Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Karel Tachovský. Původní rozhlasová hra. Hudební improvizace na klavír a syntezátor Max Wittmann. Zvuk Zdeněk Janoušek. Záznam a střih Jana Kuchovská. Asistentka režie Elena Frišaufová. Dramaturg Jan Vedral. Režie Eva Řehořová.

Osoby a obsazení: paní Šarlotka /žena/ (Dagmar Pistorová), paní Šarlotka /dívka/ (Eva Gorčicová), Lojza (Pavel Skřípal), Eva (Marcela Dürrová), Libor (Erik Pardus), otec (Jaroslav Jarský), matka (Olga Hegerová), doktor (Josef Štefl), Šindelář (Josef Karlík), Vaněček (Stanislav Zindulka), Peterka (Leopold Franc), hlasy (Mojmír Heger, Zdeněk Sedláček, Jan Němeček, Zdeněk Dvořák, Jiří Pecha, Josef Jurásek).

Nastudovalo Brno. Natočeno 2. – 6. 11. 1987 (studio 3 + 7, 8:00 – 22:30 h.; 48 min.). Premiéra 2. 1. 1988 (Vltava, 12:05 h.).

Lit.: sr: Paní Šarlotka. In Rozhlas 53/1987 (18. 12. 1987), s. 4 (článek).

Otto Schmidt. Hra faktu. Hudební improvizace na syntezátor Max Wittmann. Zvuk Zdeněk Janoušek. Záznam a střih Jana Kuchovská. Dramaturg Jan Kolář. Režie Zdeněk Kozák.

Osoby a obsazení: Karel Sabina (Jiří Tomek), Josefina Sabinová (Ivana Valešová,) Karel Havlíček Borovský (Aleš Jarý), Liblinský (Karel Mišurec), Josef Václav Frič (Zdeněk Bureš), Karel Sladkovský (Zdeněk Černín), dr. Julius Grégr (Miroslav Donutil), Jan Neruda (Jaroslav Kuneš), Josef Barák (Zdeněk Junák), JUDr. Kučera (Jiří Dušek), agent (Josef Karlík), vypravěč (Rudolf Krátký), hlasy (Jaroslav Tuček, Jiří Brož, Jiří Pecha).

Nastudovalo Brno. Natočeno říjen – listopad 1987 (studio 7, 44 min.). Premiéra 9. 11. 1987. Smazáno, nalezen dubl pás. Obnovená premiéra 7. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) u příležitosti 140. výročí úmrtí Karla Sabiny v cyklu Současná hra.

Pozn.: Rozhlasová hra Podepsán Roman líčí tragický osud významného spisovatele, libretisty, novináře a politika Karla Sabiny. Výchozí situací dramatu Otty Schmidta je setkání Sabiny s českými vlasteneckými elitami v bytě advokáta Kučery 30. července 1872, které mu přineslo nejtěžší chvíle v životě. Revolucionář Sabina, jenž si za svou aktivní protirakouskou činnost odpykal osmnáct let v žaláři, což ho krutě poznamenalo, je svými kolegy označen za konfidenta a jako takový má být vlastenci souzen. (anotace)

Lit.: Hložková, Hana: Otto Schmidt: Podepsán Roman. In web ČRo 3 Vltava, 7. 11. 2017 (článek). – Cit.: Rozhlasová hra Podepsán Roman líčí tragický osud významného spisovatele, libretisty, novináře a politika Karla Sabiny. Výchozí situací dramatu Otty Schmidta je setkání Sabiny s českými vlasteneckými elitami v bytě advokáta Kučery 30. července 1872, které mu přineslo nejtěžší chvíle v životě. Revolucionář Sabina, jenž si za svou aktivní protirakouskou činnost odpykal osmnáct let v žaláři, což ho krutě poznamenalo, je svými kolegy označen za konfidenta a jako takový má být vlastenci souzen. Hru vysíláme u příležitosti 140. výročí úmrtí Karla Sabiny.

