ordon (doktor Sundstrand), Bartosz Opania (Red / prodavač hot dogů), Norbert Rakowski (hlas), Danuta Stenka (slečna Isobel Snare).

Natočeno 1993 (34 min.). K poslechu na YouTube.

Pościg (Štvanice, 1978)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 21:55

Stanisław Owoc. Rozhlasová hra. Režie Jan Zelnik.

Osoby a obsazení: Tomasz Zaliwski (Zatorski, dispečer), Janusz Paluszkiewicz (Rogosz, seřizovač), Maciej Damięcki (Walenczak, učeň), Ewa Żukowska (Danuta, pokladní), Emil Karewicz (Lewicki, přednosta stanice), Teresa Lipowska (Lewicka, manželka přednosty stanice), Zygmunt Maciejewski (Giemza, oddílový dispečer), Franciszek Pieczka (Karaś, strojvedoucí), Halina Głuszkówna (Karasiowa), Zdzisław Słowiński (Koral, novinář), Halina Michalska (matka Zatorského).

Natočeno 1978 (52 min.). K poslechu na YouTube.

25. 2. 2022

Král Oidipus (1940)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 12:12

Sofokles. Rozhlasová úprava klasické antické tragédie.

Účinkují Eduard Kohout a další.

Natočeno 18. října 1940.

2084 (2022)

Filed under: Podcast,Rozhlasové hry — Premek @ 8:53

S.d.Ch. Zvuková adaptace divadelní hry. Režie Šimon Dominik.

Účinkují Daniel Ondráček, Milena Steinmasslová, Jakub Špalek a Ondřej Novák.

Natočeno 2022. Webová premiéra 27. 2. 2022 (Rádio Kašpar, 19:30 h.; 63 min.). Webová repríza 25. 7. 2022 (Rádio Kašpar, 19:30 h.).

Pozn.: Drama z budoucnosti jako zkratka české orweliány. Malebná dystopická vize hradu, podhradí, selského rozumu a druhého národního obrození v historickém čase retrográdního vývoje. Následky velkého obratu naleznete v příběhu jednoho večera v hospodě roku 2084, kde se potkává hostinský a jeho pověrčivá matka se dvěma novodobými pytláky. (anotace)

Lit.: Bulvasová, Natálie: Zvěrstva posvěcená božským Kájou. In web Divadelní noviny, 6. 2. 2023 (recenze divadelní inscenace). – Cit.:  Hra 2084 českého dramatika S. d. Ch. (*1970) přináší dystopickou vizi tuzemské společnosti po tzv. druhém národním obrození. Do života za šest dekád nahlížíme skrze rozhovor čtyř postav v malém prostoru pivnice v kdysi malebném podhradí Karlštejna. Smrdí to tu kouřem a po okolí pobíhají tzv. čtyřprsťáci. Zvířata? Lidé? Chybí jim palce, páchnou dehtem a mají zkrabatělé obličeje. Místní je pojídají a nepřemýšlejí, kde se vzali. Divadelní spolek Kašpar hru loni nejprve uvedl jako rozhlasovou inscenaci v režii Šimona Dominika a teď na scéně Klubovny v Jindřišské představil její scénickou verzi, vytvořenou tímtéž režisérem, s mírně pozměněným obsazením.

Hostinec není paradoxně zařízen nijak futuristicky, stojí tu nesourodý nábytek, televize, starý přímotop, nechybějí ani nápisy švabachem. Krčmář Severin (Ondřej Novák) už zavírá, když dorazí pytlák Vaněk (Lukáš Jůza) a jeho schovanec Krupička (Matyáš Greif). Ten působí v příliš velkém obleku a s vlasy do palmičky velmi mladě, překvapivě ale používá archaické vazby jako dobrej na večír, kmotře. Když se na scénu přišourá Severinova matka (Milena Steinmasslová), ozve se úplně jiný jazyk: Lookuju, že jste úplně soggy, venku asi solidně rainí. Jde o tzv. oldspeak – tak se mluvilo před druhým národním obrozením…

