Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Zdeněk Sternberg hovoří nejen o „ekonomické sebevraždě“ zvané středověký hrad. Reportážní záběry z každodenního života vysoko nad střechami Českého Šternberka natočili Martin Groman a Tomáš Černý. Spolupracoval Vladimír Votýpka.

Natočeno 2010. Premiéra 6. 7. 2010 (ČRo 2 Praha, 17:0552 min.) v cyklu Jak dnes žijí potomci českých šlechtických rodů.

Repríza 12. 2. 2012 (ČRo 2 Praha, 22:05 h.). Následovalo Noční Mikrofórum. Hostem náměstek generálního ředitele Národního památkového ústavu Petr Svoboda. Celý únor se věnujeme tématu „šlechta“. Tentokrát jsme se ovšem nezaměřili na konkrétní šlechtice, ale památky jako takové. (57 min.)

Repríza 5. 7. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00 h) v cyklu Modrá krev a Léto pokladů a legend; 19. 1. 2021 (ČRo Plus) k úmrtí Z. Sternberga.

Pozn.: Zdeněk Sternberg hovoří nejen o „ekonomické sebevraždě“ zvané středověký hrad. Zdeněk Sternberg žije na hradě a zdá se, že spokojeně. Vždyť je to přeci jen rozdíl oproti lágrovému baráku. Pracoval kdysi jako kulisák, později v Rakousku jako obchodník. Vlastnit středověký hrad se sice může zdát romantické, jinak se to ale jistě jeví při podepisování faktur. Zdeněk Sternberg bude s noblesou vyprávět o svém životě a úsilí udržet rodinnou tradici. Reportážní záběry z každodenního života vysoko nad střechami Českého Šternberka.

Lit.: Řezníčková, Zuzana: Solidní podnik českého šlechtice. In Týdeník Rozhlas 31/2015 (recenze).

Lit.: Černý, Tomáš – Groman, Martin: Modrá krev: Zdeněk Sternberg. In web ČRo 2 Praha, červenec 2015 (článek). – Cit.: Dokumentární cyklus o současných pokračovatelích českých šlechtických rodů. Se Zdeňkem Sternbergem o hradu, který nikdy ve své historii nepatřil jinému rodu než tomu, který mu dal jméno. A kde otec současného majitele za komunistů dokonce dělal kastelána.

„Ještě mi tak někdy někdo bude něco říkat o tom, že na hradě je zima, vlezlo a neútulno,“ říkal jsem si cestou od hradu Zdeňka Sternberga nad řekou Sázavou. Právě jsme s Tomášem Černým prožili den na hradě, kde se bydlí, kde se vaří, kde to voní, kde to žije a kde rok co rok za dveřmi salonu pana majitele projde na sto tisíc návštěvníků.

Stará se o ně kastelánka Zuzana Míková. Vylíčila nám, jak probíhá běžný den v takové hraběcí službě a že je to vlastně firma jako leckterá jiná. Ráno pošta, káva a porada o tom, co se má dělat, co se na hradě chystá a co je třeba zařídit.

Můj dům, můj hrad

Se Zdeňkem Sternbergem jsme prostě museli mluvit o hradu. Hradu, který nikdy ve své historii nepatřil jinému rodu než tomu, který mu dal jméno, a kde jeho otec za komunistů dokonce dělal kastelána. Po roce 1989 se jeho syn Zdeněk vrátil z exilu v Rakousku a převzal rodinný majetek navrácený v restituci.

Když v roce 2009 Tomáš Černý a Martin Groman natočili dokument s bratry Františkem a Antonínem Kinskými, netušili, kam až to dospěje. V dalším roce přibyl Zdeněk Sternberk, po něm Antonín Bořek Dohalský a nakonec Tomáš Czernin. Z jednoho pořadu vznikl cyklus Modrá krev.

A tak jsme se přitočili třeba k tomu, když si památkáři odvážejí do opravy závěsy, které vyšívala prababička Zdeňka Sternberga. Nebo jsme si vyprávěli o sbírce rodinných miniatur, které rodina za neskutečných okolností zachránila z už znárodněného zámku. V Rakousku je dala opravit, aby se pak zase vrátily na své místo na hradě.