Jaké okolnosti přiměly Karla Sabinu (1813 – 1877) k tomu, že se stal tajným spolupracovníkem policie? Kde jsou hranice toho, co lidská bytost ještě snese a co už ne? Máme právo soudit člověka za to, že byl zlomen poté, co mnoho let trpěl ve vězení, protože se nebál bojovat za české zájmy? Dramatik Otto Schmidt se snaží, prostřednictvím několika zásadních obrazů ze života Karla Sabiny, nalézt odpovědi na některé z těchto otázek. Proto spatříme význačného představitele české inteligence a protirakouského odboje hned v několika podobách. Jako revolucionáře z roku 1848, podněcujícího ke svrhnutí absolutistického režimu v Rakouském císařství, a plamenného řečníka, který na svou stranu dokázal získat i lidové masy. Jako zapáleného žurnalistu i literáta, potýkajícího se s cenzurou. Jako jedince v situaci, kdy je – za údajnou přípravu protirakouského spiknutí pod vlivem Bakunina – odsouzen k trestu smrti a netuší, že mu nakonec bude zmírněn na mnohaleté vězení apod. O charakteru a činech „obviněného“ se dozvíme tolik, abychom mohli být k jeho osudové chybě případně shovívavější, než jeho souputníci.

V inscenačním pojetí je příběh Karla Sabiny záměrně narušován hudbou Bedřicha Smetany. Konkrétně citacemi ze slavné komické opery Prodaná nevěsta, jejímž libretistou byl právě Sabina. Pasáže z veselého operního kusu slouží jako ironický protiklad k vypjatým dějovým situacím, kterým vévodí herecké výkony dvou generací tehdejších stálic brněnských jevišť.

Ivan Kříž. Improvizace na kytaru Karel Cón. Zvuk Vladimír Masařík. Záznam a střih Marie Stojanová. Asistentka režie Bianka Cónová. Dramaturgie Svatava Růžičková. Hlavní dramaturg Jiří Hubička. Režie Zdeněk Kozák.

Osoby a obsazení: Ráček (Jaroslav Kuneš), Hudec (Miroslav Donutil), Šacha (Maxmilián Hornyš), Mareček (Lubor Tokoš), ředitel (Oldřich Slavík), správce (Jiří Tomek), Bláža (Marcela Peňázová), Lucinka (Šárka Kozáková), Borek (Michal Plachý), Milan (Michal Řičánek), Smolda (Václav Vostarek), Pinďa (Erik Pardus), Cyril (Přemysl Přichystal).

Nastudovalo Brno. Natočeno 22. 9 – 9. 10. 1987 (studio 7, 14:00 – 18:00 h.; 55 min.). Mixáž 10. 10. 1987.

Heikki Peltonen. Rozhlasová hra z repertoáru finského rozhlasu. Překlad Helena Lehečková. Stereoscénář Eva Řehořová a Josef Daněk. Improvizace na klavír Karel Cón. Zvuk Josef Daněk. Záznam a střih Marie Stojanová. Asistentka režie Renata Šáchová. Dramaturg Jan Vedral. Hlavní dramaturg Jiří Hubička. Režie Eva Řehořová.

Osoby a obsazení: Reino (Miroslav Donutil), Martti (Karel Bartoň), Anneli (Zuzana Slavíková), Laine (Zdeněk Junák), Tiihonen (Josef Jurásek), Jääskelainen (Jiří Pecha), nějaká žena (Zdena Herfortová), Annikki (Lenka Filipová-Kudelová), Jatta (Jana Gazdíková), Tuija (Libuše Kafková), muž od druhého stolu (Jan Němeček), servírka (Sylva Nitrová), portýr (Milan Vágner), chlapec (Erik Pardus).

Nastudovalo Brno. Natočeno 29. 5 – 10. 6. 1987 (studio 7, 8:00 – 13:00 h.; 50,5 min., stereo). Mixáž 26. 6. 1987. Obnovená premiéra 11. 10. 2012 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v rámci cyklu Severský rok.

Lit.: Tomáš, Jiří: Rozhlasová vizitka z Bílé holubice. In Rudé právo, 9. 12. 1987, s. 5 (recenze).

