Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Malé literárně historické zastavení nad knížkami lidového čtení. Připravil Ondřej Hausenblas. Hudební spolupráce Petr Kaňka. Režie Josef Melč.

Účinkují Bořivoj Navrátil, Karel Richter a Jana Andresíková.

Natočeno v roce 1985.

Pozn.: Zvláštní kapitolu v dějinách literatury zaujímají tzv. knížky lidového čtení. Byly to jak známo příběhy určené především k ukrácení dlouhé chvíle, ale také k poučení a zpravidla měly i účel výchovný. V českých zemích se těšily oblibě zhruba od konce 17. století. Původnost látky ani autor nebyly tenkrát důležité, a tak se náměty stěhovaly z jedné země do druhé a na své pouti byly všelijak přikrašlovány a obměňovány. Mnohé motivy pak nacházíme i v národních pohádkách a lidových pověstech a také například v kramářských písních. Repertoár těchto dílek byl rozmanitý: mravoučné historky o ctnosti a věrnosti, rytířské a hrdinské příběhy, dobrodružná vyprávění o cizích krajích, hrůzostrašné historie se strašidly nebo různými – dobrými i zlými – fantastickými bytostmi. Kromě folklorních zdrojů čerpaly knížky lidového čtení také z umělé literatury – tak v nich nacházíme např. i převyprávěný děj Shakespearových dramat.
Autor rozhlasového literárního pásma Ondřej Hausenblas s chutí využívá okolnosti, že knížky lidového čtení jsou zvlášť vhodné pro hlasitou četbu a poslech (a tedy také pro rozhlas), šířily se totiž zhusta mezi lidem čtení neznalým, a to tak, že menšímu či většímu shromáždění, které se sesedlo třeba k příslovečnému draní peří, někdo předčítal. Dnešního nedělního večera se můžeme i my zaposlouchat do tří starobylých příběhů, z nichž každý zastupuje jinou tematickou oblast. Začneme historií o Fortunatovi, jemuž byla dána příležitost vybrat si jeden z šesti darů Štěsteny – moudrost, bohatství, sílu, zdraví, krásu a dlouhý věk. Pak si vyslechneme čtení z knížky o Makbetovi, vůdci šottského vojska, kterýžto příběh byl podle chmurné komedije sepaný a v češtinu obrácený, aby se ukázalo, kterak ctizávist a důvěřování ošemetným zjevům kouzedlným zle se vyplatí. A nakonec k potěšení ucha i ducha se nabízí jeden případ věrné lásky, která skrze ukrutenství nejprve musí projít, aby štěstí milenců bylo dosáhnuto, a které se nazývá Hrobka milenců. (ora, Týdeník Rozhlas; anotace)