Karel Oujezdský. Reportážní pořad z retrospektivní výstavy fotografií Herberta Tobiase (1924 – 1982) v pražské Galerii Rudolfinum. Prohlídku komentuje kurátor Ulrich Dömrese z Berlinische Galerie.
Natočeno 2010. Premiéra 27. 2. 2010.
26. 2. 2010
O spravedlnosti (200?)
Petr Chelčický. Připravil Václav Cibula. Režie Jan Tůma.
Účinkuje František Derfler.
Nastudovalo Brno v roce 200?. Repríza 4. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 6:35 h.; 15 min) v cyklu Etická knihovna.
Gloriously repeating (2010)
Alessandro Bosetti. Nová kompozice v Berlíně žijícího italského skladatele, zvukového umělce a performera. Připravil a slovem provází Michal Rataj.
Natočeno v roce 2010. Premiéra 27. 2. 2010 (30min.) v cyklu PremEdice. Repríza 29. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Radioateliér.
Páteční večer – Předvečer Chopiniany 2010 (2010)
Půlstoletí s polským básníkem klavíru. Ozvěny pobytů Fryderyka Chopina v českých zemích – Praha, Karlovy Vary, Mariánské Lázně. Polonista Jaroslav Simonides a polský básník Jarosław Iwaszkiewicz hovoří v roce 1961 o hodnověrnosti tajných Chopinových dopisů Delfině Potocké. Publicista Ivan Medek a klavírista Ivan Moravec besedují v roce 1966 o různých výkladech Chopinovy Balady g moll op. 23. František Rauch a Jaromír Kříž se v roce 1980 zamýšlejí nad Chopinovou Fantazií f moll op. 49 a možnostmi interpretační svobody. Martin Kasík hraje Chopina 21. století. Připravil Ivan Ruml. Hovoří Martina Kolajová, překlad Jaroslawa Iwaszkiewicze čte Tomáš Černý.
Natočeno 2010. Premiéra 26. 2. 2010 (120min.).
Jak je lízli (1997)
Josef Škvorecký. Povídka. Režie Petr Adler.
Účinkuje Otakar Brousek II.
Natočeno 1997. Repríza 22. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 25 min.); 19. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h).
Lit.: anonym: Josef Škvorecký: Jak je lízli. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2015 (článek). – Cit.: Nejen jako rozběh k závažnějším, rozsáhlejším prozaickým pracem, ale v duchu tradic angloamerické literatury, jež se Josefu Škvoreckému stala předmětem profesního zájmu i nesmírně důležitou inspirací k vlastní tvůrčí práci, představují zcela svébytné, mistrně vystavěné, stylisticky i jazykově dokonalé útvary. Jejich ústředním tématem, tak jako u převážné části autorovy tvorby, je člověk usilující hájit svou nejvlastnější každodenní existenci v ohrožení totalitními režimy.
Spisovatel Josef Škvorecký se narodil v Náchodě v rodině bankovního úředníka (27. září 1924). Během studií na zdejším reálném gymnasiu se začal věnovat své celoživotní lásce – jazzu. Po maturitě (1943) pracoval jako pomocný dělník v rámci válečného totálního nasazení. V roce 1945 začal studovat nejprve na Lékařské fakultě University Karlovy, po prvním semestru však přestoupil na Filosofickou fakultu UK, kde vystudoval angličtinu a filosofii (1946-1949).
Poté nastoupil na umístěnku jako učitel do pohraničí, v letech 1951-1953 absolvoval vojenskou službu u tankistů. Od poloviny padesátých let pracoval v angloamerické redakci Státního nakladatelství a umění. V roce 1957 se stal zástupcem šéfredaktora dvouměsíčníku Světová literatura, z něhož po skandálu, který vyvolalo vydání jeho románu Zbabělci, musel odejít, mohl se však vrátit do svého předchozího místa. Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. V roce 1969 pohostinsky přednášel na universitách v USA, od podzimu téhož roku, kdy se rozhodl nevrátit do tehdejšího Československa, přednášel na Toronto University v Torontu. V roce 1975 byl jmenován řádným profesorem a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1990.
Lit.: Fleyberková, Klára: Povídky Josefa Škvoreckého. In web ČRo 3 Vltava, 19. únor 2018 (článek). – Cit.: Povídky zaujímají v rozsáhlém prozaickém, esejistickém, publicistickém, překladatelském a literárněhistorickém díle Josefa Škvoreckého významné místo. Nejen jako rozběh k závažnějším, rozsáhlejším prozaickým pracím, ale v duchu tradic angloamerické literatury, jež se Josefu Škvoreckému stala předmětem profesního zájmu i nesmírně důležitou inspirací k vlastní tvůrčí práci, představují zcela svébytné, mistrně vystavěné, stylisticky i jazykově dokonalé útvary. Jejich ústředním tématem, tak jako u převážné části autorovy tvorby, je člověk usilující hájit svou nejvlastnější každodenní existenci v ohrožení totalitními režimy.