Ušlechtilý šlechtic

Mně osobně se o Zdeňku Sternbergovi asi nejvíc líbí historka, kterou ho výstižně popisuje průvodce našimi pořady Vladimír Votýpka. Když se poprvé potkali v Praze v roce 1990, to ještě žil Zdeněk Sternberg ve Vídni, ale přijel sem na návštěvu. Šli městem a míjeli holičství na Národní třídě.

Zdeněk Sternberg se zamyslel a říká: „Měl bych se dát ostříhat, ale počkám s tím do Vídně.“ A když Vladimír Votýpka namítl, že tady by to měl hned a jistě levnější, odpověděl, že to mu nepřijde fér. Ve Vídni prý bere plat, tak by bylo správné ho také tam utratit.

Solidní podnik

A stejně se dnes chová také ke svému hradu. Jak sám říká, není to podnikání, ale spíše hospodaření. „Tady nejde o zisk, ale všechno, co hrad vydělá, jde zase do něj.“ Prostě solidní podnik.

Historik Jan Blahoslav Lášek, děkan Husitské teologické fakulty UK v Praze o kořenech i plodech učení mistra Jana.  Připravila Eva Ocisková. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Lukáš Hlavica.

Natočeno 2010. Premiéra 6. 7. 2010. Repríza 6. 7. 2013 (ČRo 3 Vltava, 16:31 h.; 60 min.);  6. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.); 6. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 8:00 – 9:00 h.); 6. 7. 2026 (ČRo 3 Vltava, 8:00 – 9:00 h.).

Příběh v Osvětimi zemřelé židovské dívky Hany Bradyové z Nového města na Moravě, který zrekonstruovala zakladatelka Tokijského centra pro studium holocaustu Tuniko Išioka, se vrací do Čech. Pořad připravila Lenka Svobodová. Technická spolupráce Ivana Možná a David Janečka. Režie Yvona Žertová.

Natočeno 2008. Premiéra 9. 2. 2008 (ČRo 2 Praha, 29 min.). Repríza 25. 1. 2014 (ČRo 2 Praha, 18:05 h.) v cyklu Dobrá vůle; 24. 10. 2016 (ČRo 2 Praha) v cyklu Dobrá vůle; 1. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 10:03 h.); 11. 1. 2020 (ČRo Plus, 21:30 h.) v cyklu Dobrá vůle Plus.

Pozn.: Kdo je Jiří Brady? Proč se 28. října uvažovalo o jeho vyznamenání? Tragický osud jeho mladší sestry Hany, židovské dívky z Nového Města na Moravě, která ve 13 letech zahynula v Osvětimi, totiž pomáhá pochopit hrůzy holocaustu milionům dětí. A to díky dobré vůli nejen několika zapálených lidí. Více se dozvíte z pořadu Hanin kufřík, který pro cyklus Dobrá vůle natočila Lenka Svobodová a my jej u příležitosti dnešního svátečního dne uvádíme v mimořádné repríze (anotace).

Lit.: Svobodová, Lenka: Hanin kufřík. In web ČRo 2 Praha, únor 2008 (anotace). – Cit.: Říká Vám něco jméno Hana Brady? Tragický osud, této u nás stále málo známé židovské dívky z Nového Města na Moravě, která ve třinácti letech zahynula v Osvětimi, pomáhá pochopit hrůzy holocaustu milionům dětí. A to díky dobré vůli několika zapálených lidí, především ředitelky Tokijského centra pro studium holocaustu Fumiko Išioka. Více se dozvíte z pořadu Hanin kufřík, který pro vás připravila Lenka Svobodová. (….) Hlavní hrdina pořadu, bratr Hany, Jiří Brady, oslavil v den premiéry pořadu osmdesáté narozeniny.

