Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Frederick Forsyth. Překlad Antonín Přidal (z orig. „Day of the Jackal“).

Čte Lubor Tokoš.

Načteno pro Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé Karla Emanuela Macana v roce 1978 (13 MC, Z1644, 1 CD mp3, MP1644, 54 stop, 18:11:10).

Pozn.: Britský spisovatel Frederick Forsyth proslul svými příběhy především z prostředí politiky a zpravodajských služeb, které může leckoho předem odradit. Odložit tento vícekrát zfilmovaný román by však byl omyl. Jakmile se zakousnete do děje, kniha vás pohltí.
Píše se rok 1963 a ve Francii vládne pevnou rukou Charles de Gaulle. Tisíce lidí ho obdivují, tisíce nenávidí. Mezi ty druhé patří i Marc Rodin, šéf teroristické organizace usilující o převrat a de Gaullovu smrt. Najme nejlepšího z nejlepších, profesionálního zabijáka s krycím jménem Šakal, aby de Gaulla zavraždil. Chladnokrevný Šakal poté začne krůček po krůčku s precizností stroje připravovat atentát. Policie zpočátku nic netuší, ale posléze získá určité stopy a snaží se všemi prostředky Šakala vypátrat. Podaří se komisaři Lebelovi, který vede policejní tým, atentátníka včas zastavit?
Takto by se dal stručně popsat obsah knihy. Je brilantně napsaná a velmi dobře se poslouchá. Od první do poslední minuty cítíte zvláštní napětí, které postupně graduje a nutí vás číst stále rychleji. Při líčení děje je posluchač zasvěcován do prostředí terorismu, špionáže, policie i vysoké politiky. Autor tyto oblasti dokonale zná a je to poznat. Nabízí se srovnání s vynikající znalostí prostředí, kterou prokazuje ve svých románech Arthur Hailey. Forsyth je dle mého názoru v tomto směru ještě na vyšší úrovni.
Postav nalezneme v knize mnoho, mezi hlavní patří rozhodně Šakal. Je to chladný a bezcitný člověk vyvolávající dojem dokonalého stroje na zabíjení. Budete napjatě sledovat, s jakou důmyslností, přesností a neomylností bude plnit svůj plán atentátu a jak snadno a bez emocí si poradí s každým, kdo mu bude klást překážky. Jedním z Šakalových výrazných protihráčů je již zmiňovaný komisař Claude Lebel. Tento zpočátku nemastný a neslaný policista prokáže postupem času své výjimečné schopnosti. V příběhu se setkáme i se samotným de Gaullem, který působí jak jinak než arogantně.
Napětí děje kupodivu nesnižuje ani to, že dopředu víme, že tento francouzský prezident zemřel přirozenou smrtí až v roce 1970. V románu se mísí fakta s vymyšleným a kniha celkově působí dost realisticky. Obsahuje také mrazivou brutalitu a násilí, které však není bezúčelné. Závěr knihy je strhující a svým způsobem překvapivý.
Pokud nejste vyloženě slabé povahy a chcete strávit nějaký čas s mistrovsky napsanou knihou, je pro vás „Den pro Šakala“ správnou volbou. Ve svém žánru patří bezpochyby mezi nejlepší a taktéž patří mezi nejlepší díla, která Frederick Forsyth napsal.
Kdo tvrdí, že je milovník napínavých thrillerů a přitom nikdy nečetl Den pro Šakala, je jako křesťan, který nikdy nečetl bibli. (anotace)

Petr Hořec. Kniha veselých, úsměvných příběhů ze světa divadelních legend.Herci o sobě, o divadle a filmu.

Čte Igor Smržík.

Načteno pro KTN v r. 1994.

John Steinbeck. Překlad Martin Hilský. Čte Richard Honzovič.

Načteno pro KTN v roce 1994.

Pozn.: Kniha přináší humorné epizody ze života těch nejchudších pobudů, opilců a zlodějů – takzvaných paisanos. Tito lidé bydlí ve slumu Monterey, který se nazývá Pláň Tortilla.Steinbeck prezentuje Dannyho a jeho přátele jako hrdiny ne nepodobné králi Artušovi a rytířům od Kulatého stolu. Vždycky drží při sobě, brání a chrání jeden druhého a přátelství je jim tou nejcennější věcí v životě, kterou svou hodnotou nemůže překonat ani pomíjivá ženská láska. Na Pláni Tortille je tato skupinka něco jako živoucí legenda. Danny, který se právě vrátil z války, zdědí po dědovi dva domy. Usadí se v nich se svými divokými přáteli. Ačkoli patří k nejchudším z nejchudších, nehodlají si odepřít žádnou radost ze života. Příběh je moudrou, veselou, ale současně i truchlivou expedicí do lidské duše. Právem je toto pozoruhodné a původně nedoceněné dílo dnes označováno za předzvěst nástupu beatnické vlny a další důkaz nezměrné šířky Steinbeckova talentu. V duchu této mytizace pokračuje i vyprávění o Dannyho smrti. Všichni obyvatelé Pláně Tortilly totiž mají za to, že Dannyho zabil sám ďábel, ne že opilý spadl do propasti a zabil se pádem. (anotace) (more…)