Spisovatel Josef Škvorecký se narodil v Náchodě v rodině bankovního úředníka (27. září 1924). Během studií na zdejším reálném gymnáziu se začal věnovat své celoživotní lásce – jazzu. Po maturitě (1943) pracoval jako pomocný dělník v rámci válečného totálního nasazení. V roce 1945 začal studovat nejprve na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy, po prvním semestru však přestoupil na Filozofickou fakultu UK, kde vystudoval angličtinu a filozofii (1946-1949).
Poté nastoupil na umístěnku jako učitel do pohraničí, v letech 1951-1953 absolvoval vojenskou službu u tankistů. Od poloviny padesátých let pracoval v angloamerické redakci Státního nakladatelství a umění. V roce 1957 se stal zástupcem šéfredaktora dvouměsíčníku Světová literatura, z něhož po skandálu, který vyvolalo vydání jeho románu Zbabělci, musel odejít, mohl se však vrátit do svého předchozího místa. Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. V roce 1969 pohostinsky přednášel na univerzitách v USA, od podzimu téhož roku, kdy se rozhodl nevrátit do tehdejšího Československa, přednášel na Toronto University v Torontu. V roce 1975 byl jmenován řádným profesorem a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1990.
Pražské stopy Johanna Keplera (2010)
Milan Hanuš. Vojtěch Sedláček po stopách neobyčejné osobnosti Johannese Keplera, a to nejen těch pražských, ale i po těch, které zanechal ve vývoji celé evropské kultury. Redaktor Michal Lázňovský. Dramaturgie Michal Lázňovský. Zvuk Tomáš Gsöllhofer.
Natočeno v roce 2010. Premiéra 24. 2. 2010 (54 min.). Repríza 28. 12. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.) v cyklu Radiodokument; 15. 1. 2014 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.); 12. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Radiodokument.
Lit.: Hanuš, Milan: Kepler v Praze. In web ČRo, únor 2010 (anotace). – Cit.: Pobyt mladého a mimořádně nadaného vědce a humanistického vzdělance byl v kosmopolitní atmosféře rudolfínských Čech provázen úžasnými objevy i docela obyčejnými lidskými starostmi. Tvůrci rozhlasového dokumentu, redaktor Milan Hanuš a znalec Keplerova života a díla Vojtěch Sedláček, se vydali na místa, kde Kepler pobýval, aby odkryli jeho stopy a oživili příběh pronikavého ducha, který ovlivnil vývoj evropského myšlení. Dokument Milana Hanuše Pražské stopy Johana Keplera vysíláme na Českém rozhlase 3 – Vltava v rámci pravidelného Radiodokumentu ve středu 24. února od 21.45 hod.
V historickém domě na Starém Městě pražském v Karlově ulici 4 napsal v prvních letech 17. století císařský matematik Johan Kepler převratné dílo Astronomia nova. Na stejném místě bylo loňského roku otevřeno Keplerovo muzeum – malá splátka kulturního dluhu, který vůči mimořádné osobnosti světového významu Praha má, a zároveň jeden z impulsů k natočení „keplerovského“ dokumentu.
Pobyt mladého, neobyčejně nadaného vědce a humanistického vzdělance byl v kosmopolitní atmosféře rudolfínských Čech provázen úžasnými objevy i docela obyčejnými lidskými starostmi. Tvůrci rozhlasového dokumentu, redaktor Milan Hanuš a znalec Keplerova života a díla Vojtěch Sedláček, se vydali na místa, kde Kepler pobýval, se záměrem odkrýt jeho stopy, oživit příběh, přiblížit pronikavého Keplerova ducha.
Pozvání na zámek v Benátkách nad Jizerou a k Václavské koleji; vynálezy a objevy, které nepatří jen do muzea; co si myslí dnešní studenti Keplerova gymnázia o svém patronu; čím voní staré tisky Keplerových spisů ve Strahovské knihovně a také hledání Keplerovy hvězdy v pražském Planetáriu – to jsou některá zastavení a zároveň střípky do dokumentární mozaiky, z níž je složen rozhlasový portrét jedné z největších vědeckých osobností, které v Praze působily.
Lit.: Pavlovský, Petr: Meze rozhlasového dokumentu. In Divadelní noviny 5/2010 (recenze). – Cit.: O tom, že Albert Einstein pobýval profesionálně též v Praze, ví leckdo, jakkoli to bylo jen pár semestrů na německé universitě počátkem minulého století. Neméně významný přírodovědec Johannes Kepler (1571-1630) zde pracoval tři sta let předtím plných dvanáct let a napsal tu na třicet děl včetně těch nejdůležitějších. Přišel také z Německa, ale tehdy to nebylo důležité: Německo jako politický útvar neexistovalo a všichni vědci beztak psali svá díla latinsky. Pražskému Keplerovu pobytu a stopám, jež zde zanechal, věnovala 24. února svůj pravidelný večerní radiodokument Vltava. Redaktor Milan Hanuš přizval odborníka Vojtěcha Sedláčka a spolu začali natáčet na zámku v Benátkách nad Jizerou, kam Keplera roku 1600 pozval jeho starší kolega Tycho Brahe. To byl ovšem šlechtic a boháč, jehož příjmy mnohonásobně převyšovaly plat neurozeného matematika štýrských stavů. Je vlastně s podivem, že bizarní panovník a někteří příslušníci vysoké šlechty, zajímající se o astronomii, také byli schopni dobové objevy do značné míry chápat. Není ovšem jisté, jestli jim nešlo spíš o astrologii a nakolik lze již vůbec mluvit o odlišení obou nauk. Každopádně se musely ještě docela přátelsky snášet, když mohl Kepler jako astronom zastávat názor heliocentrický, ale jako astrolog názor geocentrický.
