Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Pavel Hanuš. Dramatický osud člověka, jemuž se snaha odčinit minulé provinění stala orientačním bodem pro celý život. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Melč.

Natočeno 1985. Premiéra 27. 10. 1985 (Praha, 19:15 – 20:20 h.).

Pavel Hanuš. Dramatický obraz lidské situace Jaroslava Haška bezprostředně po návratu ze Sovětského svazu. Hudba Josef Pech, řídí autor. Zvuk Karel Nedorost. Záznam a střih Věra Nováková. Asistentka režie Jana Knappová. Dramaturgie Josef Hlavnička. Režie Alena Adamcová.

Osoby a obsazení: Jaroslav Hašek (Jan Faltýnek), Zdeněk Matěj Kuděj (Jaroslav Kepka), Emil Artur Longen (Miloš Hlavica), Rudolf Medek (Jan Přeučil), vrchní komisař Slavíček (Zdeněk Hradilák), sládek Povondra / tajný Hýbl (Milan Neděla), číšník Hamlet (Ladislav Trojan), statkář Duba (Soběslav Sejk), Gustav Opočenský (Pavel Soukup), Roub (Oldřich Vlach), Janečka (Jaroslav Cmíral), Skočdopole (Svatopluk Skládal), strážník (Ladislav Kazda), Alfons Mojmír Čistý (Zdeněk Ornest), slečna Vokatá (Eva Klepáčová), redaktor Jehně (Miloš Rozhoň), dohlédací komisař (Jan Teplý), inspektor Pichl (Vladimír Krška). Dále účinkují Věra Nerušilová, Milena Steinmasslová, Jaroslava Drmlová, Vítězslav Jandák, Vladimír Čech I., Jiří Mikota, Radislav Nikodém a Artur Šviha.

Natočeno 1983. Premiéra 26. a 28. 4. 1983 (Praha, 20:00-21:12 a 19:15-20:10 h.; 69 + 52 min.).

Pavel Hanuš. Rozhlasová veselohra. Satira na mocenské orgány první republiky a současně sociální obraz doby. Písničku složil Josef Konšal. Na harmoniku hraje Josef Konšal, zpívají Luba Skořepová a Jan Faltýnek. Hudební a zvuková spolupráce Mojmír David a Artur Šviha. Zvuk Jitka Borkovcová. Záznam a střih Miroslava Čápová. Asistentka režie Alena Hezinová. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: vypravěč (Milan Mach), JUDr. Jiří Pařík (Jaromír Hanzlík), komisař Zubatý (Čestmír Řanda), strážmistr Ťas (František Filipovský), slečna Lu (Sylva Sequensová), paní Čepická (Luba Skořepová), Láďa Tumlíř (Josef Vinklář), vrchní inspektor Šnajberk (Ota Sklenčka), Šindelář (Oldřich Musil), Povondra (Ivo Gübel), tuláci (Jiří Smutný, Ferdinand Krůta, Vladimír Krška, Jaroslav Cmíral, Radislav Nikodém).

Natočeno 1982. Premiéra 16. 6. 1983 (Praha, 19:45 – 20:27 h.; 39 min.). Repríza 22. 3. 1984 (Praha, 19:15-19:57 h.); 10. 1. 1987 (Praha, 19:15 h.); 28. 10. 1989 (Praha, 16:00 h.).

Pavel Hanuš. Rozhlasová hra. Hudební spolupráce a improvizace na klavír Mojmír David.  Zvuk Libuše Podlešáková. Záznam a střih Miroslava Čápová. Asistentka režie Alena Hezinová. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: autor (Jaroslav Moučka), Karel Kotrbatý (Josef Vinklář), jeho dcera Ivanka (Milena Steinmasslová), náměstek Hurtych (Petr Haničinec), referent Jehelka (Vladimír Brabec), krejčí Klíma (Zdeněk Řehoř), Martin Klíma (Jan Hartl), Prouza (Bohumil Švarc), Jindřich Prokop (Vladimír Bičík), Míla Mořina (Pavel Soukup), vrátný (Jiří Mikota), žena (Božena Böhmová), muž (Jiří Smutný), hlasy (Radislav Nikodém a Miroslav Kokeš).

Natočeno 1982. Premiéra 1. 1. 1983 (Praha, 15:35-16:43 h.; 61 min.).

Pozn.: Nominace na 5. ročník Prix Bohemia Plzeň (12. – 16. 9. 1983). Hra zobrazuje úsek života, práce a veřejné činnosti řadového člověka – komunisty a poslance ONV.

Lit.: Šulc, Viktorín: Neúnavné hledačství. In Scéna 4/1983, s. 4 (recenze).

Pavel Hanuš. Původní rozhlasová hra. Hudba Vladimír Truc, řídí autor. Na trubku hraje Zdeněk Šedivý. Zvuková spolupráce Hana Brothánková a Artur Šviha. Zvuk Libuše Podlešáková. Záznam a střih Miroslava Čápová. Asistentka režie Alena Hezinová. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Honza Vojáček (Miroslav Moravec), Fred (Ladislav Mrkvička), pan Meyer (Ilja Prachař), kapitán letadla (Miroslav Zounar), letuška (Jana Drbohlavová), major (Jan Pohan), úředník (Jan Teplý), Alberto (Karel Hlušička), Pamela (Hana Maciuchová), Conchita (Jorga Kotrbová). Dále účinkují Bohumila Dolejšová, Svatopluk Skládal, Milan Mach, Hana Brothánková, Miloš Rozhoň, Vladimír Čech a činoherní sbor Čs. rozhlasu.

Natočeno 1982. Premiéra 12. 8. 1982 (Praha, 19:15 – 20:22 h.; 63 min.).

Pozn.: Hra odhaluje některé stránky problematiky současného emigrantství, především těžké psychické trauma, jímž tito lidé trpí. (anotace)

Lit.: jh: Pavel Hanuš: Smutek jazzového trumpetisty. In Rozhlas 33/1982 (2. 8. 1982), s. 4 (článek). – Cit.: Premiérou rozhlasové hry Smutek jazzového trumpetisty se posluchačům rozhlasových her znovu představuje Pavel Hanuš. A znovu v nejlepším světle, prací, která opět potvrzuje, že patří mezi nejvýznamnější dramatiky současné doby. Při této příležitosti si připomeňme, že jeho předcházející hra — Balada z podzemí — získala první cenu na prvním mezinárodním festivalu rozhlasové hry členských ze mí OIRT Bílá holubice, který se konal letos v květnu v Piešťanech.

Smutek jazzového trumpetisty je hra velmi aktuální, společensky angažovaná, která kromě toho posluchačům docela určitě poskytne mimořádně zajímavou chvíli u přijímače. Jedná se totiž o dramatický příběh, který zažije český montér, typický Pražák, během krátké, neplánované zastávky v hlavním městě fiktivní středoamerické republiky. V baru místního hotelu se setkává s českým emigrantem, jazzovým muzikantem Fredem, prožije s ním noc plnou podivných událostí a je svědkem jednoho lidského dramatu, typického pro lidi Fredova druhu. Pro lidi, kteří opustili vlast bez důvodu a svůj život v emigraci prožívají v zoufalství, stesku po domově, ale nenacházejí odvahu a sílu k návratu.

Události jedné noci poskytují rámec pro skutečné lidské drama muzikanta Freda, jednu z těch malých tragédií, jakých se v současném světě odehrává bezpočet. V zobrazení tohoto v zásadě neléčitelného psychického traumatu Freda—Ferdy spočívá smysl Hanušovy hry, napsané s příznačným autorovým smyslem pro přesnou a důmyslnou konstrukci zápletky, pro efektnost a dramatičnost situací a v rámci současné produkce vzácnou schopností bohaté jazykové charakteristiky postav.

Z hlediska rozhlasového tvaru představuje Hanušova hra vyhraněný typ příběhu zpracovaného realistickou formou a může posloužit jako příklad, že i rozhlas je schopen, při pochopení a vyhovění specifickým požadavkům, poskytnout plnou a přesvědčivou iluzi skutečnosti.

Hru Pavla Hanuše Smutek jazzového trumpetisty znamenitě nastudoval režisér Jiří Horčička. který dokonale využil všech dramatických a akustických možností textu a vytvořil další z řady svých zcela sugestivních a osobitých kreací.

Lit.: tom: V rozhlase. In Tvorba 33/1982 (18. 8. 1982), s. 19 (recenze).

Pavel Hanuš. Rozhlasová hra „k 35. výročí osvobození naší vlasti“. Hudba Milan Baginský. Hudební a zvukové efekty Dana Brochová. Zvuk Blanka Bezrová. Záznam a střih Míla Zatřepálková. Asistentka režie Kateřina Hrdinová. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Hajdučík.

