Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Komedie z kabaretní zásuvky. Dalibor Pokorný, Jaromír Vomáčka, Jaromír Čermák. Hudební spolupráce Vladimír Truc. Režie Jiří Hesoun.

Účinkují Vladimír Hrubý, Eva Klepáčová, Luděk Kopřiva, Ludmila Píchová, Jiří Šašek a Darek Vostřel.

Natočeno 1963 (?). Vysíláno 2. 2. 1964.

Vito Blasi a A. L. Meneghiniová. Vtipná satira, postihující nejenom byrokratickou omezenost, prosakující do nejvyšších vládních orgánů poválečné Itálie, ale i bizarní konflikty v obchodních vztazích mezi Itálií a USA. Překlad Jan Makarius. Dramaturg Pavel Minks. Režie Viktor Dusil.

Osoby a obsazení: kapitán „Pampera“ (Josef Němeček), rejdař (Vladimír Volek), pojišťovatel (Luboš Tlalka), dovozce (Milan Novotný) a další.

Připravil Liberec v roce 1963. Premiéra 14. 5. 1963. Repríza 2. 2. 1964; 9. 8. 1971 (Praha, 19:30 h.); 31. 10. 1987.

Ref.: Divadelní noviny, roč. 6, č. 24.

Pavel Šoltész. Rozhlasová detektivka. Režie Jana Bezdíčková.

Osoby a obsazení: Martin Venclů (Bořivoj Navrátil), dr. Venců (Vladimír Leraus), dr. Vencová (H. Kreihanslová), Solar (Jiří Adamíra), paní Solarová (Marta Kučírková), pan řídící (Vladimír Hlavatý), paní řídící (Světla Amortová), Veronika (Jana Drbohlavová) a další.

Natočeno 1963. Premiéra 10. 7. 1963 (Československo I, 19:00 – 20:20 h.). Repríza 1. 2. 1964.

Lit.: anonym: Ukolébavka pro Sovu. In Čs. rozhlas a televize 28/1963 (2. 7. 1963), s. 1 (článek). – Cit.: U zrodu první rozhlasové hry Pavla Šoltésze Ukolébavka pro Sovu stála velice užitečná spolupráce, která existuje mezi dramaturgy divadelními, televizními a rozhlasovými a redaktory v nakladatelstvích, tj. mezi těmi, jejichž úkolem i ctí je přinést do edičního respektive dramaturgického plánu co nejvíce a nejlepších původních prací, her či próz. V tomto případě s. Irena Zítková z Mladé fronty na dotaz, zda neví o nějakém námětu pro „rádio“, případně o někom, kdo by napsat mohl a chtěl, odpověděla, že ví a v této souvislosti bylo vysloveno jméno Pavel Šoltész.

V té době se právě v Mladé frontě připravovala k vydání jeho detektivka „Scénář píše smrt“. Následovala výzva Pavlu Šoltészovi, že bychom velice stáli o to, aby pro rozhlas napsal hru a jestli hned něco nemá. Měl. Z látek, o kterých jsme hovořili, jsme zvolili nejdříve „Ukolébavku“. Příběh měl některé výrazné a zajímavé vlastnosti. Byl postaven na vysloveně rozhlasově sdělitelném nápadu, měl sympatický, oddechový charakter, v repertoáru dosti vzácný, a kultivovanost celkového zpracování. — Obsahem rozhovorů dramaturgie s autorem je ovšem i zvážení možností i omezení látky. V tomto případě původní podoba příběhu je prozaická a nebylo možné vyvarovat se kompromisů v rozhlasové koncepci.

Při práci na „Ukolébavce“ se autor po prvé setkal se zvláštností práce pro rozhlas, s její technikou rozvíjení příběhu, střihu, zkratky, s možností využití zvuku apod. A my bychom si přáli — a věříme, že tomu tak je — aby jeho první zkušenosti byly ty nejlepší, abychom v něm získali stálého spolupracovníka, který by pro rozhlas vždycky něco měl. A hlavně. Aby premiéra „Ukolébavky pro Sovu“ našla pozorné posluchače a vzhledem k termínu vysílání jim zpříjemnila letní večer, ať už doma nebo na dovolené. Hru nastudovala režisérka Jana Bezdíčková.