Postupně se tak vyjevuje ústřední paradox dystopické vize S. d. Ch.: co dříve bylo retro, je teď moderní. Poobrozenecká doba umožňuje návrat do starých dobrých časů, po nichž mnozí touží – bez závislosti na internetu a záludností elektroniky či obtěžujících anglicismů. Nesourodě zařízený interiér hospody evokuje toulky po českých památkách, Krupičkova mluva může připomínat prázdniny u babičky, po výpadku elektřiny se vede černá hodinka a prostor osvětlují především svíčky. Na obrazovce sledujeme jednu z vítězných jízd Martiny Sáblíkové na zimních olympijských hrách. A věří se v Karla „Gottes“ Gotta, proto je po chvíli odhalen oltářík se zpěvákovou fotografií, kolem něhož jeho uctívači legračně tančí, mávajíce rukama u boků.

Režisér Dominik navozuje od začátku příjemnou nostalgickou atmosféru, v čemž je mu velmi nápomocný intimní prostor Klubovny, který hercům zároveň umožňuje využívat civilní výrazové prostředky. Ondřej Novák v roli Krčmáře se v úvodu ujistí, že diváci mají co pít a cítí se pohodlně. Upozorní také, že když vypadne elektřina, nemusí se bát. To se tady prostě občas stává. Jeho promluva z diváků činí další zaslepené obyvatele podhradí, ovšem sedící v „pasivní části hospody“. I přesto jsou to nakonec právě diváci, kteří dříve než postavy vytuší, že je něco špatně. (…)

21. 2. 2022

Il grido del tacchino (Výkřik krocana, 1969)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 11:45

Luigi Santucci. Rozhlasová hra. Režie Sergio Frenguelli.

Natočeno 1969. Premiéra 14. 5. 1969.

Il bambino della strega (Dítě čarodějky, 1980?)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 11:39

rai televisioneLuigi Santucci. Rozhlasová hra. Režie Marco Parodi.

Natočeno 1980 (?).

Cena: Prix Italia 1980.

Česká inscenace

Lit.: Ceraiuolo, Gianni: Rai e TV olandese vincono al Premio Italia. Tra streghe ed esorcisti spunta l’arte di Wajda. In l“Unitá, 20. 9. 1980, s. 9 (článek). – Cit.: Premiati « Il bambino della strega » di Marco Parodi, uno sceneggiato olandese e un film giapponese Presentata solo una parte dell’ultimo lavoro del regista polacco. (…)  Per quanto riguarda i drammi radiofonici, un contentino anche alla Rai, che ha vinto il Premio Italia con ZI bambino della strega, di Marco Parodi (il testo è di Luigi Santucci), singolare vicenda di un feto concepito da una donna violentata. La creatura sembra dare una mano a quelli del « Movimento per la vita », mettendosi a parlare nel grembo della madre. Ma fino a un certo punto, perché il mostriciattolo non vuole sapere di venirne fuori, rifiutando la bella vita. Eresia!, grida papa Wojtyla, o meglio la gente del villaggio. Piuttosto muoia la « strega >, cioè la donna che ha concepito tale folletto, che sacrificare una creatura di Dio. : Il piazzamento d’onore, cioè il Premio Rai. (..)

 

Das Kind der Hexe (Dítě čarodějky, 1981)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 11:24

Luigi Santucci. Rozhlasová hra. Překlad Alice Vollenweider. Režie Raoul Wolfgang Schnell.

Osoby a obsazení: Genoveva (Barbara Freier), dítě (Y Sa Lo), seminarista (Jan Busmann), vypravěč (Raoul Wolfgang Schnell), 1. kmotra (Ursula Feldhege), 2. kmotra (Annelie Jansen), lovec (Winfried Küppers), teolog Martin (Alwin Joachim Meyer), porodní bába (Ingeborg Schlegel), lichvář (Bodo Wienecke), kovář (Dierk Hardebeck), hlas (Jan Busmann), děti (Anja Horst a Stephanie Burghardt). Dále účinkují Nicola Müller-Temme, Hildegard Schroedter, Klaus Nierhoff, Knut Poburski, Peter Dieter Schnitzler.