Lit.: Hložková, Hana: Finská rozhlasová hra Anneli o tom, co dospělí předávají svým dětem. In web ČRo, říjen 2012 (článek + ukázka). – Cit.: Bezmála patnáctiletá Anneli už pět let žije ve společné domácnosti se svým otcem. Matka si totiž zařídila nový život – bez nich dvou. Dospívající dívka se proto s veškerou nadějí upíná ke hře na klavír a poslechu klasické hudby. Otec ale pro tento zájem nemá pochopení. Tím se prohlubuje propast jakéhokoliv vzájemného porozumění. (…)

Reino považuje svou dceru za dítě do té doby, než mu kolegové z práce v hospodě „otevřou oči“. Takřka vulgární nahlížení na dospívání a generaci „svých“ dětí, náhle přiměje Reina pohlížet na navenek zpupnou, avšak introvertní Anneli stejným způsobem. Zmatek, který v dívce dlouhodobě vyvolává, nejen chladem, ale také svými alkoholickými excesy a náhodnými sexuálními známostmi, se znásobí v momentě, kdy do citlivého světa nevyrovnané dívky vstoupí jeho kolega. Martti totiž Anneli chápe a podporuje, a také ji často navštěvuje, což si každý vysvětluje po svém.

Rozhlasový moderátor, novinář a dramatik Heikki Peltonen (1947) se ve hře Anneli zabývá nechtěným „infikováním“ zvrácené morálky některých dospělých dospívajícím. Rozpad rodiny, nezájem rodičů a zároveň vliv, který i přesto na dítě mají, může totiž „dítě“ zmást a přivést na falešnou cestu. Takto poznamenané je pak na celý život. Anneli je tedy sociální sondou do společnosti, založené na sobeckém principu „podle sebe soudím tebe“.

Gerhard Rentzsch. Hra z repertoáru rozhlasu NDR. Příběh ženy, jíž pozdní mateřství revokuje vlastní vzpomínky na konec 2. světové války, který prožila jako dítě bez domova a rodiny, vyznívá v působivý protiválečný apel.  Překlad Jiří Stach. Zvuk Josef Daněk. Záznam a střih Marie Stojanová. Asistentka režie Renata Šáchová. Dramaturg Jiří Hubička, Jan Vedral, Jana Paterová. Režie Achim Scholz.

Osoby a obsazení: žena (Aranka Lapešová), Sidonie (Ivana Valešová), Kristian (Karel Bartoň), Maerz (Jaroslav Kuneš), rozhlasoví hlasatelé (Jiří Brož, Jan Fiala, Jarmila Černocká), dítě (Jan Pelíšek), muž (Jaroslav Fert), Klára (Libuše Billová), Sylvie (Jitka Sedláčková), žena (Renata Šáchová), Reiner (Zdeněk Junák).

Nastudovalo Brno. Natočeno 30. 3. – 8. 4. 1987 (studio 7, 14:00 – 18:00 h.; 42 min.). Mixáž 9. 4. 1987. Premiéra 7. 10. 1987 (42 min.). Repríza 8. 3. 1988.

Pozn.: Vítězná hra soutěže rozhlasů OIRT Bílá holubice 1986.

Lit.: mp (= Minks, Pavel): Gerhard Rentzsch: Včelčini příbuzní. In Rozhlas 41/1987 (28. 9. 1987), s. 4 (článek). – Cit.: Tato hra z repertoáru rozhlasu NDR si odnesla v roce 1986 ze soutěže rozhlasů OIRT ocenění nejvyšší — Bílou holubici. Autor v ní nepateticky, s velkým lidským pochopením a smyslem pro přesnou psychologii postav rozvíjí příběh ne už nejmladší manželské dvojice. Do jejich osudu a spletité životní cesty dětí bez domova kruté zasáhly události druhé světové války, a na dlouhou dobu zavinily jejich rozloučení. Náhodné setkání, které se uskuteční až několik let po válce, se nepromění v pouhý kouzelný okamžik, v krásnou vzpomínku bez rizika, ale zřetězí se v pevný vztah, v němž minulost, přítomnost i budoucnost tvoří měnlivý, nádherný i krutý právě proto, že ho sdílíme s věkem, který se stal světem nás a my pro něho.

