Literární pásmo o současné švédské detektivní literatuře a jejích autorech. Překlad Azita Haidarová a Miloslava Slavíčková. Připravila a v pořadu hovoří Miloslava Slavíčková. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkují Věra Slunéčková, Pavel Soukup a Pavel Rímský.
Natočeno 2010. Premiéra 23. 5. 2010 v pořadu Schůzky s literaturou (55 min.).
Lit.: (bez): Zločiny od severu k jihu. In web ČRo 23. 5. 2010 (anotace). – Cit.: Švédsko se v posledních desetiletích stalo opravdovou velmocí v oblasti detektivních a kriminálních románů. Jak se budou moci přesvědčit i posluchači pravidelného nedělního cyklu stanice Vltava Schůzky s literaturou, jde o dominantní žánr švédské literatury.
K rozvoji a zvýšení prestiže detektivek napomáhá i Švédská akademie detektivní literatury, která se hned po svém zrodu roku 1971 přihlásila ke svému vzoru – Švédské akademii, té, která uděluje Nobelovu cenu. Pod jejím vlivem založila zvláštní mezinárodní cenu za detektivní literaturu – s podmínkou, že kniha vyšla v překladu do švédštiny. Za pouhých deset let od založení ceny za zahraniční detektivky se domácí produkce natolik rozrostla a nabyla takového významu, že akademie založila cenu za nejlepší švédskou detektivku roku. Zvláštními cenami pak odměňuje i nejlepší prvotinu, detektivku pro děti nebo odbornou literaturu v této oblasti. Oceněné knihy se pilně recenzují na kulturních stránkách denního tisku, hovoří se o nich v rozhlase i televizi, točí se televizní seriály i filmy.
Čím detektivky tolik přitahují? Před pár lety nabídl Gunnar Ohlander vysvětlení v článku Kdo zavraždil detektivy? uveřejněném ve večerníku Aftonbladet. Většina švédských autorů prý opustila aktuální témata a těch se nyní ujali autoři detektivek. K současné společnosti se ovšem většina z nich staví kriticky, čímž přispívají k tomu, že před čtenářem vyvstává překvapivě nový, temnější obraz Švédska.
Také Švédská televize se v roce 2009 v kulturním pořadu Zločin na export zamýšlela nad důvodem domácího i zahraničního úspěchu švédských detektivek. Všimla si mimo jiné toho, že z děl těch nejúspěšnějších zaznívá lítost nad ztracenou utopií o Švédsku jako o spravedlivém a blahobytném domově jeho lidu. Pořad přinesl mimo jiné zajímavá čísla o vedlejším efektu obliby detektivek v zahraničí. Například turistika z Francie do Stockholmu se prý po úspěchu trilogie Milénium Stiega Larssona (v češtině vychází v květnu její závěrečný díl) zvedla o dvacet procent. Ve Francii se totiž prodalo víc než tři miliony exemplářů Larssonových knih a Francouze, unavené anglosaskou literaturou, začala lákat exotika severu.
K vrcholům švédské detektivní literatury patří ovšem i spisovatelé, jejichž knihy nemá český čtenář dosud k dispozici. Mezi nimi kriminolog Leif GW Persson nebo Johan Theorin, který do světa spisovatelů detektivních a kriminálních románů vstoupil se svými tajuplnými příběhy z ostrova Ölandu. Detektivnímu žánru se věnuje i řada žen. Inger Frimanssonová si mezi autory detektivek vydobyla zvláštní postavení věrohodnými portréty lidí, kteří se z rozmanitých důvodů ocitli na dráze zločinu. Její psychologické thrillery jsou srovnávány s nejlepšími romány anglo-amerických autorů a mluví se o ní jako o „královně švédských detektivek“.
Soubor tajemných bájí a pověstí o strašidlech a lidech žijících pod horou Radhošť. Beneš Method Kulda (Moravské národní pohádky) a další. Vybral a sestavil Jaroslav Štika. Střih, hudba a zvuková úprava Kamil Holub.
Leonid Iljič Brežněv.