Nastudoval WDR v roce 1981 (stereo).

Česká inscenace

Pozn.: Nachdem Genevièves Mann Rémy zu den Kreuzzügen aufgebrochen ist, wird sie eines Tages von einer Horde Goliarden überfallen und vergewaltigt. Nach einiger Zeit ist aus ihrem Bauch eine leise Stimme zu hören. Es ist das Kind, das sie trägt. Zwischen der Mutter und dem ungeborenen Sohn entwickelt sich im Laufe der Monate ein Gespräch voller magischen Verstehens und geheimen Trostes. Die Nachricht von dem ungeborenen Kind, das spricht, macht schnell ihre Runde im Dorf; Geneviève ist zunächst den schlimmsten Verdächtigungen ausgesetzt, doch die Herzlichkeit, Hilfsbereitschaft und vor allem die Tatsache, daB das Ungeborene Wunder zu wirken weiß, läßt alle Mutmaßungen um Teufelspakt und Ketzerei verstummen. Ungeduldig erwartet die Gemeinde die Geburt des Kindes, doch als der Zeitpunkt gekommen ist, weigert sich Genevièves Kind, das Licht der Welt zu erblicken. (anotace)

18. 2. 2022

Zweiäugiges Wortspiel (Slovní hra o dvou očích, 1971)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 14:23

Bohumila Grögerová. Experimentální rozhlasová hra. Hudba Heinrich Konietzny. Režie Günter Bommert.

Osoby a obsazení:  portrét (Ingeborg Thomass), mužské oko (Siegfried Wischnewski), ženské oko (Rosemarie Fendel), mužský chór (Bernd Duzynski, Gunter Cremer, Lothar Rollauer, Willkit Greuel, Rudolf Schumann), ženský chór (Barbara Ammann, Martel Ferber, Christa Adomeit, Gretl Tonndorf), mužský hlas (Erich Herr), ženský hlas (Antje Roosch), družička (Barbara Ammann), svatební průvodce (Bernd Duzynski), děti (Susanne Kluftinger, Bettina Tschunky a Eckart Lenz).

Nastudoval SR/BR v roce 1971. Premiéra 19. 5. 1971 (21 min.).

Pozn.: Es geht um einen Mann und eine Frau bzw. um ein Männerauge und ein Frauenauge, die Ausschau halten nach Wörtern. Der letzte Satz des Männerauges lautet: „Wir haben eine begrenzte Aussicht. Wir kennen nur Wortgegenden.“ Worauf das Frauenauge antwortet: „Es geht bloß um Worte. Und was ist ein Wort?“ Diese Frage berührt die Frage nach der Verläßlichkeit von Worten. Zwar benennen die beiden Personen in immer neuen Versuchen bestimmte „Wortgegenden“, die sich aber mit der Benennung einer Fixierung durch Benennung regelmäßig entziehen. Die „Wortgegenden“, vom Frauenauge beschrieben, sind bis in den einzelnen Wortgebrauch dem des Männerauges entgegengesetzt: Diese Dialektik des Selbstbehauptens durch Worte verneint jeweils die Position des Gegenübers. Um diese beiden Stimmen gruppieren sich Chöre, die in einem Harmonisierungsprozeß die Antinomien der Stimmen in sich aufheben. (anotace)

Lit.: Maurach, Martin: Das experimentelle Hörspiel. Eine gestalttheoretische Analyse. Wiesbaden: DUV, Dt. Univ.-Verl., 1995.

Lit.: Novotný, Pavel: Akustische Literatur. Experimentelles Hörspiel im Zeitalter analoger Technik. Eine Untersuchung im deutsch-tschechischen Kontext. Dresden: Thelem Universitätsverlag und Buchhandel, 2020, edice Mitteleuropa-Studien, 25.