Z pořadu bylo patrné, že přírodověda ještě pevně vězela v náruči filosofie, ba někdy i teologie, a navíc nebyla ani zřetelně oddělena od básnictví – slyšeli jsme úryvek z překladu spisu Sen aneb Měsíční astronomie, což bylo vlastně první sci-fi v dějinách literatury.
Kepler se brzy přestěhoval do Prahy, kde jsme (zastoupení tvůrci) navštívili Keplerovo gymnázium na Pohořelci, Strahovskou knihovnu i univezitní prostory na Ovocném trhu. Nebyly to sice tytéž, ve kterých Kepler učil (zkraje měl jako ženatý muž jisté problémy, protože u univerzitních mistrů se ještě předpokládal celibát), ale v každém případě zde jeho přednáškami prošlo nemálo studentů, kteří šířili jeho poznatky po celé „latinské Evropě“.
Nakonec jsme se dostali i do astrosálu holešovického planetária, které samozřejmě Keplera nepamatuje, ale kde je možno namodelovat výbuch supernovy v „ocasu“ souhvězdí Hadonoš; nastal 10. 10. 1604. I ve slovnících je dnes někdy spojována s Keplerem, ale ten její objevení po pravdě připsal svému kolegovi Brunovskému.
Pořad byl případně prokládán dobovou, tj. renesanční hudbou, byla zmíněna i tzv. hudba sfér, o které hvězdáři teoretizovali už od Pythagora a zazněla i Keplerem inspirovaná skladba Jana Klusáka. Ukázalo se však, že téma astronomie je svou podstatou natolik spojeno s vizualitou, že prostředky rozhlasu jsou pro vnímatelskou představivost nedostatečné. Nejde zdaleka jen o popisované historické objekty, ale především o nákresy, o obrázky ve vědcových knihách, prostě o vše, co slova zprostředkují pouze nedostatečně. Kvalitně připravený, téměř hodinový pořad by si prostě zasloužil kameru. ČT2 ale bohužel není televizní analogií ČRo 3.
Lit.: Hanuš, Milan: Pražské stopy Jana Keplera. In web ČRo 3 Vltava, leden 2014 (anotace, chybné vročení). – Cit.: Dokument sleduje pobyt mladého a mimořádně nadaného vědce a humanistického vzdělance, německého astronoma Johanna Keplera, kterého do rudolfinské Prahy přizval ke spolupráci jeho starší kolega Tycho de Brahe.
Kepler na Tychonovo dílo navázal a završil je svými objevy zákonů nebeské mechaniky. Ty pak byly důležitým východiskem Newtonovy mechaniky a jsou dodnes platným teoretickým základem i současné kosmonautiky. Brahe spolu s Keplerem vytvořili z Prahy astronomické středisko světového významu.Tvůrci rozhlasového dokumentu, redaktor Milan Hanuš a znalec Keplerova života a díla Vojtěch Sedláček, se vydali na místa, kde Kepler pobýval, aby oživili příběh tohoto vynikajícího teoretika, který ovlivnil vývoj evropského myšlení.
Dokument Milana Hanuše Pražské stopy Johanna Keplera vysíláme na ČRo Vltava v rámci pravidelného Radiodokumentu ve středu 15. ledna od 21:45.
Historický klub – Na svatého Matěje… (2010)
Jak se v Praze bavili v 19. století nejenom o poutích. Hovoří historička všedního dne Pavla Vošahlíková. Připravila a uvádí Eliška Závodná.
Natočeno 2010. Premiéra 24. 2. 2010 (30min.).
Ptačí nevěsta (2002)
Na motivy srbské pohádky napsala Martina Drijverová. Režie Petr Lokaj.
Vypráví Jan Šťastný.
Natočeno v roce 2002. Repríza 18. 9. 2016 (ČRo 2 Praha, 19:45 h.; 10 min.). Repríza 28. 12. 2020 (ČRo 2 Praha, 19:00 h.).
Osudy – Jitka Staňková a Ludvík Baran 1/5 (2010)
Rozhlasové vzpomínky etnografů a obdivovatelů lidového umění. Připravila Marie Poláková. Technická spolupráce Jiří Fuhrman.
Natočeno 2010. Premiéra 22. – 26. 2. 2010 (5 x 30 min.).
Síla kontextu 1/5 (2010)
Malcolm Gladwell. Kapitoly z knihy kanadského novináře a spisovatele o malých příčinách a velkých následcích společenských dějů. Překlad Martin Weiss. Připravila Dagmar Oravová. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkuje Petr Meissel.
Natočeno 2010. Premiéra 22. – 26. 2. 2010 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 5 x 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 27. 4. – 1. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou.