Pavel Hanuš. Původní rozhlasová hra. Hudba Vladimír Truc, řídí autor. Na trubku hraje Zdeněk Šedivý. Zvuková spolupráce Hana Brothánková a Artur Šviha. Zvuk Libuše Podlešáková. Záznam a střih Miroslava Čápová. Asistentka režie Alena Hezinová. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Honza Vojáček (Miroslav Moravec), Fred (Ladislav Mrkvička), pan Meyer (Ilja Prachař), kapitán letadla (Miroslav Zounar), letuška (Jana Drbohlavová), major (Jan Pohan), úředník (Jan Teplý), Alberto (Karel Hlušička), Pamela (Hana Maciuchová), Conchita (Jorga Kotrbová). Dále účinkují Bohumila Dolejšová, Svatopluk Skládal, Milan Mach, Hana Brothánková, Miloš Rozhoň, Vladimír Čech a činoherní sbor Čs. rozhlasu.
Natočeno 1982. Premiéra 12. 8. 1982 (Praha, 19:15 – 20:22 h.; 63 min.).
Pozn.: Hra odhaluje některé stránky problematiky současného emigrantství, především těžké psychické trauma, jímž tito lidé trpí. (anotace)
Lit.: jh: Pavel Hanuš: Smutek jazzového trumpetisty. In Rozhlas 33/1982 (2. 8. 1982), s. 4 (článek). – Cit.: Premiérou rozhlasové hry Smutek jazzového trumpetisty se posluchačům rozhlasových her znovu představuje Pavel Hanuš. A znovu v nejlepším světle, prací, která opět potvrzuje, že patří mezi nejvýznamnější dramatiky současné doby. Při této příležitosti si připomeňme, že jeho předcházející hra — Balada z podzemí — získala první cenu na prvním mezinárodním festivalu rozhlasové hry členských ze mí OIRT Bílá holubice, který se konal letos v květnu v Piešťanech.
Smutek jazzového trumpetisty je hra velmi aktuální, společensky angažovaná, která kromě toho posluchačům docela určitě poskytne mimořádně zajímavou chvíli u přijímače. Jedná se totiž o dramatický příběh, který zažije český montér, typický Pražák, během krátké, neplánované zastávky v hlavním městě fiktivní středoamerické republiky. V baru místního hotelu se setkává s českým emigrantem, jazzovým muzikantem Fredem, prožije s ním noc plnou podivných událostí a je svědkem jednoho lidského dramatu, typického pro lidi Fredova druhu. Pro lidi, kteří opustili vlast bez důvodu a svůj život v emigraci prožívají v zoufalství, stesku po domově, ale nenacházejí odvahu a sílu k návratu.
Události jedné noci poskytují rámec pro skutečné lidské drama muzikanta Freda, jednu z těch malých tragédií, jakých se v současném světě odehrává bezpočet. V zobrazení tohoto v zásadě neléčitelného psychického traumatu Freda—Ferdy spočívá smysl Hanušovy hry, napsané s příznačným autorovým smyslem pro přesnou a důmyslnou konstrukci zápletky, pro efektnost a dramatičnost situací a v rámci současné produkce vzácnou schopností bohaté jazykové charakteristiky postav.
Z hlediska rozhlasového tvaru představuje Hanušova hra vyhraněný typ příběhu zpracovaného realistickou formou a může posloužit jako příklad, že i rozhlas je schopen, při pochopení a vyhovění specifickým požadavkům, poskytnout plnou a přesvědčivou iluzi skutečnosti.
Hru Pavla Hanuše Smutek jazzového trumpetisty znamenitě nastudoval režisér Jiří Horčička. který dokonale využil všech dramatických a akustických možností textu a vytvořil další z řady svých zcela sugestivních a osobitých kreací.
Lit.: tom: V rozhlase. In Tvorba 33/1982 (18. 8. 1982), s. 19 (recenze).