Lit.: anonym (= Novotný, Pavel?): Rozhlasové hry Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala. In web Setiny.cz, 2021 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: (…)  Od konce šedesátých let se začali oba autoři věnovat žánru rozhlasové hry, zpočátku v propojení se západoněmeckou rozhlasovou produkcí. Vedle toho sepsali řadu kratičkých, auditivně nikdy nezpracovaných minutových her pro rozhlasové soutěže ARD a RIAS Berlín, Hiršal též natočil několik textů v roce 1969 v Německu do pořadu Prager Studio při WDR. V případě rozhlasových her je bezpochyby namístě na prvním místě uvést Bohumilu Grögerovou: z šesti experimentálních rozhlasových kompozic, které vznikly v rozmezí od konce šedesátých let do počátku let devadesátých, napsala Grögerová tři samostatně, někdy i v německé a české verzi, ostatní hry vznikaly ve spolupráci s Hiršalem.

Čistě pro západoněmeckou produkci byly napsány hry Lunovis (Grögerová, Hiršal, WDR 1971), Zweiäugiges Wortspiel (Slovní hra o dvou očích, Grögerová, SR/BR 1971) a Faust im Stimmenwald (Faust v lese hlasů, Grögerová, Hiršal, 1971-1972). První dvě hry se v Německu ještě dočkaly precizního zpracování od předních rozhlasových režisérů, třetí hra, literární montáž o Faustovi, již uvedena nebyla, neboť tvůrčí kontakty byly zcela zpřetrhány. Během normalizačního temna se Josef Hiršal žánru rozhlasové hry věnovat přestal, Grögerová se však nedala odradit a s disciplínou sobě vlastní psala takzvaně do šuplíku, a to poměrně intenzivně. Zweiäugiges Wortspiel načrtla v české podobě a rozepsala další rozhlasové kusy: Už jenom dýchat… aneb Dum spero, spiro (1975), která opět existuje jak v české, tak i německé podobě, dále první verzi hry Dokud se nade mnou nezavře voda (1975), která svým faustovským tématem volně navazuje na hru Faust im Stimmenwald. Hru Lunovis později, již po roce 1989, rozvinula společně s Josefem Hiršalem do nové a vlastně zcela autonomní české verze. (…)

Faust im Stimmenwald (Faust v lese hlasů, 1971-1972)

Bohumila Grögerová, Josef Hiršal. Experimentální rozhlasová hra.

Napsáno 1971-1972, nerealizováno.

Lit.: Maurach, Martin: Das experimentelle Hörspiel. Eine gestalttheoretische Analyse. Wiesbaden: DUV, Dt. Univ.-Verl., 1995.

Lit.: Novotný, Pavel: Akustische Literatur. Experimentelles Hörspiel im Zeitalter analoger Technik. Eine Untersuchung im deutsch-tschechischen Kontext. Dresden: Thelem Universitätsverlag und Buchhandel, 2020, edice Mitteleuropa-Studien, 25.

Lit.: anonym (= Novotný, Pavel?): Rozhlasové hry Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala. In web Setiny.cz, 2021 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: (…)  Od konce šedesátých let se začali oba autoři věnovat žánru rozhlasové hry, zpočátku v propojení se západoněmeckou rozhlasovou produkcí. Vedle toho sepsali řadu kratičkých, auditivně nikdy nezpracovaných minutových her pro rozhlasové soutěže ARD a RIAS Berlín, Hiršal též natočil několik textů v roce 1969 v Německu do pořadu Prager Studio při WDR. V případě rozhlasových her je bezpochyby namístě na prvním místě uvést Bohumilu Grögerovou: z šesti experimentálních rozhlasových kompozic, které vznikly v rozmezí od konce šedesátých let do počátku let devadesátých, napsala Grögerová tři samostatně, někdy i v německé a české verzi, ostatní hry vznikaly ve spolupráci s Hiršalem.