Osoby a obsazení: Kalát (Martin Růžek), Kalátová (Dana Medřická), štábní kapitán Kareš (Vladimír Brabec), plk. Pokrovskij (Tugan Veselý), staršina (Petr Dvořáček), poručík (Mark Antilov), předseda RNV Šilar (Bohuslav Ličman), hlasatel (Jaroslav Sýkora), hlasatelka v rozhlase (Alena Karešová), poručík (Mark Anfilov) a další.

Natočeno 1980. Premiéra na festivalu Prix Bohemia (19. – 23. 5. 1980). Rozhlasová premiéra 28. 5. 1980 (Praha, 19:15 – 20:04 h.).

Pozn.: Hra získala 2. cenu v autorské soutěži, vypsané Českým rozhlasem k 35. výročí „osvobození naší vlasti“.

Lit.: anonym: 3. ročník festivalu původní české rozhlasové hry Plzeň 19. – 23. května 1980. Praha: Český rozhlas, 1980 (anotace). – Cit.: “ (…) Příběh hry se odehrává v prvních poválečných týdnech roku 1945. Boje na frontách už skončily, ale lidské utrpení a rány, které po sobě válka zanechala, jsou dosud živé a obnažené. Na jistý zámek na českém venkově, kde správce Kalát chová jako vzácnou relikvii – klavír, na který tu kdysi hrával sám Bedřich Smetana své polky, přijíždějí dva důstojníci; český štábní kapitán Kareš a sovětský plukovník Pokrovskij. Oba pátrají v nedalekém zajateckém táboře po jednom z nejhorších nacistických válečných zločinců. Svoji roli v obtížné partii sehraje také Smetanův klavír, k nemalému rozhořčení nic netušícího správce zámku. Autor se nespokojil pouze s výraznou fabulí, ale dal látce další uměleckou dimenzi. Hra se tak stala i výpovědí o lidech, o jejich názorech a pocitech ve chvílích, kdy válka už skončila, ale opravdový mír ještě nenastal. (…)“

Lit.: jh: Pavel Hanuš: Smetanův klavír. In Rozhlas 22/1980 (19. 5. 1980), s. 4 (článek). – Cit.: Rozhlasovou hrou Smetanův klavír se po delší odmlce vrátil ke spolupráci s oddělením rozhlasových her spisovatel Pavel Hanuš a bez rozpaků můžeme tento jeho návrat uvítat s radostí a uspokojením. V období, kdy ve všech sférách našeho života, kulturní oblast a rozhlasovou hru nevyjímaje, se ozývá volání po zvýšení kvality výsledných produktů, které se dostávají ke spotřebiteli, v našem případě k posluchačům rozhlasových her, znamená proto každá nová hra tohoto vyzrálého spisovatele a dramatika významný přínos.

Rozhlasovou hru Smetanův klavír zadal Pavel Hanuš do soutěže vypsané k 33. výročí osvobození naší vlasti a byl to jeden z textů, který splnil zcela nesporně soutěžní podmínky. Především svým zaměřením a námětem. Příběh se odehrává v prvních poválečných týdnech v jednom zámku na českém venkově, kde správce Kalát chová jako vzácnou relikvii klavír, na němž kdysi hrál Bedřich Smetana své proslulé polky. A v sousedství zámku je tábor pro německé válečné zajatce, kde se uprostřed desetitisíců skrývá nebezpečný válečný zločinec. Při jeho odhalení sehraje svou úlohu, kromě důvtipu dvou důstojníků kontrarozvědky, také Smetanův klavír.

Takto zjednodušeně vyprávěný námět rozpracoval autor, který si také získal zaslouženou reputaci vynalézavou fabulací svých detektivek, do napínavé zápletky. Ale nespokojil se pouze s dobře vystavěným dramatickým příběhem. Jeho hra je současně umělecky působivým obrazem atmosféry tehdejší doby a nálady lidi ve chvílích, kdy sice už skončily boje nu frontách, ale rány, které lidem zasadila válka, byly dosud živé a bolestivě obnažené.

Smetanův klavír má všechny znaky skutečně profesionální spisovatelské práce v oboru rozhlasové hry a byl také po zásluze odměněn v soutěži druhou cenou. Je to dílu literárně hodnotné, myšlenkově závažné a kromě toho poskytuje vzrušivý zážitek dobrodružného příběhu. Znamená výrazné obohacení programů oddělení rozhlasových her, věnovaných 35. výročí osvobození Československa. (…)

Lit.: Tomáš, Jiří: Z historie pro přítomnost. In Rudé právo, 14. 7. 1980, s. 5 (recenze).

Pavel Hanuš. Moderní pohádka. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1967.