Heikki Peltonen. Rozhlasová hra z repertoáru finského rozhlasu. Překlad Helena Lehečková. Stereoscénář Eva Řehořová a Josef Daněk. Improvizace na klavír Karel Cón. Zvuk Josef Daněk. Záznam a střih Marie Stojanová. Asistentka režie Renata Šáchová. Dramaturg Jan Vedral. Hlavní dramaturg Jiří Hubička. Režie Eva Řehořová.
Osoby a obsazení: Reino (Miroslav Donutil), Martti (Karel Bartoň), Anneli (Zuzana Slavíková), Laine (Zdeněk Junák), Tiihonen (Josef Jurásek), Jääskelainen (Jiří Pecha), nějaká žena (Zdena Herfortová), Annikki (Lenka Filipová-Kudelová), Jatta (Jana Gazdíková), Tuija (Libuše Kafková), muž od druhého stolu (Jan Němeček), servírka (Sylva Nitrová), portýr (Milan Vágner), chlapec (Erik Pardus).
Nastudovalo Brno. Natočeno 29. 5 – 10. 6. 1987 (studio 7, 8:00 – 13:00 h.; 50,5 min., stereo). Mixáž 26. 6. 1987. Obnovená premiéra 11. 10. 2012 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v rámci cyklu Severský rok.
Lit.: 
Tomáš, Jiří: Rozhlasová vizitka z Bílé holubice. In Rudé právo, 9. 12. 1987, s. 5 (recenze).
Lit.: Hložková, Hana: Finská rozhlasová hra Anneli o tom, co dospělí předávají svým dětem. In web ČRo, říjen 2012 (článek + ukázka). – Cit.: Bezmála patnáctiletá Anneli už pět let žije ve společné domácnosti se svým otcem. Matka si totiž zařídila nový život – bez nich dvou. Dospívající dívka se proto s veškerou nadějí upíná ke hře na klavír a poslechu klasické hudby. Otec ale pro tento zájem nemá pochopení. Tím se prohlubuje propast jakéhokoliv vzájemného porozumění. (…)
Reino považuje svou dceru za dítě do té doby, než mu kolegové z práce v hospodě „otevřou oči“. Takřka vulgární nahlížení na dospívání a generaci „svých“ dětí, náhle přiměje Reina pohlížet na navenek zpupnou, avšak introvertní Anneli stejným způsobem. Zmatek, který v dívce dlouhodobě vyvolává, nejen chladem, ale také svými alkoholickými excesy a náhodnými sexuálními známostmi, se znásobí v momentě, kdy do citlivého světa nevyrovnané dívky vstoupí jeho kolega. Martti totiž Anneli chápe a podporuje, a také ji často navštěvuje, což si každý vysvětluje po svém.
Rozhlasový moderátor, novinář a dramatik Heikki Peltonen (1947) se ve hře Anneli zabývá nechtěným „infikováním“ zvrácené morálky některých dospělých dospívajícím. Rozpad rodiny, nezájem rodičů a zároveň vliv, který i přesto na dítě mají, může totiž „dítě“ zmást a přivést na falešnou cestu. Takto poznamenané je pak na celý život. Anneli je tedy sociální sondou do společnosti, založené na sobeckém principu „podle sebe soudím tebe“.