Čistě pro západoněmeckou produkci byly napsány hry Lunovis (Grögerová, Hiršal, WDR 1971), Zweiäugiges Wortspiel (Slovní hra o dvou očích, Grögerová, SR/BR 1971) a Faust im Stimmenwald (Faust v lese hlasů, Grögerová, Hiršal, 1971-1972). První dvě hry se v Německu ještě dočkaly precizního zpracování od předních rozhlasových režisérů, třetí hra, literární montáž o Faustovi, již uvedena nebyla, neboť tvůrčí kontakty byly zcela zpřetrhány. Během normalizačního temna se Josef Hiršal žánru rozhlasové hry věnovat přestal, Grögerová se však nedala odradit a s disciplínou sobě vlastní psala takzvaně do šuplíku, a to poměrně intenzivně. Zweiäugiges Wortspiel načrtla v české podobě a rozepsala další rozhlasové kusy: Už jenom dýchat… aneb Dum spero, spiro (1975), která opět existuje jak v české, tak i německé podobě, dále první verzi hry Dokud se nade mnou nezavře voda (1975), která svým faustovským tématem volně navazuje na hru Faust im Stimmenwald. Hru Lunovis později, již po roce 1989, rozvinula společně s Josefem Hiršalem do nové a vlastně zcela autonomní české verze. (…)

Lit.: Novotný, Pavel: Faust Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala. Literatura ve stereu. In Souvislosti 1/2017 (článek). – Cit.:  Počátkem července roku 1972 píše Bohumila Grögerová rakouské básnířce Friederike Mayröckerové, že s Josefem Hiršalem právě dokončili novou rozhlasovou hru. Už několik měsíců předtím v korespondenci čteme: „Napsali jsme další (třetí) rozhlasovou hru Faust v lese hlasů, bohužel se nám nepodařilo ji prosadit. (more…)

Pan Halpern a pan Johnson (2022)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 10:32

Lionel Goldstein. Rozhlasová adaptace divadelní hry. Překlad Pavel Dominik. Zvuk Jitka Špálová. Zvuková spolupráce Jakub Rataj. Hudba Jakub Rataj. Produkce Radka Tučková a Eva Vovesná. Dramaturg Martin Velíšek. Režie Lukáš Hlavica.

Osoby a obsazení: Joseph Halpern (Tomáš Töpfer) a Dennis Johnson (Viktor Preiss). Dále účinkují Dana Reichová a Lukáš Hlavica.

Natočeno 2022. Premiéra 13. 3. 2022 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.; 56 min.) k 75. narozeninám Viktora Preisse v cyklu Hra na neděli. Repríza 1. 1. 2024 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.; 56 min.).

Pozn.: Komorní hra o zvláštním přátelství dvou starých mužů. Pan Halpern pochoval svou ženu a u hrobu se seznamuje s jejím dávným přítelem panem Johnsonem. Oba starci se nad hrobem málem poperou, ale zvědavost jim nedá, a tak se vzájemně poznávají… (anotace)

Upozornění: Ve hře se vyskytují vulgarismy!

Lit.: anonym: Lionel Goldstein: Pan Halpern a pan Johnson. Hra o nečekaném přátelství k 75. narozeninám Viktora Preisse. In web ČRo 2 Praha, 13. březen 2022 (článek). – Cit.: V oceňované tragikomedii svedou na hřbitově dva staří pánové v podání Viktora Preisse a Tomáše Töpfera souboj o minulost i budoucnost. (…)

Jsme na kterémsi židovském hřbitově v New Yorku. Starý muž, o němž se záhy dovíme, že se jmenuje Joseph Halpern právě pochoval manželku, se kterou strávil celý život. Nechává odejít rodinu, chce být chvilku sám. A právě v ten okamžik k němu přistoupí muž, zhruba ve stejném věku a představí se jako Dennis Johnson. Naléhavě se dožaduje rozhovoru. K tomu o pár týdnů později skutečně dojde.

Mezi muži to od začátku pořádně jiskří. Aby ne. Těžko si představit dva různější chlapíky. Rozděluje je nejen víra (nad jejich osudy ještě visí stín druhé světové války), ale také povahy, temperament, způsoby, zájmy. Jedna věc je ale spojuje.  Určitě víc, než by si přáli. Oba milovali stejnou ženu.