Hru nastudoval před dvěma roky mladý režisér Achim Scholz. Letos na jaře přijel do Československa, aby v rozhlasovém studiu natočil stejnojmennou hru s brněnskými herci. S Achimem Scholzem jsme se setkali při společném poslechu v pražském rozhlasovém studiu letos v dubnu. Je skromný, bezprostřední, upřímný. V berlínském rozhlase pracuje 9 let, pracoval však i jakorežisér divadelní, později filmový. V rozhlase začínal jako dramatik a režijní práci považuje za zajímavou a inspirující a hlavně, jak šám říká: »V rozhlase Je větší možnost rychleji reagovat na aktuální záležitosti i co se týká doby výroby i vzniku her a také se tu dá více experimentovat.«

Jak se nám Achim Scholz svěřil, práce v brněnském studiu byla pro něj velice zajímavá a příjemná. Vzhledem k tomu, že hru točil v jiném jazyce, musel volit i poněkud Jiný přístup než v německé verzi. Poskytoval víc volnosti hercům a nechával je určovat rytmus děje, pauzy. »Hru jsem natočil v lehčím a uvolněnějším tónu a za tím účelem jsem zvolil i jinou hudbu než před dvěma lety.«

Výsledek společné práce režiséra Achima Scholze a brněnských herců a celé technické posádky rozhlasového studia můžete posoudit při poslechu Rentz-schovy hry Včelčini příbuzní a věříme, že už dříve započatá tradice vzájemné spolupráce mezi režiséry, dramatiky a dramaturgy čs. rozhlasu a rozhlasu NDR se bude i v budoucnu tvořivě rozvíjet.

Lit.: Tomáš, Jiří: Rozhlasová vizitka NDR. Čs. premiéra vítězné hry z Bílé holubice. In Rudé právo, 9. 10. 1987, s. 5 (recenze).

Vladimír Suchánek. Obrazy z dějin Velké Moravy. Hudba Miloš Štědroň, improvizace Miloš Štědroň, Helena Červenková, Jan Vašinka. Zvuk Zdeněk Janoušek. Záznam a střih Jana Kuchovská. Asistentka režie Renata Šáchová. Dramaturg František Mareš. Režie Eva Řehořová.

Osoby a obsazení: Sudba (Jan Zvoník), Alžběta (Nataša Kalousová), Metoděj (Vladimír Krátký), Konstantin (Ladislav Lakomý), Rastislav (Josef Karlík), Wiching (Jiří Tomek), Svatopluk (Jaroslav Kuneš), Slaven (Stanislav Zindulka), Vavřinec (Milan Vágner), Milen (Jan Kučera), Hermanrich (Maxmilián Hornyš), Pavel (Jiří Dušek), Ludvík Němec (Oldřich Slavík), patriarcha (Lubor Tokoš), Lazar (Miloš Kročil), vojín (Ilja Kreslík), žoldnéř (Daniel Dítě), hlas (Jiří Brož).

Nastudovalo Brno. Natočeno 27. 1. – 5. 2. 1987 (studio 7, 9:00 – 13:00 h.). Mixáž 12. 2. 1987. Premiéra 1. 7. 1987.

Josef Kajetán Tyl. Rozhlasová úprava Karel Gissübel. Hudba Miroslav Ponc. Orchestr činohry ND řídí autor. Asistentka režie Mirka Hajská. Technická spolupráce Libuše Hronková a Jiřina Žáková. Dramaturg Karel Gissübel. Režie Oldřich Hoblík.

Osoby a obsazení: Jahelková (Marie Burešová), Nožejček (Bohuš Záhorský), Zlatohlav (Vítězslav Vejražka), Madlenka, děvečka (Jarmila Krulišová), Kuba, pacholek (Josef Mixa), Jan Pěnkava, školní pomocník (Luděk Munzar), Terezka, dcera Jahelkové (Naděžda Gajerová), Černobejl, skalní duch (Václav Švorc), Matinoha, skalní duch (Karel Urbánek), Anička, děvečka (Lída Ludmila Plachá), Hrdopyška, majitel panství (Bedřich Karen), Vydřiduška, jeho správce (Karel Pech), Loukota, rychtář (Jaroslav Průcha), Ezechiel, chudý Žid (Ladislav Pešek), Nožejček, toulavý šlejfíř (Bohuš Záhorský), stárek (Artuš Kalous), mládek (Miroslav Šipovič), soused (Zdeněk Švarda).

Natočeno 1961. Premiéra 24. 12. 1961 (Československo, 14:25 – 16:00 h.). Repríza 29. 5. 1966 (Praha – RPD, 19:30 – 21:05 h.).

Pozn.: Úryvek na LP Herecký portrét národního umělce Bohuše Záhorského (Supraphon 0 18 144468).

Lit.: anonym: Tvrdohlavá žena. In Čs. rozhlas a televize 51/1961 (12. 12. 1961), s. 3 (článek).