Tuto úvahu uveřejnil tehdejší šéfrežisér Československého rozhlasu v publikaci Besedy o rozhlasové režii (ed. Hana Rauchová, 1964). Domníváme se, že tento souhrn Horčičkových tvůrčích zkušeností je dodnes zajímavým a podnětným čtením.
O některých tvůrčích postupech v rozhlasové režii
Jiří Horčička
Myslím si, že nikdo z režisérů, kteří přijdou do rozhlasu z tvůrčí praxe v jiných oblastech dramatického umění anebo přicházejí do rozhlasu po absolutoriu z vysoké školy, si šíři problému rozhlasové specifiky příliš neuvědomuje. Myslím, že se také hledáním přesného výkladu pojmu rozhlasové specifičnosti zabývají jen z pocitu nutnosti vypořádat se nějak s novým prostředím své činnosti. Není to totiž problém, který by se na ně vršil jako lavina, prostě s ním příliš nepočítají a snaží se rozhlas řešit podle nějakých běžných rovnic, které předtím vyřešili v jiných oblastech. Myslím si – a konec konců i moje vlastní praxe by tomu odpovídala, – že problém rozhlasové specifiky vyvozují jenom z technické stránky věci, nebo naopak, že redukují problém rozhlasové specifiky většinou pouze na problém technický. Je to pochopitelné a také konec konců i tvarování a formování začátečnických prací tomuto mému názoru odpovídá: rozhlasový režisér – začátečník, bývá zahlušen možnostmi rozhlasové techniky, rozhlasových technických postupů používá bez určitého řádu a volí je celkem spontánně. Myslí si, že dosazování těchto zvnějšku přejatých technických postupů do postupu, který je jinak poplatný postupům jiných inscenačních disciplin, tvoří onu novou kvalitu, tvoří rozhlasové inscenovaný tvar. (more…)