Lit.: Svobodová, Lenka – Chvátalová, Kateřina: Hanin kufřík: Příběh Hany Brady, jak ho vypráví Jiří Brady. In web ČRo 2 Praha, 24. 10. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Tragický osud židovské dívky z Nového Města na Moravě, která ve 13 letech zahynula v Osvětimi, pomáhá pochopit hrůzy holocaustu milionům dětí. A to díky dobré vůli několika zapálených lidí: ředitelky Tokijského centra pro studium holocaustu Fumiko Išioka a Jiřího Bradyho.

„Zlo musíte zastavit hned, dokud je ještě malé. Jinak se rychle rozroste a boj s ním může stát mnoho obětí.“ Tak mluví s dětmi na školách nejen o holocaustu, ale třeba i o šikaně Jiří Brady spolu s ředitelkou tokijského Muzea holocaustu Fumiko Išioka.

Holocaust viděný dětskýma očima

„Chtěli jsme i v Japonsku mluvit o holocaustu. A to hlavně s dětmi, aby lépe pochopili, kam až mohou vést předsudky a rasová nesnášenlivost. Uspořádali jsme výstavu, kde bylo mnoho černobílých fotografií. Ale bylo to málo,“ říká Fumiko Išioka.

„Obrázky prostě nemohly přiblížit dnešním dětem to, co se stalo před více než 60 lety. Chtěli jsme jim ukázat něco skutečného, a proto jsem odjela do Osvětimi, abych získala cokoli, co patřilo židovským dětem.“

Hanin kufřík

Za pár měsíců (v roce 2000) přišel balík. V něm byla dětská ponožka, botička, svetřík, plechovka jedovatého plynu Cyklon B a především hnědý kufřík. Na něm bylo bílým písmem napsané Hana Brady, sirotek.

„Děti se ptaly: Kdo byla ta Hana? Co se jí stalo? Bylo mi jasné, že pouhé jméno na kufříku nestačí. Chtěla jsem, aby se stal symbolem života a ne smrti anonymního dítěte. Chtěla jsem dětem ukázat, jaký krásný a šťastný život prožila jeho majitelka, aby lépe pochopily, co bylo zmařeno.“

Jiří Brady

Tak začalo velké pátrání, které se rozběhlo díky získání kopií kreseb Hany Brady z Terezína. „Většina terezínských dětí zemřela v Osvětimi, ale jejich kresby přežily. Napsala jsme do Terezína a za pár týdnů přišly fotokopie pěti Haniných obrázků. Rozhodla jsem se, že se v Terezíně zastavím.“

Neuměla česky, měla na všechno jeden den. Přesto se jí podařilo dnešním pohledem neuvěřitelné – našla Jiřího Bradyho.

Dobrá Voda u Horní Stropnice, Kájov, Skočice a další jihočeská mariánská poutní místa jsou cílem putování redaktorky (Hana Soukupová) a památkářů (Zdeňka Prokopová a Martin Gaži). Nahlédneme do působivých kostelních interiérů, přečteme si ukázky z místních knih zázraků a seznámíme se s tradicemi, z nichž mnohé zůstaly v povědomí zdejších lidí až do dnešních dnů.

Připravily České Budějovice v roce 2010. Premiéra 5. 7. 2010 (ČRo 3 Vltava, 60 min.).

Iva Pekárková putuje za Londýňany, kteří nejsou Brity. Připravila Alena Zemančíková. Hovoří Iva Pekárková (1-10), Alena Zemančíková (1-10) a Pavel Štébl (5).

Natočeno 2010. Premiéra 5. – 16. 7. 2010 (10 x 10 min.).

Obsah: 1. Londýn všech barev. – 2. Whitechapel a Indové. – 3. Londýnské taxíky. – 4. Afričané v Brixtonu. – 5. Vykopněme homofobii z fotbalu. – 6. Doktorka O’Hara v barevné čtvrti. Hovoří autorky pořadu a MUDr. O’Hara (10 min). – 7. Jing a Jan. – 8. Britská škola. – 9. Češi podnikají v Londýně. – 10. Zvířata v Londýně.

Daria Klimentová – příběh primabaleriny. Připravila Marie Poláková.

Natočeno 2010. Premiéra 5. 7. 2010 (ČRo 3 Vltava, 60 min.).