Tak začíná hra Pan Halpern a pan Johnson. Z příběhu se stane jakýsi zpětně odkrývaný milostný trojúhelník. Vzhledem ke stáří obou hrdinů má často komický nádech. Ale pro oba hrdiny je tento souboj velmi zraňující. Navíc, a to je možná pro ně ještě důležitější, souběžně bojují i o celkovou interpretaci svého života jak v očích svého soka, tak těch svých.  (…)

Lionel Goldstein napsal hru Pan Halpern a pan Johnson původně jako televizní scénář pro HBO v roce 1982. Společnost pro roli pana Halperna získala Laurence Oliviera. Inscenace získala řadu ocenění. Ale Goldstein byl s pojetím slavného herce velmi nespokojený.

I to byl možná důvod, proč se k látce o mnoho let později vrátil a napsal divadelní hru. Inscenace v Cameri Theatre v Tel Avivu odstartovala řadu nastudování po celém světě. V Austrálii, USA, Argentině, Uruguayi, Brazílii, Kanadě, Francii nebo Rakousku.

(…) V Čechách hru Pan Halpern a pan Johnson inscenoval poprvé Ladislav Smoček v pražském divadle Ungelt v roce 2014. Do hlavních rolích obsadil Petra Kostku a Františka Němce. Pro rozhlasové zpracování si režisér Lukáš Hlavica vybral Tomáše Töpfera (pan Halpern) a Viktora Preisse (pan Johnson).

Lit.: Bojda, Tomáš: Jubileum Viktora Preisse. In web RadioDock, 13. 4. 2022 (recenze). – Cit.: Třináctého března oslavil pětasedmdesáté narozeniny Viktor Preiss. Dvojka jeho jubileum oslavila premiérou hry anglického dramatika Lionela Goldsteina Pan Halpern a pan Johnson. Goldsteinova tragikomedie má zajímavou historii: autor ji původně napsal jako televizní scénář pro HBO, Halperna tehdy ztvárnil Laurence Olivier. Goldstein však proti televiznímu nastudování protestoval a text následně přepsal pro divadlo. V českém prostředí hru známe díky Divadlu Ungelt, které ji od roku 2014 uvádí dosud: v režii Ladislava Smočka účinkují Petr Kostka a František Němec. Rozhlasovou inscenaci režíroval Lukáš Hlavica, partnerem Viktora Preisse (Johnson) byl Tomáš Töpfer (Halpern).

Z rozhlasové teorie víme, že úspěšně realizovatelná je v rozhlase taková divadelní hra, jejíž textovou složku můžeme zcela osamostatnit, bude nosná sama o sobě i bez jevištní akce (Alena Štěrbová). Tato premisa platí pro Hlavicovu inscenaci stoprocentně. Dynamika dramatu je založena na dialogu ústředních postav a kombinaci vážných i značně odlehčených poloh, které se nevyhýbají ani vulgarismům. V podání uvedených herců ovšem dojem vulgárnosti necítíme, je zde zdrojem komické gradace situací, nejedná se o samoúčelnou rekvizitu. Interakce obou herců nabízí vítanou příležitost vychutnat si na dobře pointovaném a žánrově přesně odstíněném textu výrazovou virtuozitu interpretů. Viktor Preiss s Tomášem Töpferem k sobě nebyli vybráni náhodně: dobře se znají ze společného dlouholetého angažmá v Divadle na Vinohradech, z jejich společné herecké tvorby zmiňme alespoň slavnou inscenaci Werfelovy hry Jacobowski a plukovník. Preiss i Töpfer mají bohatou rozhlasovou zkušenost, žánr tragikomedie jim vyhovuje pro schopnost jemného diferencování nálad, balancování na hranici tragického tónu a humorné nadsázky. Jejich hlasové střetávání tvoří dominantu jinak komorní inscenace.

Podle ověřitelných archivních dokumentů vystoupil Viktor Preiss v rozhlase poprvé v roce 1972 v Čelakovského Tomanovi a lesní panně v režii Josefa Melče; dva roky poté zaznamenal první velkou roli jako Rastignac v Horčičkově inscenaci Balzacova Otce Goriota. Uplynulo padesát let (druhý důvod k oslavám!) a Viktor Preiss nepřestává udivovat technickou dokonalostí svého hlasového umění. Přeji mu takto opožděně, aby se mu stejně dobře dařilo i nadále, a to nejen v rozhlase!

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress